Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 171/2022-25
Okresní soud v Pelhřimově rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Nováčkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa, PSČ obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení 31 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
a) částku ve výši 8 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení,
b) částku ve výši 2 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 2 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci
a) částku ve výši 9 600 Kč, úrok ve výši 1 753,92 Kč, 22,68% úrok ročně z částky 12 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 638 Kč, 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení,
b) částku ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 638,61 Kč, 25,14% úrok ročně z částky 10 888,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 865,89 Kč, 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 8 888,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení,
v této části se návrh zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku ve výši 8 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, b) částku ve výši 2 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 2 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pokud se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému další povinnost zaplatit žalobci 2 5 C 171/2022 a) částku ve výši 9 600 Kč, úrok ve výši 1 753,92 Kč, 22,68% úrok ročně z částky 12 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 638 Kč, 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 4 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, b) částku ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 638,61 Kč, 25,14% úrok ročně z částky 10 888,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 865,89 Kč, 8,25% úrok z prodlení ročně z částky 8 888,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, v této části se návrh zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 19.5.2022 podal žalobce u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17 600 Kč s úrokem ve výši 1 753,92 Kč, s 22,68% úrokem ročně z částky 12 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 638 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, dále částku ve výši 14 000 Kč s úrokem ve výši 2 638,61 Kč, s 25,14% úrokem ročně z částky 10 888,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 865,89 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 10 888,89 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec, která s žalovaným uzavřela smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 26.3.2020 číslo na základě které byl právním předchůdcem žalobce poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, zavázal se půjčenou částku včetně poplatků uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje dnem 2.4.2020, když poslední splátka byla stanovena na 20.5.2021. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku 4 000 Kč, z níž částka 2 400 Kč byla použita na zaplacení úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částka 680 Kč na částečnou úhradu poplatku za administrativní činnost a částka 920 Kč na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso. Nejpozději měl žalovaný celkovou částku zaplatit 20.5.2021, od následujícího dne je v prodlení s neuhrazenými splátkami a úročí se úrokem 22,68%. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z 7.1.2022, žalovaný žalobci dluží částku 17 600 Kč, sestávající se z jistiny 12 000 Kč, části poplatku za administrativní činnost ve výši 1 720 Kč, části poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 880 Kč, dále kapitalizovaný úrok 1 753,92 Kč (vypočten při sazbě 22,68% z jistiny za dobu od 21.5.2021 do 7.1.2022), kapitalizovaný úrok z prodlení 638 Kč (vypočten při sazbě 8,25% ročně z jistiny za dobu od 21.5.2021 do 7.1.2022). Od 8.1.2022 běží úroky ve shora uvedené výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení. Dále se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 2.12.2019 číslo na základě které byl právním předchůdcem žalobce poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, zavázal se půjčenou částku včetně poplatků uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje dnem 9.12.2019, když poslední splátka byla stanovena na 25.1.2021. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku 13 000 Kč, z níž částka 4 111,11 Kč byla použita na zaplacení úvěrové jistiny, částka 3 000 Kč na zaplacení úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částka 3 000 Kč na zaplacení poplatku za administrativní činnost a částka 2 888,89 Kč na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso.
Nejpozději měl žalovaný celkovou částku zaplatit 25.1.2021, od následujícího dne je v prodlení s neuhrazenými splátkami a úročí se úrokem 25,14%. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z 7.1.2022, žalovaný žalobci dluží částku 14 000 Kč, sestávající se z jistiny 10 888,89 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 111,11 Kč, dále kapitalizovaný úrok 2 638,61 Kč (vypočten při sazbě 25,14% z jistiny za dobu od 26.1.2021 do 7.1.2022), kapitalizovaný úrok z prodlení 865,89 Kč (vypočten při sazbě 8,25% ročně z jistiny za dobu od 26.1.2021 do 7.1.2022. Od 8.1.2022 běží úroky ve sjednané výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Soud zjistil, že žalovaný je občanem země, přímo hlášen k pobytu byl do 31.3.2021 na adrese adresa žalovaného, v současné době sice není přímo v registru obyvatel hlášen k pobytu, ovšem od 10.5.2021 má v rámci jeho podnikatelského oprávnění pod IČO zapsáno sídlo firmy na adrese adresa, když v předchozí době bylo sídlo na adrese adresa žalovaného. Z dokladů o doručování vyplývá, že na této adrese má žalovaný zřízenou domovní schránku, kam jsou mu vkládány výzvy o uložení zásilek. Soud tedy vychází z toho, že žalovaný na této adrese nejen podniká, ale i s ohledem na charakter adresy i bydlí.
3. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byly ve dnech 2.12.2019 a 26.3.2020 uzavřeny v návrhu uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě nichž byly žalovanému postupně poskytnuty hotovostní částky ve výších nejprve 15 000 Kč a poté 12 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Žalobce v návrhu přímo neuvádí, jaké konkrétní úroky byly v rámci smluv sjednány, uvádí, jaké úroky požaduje, ze smluv však vyplývá, že se jedná o požadované úroky v nižší úrokové sazbě, než která byla ve smlouvách sjednána. Ze smluv vyplývá, že v obou případech se jednalo o sjednaný úrok ve výši 32,15% ročně, požadován je návrhem však u smlouvy z roku 2019 úrok pouze 25,14% ročně a u smlouvy z roku 2020 je požadován úrok pouze 22,68% ročně. Důvod v návrhu žalobce neuvádí. Dále ze smluv vyplývá závazek žalovaného zaplatit žalobci v rámci sjednaných splátek i částky v návrhu uvedené, kromě uvedeného úroku se jedná o administrativní poplatky a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výších v návrhu uvedených. Součástí těchto smluv jsou příslušné smluvní podmínky, z nichž vyplývají i další sjednané povinnosti ze strany žalovaného, zejména se jedná o povinnost hradit smluvní pokutu v rozsahu 0,1% denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, hradit žalobci v rámci doručování písemných upomínek při jeho prodlení 400 Kč za jednu upomínku a 1 000 Kč za osobní upozornění.
4. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce shora uvedené dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se o úvěrové smlouvy dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále pouze o.z.).
5. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
6. V daném případě došlo při uzavírání postupně obou shora uvedených smluv k ujednání, které se týká povinností žalovaného zaplatit žalobci s úvěrovými částkami i další částky, které byly ve smlouvách specifikovány jako úroky, administrativní poplatek a odměna za hotovostní inkaso.
Byť žalobce v rámci svého nároku nepožaduje na žalovaném zaplacení úroků ve výši, která byla ve smlouvách sjednána, musí soud platnost smluv hodnotit dle jejich obsahu, tedy ve vztahu k úrokům dle výše úroků, které byly ve smlouvě sjednány. U obou smluv byl sjednán roční úrok ve výši 32,15%, v případě smlouvy z roku 2019 je požadován pouze ve výši 25,14% ročně a v případě smlouvy z roku 2020 je požadován pouze ve výši 22,68% ročně. Je zcela evidentní, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve velmi vysoké výši a soud tedy automaticky přistoupil k jejich přezkumu z hlediska posouzení platnosti tohoto smluvního ujednání. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru s ohledem na určitou vyšší míru rizika tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky České národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let v době uzavření úvěrové smlouvy z 2.12.2019 sazbu 8,38% ročně, v době uzavření úvěrové smlouvy z 26.3.2020 sazbu 7,56% ročně. Sjednané úrokové sazby v jednotlivých úvěrových smlouvách trojnásobek těchto obvyklých úroků značně přesahují, a tedy v této části se jedná o mezi účastníky sjednané neplatné ujednání o výši úroků. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobce, pravděpodobně v důsledku jeho vědomosti o této nepřiměřené výši, požaduje v návrhu úroky nižší, a to právě ve výši trojnásobku obvyklé sazby. Pokud se nyní takto rozhodl vůči žalovanému postupovat, nijak tuto výši úroků v nižší rovině nezohledňuje do doby minulé, stále vychází z toho, že pokud žalovaný nějaké částečné platby v minulosti provedl, započetl je na částky uvedené v návrhu jako výše úroků po dobu předpokládaného řádného plnění smlouvy a takové úroky byly ve smlouvách stanoveny z úrokových sazeb uvedených ve smlouvách. Pokud se jedná o smluvní pokutu, ta sama o sobě není svou výší v rozporu s ustálenou judikaturou. To však nemění nic na tom, že v celkovém souhrnu jsou úvěrové smlouvy zjevně nevyvážené. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smluv o spotřebitelských úvěrech zakotvil administrativní poplatek, který představuje 20% z výše úvěrové jistiny. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smluv a jednoduchost a rychlost vyplnění smluv by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost administrativního poplatku, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Obdobně je nutno nahlížet i na poplatek za hotovostní inkaso splátek, který je v každé z uvedených smluv dokonce v mnohem vyšší výši, než předchozí uvedený poplatek za administrativní činnost, a to ve výši 40% výše jistiny. Při současné preferenci bezhotovostního styku, čemuž odpovídá, že prakticky každá fyzická osoba má zřízený účet u některé z bank a v případě žalovaného to s ohledem na jeho podnikatelskou činnost nemohlo být jinak, není dán pro takový postup logický důvod, zejména z uvedeného hlediska ale i z hlediska četnosti prováděných výběrů v týdenních intervalech, ačkoliv obecně pravidelné příjmy ve formě mzdy apod. jsou prováděny měsíčně. Týdenní intervaly výrazně navyšují hotovostní náklady. Je tedy zřejmé, že žalovaný se vlastně v rámci každé smlouvy zavázal nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroků, ale též k zaplacení dalších žalobcem požadovaných poplatků, které ve svém součtu s úroky představují zaplacení vlastně dalších 80% výše úvěrové jistiny. I když tedy například z úvěru 15 000 Kč získaného smlouvou z 2.12.2019 žalovaný již fakticky zaplatil 13 000 Kč, stále žalobci dle jeho názoru dluží 14 000 Kč na úvěrové jistině a části jednoho z poplatků, stejná situace je i u úvěru 12 000 Kč dle smlouvy z 26.3.2020, byť žalovaný uhradil 4 000 Kč, stále dle žalobce dluží celou úvěrovou jistinu a společně s dalšími poplatky dluží celkem 17 600 Kč. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smluv, která zakládá nevýhodný a
nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, čímž se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný smlouvy v popsané podobě uzavřel. Zákonná úprava předpokládá u uzavřených smluv jejich podrobení přezkumu z hlediska okolností zásadních pro jejich platnost, když je nutno vzít v úvahu i charakter tohoto smluvního vztahu, jehož právní rámec je vytvořen jednou smluvní stranou předem, bez reálné možnosti změny textu smlouvy ze strany druhé. Soud tedy dospívá za této situace k závěru, že ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. jsou obě shora uvedené smlouvy absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a tato neplatnost se vztahuje k celým smlouvám, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smluv vždy jeden celek.
7. Za této situace při konstatování neplatnosti všech obou smluv má žalobce nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 o.z., podle nichž kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil a plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, neboť ze strany žalovaného provedenými platbami nedošlo k úplnému vrácení toho, co od žalobce na základě neplatných smluv získal. Na základě smlouvy z 2.12.2019 získal žalovaný od žalobce částku 15 000 Kč, žalobci v rámci této smlouvy zaplatil již 13 000 Kč a tedy míra jeho bezdůvodného obohacení je dána částkou 2 000 Kč. V případě smlouvy z 26.3.2020 žalovaný získal 12 000 Kč, již zaplatil 4 000 Kč a tedy míra jeho bezdůvodného obohacení je dána částkou 8 000 Kč. Za této situace tedy při konstatování absolutní neplatnosti obou smluv a konstatování nároku žalobce na zaplacení bezdůvodného obohacení soud v rámci prvé mezi účastníky uzavřené neplatné smlouvy z 2.12.2019 ukládá žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 000 Kč a v případě druhé takové mezi nimi uzavřené smlouvy z 26.3.2020 částku ve výši 8 000 Kč s v návrhu požadovanými úroky z prodlení z těchto částek ve smyslu § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následného po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, kdy se žalobce stal držitelem této pohledávky a takovou skutečnost v rámci oznámení o postoupení pohledávek žalovanému oznámil. Ve zbývajícím rozsahu soud návrh žalobce zamítl.
8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalovaný byl ve věci úspěšný z více jak 50% předmětu řízení, měl by tedy mít právo na náhradu nákladů řízení v jejich části rovnající se procentuálně výši stanovené po odečtu neúspěchu od jeho úspěchu, žádné náklady však žalovanému nevznikly a proto soud rozhodl, že žalovaný toto právo nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do l5-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.