Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 C 179/2022-59

název soudu rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 61 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 600 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 006,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 072,18 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z částky 43 707, 64 Kč od datum do datum, úroků z prodlení v zákonné výši z částky 24 107,64 Kč od datum do zaplacení a úroků ve výši 20,73 % ročně z částky 43 707,64 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 600 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 006,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 072,18 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši z částky 43 707, 64 Kč od [datum] do [datum], úroků z prodlení v zákonné výši z částky 24 107,64 Kč od [datum] do zaplacení a úroků ve výši 20,73 % ročně z částky 43 707,64 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky. Tvrdila přitom, že její aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností právnická osoba, IČO. Dále uvedla, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dne číslo (dále též„ smlouva o spotřebitelském úvěru“).

2. K tomu zdůraznila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením dotčené smlouvy. Žalovaný byl dle žalobkyně dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. K tomu žalobkyně odkázala na čl. 7 2. smlouvy o spotřebitelském úvěru.

3. Nashromážděné a ověřené údaje byly podle žalobkyně příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka.

4. V neposlední řadě žalobkyně zdůraznila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se pak ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 650 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 9 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 25 650 Kč. Žalovaný měl celkovou částku odpovídající součtu jistiny a příslušenství uhradit v 80 týdenních splátkách ve výši 1092 Kč. První splátka měla být splacena dne datum a poslední dne datum. Podle žalobkyně žalovaný uhradil za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 25 400 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Z důkazů provedených na jednání dne datum (in concreto ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky, doručenek, smlouvy o úvěru, karty zákazníka), dále z důkazů provedených na jednání dne datum (in concreto z výplatní pásky za období ledna rok, výplatní pásky za období března rok, výplatní pásky za období dubna rok, pracovní smlouvy a dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum), jakož i z nesporných tvrzení účastníků řízení má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru číslo právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč. Do okamžiku postoupení pohledávky pak žalovaný právní předchůdkyni plnil částku 25 400 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spojené s výzvou zaplacení částky 67 150 Kč dne datum. Při zkoumání úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici výplatní pásky žalobce za období ledna, března a dubna rok, jakož i žalovaného pracovní smlouvu a dodatek k této pracovní smlouvě. Informace získané od žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala v kartě zákazníka. Z této karty plyne, že žalobce měl mít vlastní tvrzené příjmy ve výši 10 699 Kč, další příjmy ve výši 5000 Kč (kdy u tohoto příjmu je pouze poznámka„ přítelkyně“) a výdaje ve výši 6 817 Kč, přičemž tato zákaznická karta je oběma smluvními stranami.

7. S ohledem na shora uvedené se uvádí, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu a násl. , (dále též „o. z.“). Žalovaná, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupovala v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětných smluv), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Teprve s účinností od datum zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.

11. název soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle název soudu neplatná.

12. I název soudu v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle název soudu ulice obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý název soudu přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci C - číslo. V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.

13. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d (srov. též nález název soudu ze dne datum, sp. zn. ).

14. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS v čl. 8 odst. 1 stanoví:„ Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“. Podle čl. 23 členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

15. Přestože sankce absolutní neplatnosti smlouvy při porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla do zákona o spotřebitelském úvěru zakotvena až v květnu 2022, nezbytnost jejího uplatňování plyne z předpisů evropského práva (směrnice 2008/48/ES), tedy bezpochyby se uplatní i v nyní posuzovaném případě, kdy předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2019.

16. Této interpretaci rovněž nasvědčuje rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, podle něhož články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. I smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené v roce 2019 tudíž trpěly sankcí absolutní neplatnosti v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka.

18. Žalobkyně tvrdila, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného v dostupných databázích, resp. pomocí obchodního informačního systému. Ověřování úvěruschopnosti dlužníka toliko z databází, resp. obchodního informačního systému je však dle závěru soudu nedostatečné, neboť samo o sobě dostatečně nemůže vypovídat o skutečné majetkové situaci dlužníka a jeho schopnosti splácet úvěr. Pouze v některých evidentních případech může nasvědčovat tomu, že dlužník zjevně nebude schopen úvěr splatit, nepochybně však nahlédnutí do databází ani zdaleka nemůže odhalit všechny dlužníky, kteří zjevně nemohou být schopni splácet daný úvěr a u kterých se jejich neschopnost řádně splácet bude podávat spíše z jiných dokumentů, např. z jejich dokladů o příjmech, výpisů z účtu, dokladů svědčících o nezbytných výdajích apod.

19. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaným poskytnuté informace o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. K tomu žalobkyně odkázala na zákaznickou kartu. Soud jí proto postupem podle a 3 vyzval k doplnění důkazních návrhů a tvrzení k tomu, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na základě této výzvy žalovaná doplnila své důkazní návrhy. Poté, co soud žalobkyní dodatečně navržené důkazy provedl na jednání dne datum, byla žalobkyně opětovně vyzvána k doplnění svých důkazních návrhů. Soud totiž stále neměl za prokázané, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, že informace uvedené na kartě zákazníka byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka a že shromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány v obchodním informačním systému právní předchůdkyně žalobkyně, který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Z provedeného dokazování totiž bylo lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, nikoliv jeho výdaje. Žalobkyně však na základě opakované výzvy soudu podle své důkazní návrhy nedoplnila. Soud proto konstatuje, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní, pokud jde o otázku, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

20. Jinak řečeno, v projednávané věci z provedeného dokazování nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání dotčené smlouvy ověřovala majetkové poměry žalovaného z jím předložených dokladů. I kdyby však žalovaný při sjednávání smlouvy odpovídající dokumenty předložil, čemuž nasvědčují podpisy obou smluvních stran na zákaznické kartě, skutečnost, že je žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nearchivuje, popř. je odmítá předložit soudu, nasvědčuje tomu, že se jedná spíše o kontrolu formální, pokud vůbec nějakou. Úvahy žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně o schopnosti žalovaného splácet zápůjčku učiněné před uzavřením předmětných smluv proto nemohou být přezkoumány soudem. Za přijetí argumentace žalobkyně by věřitelům stačilo poskytnout soudu zákaznické karty, v nichž je uvedeno, že doklady svědčící o majetkové situaci dlužníka byly předloženy, aniž by tyto doklady byly předloženy soudu (a aniž by bylo zřejmé, zda je věřitel skutečně řádně zkoumal a zabýval se jimi), a bez dalšího by podmínka ověřování úvěruschopnosti musela být považována za splněnou. V takovém případě by však posuzování podmínky předchozího ověřování úvěruschopnosti věřitelem bylo ryze formální a soud by nemohl splnit svoje poslání ochrany základních práv a svobod, jak vyplývá z y. Z tohoto důvodu nemůže obstát blíže neodůvodněný opačný závěr vyslovený v rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací (viz bod 17), na nějž odkázala žalobkyně a jímž se zdejší soud ze shora vyložených důvodů necítí být vázán. V odkazovaném rozsudku nadto dlužník neměl podstatné a blíže nespecifikované„ další příjmy domácnosti“ ve výši 5 000 Kč měsíčně, díky nimž celkové příjmy domácnosti žalovaného byly podstatně vyšší než uvedené vlastní příjmy žalovaného), čímž se odkazovaný rozsudek (viz jeho bod 18) zásadně skutkově odlišuje od nyní posuzované věci. Dlužno poznamenat, že odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 6 817 Kč, jak jsou uvedeny v zákaznické kartě, se soudu zdají být v současné době i v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepravděpodobné a příliš nízké.

21. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo či nález název soudu ze dne datum, sp. zn. ).

22. příjmení 45 000 Kč, kterou plnila právní předchůdkyně žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, proto představuje bezdůvodné obohacení, na jehož vrácení má žalobkyně nárok (§ 2993 o. z.). Nelze proto přiznat žalobkyni nárok na jakákoliv další plnění plynoucí ze smlouvy, tj. na úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek.

23. Nad rámec shora uvedeného soud podotýká, že poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso považuje s ohledem na jejich značnou výši (ve vztahu k jistině) fakticky za skrytý úrok. Dlužno poznamenat, že výše plnění nárokovaného žalobkyní po žalované je natolik nemravná, že soud by v žádném případě nemohl tomuto požadavku žalobkyně přiznat ochranu. K tomu lze odkázat např. na usnesení název soudu ze dne 1. 2021, sp. zn. spisová značka, v němž název soudu shledal oprávněnou požadované a rozhodcem přiznané plnění u úvěru se sjednanou RPSN ve výši 75,08 % za natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinné, že bylo namístě dle název soudu exekuci dle , zastavit. I z hlediska nepřiměřeně vysokých plnění, k nimž se žalovaná jako slabší smluvní strana při uzavírání smluv s profesionálním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů zavázala, je proto třeba danou smlouvu hodnotit jako zjevně se příčící dobrým mravům, a tudíž absolutně neplatné ve smyslu o. z. (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

24. Jelikož je dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru číslo absolutně neplatná, žalobkyně má nárok toliko na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 45 000 Kč. Ze samotných tvrzení žalobkyně se však podává, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně na smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo částku ve výši 25 400 Kč. Část bezdůvodného obohacení tedy byla žalovanou vydána a žalobkyně má nárok toliko na jistinu ve výši 19 600 Kč.

25. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (viz § 1958 odst. 2 o. z.; ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v o. z. srov. např. usnesení název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty„ bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, a název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

26. Za tuto výzvu k plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak lze v dané věci, co do svého obsahu, považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení pohledávky z dotčené smlouvy. Dle předloženého podacího lístku byl tento dopis odeslán žalovanému poštou dne datum; v souladu s § 573 o. z. soud považuje oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum doručené žalované dne datum. Dlužno poznamenat, že žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum žalované poskytla dodatečnou lhůtu k plnění v délce trvání deseti dnů po doručení dopisu. Přiměřenost této lhůty bez dalšího plyne z toho, že ji stanovila sama žalobkyně a žalovaný proti této lhůtě nikterak neprotestoval, a to ani z hlediska ustanovení § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Lze tak zkonstatovat, že, nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne datum. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od dne datum do zaplacení (viz o. z., ). Ve zbývající části soud žalobu ze shora vyložených důvodů zamítl (srov. výrok I. a II. tohoto rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku. V daném sporu byla více procesně úspěšná žalovaný, pročež by mu náležela poměrná část náhrady nákladů řízení ve smyslu Ze spisu se však podává, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a nevznikly mu žádné náklady řízení. Proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k název soudu prostřednictvím název soudu.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.