Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 8/2023-80
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa,
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozena datum,
trvale bytem adresa,
o zaplacení částky 31 555 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 875 Kč jdoucím od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 680 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 980 Kč jdoucího od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 105 Kč jdoucího od datum do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 29 980 Kč jdoucího od datum do datum, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 641,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 875 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 680 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 980 Kč jdoucího od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 105 Kč jdoucího od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 29 980 Kč jdoucího od [datum] do [datum], se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 641,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 31 555 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru číslo mezi žalobkyní a žalovanou uzavřenou dne datum distančním způsobem na adrese webová adresa (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 25 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky webová adresa vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila o žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to do databází vedených právnická osoba, dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Žalobkyně nahlédla na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjem a výdaje. Úvěr byl žalobkyni vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne datum ve výši 7 500 Kč, dne datum ve výši 6 500 Kč, dne datum ve výši 5 500 Kč, dne datum ve výši 3 000 Kč a dne datum ve výši 2 500 Kč. Žalovaná požádala o odklad splatnosti úvěru celkově o 14 dnů, splatnost úvěru nastala tedy dne datum. Žalovaná uhradila dne datum částku 3 125 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 29 980 Kč (ve skutkových tvrzení uvedena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně).
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud ve věci nařídil jednání na datum, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože jí předvolání k jednání spolu se žalobou bylo doručeno náhradním způsobem uložením na poště.
4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalované, Souhlasem se zpracováním osobních údajů, Sazebníkem, přehledem příjmových transakcí, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, údaji o poskytovateli úvěru, autorizací ověření totožnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba, výpisem z běžného účtu, ze kterých soud zjistil, že žalovaná dálkovým způsobem uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které jí převodem na účet žalobkyně poukázala částku celkem 25 000 Kč. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že celkový počet členů ve společné domácnosti je čtyři, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem jsou tři, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 3 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 0 Kč, výše ostatních zbytných výdajů činí 10 000 Kč, výše ověřovaného čistého měsíčního příjmu je 17 223 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 24 000 Kč. Žalovaná je poživatelem invalidního důchodu prvního stupně s výší důchodu 8 223 Kč.
5. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Žalobkyně soudu nedoložila, na základě jakých podkladů právní předchůdce žalobkyně zkoumal výši žalovanou uvedených příjmů domácnosti, výši měsíčních výdajů, s jakým výsledkem nahlédla do veřejně dostupných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
10. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
11. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
12. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
13. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Žalobkyně uvádí, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 17 223 Kč, neuvedla však, jak k této částce dospěla. Z výpisu z účtu, který žalobkyně do spisu založila, vyplývá, že žalovaná je poživatelem částečného invalidního důchodu ve výši 8 223 Kč a ze žádných skutkových tvrzení žalobkyně tak není zřejmé, jak dospěla k částce 17 223 Kč. Z žádných skutkových tvrzení dále není zřejmé, s jakými měsíčními výdaji žalované žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti pracovala, soudu nebyly předloženy žádné doklady o tom, jaké byly výstupy z dotazů žalobkyně na zmiňované registry. Soud tudíž posoudil smlouvu o úvěru, ze které žalobkyně uplatnila svůj žalobní nárok, jako neplatnou, a uplatněný nárok žalobkyně soud mohl posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o.z..
14. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 25 000 Kč, ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku 3 125 Kč. příjmení, kterou žalovaná žalobkyni nadále dluží, je 21 875 Kč a co do této částky soud žalobu považoval za důvodnou a žalobě vyhověl, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jdoucího od datum, tedy od data podání žaloby, neboť tímto dnem žalobkyně zcela jednoznačně prokazatelně svůj nárok vůči žalované uplatnila. Ve zbývající části ohledně částky 9 680 Kč a navazujícího příslušenství, včetně smluvní pokuty v žalobním petitu označené jako smluvní úrok z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 21 875 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 70 %, neúspěšná byla co do částky 9 680 Kč, což v procentuálním vyjádření představuje 30 %. příjmení procentní úspěch představuje 40 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 4 104,40 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, odměna advokáta ve výši 1 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. Na nákladech řízení tak soud přiznal částku 1 641,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.