Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 138/2022-89
Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem Ph.D. ve věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci, o zaplacení 19 619,05 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 419,05 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 6 331,57 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, ročním úrokem ve výši 10 % z téže částky za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 351,78 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 8 200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 1,75 % z částky 6 331,57 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a ročním úrokem ve výši 19 % z částky 6 331,57 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 766,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s přibráním opatrovníka žalovanému částku 2 798,40 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 419,05 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 6 331,57 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, ročním úrokem ve výši 10 % z téže částky za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 351,78 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 8 200 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 1,75 % z částky 6 331,57 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a ročním úrokem ve výši 19 % z částky 6 331,57 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 766,60 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení spojených s přibráním opatrovníka žalovanému částku 2 798,40 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 619,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 331,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 6 331,57 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 351,78 Kč. Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 22. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce na základě níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí zápůjčky poplatek ve výši 12 283 Kč. Jistinu a poplatek se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, resp. poslední ve výši 382 Kč. Žalovaný zaplatil na dlužnou částku celkem 15 599 Kč. V důsledku prodlení se splácením dluhu žalovanému vznikla povinnost uhradit též smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 351,78 Kč a sankční poplatky ve výši 2 200 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena z veřejných i neveřejných zdrojů, tj. z bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací, z registru SOLUS, z interní databáze právního předchůdce žalobce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, z databáze neplatných dokladů, z evidence adres. Schopnost splácet byla posouzena a vyhodnocena na základě informací od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil Zákaznickou kartu, v níž uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba s.r.o. jako řidič a zedník. Jeho měsíční příjem je 31 057 Kč. Tato informace byla doložena výplatními páskami. Dále žalovaný uvedl„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 45 000 Kč (blíže nespecifikované). Coby výdaje žalovaný uvedl částku 7 500 Kč, přičemž tyto rovněž nebyly blíže specifikované.
2. Opatrovník žalovaného uvedl, že smlouva nebyla uzavřena se žalovaným, který nečerpal žádné finanční prostředky. Rovněž zpochybnil možnost, aby vedle jistiny a úroků z prodlení mohl žalobce požadovat kumulativně i smluvní pokutu.
3. Po provedeném dokazování byly zjištěny následující skutečnosti. Právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 22. 1. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalovanému poskytl téhož dne v hotovosti částku 14 000 Kč. Kromě toho měl uhradit poplatek ve výši 12 283 Kč sestávající z úroku ve výši 2 504 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč. To vše měl uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 439 Kč, poslední splátka byla ve výši 382 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky a poplatek za upomínku 300 Kč (ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 1. 2019). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou z 28. 1. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k okamžitému splacení dluhu ve výši 19 970,83 Kč (rovněž dopisem z 10. 2. 2022). Dopisem ze dne 20. 5. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, žalovaný však nereagoval. U žádné ze zásilek nebylo dokládáno, že by byly žalovanému řádně doručeny, pouze bylo prokazováno odesílání (podací archy s různými doručovacími adresami).
4. Soud dále zjistil, že předchůdce žalobce při posouzení úvěryschopnosti vycházel z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši cca 31 000 Kč (zákaznická karta – č. l. 26), což bylo dokládáno výplatnicemi (č. l. 25). Z uvedené karty rovněž plynul výdaj ve výši 7 500 Kč měsíčně. Předložena byla rovněž pracovní smlouva se zaměstnavatelem (č. l. 28). Z výpisu centrální evidence exekucí (č. l. 27) bylo zjištěno, že tento je z 12. 8. 2022 a je v něm evidována exekuce ze 7. 12. 2016 s tím, že datum zápisu je 29. 6. 2022 – shodné s poslední úpravou dokumentu. V insolvenčním rejstříku nefiguruje. Z výpisu z BRKI a NRKI (č. l. 78 a násl.) bylo zjištěno, že v něm nefiguruje žádná smlouva se žalovaným.
5. Dle sdělení žalobce žalovaný uhradil částku 15 599 Kč, když metody zápočtu byly patrné z přehledu výpočtu smluvní pokuty a úroku z prodlení, z nichž bylo zřejmé i to, z jakých částek byla smluvní pokuta i úrok z prodlení v závislosti na částečných platbách počítány. Dle sdělení žalobce upomínky zpoplatněné celkem 1 200 Kč byly zasílány obyčejnou počtou bez dokladů.
6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobce žalovanému poskytl (dle textu smlouvy) částku 14 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Toto žalovaný nesplnil, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je ještě nižší než žalobou avizovaný, je právě na něm. Přestože žalovaný ústy svého opatrovníka zpochybnil, že by to byl právě on, kdo úvěr sjednal, soud je jiného názoru. Tomu, že úvěr byl poskytnut osobě žalovaného, nasvědčuje jeho opakované hrazení. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem, je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.
7. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se podává paušální částka výdajů v rozsahu 7 500 Kč. Dle názoru soudu je třeba přistupovat ke každé podobné kauze individuálně, tedy zhodnotit informace získané od klienta, posuzované doklady a postavit je do kontextu s částkou, která měla být předmětem smlouvy.
8. Soud je toho názoru, že u půjčky sjednané v relativně menší výši není třeba klást s přihlédnutím ke sjednané výši splátky a její četnosti takové nároky na ověřování rozhodných skutečností, jako je tomu u úvěrů s vyšším plněním, pročež s ohledem na uvedené okolnosti považoval v projednávané věci posouzení ze strany předchůdce žalobce za dostatečné k tomu, aby smlouva byla považována za platnou. K tomuto závěru soud dospěl i při vynechání dalšího příjmu domácnosti žalovaného uváděného v kartě klienta. I tak lze totiž celkovou měsíční splátku cca ve výši 1 600 Kč považovat za relativně splatitelnou při příjmu ve výši 31 000 Kč. S přihlédnutím k uvedenému pak bylo na žalovaném, aby prokazoval, že dluh nevznikl, nebo již zanikl, případně je v jiné výši, než jak ji tvrdí žalobce. Jakkoli nebyly předkládány další podrobnosti, nelze ze spotřebitele sejmout určitou míru vlastní zodpovědnosti za svoje kroky, když v zákaznické kartě bylo uvedeno, že je svobodný, nebylo uvedeno ničeho o vyživovací povinnosti jako dalším zdroji potenciálních výdajů. Odpovědnost za správnost podepsaných informací musí nést rovněž spotřebitel.
9. Ve vztahu k potenciálně jiné výši dluhu zůstal nečinný, pročež soud vzal za prokázaná žalobní tvrzení, a to při předložení výpisů výpočtu smluvní pokuty, z nichž bylo patrné, jakým způsobem byl proveden zápočet, i jaké splátky byly hrazeny a kdy, stejně jako to, za jaká období byl požadován buď úrok z prodlení nebo pokuta samotná a z jaké konkrétní částky, když současně byla zohledněna dílčí platba.
10. Připomínka opatrovníka stran neaktuálnosti předložených dokladů týkajících se prověření úvěryschopnosti dle názoru soudu nebyla důvodná, byť lze připustit, že vždy lze úvěryschopnost prověřit rozsáhlejším a kvalitnějším způsobem. V každém případě však platí, že míra prokazování by měla být přiměřená výši poskytovaného úvěru. Z předložených listin se dá učinit závěr i bez dalšího dokazování vcelku věrohodný, že výdajová stránka žalovaného byla podceněna. Nelze příliš očekávat, že měsíční výdaje dospělého člověka budou v roce 2019 činit částku 7 500 Kč, pokud má být připuštěn trvalý pobyt na Slovensku, tedy přechodný v České republice s nutností zajistit si bydlení, stravu, dopravu a další vedlejší náklady s tím spojené. Jako reálné výdaje žalovaného lze pak považovat spíše částku dosahující částky 15 000 Kč, pokud by v zákaznické kartě uvedená měla být pouze částkou relativně nižšího nájemného bez dalších nutných nákladů na živobytí. Vedle toho pak je třeba vzít v úvahu výpis z BRKI a NRKI, který sice neobsahoval datum pořízení, na druhou stranu neobsahoval údaj o žádném dluhu u bankovní či nebankovní instituce, kdy v tomto směru je zřejmé, že ať již byl učiněn při uzavření smlouvy či nikoli, v době jejího uzavření žádný negativní aspekt možného hodnocení žalovaného nebyl přítomen. Ve vztahu k výpisu evidence exekucí je možné poznamenat, že tento byl učiněn v roce 2022, tedy ex post, na druhou stranu lze počítat s tím, že osoba v exekuci není a priori vyloučena z možnosti být příjemcem prostředků z úvěru či zápůjčky, když současně je z výpisu BRKI a NRKI patrno, že dluh nepochází z obdobného právního vztahu, který by se v databázi projevil. V insolvenčním rejstříku žalovaný nefiguroval vůbec. O schopnosti žalovaného hradit svědčí i jeho částečné platby, byť soud připouští, že takto hodnotí jeho situaci částečně až z jeho chování činěnému po uzavření smlouvy. Přestože tak námitky opatrovníka mířily správným směrem a k podstatě věci, nebyl soud toho názoru, že by určité nedostatky v přístupu věřitele měly vést k posouzení smlouvy jako neplatné. V tomto směru soud nepovažoval za důvodnou námitku opatrovníka, že to nebyl žalovaný, kdo uzavřel smlouvu a že mu nebyly žádné prostředky poskytnuty – bylo poměrně dlouho a nikoli málo hrazeno a ve smlouvě bylo konstatováno, že prostředky byly poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy. Vydával-li by se někdo za žalovaného, půjčil by si případně i více a téměř s jistotou by nehradil vůbec.
11. Ve vztahu k požadovaným poplatkům je soudu z úřední činnosti známo, že uvedený poskytovatel úvěru umožňuje sjednání výběru jednotlivých splátek u dlužníků, což nese vedlejší náklady na zajištění takové služby. Z obchodních podmínek, jež jsou součástí smlouvy, je zřejmé, čeho se taková služba týká, a bylo na žalovaném, zda si takovou službu, byť třeba vzhledem k výši dluhu neefektivní, sjedná. Cena takové služby je věcí dohody, k níž jsou potřeba dvě strany. Zde k takové shodě vůle účastníků došlo.
12. Za nezákonné nelze považovat ani ujednání o smluvní pokutě, které soud považoval za souladné s § 2048 OZ, a poplatcích, jejichž výše byla žalovanému při sjednání smlouvy známa. Výše smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky odpovídá rámci vymezenému judikatorně (rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, publikovaný pod č. JUD38219CZ v systému ASPI), který posvětil i sazbu vyšší. Jiná věc nicméně je, zda byly v projednávané věci dány podmínky pro přiznání smluvní pokuty vyžadované ve výši 7 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že nikoli. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, je třeba k jejímu úspěšnému uplatnění u soudu požadavek na pokutu sesplatnit. Tak se může stát předžalobní výzvou, jakož i doručením samotné žaloby. V projednávané věci však po dotazu soudu bylo sděleno, že doklady o doručení výzvy k zaplacení pokuty žalobce nedisponuje, pročež nebylo na místě poskytovat ani poučení podle § 118a odst. 3 OSŘ, neboť by bylo zcela nadbytečné. Ani žaloba nebyla doručena do vlastních rukou žalovaného a doručení procesnímu opatrovníkovi nelze považovat za příslušný hmotněprávní úkon způsobující jinak sesplatnění dluhu. Částku smluvní pokuty tak nelze považovat za splatnou, pročež bylo na místě ji zamítnout jako celek. příjmení osud sdílel i požadavek žalobce na uhrazení poplatků za upomínky, když nebyly předloženy žádné doklady (těmi dle sdělení zástupce žalobce ani nedisponuje), že by vymáhací výzvy z doby před sesplatněním a postoupením pohledávky byly vůbec odeslány, natož doručeny. Proto soud zamítl i požadavek na zaplacení uvedených poplatků v částce 1 200 Kč. Jinak tomu bylo u poplatku ve výši 1 000 Kč za vymáhání, když je zřejmé, že dluh uhrazen nebyl, pročež byly učiněny kroky směřující k nucenému vymožení pohledávky za žalovaným, čehož je i nynější řízení důkazem.
13. Ve vztahu k ostatním částkám soud žalobě vyhověl, když bylo zřejmé, že jak jistina, tak i úroky již jsou zcela splatné, neboť uplynula doba, během níž měl být uhrazen celý dluh, zde další výzvy k úhradě třeba nebylo. Soud tak přiznal částku zbylé jistiny, jakož i poplatků za sjednané služby, na něž měl nárok žalobce podle obchodních podmínek v plné výši i v případě, že nebudou realizovány zcela. Na místě bylo přiznat i kapitalizovaný úrok z prodlení, jehož výpočet byl zcela v pořádku. Do prodlení se žalovaný dostal podle § 1968 občanského zákoníku a byl tak povinen kromě jistiny zaplatit též úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rovněž v pořádku, co do základu, je i požadavek na platbu dále běžícího úroku z jistiny, nikoli však ve výši požadované žalobcem, neboť je třeba zohlednit § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a jistinu úročit po stanovené době prodlení pouze takovým úrokem, který podle zákona přiznat lze, tedy repo sazbou navýšenou o osm procentních bodů, potud byla námitka opatrovníka důvodná. To platilo i o jinak přiznaném, ale žalobcem ve vyšší výši požadovaném úroku z prodlení dále běžícím, když k prodlení došlo již dříve, pročež bylo na místě uplatnit nižší výši úroku z prodlení panující již v roce 2020 – sjednané době splatnosti celého dluhu, nikoli až v roce 2022. Uvedené nepřiznané částky jsou specifikovány ve výroku pod bodem II. V rozsahu, v němž bylo žalobě vyhověno, soud uložil žalovanému uhradit dluh ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.
14. Za nedůvodnou kromě námitek shora uvedených lze považovat i námitku opatrovníka, že nelze požadovat platby po žalovaném kumulativně, ale pouze alternativně, jak dle jeho názoru plyne z § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže uvedené ustanovení zní, že„ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu“, má soud za to, že mezi jednotlivými alternativami není vztah disjunkce, ale možné kumulace. Tomu dle názoru soudu nasvědčuje textace písmene a), které umožňuje náhradu nákladů v přesahující výši považovaných za smluvní pokutu, nepochybně pro účely § 2048 občanského zákoníku, dále samozřejmě jako přímý zákonný důsledek prodlení i úrok z prodlení, který je jinak možno žádat i dle obecné občanskoprávní úpravy, pouze limitovaný zákonem danou maximální výší zohledňující postavení spotřebitele jako„ slabší smluvní strany“. Vedle toho nelze pominout rovněž v obecné úpravě umožněnou úpravu smluvní pokuty jako prostředku zajišťujícího hlavní závazek, u něhož není důvodu, aby nebyl uplatněn a neposiloval motivaci dlužníka dluh hradit i ve spotřebitelském vztahu. Nic z toho samozřejmě nebrání, aby věřitel po spotřebiteli požadoval i jen jediné z uvedených plnění nikoli případně i všechna jako je tomu v projednávané věci. Ve vztahu k pokutě nicméně byla daná úvaha akademická, neboť ta stejně přiznána nebyla. Je k tomu též třeba učinit i poznámku, že náklady na vymáhání směřují k nahrazení nákladů vynaložených věřitelem na nucené vymáhání nikoli řádného plnění povinností, úroky z prodlení pak je třeba považovat za přirozenou sankci pozdního hrazení hlavního dluhu. Smluvní pokuta pak plní funkci zajišťovací, směřující k upevnění vůle dlužníka hradit hlavní dluh řádně.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný zčásti (§ 142 odst. 2 OSŘ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 300 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále by měl žalobce právo na náhradu odměny ve výši 1 900 Kč/úkon podle § 7 bod 5 advokátního tarifu a paušální náhradu 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za úkony spočívající v replice k vyjádření opatrovníka a účasti na jednání 24. 5. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu. Dále by žalobce měl právo na náhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je její zástupce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 714 Kč Celkem by tak náhrada nákladů řízení při plném úspěchu činila 4 914 Kč. Podle soudu se jedná o formulářový typ žaloby, když je zcela patrné, že individualizovanou je pouze konkrétní dlužná částka a datu uzavření smlouvy, její označení a výše úvěru. Rovněž tak je ze soudního informačního systému patrné, že žalobce podává obdobné typy žalob na stejném formuláři opakovaně. Plnou výši nákladů však soud nemohl přiznat s ohledem na excesivní úrok, který způsobil, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně poměřený původně žalovanou částkou činí cca 15,6 %. Pouze takový podíl na vypočtených nákladech bylo možné žalobci přiznat – 766,60 Kč. Žalovaný je povinen ji zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 OSŘ.
16. Výrok pod bodem IV. plyne ze skutečnosti, že žalobce neuspěl v plném rozsahu, pročež je na místě mu uložit povinnost v intencích § 148 odst. 1 OSŘ Náklady na opatrovníka činily odměnu ve výši 1 900 Kč/úkon za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účasti u jednání 24. 5. 2023 podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Současně opatrovníkovi náleží paušální náhrada výdajů za uvedené úkony podle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) advokátního tarifu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč Celkem tak opatrovníkovi náleží náhrada nákladů ve výši 6 600 Kč. Neúspěch žalobce pro účely náhrady nákladů státu je dán poměrem zamítavého výroku pod bodem II. vůči původnímu žalobnímu požadavku, který lze vyjádřit poměrem 42,4 %, tento podíl je povinen žalobce uhradit na nákladech spojených s opatrovníkem. Ty činí částku 2 798,40 Kč, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, prostřednictvím Městského soudu v Brně ke Krajskému soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.