Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 34/2023-42
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 047 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 047 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 957 Kč od 26. 12. 2021 do 7. 10. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 957 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 047 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 957 Kč od 26. 12. 2021 do 7. 10. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 957 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 047 Kč s příslušenstvím, zahrnující dlužnou jistinu a poplatek ve výši 12 957 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 090 Kč. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce ve znění jejího dodatku ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zápůjčku splatit do datum včetně souvisejících poplatků. K posouzení úvěruschopnosti žalované využila žalobkyně žalovanou poskytnuté údaje o výši jejích příjmů a výdajů a lustraci v dostupných registrech. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho; žalobkyně požaduje v souladu se smlouvou i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od datum do datum v kapitalizované výši 3 090 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě svého dluhu.
1. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
2. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 682 Kč do datum. Pro případ prodlení žalované je žalobkyně oprávněna naúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, úrok z prodlení a náklady spojené s upomínáním ve výši 500 Kč za každou výzvu k úhradě. Z dodatku ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum částku 7 000 Kč a že žalovaná má zájem o poskytnutí dodatečných 3 000 Kč s tím, že celková výše zápůjčky tak bude činit 10 000 Kč. Žalovaná se v dodatku ke smlouvě zavázala zaplatit nově poskytnutou částku spolu s poplatkem za navýšení zápůjčky ve výši 975 Kč do datum. Z článku 3.5. věty první všeobecných obchodních podmínek, jež tvořily součást smlouvy, soud zjistil, že poskytnutá zápůjčka spolu s poplatkem je splatná v termínu splatnosti, jež je specifikován ve smlouvě. Podle článku 3.7. všeobecných obchodních podmínek se žalovaná zavazuje uhradit žalobkyni veškeré reálně vynaložené a dokladované náklady spojené s vymáháním dlužné částky, včetně pověření a angažování třetí osoby k vymáhání částky dlužené žalovanou.
3. Z potvrzení o platbě ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne datum na účet č. bankovní účet částku 3 000 Kč. Z upomínek ze dne datum, datum, datum, datum a datum soud zjistil, že žalobkyně v uvedených dnech sepsala výzvy adresované žalované k úhradě jejího dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne datum a z podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů. Ze zprávy anonymizována dvě slova ze dne datum soud zjistil, že v období od datum do datum byla majitelkou účtu č. bankovní účet žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu za listopad a prosinec 2021 soud zjistil, že žalobkyně převedla na tento účet dne datum částku 3 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč.
4. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu s dodatkem, na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatky do 25. 12. 2021. Žalovaná na svůj dluh z uvedené smlouvy neuhradila ničeho. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě svého dluhu.
5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do datum spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
6. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, neboť žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, čímž nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí tyto údaje ověřit a tím posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce včetně jejího dodatku uzavřenou mezi účastníky jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluvní pokutě a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
8. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované.
9. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč, z nichž žalovaná podle nerozporovaného tvrzení žalobkyně nevrátila ničeho. Žalovaná tudíž dluží na poskytnuté jistině částku 10 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že poskytnutou jistinu či její část bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou včetně dodatku k této smlouvě je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené jistiny úvěru nadále trvá. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 10 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou ke splnění dluhu předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2022 s datem plnění do tří dnů; žalovaná na tuto výzvu došlou do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).
10. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna vrátit neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaná nevyvolala spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byla povinna uhradit dlužnou část jistiny na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 s lhůtou splatnosti do tří dnů; pokud se jedná o pět předcházejících upomínek, žalobkyně prokázala pouze jejich sepsání, ale nikoliv jejich odeslání žalované, a proto k nim soud nepřihlížel. Předžalobní výzva byla odeslána žalované dne 3. 10. 2022, doručena jí mohla být nejdříve následujícího dne, lhůta k plnění žalované uplynula dne 7. 10. 2022 a následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu. Závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupném na adrese www.nsoud.cz, se na projednávanou věc neuplatní, neboť žalovaná byla v soudním řízení pasivní a nevznikl spor mezi účastníky o určení doby přiměřené k vrácení dlužné jistiny. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
11. Zbývající část žaloby ohledně částky 6 047 Kč představované smluvními poplatky a smluvní pokutou a ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených částí poplatků ve výši 2 957 Kč, protože z důvodu neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z přisouzené jistiny ve výši 10 000 Kč (v rámci požadované celkové částky 12 957 Kč) od datum do datum, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 3. 10. 2022, žalované mohla být doručena nejdříve následující den a třídenní lhůta k plnění uplynula dnem 7. 10. 2022, tedy prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 8. 10. 2022, a nikoliv již 26. 12. 2021.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně úroku z prodlení kapitalizovaného k tomuto dni) částky 20 167,33 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 11 035,61 Kč, tj. z 55 %. Žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 9 131,72 Kč, tj. ze 45 %. Míra úspěchu žalobkyně tudíž dosáhla 10 % a v tomto rozsahu jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 16 047 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Celkem tedy žalobkyně vynaložila náklady ve výši 2 000 Kč, z nichž jí náleží náhrada v rozsahu 10 %, tj. částka 200 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.