Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 413/2022-61

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem obec a číslo

o zaplacení 134 282 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 756 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 23. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 78 526 Kč spolu s úrokem ve výši 16 276,07 Kč, dále ve výši 18,98 % ročně z částky 91 066 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 7 074,69 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 91 066 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení na straně jedné a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku na straně druhé se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 756 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 23. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 78 526 Kč spolu s úrokem ve výši 16 276,07 Kč, dále ve výši 18,98 % ročně z částky 91 066 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení a dále ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 7 074,69 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 91 066 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení na straně jedné a úrokem z prodlení přiznaným ve výroku I. tohoto rozsudku na straně druhé se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný dne datum uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný včetně úroku ve výši 109 952 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč zavázal vrátit v 36ti měsíčních splátkách po 6 332 Kč. Žalovaný ovšem splátky nehradil řádně a včas, když na své smluvní závazky uhradil pouze 44 244 Kč. Předmětnou pohledávku dne 8. 9. 2021 původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 91 066 Kč a dlužných úhrad za služby (úrok a poplatky) ve výši 43 216 Kč, dále úroku ve výši 18,98 % ročně kapitalizovaného za dobu od 23. 5. 2021 do 26. 4. 2022 ve výši 16 276,07 Kč a dále ve výši 18,98 % ročně z dlužné jistiny od 27. 4. 2022 do zaplacení a také úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za dobu od 23. 5. 2021 do 26. 4. 2022 ve výši 7 074,69 Kč a dále ve stejné výši z jistiny úvěru od 27. 4. 2022 do zaplacení.

Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil.

Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že dne datum byla uzavřena úvěrová smlouva číslo mezi žalovaným a společností právnická osoba, která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s úrokem ve výši 56,71 % ročně (za dobu řádného splácení ve výši 109 952 Kč) a spolu s administrativním poplatkem ve výši 18 000 Kč uhradit ve výše uvedených splátkách. Čerpání úvěru ve shodě s ustanovením čl. 9 úvěrové smlouvy žalobkyně prokázala výpisem z účtu úvěrující. Nabytí pohledávek z úvěrových smluv vzniklých, a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému a dále úkony posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2021, č. j. -58, ze dne 15. 6. 2021, č. j. -53, ze dne 26. 5. 2021, č. j. ), jak předpokladá ustanovení , (dále jen „ “). K tomu je pak ovšem nutno v kontextu sjednaných nároků na„ poplatky a odměny“ upozornit na ujednání a úvěrové smlouvy, podle kterých byl jednak sjednán extrémně vysoký„ administrativní poplatek“ ve výši 18 % z jistiny, aniž by bylo ze smlouvy vůbec zřejmé, jaké specifické protislužby by se mělo žalovanému oproti této vysoké úhradě (představující již samo o sobě 100% navýšení obvyklého úroku) dostávat (administrování úvěru náleží mezi bazální úkony spojené s poskytováním úvěru za odměnu v podobě úroku, který samozřejmě nezahrnuje pouze čistý zisk, nýbrž zisk spolu s náklady). Nalézací soud přitom nesdílí obavu, že by výše administrativního poplatku nevyjadřovala alespoň v určité části reálný náklad, nicméně náklad vůči výši poplatku zlomkový, má-li vyjadřovat„ náklady“ na zanesení klienta do systému žalobkyně, provedení uvítacího telefonátu, zaslání uvítacího dopisu a dále vystavení či zaslání dokumentů, které po úvěrující nikdy nepožadoval, a očividně tyto úkony realizovány nebyly. S ohledem na poznatky z vlastní činnosti soudu, založené na důvěrné znalosti praxe dané úvěrující, jak je patrna z rozhodování desítek věcí téže úvěrující u nadepsaného soudu, nemá soud pochybnosti o tom, že uvedené poplatek v sobě skrývá též blíže neurčitelnou část odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ve smyslu toho, jak jsou považovány některými rozhodnutími odvolacího soudu za„ fiktivní“), neboť v realitě spotřebitelského práva se tím bez dalšího ocitáme v rovině netransparentního a nepoctivého jednání podnikatele vůči laickému spotřebiteli. Důsledky takového jednání jsou pro podnikatele fatální, mj. se tím připravuje o výjimku z přípustnosti přezkumu přiměřenosti ujednání spotřebitelské smlouvy dle ustanovení věta druhá , především však je nutno netransparentní a nepoctivé jednání považovat za protiprávní a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení absolutně neplatné ( ), kdy naprostou rezignaci na základní zásady spotřebitelského práva (jasné a poctivé jednání podnikatele vůči spotřebiteli) lze považovat za rozpornou s veřejným pořádkem, na němž spočívá český právní řád. Úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších položek v podobě„ odměn“ a„ poplatků“ za (zčásti) vykonstruované služby, které reálně spotřebiteli neposkytuje a které spotřebiteli nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Úvěrující tak do administrativního poplatku skryla podstatnou část své odměny za poskytnutí úvěru nad rámec již tak extrémně vysokého úroku z úvěru ve výši 56,71 % ročně. Přitom již sama výše úroku, která ještě ani nevyjadřuje celkové úročení úvěru, jak uvedeno výše, přesahuje obvyklý úrok (průměrná úroková sazba činila pro střednědobé spotřebitelské úvěry v listopadu 2019 8,42 % ročně, samozřejmě rovněž poskytované„ velmi rychle“, jak je dnes zcela běžné) bezmála o více než 600 % a přesahuje tak ve smyslu judikatury vrcholných soudů několikanásobně hranici extrémní nepřiměřenosti. Přitom je zcela lhostejné, v jaké výši následně své nároky žalobkyně uplatní v jednom konkrétním řízení, neboť předmětem posouzení jsou podmínky smlouvy, ze které jsou nároky dovozovány. Uplatnění konkrétního nároku v konkrétní výši pak nic nevypovídá o tom, zda byly či nebyly nebo budou či nebudou další nároky uplatněny v jiném řízení. Smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná jako celek a podle ustanovení jsou si strany povinny navzájem vrátit to, co podle smlouvy plnily, a to v rozsahu, v němž obohacení trvá ( ). To konkrétně znamená, že pokud úvěrující poskytla žalovanému prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný dle žalobkyně na své závazky z neplatné smlouvy uhradil toliko 44 244 Kč, pak žalobkyni náleží částka 55 756 Kč, včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v zesplatnění, které lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť postrádá oporu v platném právu. Nad rámec výše uvedeného je třeba doplnit, že nalézacímu soudu známo žádné rozhodnutí dovolacího soudu, které by pro spotřebitelské úvěry tolerovalo jakési„ dvojnásobné až trojnásobné navýšení obvyklého úroku“. Pokud bývá v této souvislosti odkazováno (jak v podáních žalobců, tak v rozhodnutích soudů) na konkrétní rozhodnutí, pak šlo vždy o výjimečné připuštění takové tolerance pro nespotřebitelské úvěry a půjčky (mezi fyzickými osobami navzájem, mezi podnikateli navzájem). To se ovšem už pohybujeme v úplně jiné oblasti práva a je vhodné studovat judikaturu v kompletní podobě, nikoliv z jednotlivých vět vytržených záměrně ze souvislosti.

Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení , podle kterého převážně úspěšnému žalovanému vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Na straně žalovaného ovšem soud žádná náklady neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li žalovaný povinnost, kterou mu toto rozhodnutí ukládá, může žalobkyně podat návrh na exekuci nebo výkon rozhodnutí.