Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 143/2022-66
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Nečasovou ve věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 36.484,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 768 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 716,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 10 419,04 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 12 187,04 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna nahradit ČR – na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované svědečné ve výši 118 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 768 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 1 768 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 34 716,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 10 419,04 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % p.a. z částky 12 187,04 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna nahradit ČR – na účet Okresního soudu v Pardubicích státem zálohované svědečné ve výši 118 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>
Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 7.4.2022 zaplacení celkem částky 36 484,58 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 5.10.2018 s právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč, celkem tedy 41 017 Kč a to formou 60 týdenních splátek po 684 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, na dluh uhradila pouze 20 234 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení jistiny – dlužné částky zápůjčky ve výši 12 187,04 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 8 595,96 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 701,58 Kč, sankčních poplatků ve výši 4 000 Kč, úroku ve výši 29 % p.a. z dlužné jistiny 12 187,04 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 12 187,04 Kč od 18.3.2022 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.
K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Byla provedena lustrace žalovaného v dostupných registrech (BRKI, NRKI, SOLUS, interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí). Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zástupcem právního předchůdce žalobkyně jméno příjmení následně ověřeny a zkontrolovány. Dle těchto činil pravidelný měsíční příjem žalované 14 753 Kč, odhadované měsíční výdaje 5 500 Kč. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 16 201 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
Usnesením podepsaného soudu ze dne 13.7.2022, č.j. 11 C 143/2022-42 bylo řízení částečně, co do částky 701,58 Kč, zastaveno (výrok I.) a současně připuštěna změna žaloby tak, že žaloba se rozšiřuje o kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 701,58 Kč (výrok II.).
Žalovaný, ačkoli byl k jednání nařízenému na den 15.2.2023 řádně předvolán (předvolání spolu se žalobou považoval soud žalovanému za doručené, v souladu s ust. § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř., dnem 2.1.2023, když žalovanému byla zásilka vhozena do domovní schránky dne 2.11.2022), se k tomuto bez předchozí důvodné a včasné omluvy nedostavil. Soud tak postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného.
Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1.2.2022.
Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že pracuje jako obchodní zástupce společnosti právnická osoba, pro kterou sjednává zápůjčky. Vypověděl, že žalovaného nezná, ale pamatuje si na něj, půjčil si půjčku, splácel ji, ale poté přestal platit a utekl zpátky do Rumunska, což mu je známo od jeho matky. Žalovaný bydlel v pronajatém bytě s přítelkyní a svou matkou, pracoval ve právnická osoba v obec. Kolik půjček žalovaný měl si nepamatuje, ale vídali se při výběru splátek, které po nějakou dobu splácel bez problémů. Sjednání půjčky proběhlo v pronajatém bytě žalovaného, přítomen byl i tlumočník, který vše překládal. Jeho povinností bylo předložit doklady – povolení k pobytu, národní občanský průkaz, smlouvu o bydlení, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Po předložení dokladů s ním byla sepsána zákaznická karta a svědek přes systém scoring, jež je napojený na ČNB a další registry, zjišťoval jeho úvěruschopnost, přičemž po nějaké době přijde ze systému informace, jaká maximální částka může být půjčena a klient se rozhodne, kolik si půjčí. Kolik si žalovaný konkrétně půjčil si svědek nepamatoval. Dalšími příjmy v domácnosti uvedené v zákaznické kartě je příjem přítelkyně žalovaného, tento příjem se však neověřuje. Dále vypověděl, že pokud klient pracuje pod agenturou a má přes ní smluvní ubytování, tak ubytování neplatí nebo pouze minimální částku, proto jsou uváděné odhadované výdaje 3 000 Kč, jež představují zřejmě nějaký nadstandard v ubytování a telefon. Pokud má klient další splátky, tyto se uvádějí zvlášť. V daném případě si klient po ověření jeho úvěruschopnosti vybral, jakou částku chce půjčit, svědek mu sdělil podmínky a pak byla sepsána smlouva a při jejím podpisu došlo k předání peněz.
Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 5.10.2018, Smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 5.10.2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních splátkách po 684 Kč, tedy celkem částku 41 017 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 22 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 19 017 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 3 935 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 596 Kč a odměny za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč. Zápůjční úroková sazba činila dle smlouvy 29 % p.a. a byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Dle čl. 6 smluvních podmínek pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení. Žalovaný v rozporu se smlouvou zápůjčku řádně nesplácel, byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný měl být v době uzavření smlouvy zaměstnán jako operátor s čistým měsíčním příjmem 18 045 Kč, přičemž zaměstnání mělo být ověřeno pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly konkretizovány částkou 3 000 Kč (bez další specifikace). Dále bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnosti ani, vlastní vozidlo, má externí půjčky ve výši 2 500 Kč měsíčně. Jako další příjem do domácnosti byla uvedena částka 16 201 Kč (bez další specifikace).
Výpisy z centrální evidence exekucí, seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu a živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný má pravomocně ukončené 2 exekuce a svědek jméno příjmení má povolenou činnost pro předchůdce žalobkyně.
Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na předmětnou půjčku částku 20 234 Kč.
Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smlouvy došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Zápůjčka pak může být poskytnuta jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o zápůjčce neplatná.
Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze dva výpisy z účtu předcházející poskytnutí zápůjčky a zákaznickou kartu, ve které bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, splácí 2 500 Kč na půjčky. Jako příjem byla konstatována částka 18 045 Kč, další příjem do domácnosti ve výši 16 201 Kč však nebyl specifikován ani doložen. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 5 500 Kč. Nebyly tedy předloženy žádné důkazy, žádné listiny prokazující, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla ověření výdajů žalovaného. Ověření úvěruschopnosti žalovaného pak nebylo dle názoru soudu prokázáno ani výpovědí svědka příjmení, který nepotvrdil, že by před podpisem smlouvy o zápůjčce měl k dispozici nájemní smlouvu či jiný doklad prokazující výdaje žalovaného. Výdaje specifikované částkou 5 500 Kč měsíčně jsou zcela nereálné, pokud mají zahrnovat veškeré výdaje žalovaného spojené se stravou, bydlením apod., a to za situace, kdy další příjem do domácnosti nebyl žádným způsobem konkretizován ani ověřen. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěruschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp. zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR např. pod sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Žádné výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté zápůjčky. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradila 20 234 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 1 768 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. 351/2013 Sb. od 18.3.2022 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
Soud také rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna nahradit ČR – Okresnímu soudu v Pardubicích náklady představující soudem vyplacené svědečné ve výši 118 Kč (výrok IV.), a to svědkovi jméno příjmení. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, uznal soud žalobkyni povinnou zaplatit shora uvedené náklady státu vynaložené na svědečné.
O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak žádné náklady řízení nepožadoval, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, prostřednictvím podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.