Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 40/2023-24
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15.179 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.179 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 12.000 Kč od datum do datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 588 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Šumperku do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.179 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 12.000 Kč od [datum] do [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 588 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v Šumperku do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 15.179 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 12.000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webu právní předchůdkyně žalobkyně webová adresa. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do datum společně s poplatkem ve výši 3.001,47 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 177,53 Kč. Žalovaný úvěr do dne jeho splatnosti nesplatil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Ode dne datum se tak žalovaný ocitnul v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne datum prostřednictvím použití elektronických prostředků smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit společně s poplatkem ve výši 3.001,47 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 177,53 Kč, a to v jedné splátce splatné dne datum.
5. Z potvrzení o provedené platbě vystavené dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. bankovní účet dne datum částku ve výši 12.000 Kč
6. Ze sdělení právnická osoba bylo zjištěno, že účet č. bankovní účet patří žalovanému.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek k této smlouvě, soud zjistil, že žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně žalobkyně, jako postupitel podepsaly dne datum písemnou smlouvou o postoupení pohledávek. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne datum s poštovním podacím archem soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného informoval o postoupení předmětné pohledávky a dále ho vyzval k uhrazení celé dlužné částky do tří dnů. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne datum.
9. Z dalších listin předložených žalobkyní soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť skutkový stav byl dostatečně prokázán důkazy uvedenými výše.
10. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný dne datum podepsali prostřednictvím webu webová adresa smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit spolu s částkou ve výši 3.001,47 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru a kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 177,53 Kč, a to do datum v jediné splátce. příjmení úvěru ve výši 12.000 Kč byla poukázána dne datum na bankovní účet žalovaného. Žalovaný ovšem neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, která žalovaného výzvou podanou k poštovní přepravě dne datum žalovaného informovala o postoupení pohledávky a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky do tří dnů.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Soud byl v prvé řadě povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr v souladu s § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ. V řízení ale bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost ověřovala nedostatečně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala lustrováním v externích systémech, toto však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně v řízení nepředložila žádné důkazy, kterými by prokázala, že zkoumala příjmovou či výdajovou stránku žalovaného. To je v přímém rozporu s povinnostmi dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak nemohla dostát své povinnosti prokázat, že povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr její právní předchůdkyně dostála, když nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost celé smlouvy o úvěru, k níž soud musí přihlédnout i bez návrhu. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum zaslala na jeho bankovní účet částku 12.000 Kč, přičemž dle žalobkyně žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal, jakou částku uhradil na svůj dluh, ačkoliv břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti ohledně jeho možnosti uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy (a všechna práva s ní spojená) postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 12.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ode dne datum, tedy ode dne následujícího po datu datum, do kterého měl žalovaný uhradit celou dlužnou částku dle smlouvy. Od uvedeného data ale nelze počítat prodlení žalovaného, neboť smlouva je neplatná a je neplatné i ustanovení smlouvy o splatnosti celkové dlužné částky. Za první den prodlení tak soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den datum neboť oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě byla předána provozovateli poštovních služeb k doručení žalovanému dne datum. Ve smyslu § 573 o. z. se uvedená výzva považuje za doručenou dnem datum. Jelikož žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 3 dnů, tj. do datum, nastalo prodlení žalovaného až dne datum. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odstavec 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. a a soud zavázal z větší míry neúspěšného žalovaného, aby převážně úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku ve výši 588 Kč, jako 24 % celkových nákladů řízení (při odpočtu neúspěchu žalobkyně v rozsahu 38 % od úspěchu žalobkyně v rozsahu 62 %), z celkové částky 2 452 Kč, a to 1 000 Kč za soudní poplatek, a za právní zastoupení odměnu ve výši 900 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony po 300 Kč, 3 x 100 Kč jako režijní paušál za tři úkony, vše zvýšeno o 21% DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. § 149 a 160 o. s. ř. soud zavázal žalovaného, aby náhradu nákladů řízení zaplatil žalobkyni do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
18. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč dle Položky 2, bodu 2. sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když dle Položky 1, bodu 1, písm. a) sazebníku činí soudní poplatek 1.000 Kč, avšak uhrazeno dosud bylo pouze 800 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.