Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 11/2023-47

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Alešem Vylamem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 11 893 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 519 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 9 374 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 225,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 470,58 Kč, s 30% úrokem ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 519 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 9 374 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 225,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 470,58 Kč, s 30% úrokem ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala zaplacení částky 11 893 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 225,80 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny 6 831,10 Kč od 23. 4. 2020 do 28. 1. 2022), s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 470,58 Kč (jedná se o úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny 6 831,10 Kč od 21. 11. 2020 do 28. 1. 2022), se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 10 % ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 30 % ročně z částky 6 831,10 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právnická osoba“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 9 554 Kč (součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 103 Kč, částky za zpracování a další péči o zákazníka ve výši 4 891 Kč a pojistného) v 52 týdenních splátkách ve výši 377 Kč. Žalovaný na tuto pohledávku právního předchůdce žalobkyně do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 7 481 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne vyhotovení žaloby žalovaný již ničeho neuhradil. Na jistině tak dle žalobkyně dluží 6 831,10 Kč a na poplatku 5 061,90 Kč. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, které měly být žalovaným doloženy (tyto doklady doložené žalovaným však žalobkyně nedoložila, nedisponuje jejich kopiemi), a dále z lustrace v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala žalovanému poskytnout částku 10 000 Kč za poplatek 7 994 Kč. Poplatek 7 994 Kč sestává z úroku 3 103 Kč a poplatku za zpracování, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka 4 891 Kč. Celková částka pojistného činí za sjednanou dobu pojištění 1 560 Kč. Úroková sazba činí 56 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy. Částku 19 554 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 377 Kč, výše poslední splátky je 327 Kč. Žalovaný převzal celou částku spotřebitelského úvěru v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdil podpisem na smlouvě o úvěru. Smlouva o úvěru se řídí dle výslovného ujednání , , a , o spotřebitelském úvěru. Podpis žalovaného je obsažen na straně 2 smlouvy, na straně 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba a žalobkyně, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 6 je na řádku 582 uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovaným), postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2022 (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

5. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že při žádosti o spotřebitelský úvěr dne datum žalovaný uvedl, že požaduje 12 000 Kč, druh bydlení je„ spolubydlící“, je svobodný s dosaženým základním vzděláním, důvodem úvěru je vybavení domácnosti, nevlastní auto a vyživuje dvě osoby, je zaměstnán na plný úvazek, jeho čistý měsíční příjem je 11 831 Kč (má jeden zdroj příjmu), ostatní příjmy 0 Kč a další příjmy domácnosti 8 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč, interně nesplácí právnická osoba anonymizováno žádnou částku a externí splátky činí 0 Kč. K žádosti měly být doloženy 2 výplatní pásky za září a říjen 2019, což ovšem žalobkyně nedoložila. Dále žalovaný podpisem zákaznické karty stvrdil předtištěné údaje, tedy že v souvislosti s jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení ani nepodal návrh na jeho zahájení, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.

6. Dle tabulky umoření k spotřebitelskému úvěru žalovaný uhradil celkem 7 481 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 15. 4. 2020.

7. Z výzvy k plnění ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující odeslání výzvy).

8. Žalobkyně byla soudem s poučením o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě žalované smlouvy ověřena a posouzena úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 24. 2. 2023 žalobkyně toliko citovala právní úpravu a uváděla, jak by měla být vykládána, dále uvedla informace obsažené v zákaznické kartě, přičemž sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, které měl před uzavřením smlouvy o úvěru předložit. Ničeho dalšího žalobkyně nedoložila.

9. Závazkový vztah, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným se řídí , (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

11. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru) k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 2395 o. z. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

15. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C- 679/18.

16. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881 odst. 1, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.

19. Ve vztahu k žalované pohledávce dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu. Soud má za to, že žalovaný zažádal právního předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, o poskytnutí peněžních prostředků. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti. Závazek, k jehož úhradě se žalovaný zavázal v 52 týdenních splátkách, činil částku 19 554 Kč. Informace o výdělkových a majetkových poměrech žalovaného závisely toliko na jeho osobě. Žalobkyně co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho nedoložila, tedy nedoložila tvrzené žalovaným předkládané doklady o příjmu, kdy z toho důvodu je pochybné, nakolik byly tyto tvrzené příjmy doloženy. Další otázkou pak je, do jaké míry uvedl žalovaný pravdivé údaje, co se týče jeho měsíčních výdajů (4 000 Kč), avšak mnohem zásadnější je, do jaké míry bylo skutečným záměrem věřitele posoudit opravdovou situaci žalovaného z pohledu jeho solventnosti. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.

20. Dle bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr, resp. zápůjčku. Ustanovení představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.

21. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene žalobu doplnila pouze o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a předmětné smlouvy. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovních společností (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci), proto by měl standardně lustrovat žalovaného v rejstřících či databázích (insolvenční rejstřík, rejstřík zahájených exekucí, SOLUS, NRKI, apod.), a uvedené zohlednit při posouzení úvěruschopnosti klienta. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdce provedl lustraci klienta pouze v insolvenčním rejstříku, kdy ve zbytku bylo spoléháno jen na skutečnosti sdělené klientem nebo jím podepsané (předtištěné) v zákaznické kartě. Není však možné vycházet pouze z objektivně nepodloženého tvrzení klienta, resp. prohlášení klienta o jeho poměrech. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020).

22. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti , když poskytl spotřebitelský úvěr, aniž by na základě získaných informací vyžadoval doložení dalších tvrzení žalovaného k jeho majetkové situaci. Skutečnost, že žalovaný disponoval příjmem ve výši 11 831 Kč (celkem i s příjmem dalších členů domácnosti 19 831 Kč), byla toliko tvrzena, nikoliv doložena, kdy nebylo doloženo ani to, zda jsou z příjmu prováděny nějaké srážky či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně se měl dále zabývat doložením výdajů žalovaného, minimálně co do základních životních potřeb a výše závazků, dále i zkoumáním způsobu splácení dosavadních závazků. Skutečnost, že tak neučinil, vzbuzuje pochybnosti o tom, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně přistupoval k plnění své zákonné povinnosti ohledně úvěruschopnosti klienta, a zda se nejednalo o její plnění pouze„ pro formu“. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje také to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení. Nebankovní poskytovatel úvěrů musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva.

23. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, nesplnil svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytl žalovanému úvěr v případě, kdy byly dány pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet a dostát svému závazku. Vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo učiněno na základě kusých, nevypovídajících a nedoložených informací. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku a dalších poplatcích. Porušením však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal nárok na bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V daném případě smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 7 481 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 2 519 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto ji soud zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky představující bezdůvodné obohacení, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle ) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

24. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 13,1 %, v rozsahu 86,9 % úspěšná nebyla. Úspěch žalovaného pak spočívá v 73,8 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

25. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.