Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 C 71/2023-43

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 12 499 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 507 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 8 507 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 3 992 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 12 499 Kč za 10. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 3 992 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 813,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení, LL.M.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 507 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 8 507 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky 3 992 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 12 499 Kč za 10. 10. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 3 992 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 813,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 10. 2022 domáhala u zdejšího soudu zaplacení

částky 12 499 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 5. 2. 2022 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala zejména na základě informací získaných od žalované, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované, když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalované. Později žalobkyně doplnila, že spotřebiteli (žadateli o úvěr) přiděluje credit scoring, k čemuž je využíván statistický model. Žalobkyně dále uvedla, že provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, NRKI, CEE a ISIR.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 26. 4. 2023, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil a žalovaná se bez omluvy nedostavila.

3. Z jednotlivých provedených listinných důkazů učinil soud následující závěry.

4. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 5. 2. 2022 soud zjistil, že uvedeného dne byla na účet č. bankovní účet žalobkyní zaslána částka 10 000 Kč. Tutéž skutečnost zjistil z potvrzení o platbě ze dne 5. 2. 2022.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet. Na svůj dluh žalovaná uhradila celkem 1493 Kč.

6. Ze sazebníku název platného od 8. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se sjednanými úvěry účtovala klientům poplatky dle tohoto sazebníku.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 9. 2022, včetně dokladu o odeslání, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání. Předžalobní upomínka byla odeslána dne 12. 9. 2022.

8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru, o který si žalovaná žádala, a jeho podmínkách.

9. Ze úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že tato měla být uzavřena dne 5. 2. 2022 prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy (7. 3. 2022). Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně převodem na účet č. bankovní účet. Ve smlouvě je dále sjednán poplatek za desetiprocentní odklad 490 Kč, poplatek 990 Kč za službu korunový odklad, poplatek 99 Kč/měsíc za službu bezpečná splátka a poplatek 49 Kč/měsíc za službu SMS servis.

10. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období prosinec 2021 soud zjistil, že tento účet je veden na jméno žalované, počáteční zůstatek byl 3,53 Kč a konečný zůstatek 5 808,83 Kč. Z výpisu je zřejmé, že v průběhu měsíce na účet přibývaly platby od zahraniční právnická osoba anonymizována dvě slova (celková výše po převodu činila 12 259 Kč), vklady v cizí měně (celková výše po převodu činila 7 207 Kč), vklady od soukromých osob (11 018 Kč) a dne 31. 12. 2021 byla na účet připsána platba ve výši 10 000 Kč, od právnická osoba právnická osoba

11. Z kopie občanského průkazu soud zjistil, že tento má číslo jeho držitelem byla žalovaná.

12. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně provedla lustraci v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, a to bez negativního záznamu pro žalovanou. Ze zprávy se dále poddává, že žalobkyně uvažovala na příjmové stránce příjem žalované ve výši 30 000 Kč a dále blíže nespecifikovaný příjem ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč. Na výdajové stránce uvažovala 8 510 Kč na bydlení, 6 750 Kč životní minimum členů domácnosti a 4 985 Kč na splátkách již existujících závazků.

13. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr tři existující splátkové úvěry a dvě kreditní karty se schváleným úvěrovým rámcem. U jednoho z úvěrů poskytnutého v listopadu 2021 ve výši 25 000 Kč, byla žalovaná v prodlení 13 dnů s platbou jednorázové splátky ve výši 30 330 Kč. Dále vyplynulo, že 31. 12. 2021 čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, jehož čerpání bylo rovněž zřejmé z výpisu z účtu žalované. U posledního úvěru zbývalo splatit 211 496 Kč při měsíční splátce 3 585 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Ustanovení § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

25. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

26. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

27. V daném případě žalobkyně prokazatelně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z tvrzení žalované a výše příjmů vyplývajících z výpisu z účtu žalované za období prosince 2021 a lustrací v databázích klientských informací. Z výpisu z účtu žalované jasně vyplývá, že její příjmy v daném období (12/ 2021) byly rozděleny do řady drobných plateb, přičemž pouze u plateb od právnická osoba anonymizována dvě slova lze dovodit, že se jedná o příjem z pracovní činnosti (celkem 12 259 Kč). Z provedeného dokazování tedy nelze rozhodně učinit závěr, že by žalovaná disponovala pravidelným měsíčním příjmem ve výši 30 000 Kč, jak tvrdila. Navíc její pozitivní měsíční bilanci na bankovním účtu (+ 5 808 Kč) uměle zkresloval čerpaný úvěr ve výši 10 000 Kč v poslední den měsíce, čili byla fakticky„ v minusu“. V rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž vyplynulo, že žalovaná již měla existující úvěry/zápůjčky (některé po splatnosti) a žalobkyně si toho tak musela být vědoma. Naopak z provedeného dokazování nevyplývá doložení stálého měsíčního druhého tvrzeného příjmu v domácnosti ve výši 30 000 Kč. Skutečnými výdaji žalované, případně její celé domácnosti, se žalobkyně rovněž nezabývala, pouze zohlednila životní minimum a odhadla náklady na bydlení. I při zohlednění normativních nákladů na bydlení a životního minima je však zřejmé, že žalované z pracovních příjmů nezbývala žádná částka k úhradě potenciálních splátek úvěru. Za této situace tedy není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, neboť z předmětných dokumentů naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit, resp. počínající finanční potíže žalované. Z uvedeného tak jasně vyplývá, že cílem zkoumání úvěruschopnosti žalované zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat. Protože tak žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.).

28. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 8 507 Kč (tj. čerpaná částka úvěru bez již uhrazených plateb žalované) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 507 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ( o. z.) ve výši stanovené Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 813,42 Kč, přičemž tato částka představuje 36,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 499 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.