Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 8/2022-62

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 262.213,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 141.202,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 141.202,51 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 121.011,34 Kč se smluvním úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 30. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 5. 3. 2020 do 30. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 1. 11. 2020 do 27. 5. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121.011,34 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 141.202,51 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 141.202,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 141.202,51 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 121.011,34 Kč se smluvním úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 30. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 5. 3. 2020 do 30. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 1. 11. 2020 do 27. 5. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121.011,34 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 141.202,51 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 262.213,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300.000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení (např. usnesení Ústavního soudu č. ).

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována k podání žaloby, neboť pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, příloha číslo – seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum)

5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4.547 Kč, kdy součástí splátky je úrok z úvěru v sazbě 11,60 % ročně a poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Smluvní strany si současně dohodly, že úroky i ceny za úkony podle Smlouvy je věřitel oprávněn připisovat k jistině úvěru. Jelikož žalovaný neplnil podmínky Smlouvy řádně, využil právní předchůdce žalobkyně svého oprávnění a rozhodl k datu datum o zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla jistina vyčíslena na částku 262.213,85 Kč. Ode dne poskytnutí úvěru do data zesplatnění uhradil žalovaný částku v celkové výši 143.986 Kč. Po zesplatnění celého úvěru uhradil splátkami ze dne datum, datum, datum a datum část dlužné částky v celkové výši 14.811,49 Kč. Částka byla započítána pouze na příslušenství pohledávky. Žalobkyně dále nárokuje smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 11,60 % ročně ode dne 30. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy ode dne 5. 3. 2020 do 30. 4. 2020 a zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne datum, přehled plateb, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum, nazvaná„ Podklady pre súdné konanie“, ceník právnická osoba, pro bankovní obchody platný od datum, ceník platný od datum, ceník platný od datum, ceník platný od datum, ceník platný od datum, ceník platný od datum, ceník platný od datum, ceník platný od datum, všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, předžalobní upomínka ze dne datum 2x, Česká pošta – doklad o sledování zásilek datum)

6. Žalobkyně v žalobě uváděla, že její právní předchůdce v době uzavření Smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných z dostupných databází, z vlastních systémů i od žalovaného. Z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem a s jakým výsledkem posuzoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. Žalobkyně předně uvedla, že původní věřitel vyhledal žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, prověřil platnost jeho občanského průkazu a jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdce žalobkyně získal informace přímo od žalovaného, který uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru výši svého příjmu v částce 20.939 Kč, uvedl, že nemá žádné výdaje, nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí jiný úvěr u bank či leasingových společností, nemá žádné náklady na léky či jiné povinné výdaje. Upřesnila, že byl hodnocen průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 20.939 Kč, jak byl žalovaným sdělen, což pracovník věřitele zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného a z doloženého potvrzení o výši rodičovského příspěvku. Jelikož žalovaný sám neuvedl žádné výdaje, věřitel stanovil životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 6.346 Kč. Žalovaný na žádosti nedeklaroval žádné splátky jiných závazků, proto byla tato skutečnost ověřena z interních systémů a pomocí dotazu do CCB (tj. Bankovní a Nebankovní registr klientských informací v České republice) bylo zjištěno, že žalovaný měl již spotřební úvěr od právního předchůdce žalobkyně s měsíční splátkou 6.454 Kč (tento byl v rámci úvěru zkonsolidován), hypoteční úvěr od právního předchůdce žalobkyně s měsíční splátkou 4.556 Kč a osobní úvěr u jiného věřitele se splátkou 1.790 Kč. Nové splátkové zatížení žalovaného, po konsolidaci zmíněných úvěrů, tedy činilo 10.893,00 Kč (4.556 + 1.790 + 4.547), což je částka téměř o 2.000 Kč menší, než bylo původní splátkové zatížení žalovaného. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. K důkazu žalobkyně doložila posouzení úvěruschopnosti klienta, výstup z insolvenčního rejstříku, lustrace v databázi neplatných dokladů, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum. Z listin má soud za prokázáno, že žalovaný uvedl na žádosti o úvěr, že nemá výdaje. Žalovanému byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 6.000 Kč od datum

7. Dle ustanovení , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle a následující , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 300.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradil řádně, za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 158.797,49 Kč.

12. S ohledem na ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“

13. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu .

14. Právní předchůdce žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy zjistil údaje od žalovaného a provedl šetření v dostupných registrech. Věřitel vycházel z příjmu žalovaného, jak byl žalovaným deklarován v žádosti o úvěr a ověřen z výpisu z bankovního účtu a oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, a z informací získaných nezávisle na žalovaném, a to z veřejných i neveřejných registrů. Žalobkyní nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, přestože žalovaný na žádosti o úvěr uváděl, že žádné výdaje nemá (na živobytí, v souvislosti s bydlením, splátky jiných závazků), což je naprosto nereálné, neboť minimální životní náklady jsou nezbytným výdajem každé osoby. Věřitel nadto v rozporu s tvrzením žalovaného zjistil, že má další závazky dosahující téměř ½ výše jeho tvrzeného příjmu. Nebylo rovněž objektivizováno, zda žalovaný, kterému byl přiznán rodičovský příspěvek, skutečně i nadále současně pobíral mzdu. Za této situace je až s podivem, že se věřitel s údaji uvedenými v žádosti spokojil a vyhodnotil žalovaného jako úvěruschopného. Dle názoru soudu je nezbytné vyžadovat konkrétní informace od dlužníka a tyto následně ověřit např. právě srovnáním skutečných tvrzených výdajů s výší životních výdajů žalovaného stanovených podle interního ekonomického modelu věřitele po zohlednění jeho situace (pracujícího se statistickými daty a aktuálním údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení). V projednávané věci původní věřitel vycházel pouze z interního ekonomického modelu, aniž by od dlužníka vyžadoval jakékoliv konkrétní údaje. Je třeba mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv I. obecná část – ( a ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci ve spojení s  o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. “

16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 300.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením ). Žalovaný uhradil 158.797,49 Kč, k úhradě tak zůstává 141.202,51 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení . Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 121.011,34 Kč se smluvním úrokem ve výši 11,60 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 30. 8. 2020 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 5. 3. 2020 do 30. 4. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 262.213,85 Kč od 1. 11. 2020 do 27. 5. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 121.011,34 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 141.202,51 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.

17. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data datum, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou předžalobní výzvu. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení a ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).

18. O nákladech řízení soud rozhodl dle , , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému v řízení náklady prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).