Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 426/2022-101
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 72 147,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 135 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku uplatněného nároku se žaloba zamítá
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 135 Kč od 4. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku uplatněného nároku se žaloba zamítá</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 12. 2022 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 147,98 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo to elektronickým systémem prostřednictvím klientské zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 37 008 Kč (jistinu, úrok ve výši 17 008 Kč), a to v 72 splátkách po 514 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15.tého dne. Úrok odpovídal 23% p.a., RPSN 38,64 p.a. Dále pak účastníci sjednali doplňkovou službu PODPORA, která umožňovala odklad či přerušení splácení, a to samostatnou smlouvou a která odpovídala platbě ve výši 351 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, nezaplatil splátku splatnou dne 15. 9. 2022 v celkové výši 865 Kč. Žalobkyně proto žalovanému zaslala upomínky ze dne 20. 9. 2022, 5. 10. 2022 a vzhledem k tomu, že žalovaný splátku nedoplatil, úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 10. 2022 a požadovala zaplacení celkem částky ve výši 72 200,07 Kč odpovídající jistině ve výši 19 868,87 Kč, úrokům ve výši 16 624,67 Kč, doplatek do služby PODPORA ve výši 4 899 Kč za službu odklad, 10 011 Kč za službu nemoc a 10 011 Kč za službu práce, náklady za zaslané upomínky ve výši 800 Kč, smluvní úroky za prodlení ve výši 51,10 Kč a smluvní pokutu ve výši 9 934,44 Kč Lhůta uvedená v dopise pro zaplacení vyčísleného dluhu byla žalobkyní stanovena do 3. 12. 2022.
2. Svá tvrzení žalobkyně doplnila dále podáním ze dne 9. 1. 2023 (viz č.l. 20-25), v němž se vyjádřila jednak k obecnému klientským prostředím nastavenému procesu sjednávání smlouvy, prostřednictvím SMS zprávou zaslaného kódu a zaplacením verifikační platby. Dále se vyjádřila k procesu prověření úvěruschopnosti žalovaného, v rámci něhož byl žalovaný prověřován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v databázi neplatných dokladů a registru dlužníků SOLUS a byly kontrolovány údaje o příjmech žalovaného ve výši 23 876 Kč a výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč. Blíže se žalobkyně též vyjádřila ke službám plynoucím z uzavřené smlouvy PODPORA a doplnila, že z částky 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuto jen 16 000 Kč na účet č. bankovní účet a částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně související s prověřením úvěruschopnosti a uzavření smlouvy. Vysvětlila též vyčíslení smluvní pokuty ve výši 9 934,44 Kč. Svá tvrzení též stručně žalobkyně shrnula v podání ze dne 1. 3. 2023 (viz č.l. 77). Podáním ze dne 31. 3. 2023 (viz č.l. 84) žalobkyně požádala o odročení nařízeného jednání (datum), neboť se účastníci shodli na soudním smíru (viz č.l. 85 - 86), jehož podpis však nestihli zrealizovat.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.
4. Soud nařídil jednání nejdříve na datum, které s ohledem na žádost žalobkyně odročil na datum. Na toto jednání se nedostavil žádný z účastníků.
5. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázaný tento skutkový stav. Účastníci spolu jednali o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, žalovaný žalobkyni poskytl svůj občanský průkaz (viz č.l. 62-63), řidičský průkaz (viz č.l. 64-65), výpis z účtu č. bankovní účet (č.l. 65), výplatní pásky (č.l. 66 – 68). Žalobkyně je oprávněna k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz č.l. 27-29). Žalovaný dále žalobkyni poskytl též údaje k prověření jeho schopnosti úvěr splácet (viz č.l. 40-42), uvedl svůj pravidelný příjem 23 876 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a dále již neuvedl jiné pravidelné výdaje ani na splácení dluhů. Žalobkyně doložila výsledek lustrace žalovaného v systému SOLUS, z něhož je patrné, že žalovaný má v této databázi záznam (viz č.l. 31). Žalobkyně dále doložila prověření žalovaného v insolvenčním rejstříku, a v neplatných dokladech MV ČR (viz č.l. 32-34). Žalobkyně dále doložila dokument nazvaný spotřebitelská smlouva číslo který není podepsán, není na něm uveden ani žádný kód potvrzující podpis žalovaného, datace podpisu zástupce žalobkyně je datum. Ve smlouvě jsou obsažena ujednání, která korespondují s tvrzeními v žalobě. Dále žalobkyně doložila dokument nazvaný Příloha číslo – Smlouva o zřízení Doplňkové služby PODPORA, na které taktéž není uveden ani žádný kód potvrzující podpis žalovaného, datace podpisu zástupce žalobkyně je datum (viz č.l. 36-48). Dále bylo prokázáno, že z adresy email byla na adresu email dne datum ve 14.10.11 zaslány instrukce k provedení verifikační platby a další pokyny pro uzavření smlouvy a z adresy email na stejnou adresu příjemce dne datum ve 14.15.08 hod zaslány další pokyny pro zaplacení verifikační platby a nastavení inkasního příkazu (viz č.l. 57-58). K zaplacení verifikační platby došlo a nastavení inkasa proběhlo (viz č.l. 51). Dne 3. 8. 2022 byla poskytnuta částka 16 000 Kč na účet žalovaného a žalovaný o tom byl informován dopisem ze dne 3. 8. 2022, v němž byly též pokyny pro platby (viz č.l. 53-54). Následně byl žalovaný upomínán dopisy ze dne 20. 9. 2022 (viz č.l. 55-56), ze dne 5. 10. 2022 (viz č.l. 57-58) a dne 21. 10. 2022 byl žalovanému zaslán dopis – zesplatnění úvěru (viz č.l. 59-61). Dle tvrzení žalobkyně byla zaplacena jedna splátka ve výši 865 Kč splatná dne 15. 8. 2022.
6. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, když soud se předně zabýval tím, zda smlouva o úvěru není v rozporu s právními předpisy a zda tedy není absolutně neplatným právním jednáním a zda vůbec bylo prokázáno její uzavření.
7. Soud dospěl k závěru, že byla prokázána komunikace mezi účastníky, že tím, kdo s žalobkyní komunikoval, byl žalovaný je nepochybné s ohledem na doklady, které má žalobkyně v kopiích k dispozici. Bylo též prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému pouze částku ve výši 16 000 Kč. Není ale prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy, resp. smluv, které jsou žalobkyní předloženy. Soud byl připraven při ústním jednání dne datum poskytnout o tomto poučení žalobkyni, neboť má za to, že nedošlo ani k prokázání doručení návrhu smlouvy žalovanému a ani její akceptaci ze strany žalovaného. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce poučení poskytnuto být nemohlo.
8. Soud se dále zaměřil na to, zda bylo prokázáno, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů vyplývá, že si poskytovatel úvěru prověřil příjmy žalovaného, ale nezohlednil skutečnost, že žalovaný má již dluhy (viz výstup ze systému SOLUS) a že na ně neupozornil, při posuzování schopnosti splácet tedy nebyla tato skutečnost zohledněna, nebyla zjištěna výše dluhu a tedy ani finanční zůstatek žalovaného před poskytnutím úvěru (viz č.l. 40), žalobkyně nedisponovala s dokumentací prokazující výdaje žalovaného a ani nevysvětlila, jak tyto ověřovala. Ve svých tvrzeních se zaměřila spíše na obecná konstatování. I ohledně tohoto okruhu tvrzení byl soud připraven poskytnout žalobkyni poučení, vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce poučení poskytnuto být nemohlo. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by byla řádně prověřena úvěruschopnosti žalovaného.
9. Dále pak se soud zabýval tím, zda by i v případě prokázání uzavření smlouvy, nebyla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši úroku a další sjednané podmínky. Listin Listina uvádí výši poplatku a úroku, které měla žalovaná vedle jistiny ve výši 20 000 Kč, resp. skutečně poskytnuté částky 16 000 Kč zaplatit navíc, a to úrok 17 008 Kč za dobu 72 měsíců a při zohlednění tzv. služby PODPORA dalších 25 272 Kč Vedle toho si žalobkyně ponechala dalších 4 000 Kč na náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovanému tak byla fakticky poskytnuta částka ve výši 16 000 Kč a on měl zaplatit 20 000 Kč + 17 008 Kč + 25 272 Kč, tedy 62 280 Kč. Soud hodnotí částku nad rámec jistiny ve svém součtu jako úrok ve smyslu ust. § 2392 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním krátkodobých peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, poplatek (úrok) je proto sjednáván za účelem generování jejího zisku a krytí nákladů. Celková částka nad rámec jistiny 20 000 Kč, resp. jen 16 000 Kč, která byla poskytnuta, tedy ve výši 46 280 Kč odpovídá úroku ve výši 289,25 % za 72 měsíců, tedy 48,21 % ročně. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvách rozděleny na více částí. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného, než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu všech poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy. Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o krátkodobý úvěr. S ohledem na právní hodnocení smlouvy jako smlouvy o úvěru nelze ani oddělit ujednání o úrocích, které jsou pojmovým znakem smlouvy o úvěru od ostatního obsahu smlouvy. Je-li nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná i celá smlouva jako právní jednání včetně ujednání o smluvní pokutě.
10. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu ve výši 16 000 Kč, jejíž zaslání žalovanému bylo prokázáno. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku představovalo všechno plnění plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 16 000 Kč, vrátil však dle tvrzení žalobkyně 865 Kč, rozdíl etdy činí 15 135 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že s ohledem na charakter nároku nastal první den prodlení již den následující po poskytnutí plnění žalobkyní, tedy 4. 8. 2022, žalobkyně však požadovala úrok až od 4. 12. 2022, a soud tedy žalobě ohledně doby počátku prodlení vyhověl.
11. Ve zbytku žalobou uplatněného nároku soud proto žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.