Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 115/2022-61
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Simonou Hájkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 198 914,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 198 914,24 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 889,40 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 761,18 Kč,
s 9% úrokem z prodlení p. a. z částky 198 914,24 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení,
s 13,6% úrokem p. a. z částky 198 914,24 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení,
a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 64 585 Kč k rukám anonymizováno titul jméno příjmení, anonymizováno, advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 198 914,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 889,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 761,18 Kč, s 9% úrokem z prodlení p. a. z částky 198 914,24 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, s 13,6% úrokem p. a. z částky 198 914,24 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 64 585 Kč k rukám [anonymizováno] [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou ze dne 17. 12. 2021 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 198 914,24 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 889,4 Kč, s kapitalizovaný úrokem ve výši 20 761,18 Kč, s 9 % zákonným úrokem z prodlení z částky 198 914,24 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení a s 13,6% úrokem p. a. z částky 198 914,24 Kč od 21. 11. 2019 do zaplacení, přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Žalobce tvrdí, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné produktové podmínky a Sazebník banky. Na základě ujednání v článku II. a III. smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 205 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet, a to úvěr neúčelový, jednorázový, převodem na běžný účet žalovaného sjednaný v článku III. smlouvy. Žalovaný se v čl. II. zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 13,60 % ročně, zavázal se rovněž hradit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 35 VPP další poplatky ve výši dle smlouvy a sazebníku. V rámci smlouvy žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal hradit poplatek ve výši uvedené v čl. II. V souladu s čl. II. odst. 4 smlouvy byl žalovaný povinen splatit celkovou výši poskytnutého úvěru v 108 anuitních měsíčních splátkách ve výši 3 300,58 Kč, s poplatkem za pojištění schopnosti splácet ve výši 294 Kč měsíčně. Měsíční splátka byla splatná vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 25. 3. 2018. Splátky poskytnutého úvěru, včetně úroků byl žalovaný povinen dle článku III. odst. 2 a 3 smlouvy splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu č. bankovní účet ve prospěch úvěrového účtu č. bankovní účet, řádně a včas. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků, vyčíslených poplatků. Na předmětný úvěr do zesplatnění uhradil žalovaný pouze 21 602,83 Kč. Banka proto využila svého práva a dle čl. III. odst. 11 písm. a) smlouvy dopisem ze dne 29. 12. 2018 ukončila poskytování úvěru, úvěr zesplatnila k 28. 12. 2018 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, včetně úroků a poplatků ve výši 209 799,87 Kč. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena, po zesplatnění uhradil žalovaný částku 10 000 Kč, a to ve dvou splátkách dne 18. 1. 2019 a 26. 2. 2019. Dlužná žalobcem nárokovaná jistina ve výši 198 914,24 Kč tak představuje poskytnutý úvěr ponížený o veškeré platby na jistinu. Pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla bankou postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019, s účinností k 21. 10. 2019, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem 5. 11. 2019. Ke dni postoupení, tj. k 21. 10. 2019 činila pohledávka 211 500,41 Kč bez příslušenství. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo žalovaným na pohledávku uhrazeno 5000 Kč dne 20. 11. 2019.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz ze dne 24. 1. 2022 byl zrušen usnesením z 10. 6. 2022, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Žalovanému byly veškeré písemnosti, včetně žaloby, předvolání k nařízenému jednání a procesního poučení soudu, doručovány na evidovanou adresu trvalého pobytu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel.
4. Podáním z 31. 10. 2022 žalobce doplnil skutková tvrzení k výzvě soudu o způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru bankou. Uvedl, že úvěr byl žalovanému poskytnut na základě žádosti žalovaného o úvěr ze dne 26. 2. 2018, žalovaný byl v době před uzavřením úvěrové smlouvy v pracovním poměru u právnická osoba, anonymizováno, IČO, výše jeho průměrného čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce činila 30 000 Kč, ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný měl pracovní poměr na dobu neurčitou, od 1. 7. 2016 byl zaměstnán jako vedoucí vozového parku. Žalovaný doložil potvrzení zaměstnavatele o výši svého příjmu z 22. 2. 2018, sdělil, že žije u rodičů, čistý příjem domácnosti činí 60 000 Kč, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Zjistila, že žalovaný měl vůči bance v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výši měsíčních splátek 250 Kč, z externích zdrojů pak bylo zjištěno, že další závazky měl žalovaný ve výši 2 956 Kč měsíčně. Po provedeném individuálním hodnocení banka žádosti žalovaného o úvěr vyhověla.
5. U jednání dne 22. 3. 2023 soud věc projednal v nepřítomnost žalovaného i žalobce, při jednání provedl soud dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav.
6. Skutková zjištění soud činil z žalobcem předložených listinných důkazů. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 2. 2018 a z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 22. 2. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný, vedoucí vozového parku ve právnická osoba anonymizováno, má čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců 248 117 Kč, za poslední 3 měsíce činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 30 000 Kč. Zaměstnavatel potvrdil, že žalovaný není ve zkušební době, není s ním vedeno jednání o skončení pracovního poměru. V žádosti žalovaný uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč, žalovaný bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Z předložené finanční analýzy banky, ověření dostupných informací z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze ministerstva vnitra, z protokolu o výpočtu disponibilní částky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce učinil závěr, že žalovaný má volné měsíční finanční zdroje ke splácení úvěru ve výši měsíční splátky 3 300 Kč.
7. Uzavření smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, expres půjčky, ze dne datum, ze které bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 205 000 Kč, bezúčelový úvěr, který banka poskytla bezhotovostním převodem na běžný účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy dle smluvního ujednání v článku I. odst. 2 smlouvy byly všeobecné obchodní a produktové podmínky (dále jen„ VPP“), sazebník banky. Na základě článku II odst. 1 smlouvy ve spojení s článkem III odst. 2 a 3 smlouvy banka poskytla dne 26. 2. 2018 žalovanému úvěr ve výši 205 000 Kč ve prospěch jeho běžného účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal dle článku II odst. 4 smlouvy poskytnutý úvěr splatit v 108 pravidelných anuitních měsíčních splátkách po 3 300,58 Kč. Kromě splátky jistiny a úroků se v článku II odst. 4 zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 294 Kč měsíčně. Měsíční splátka byla splatná vždy k 25. dni kalendářního měsíce, počínaje 25. 3. 2018. Splátky úvěru, včetně úroku byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu ve prospěch úvěrového účtu č. bankovní účet. Dle článku III odst. 6 smlouvy se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky je banka oprávněna úročit dlužnou částku úrokem z prodlení do výše stanovené právním předpisem a dále je oprávněna účtovat poplatky a jiné platby související s prodlením, ukončit smluvní vztah, prohlásit svým rozhodnutím dluh klienta za okamžitě splatný a pozastavit poskytování bankovních produktů a služeb. Dle článku III odst. 8 bylo sjednáno oprávnění banky na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s předčasným splacením. Pevná úroková sazba dle smlouvy činila 13,60 %, výše RPSN 14,69 %. Žalovaný měl celkově v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradit 357 498,52 Kč.
8. Z rekapitulace úvěrového účtu č. bankovní účet soud zjistil, že žalovaný uhradil bance celkem 21 602,83 Kč, a to 25. 3. 2018 částku 3 594,58 Kč, dne 25. 4. 2018 3 305,42 Kč, 11. 5. 2018 290,28 Kč, dne 25. 5. 2018 3 594,58 Kč, 25. 6. 2018 3 371,97 Kč, 4. 9. 2018 226,16 Kč, 4. 9. 2018 částku 3 627,03 Kč, 4. 9. 2018 3 592,81 Kč. Z uvedeného je patrné, že žalovaný nehradil předepsané splátky řádně a včas. Po zesplatnění uhradil žalovaný bance 18. 1. 2019 5 000 Kč a 26. 2. 2019 rovněž 5 000 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo na předmětnou pohledávku uhrazeno 5 000 Kč dne 20. 11. 2019.
9. Z prohlášení banky o prohlášení úvěru za splatný bylo zjištěno, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek dle článku III odst. 10 písm. c) smlouvy a v souladu s článkem III odst. 11 písm. a) smlouvy prohlásila úvěr za splatný k 28. 12. 2018, o této skutečnosti žalovaného informovala dopisem ze dne 29. 12. 2018, který žalovanému odeslala doporučeně, což bylo doloženo potvrzeným poštovním podacím archem z 31. 12. 2018, v němž je žalovaný uveden pod poř. č. 38.
10. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokázal uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 10. 2019, účinnou k 21. 10. 2019. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené 26. 2. 2018, postoupena na žalobce se všemi právy s ní spojenými. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem z 24. 10. 2019 ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky za žalovaným 211 500,41 Kč bez příslušenství.
11. Dopisem právního zástupce žalobce z 22. 1. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění, která byla odeslána žalovanému, jak vyplývá z předloženého podacího lístku, dne 22. 1. 2020, tedy téhož dne.
12. Zjištěné skutečnosti soud hodnotil dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a dle zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřená, tedy zda právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba před uzavřením úvěrové smlouvy s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, neboť tato povinnost je ukládána bance pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Úvěr má být navíc poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele sjednané splátky hradit. Tím poskytovatel úvěru plní svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit rovněž práva a zájmy spotřebitele. Pro případ, že by bylo zjištěno porušení této povinnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jednalo by se o neplatnost absolutní, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud je proto povinen se uvedenou problematikou zabývat i bez návrhu spotřebitele, žalovaného.
14. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu: na základě předložených listin, a to zejména protokolu banky o zjištění disponibilní částky žalovaného a listin žalobcem soudu předložených, z potvrzení zaměstnavatele žalovaného, dospěl k závěru, že banka před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně úvěruschopnost žalovaného posoudila, žalovaný měl příjem z pracovního poměru, příjem pravidelný, ze svého příjmu byl schopen úvěr ve výši sjednaných splátek hradit. Bylo tedy prokázáno, že právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem ověřil, že žalovaný má k dispozici pravidelně se opakující příjem v průměrné výši kolem cca 30 000 Kč za poslední 3 měsíce roku 2017 2018 ze zaměstnání coby vedoucí vozového parku, z jeho platu nebyly prováděny žádné srážky, žalovaný žil u rodičů, původní věřitel se zabýval i výdajovou stránku žalovaného, zjišťoval výši jeho závazků, měl přehled o příjmech a výdajích na běžném účtu žalovaného, a tudíž dostatečné informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Faktem zůstává, že nastalá situace spojená s covidem předvídatelná býti nemohla, a to ani při veškeré pečlivosti poskytovatele úvěru.
15. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, která byla sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , žalovaný čerpal úvěr ve výši 205 000 Kč, v období od 25. 3. 2018 do 4. 9. 2018 uhradil žalovaný částku 21 602,83 Kč, tato částka byla započtena na jistinu ve výši 6 085,76 Kč, na úroky ve výši 13 707,85 Kč, na poplatky ve výši 1 764 Kč a na úrok z prodlení ve výši 45,22 Kč. Následné úhrady po zesplatnění ve výši 10 000 Kč byly započteny na úrok ve výši 8 061,92 Kč, na poplatky ve výši 1 476 Kč a na úrok z prodlení ve výši 462,08 a Kč. Úhrada z 20. 11. 2019 pak byla započtena na úrok z prodlení ve výši 3 811,37 Kč a na kapitalizovaný úrok ve výši 1 188,63 Kč.
16. Právní předchůdce žalobce svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru splnil, vycházel z doložených údajů o příjmech, nákladech a výdajích žalovaného spotřebitele, řádně posoudil jeho schopnost úvěr splácet. Sjednané splátky úvěru, který byl žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnut, nehradil žalovaný řádně a včas. Banka proto využila svého oprávnění, v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami dlužnou částku zesplatnila k 29. 12. 2018, uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 209 799,87 Kč. Jelikož dluh uhrazen žalovaným nebyl, úročí se dlužná částka úrokem z prodlení ve výši zákonné. V řízení tedy žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce poté, co žalovaný sjednané splátky úvěru nehradil řádně a včas, oprávněně v důsledku porušení smluvních povinností žalovaného využil svého práva a pohledávku zesplatnil oznámením o prohlášení úvěru za splatný přípisem z 29. 12. 2018, odeslaným žalovanému doporučeně, žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v termínu do 14. 1. 2019, byl upozorněn na možnost vymáhání soudní cestou.
17. Pohledávka z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s ní spojených byla bankou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena žalobci coby novému věřiteli dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník O postoupení pohledávky byl žalovaný informován písemně oznámením původního věřitele.
18. Soudu nezbývá než konstatovat, že zjištěný skutkový stav o okolnostech, které byly pro právní posouzení věci dle hmotného práva významné, se zcela shoduje se skutkovým dějem uvedeným žalobcem v žalobě. Úvěrující banka, která vedla běžný účet pro žalovaného a která měla informace o způsobilosti žalovaného úvěr splácet, se zavázala poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, které byly bankou poskytnuty formou spotřebitelského úvěru, převodem na jeho běžný účet. Žalobce prokázal převod finančních prostředků, stejně tak úhrady žalovaného, jakož i způsob započtení na jistinu, úrok, poplatky a úrok z prodlení, prokázal tedy porušení smluvních povinností žalovaného v průběhu roku 2018, tudíž i oprávněné zesplatnění úvěru bankou dle smlouvy v prosinci 2018 a převedení debetního zůstatku na zvláštní úvěrový účet, nárok na úhradu jistiny, úroků a poplatků ve výši uplatněné.
19. Vzhledem k tomu, že žalovaný svým smluvním povinnostem vůči Bance řádně nedostál, věřitel v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnil. Žalovaný v důsledku tohoto jednání banky ztratil možnost splácet úvěr v dohodnutých splátkách, a byl povinen tak učinit jednorázově spolu se smluvenými úroky, jejichž výše byla dána úrokovým lístkem, se sjednanými poplatky ve výši dle sazebníku banky. Výše dlužné částky tak byla žalobcem, který zároveň prokázal svou aktivní legitimaci k podání žaloby dle § 1880 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , prokázána výpisem úvěrového účtu. Soud proto žalobě jako důvodné výrokem I. vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 198 914,24 Kč představující dlužnou nesplacenou jistinu úvěru, a k zaplacení smluvního úrok, úroku z prodlení a poplatků ve výši dle Sazebníku.
20. V důsledku zesplatnění se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením jistiny a věřiteli tak náleží dle § 1970 občanského zákoníku rovněž právo na zaplacení z úroků dle smlouvy ve výši 13,60 % ročně z jistiny a právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši zákonné dle § 1 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, které byly částečně kapitalizovány.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobci, který byl procesně zcela úspěšný, soud přiznal náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 957 Kč, dále náklady právního zastoupení, odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. při aplikaci § 7 , 11 odst. 1, § 13 odst. 3 . Takto bylo žalobci přiznáno na náhradě nákladů řízení 5 úkonů právní služby každý á 9 060 Kč, 5 režijní paušál, tj. 5× 300 Kč. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , náleží žalobci taktéž 21% náhrada DPH z přiznané odměny a náhrad, celkem tedy částka 64 585 Kč. Za doplněná skutková tvrzení žalobci nebyly přiznány úkony právní služby, jelikož úplná skutková tvrzení měla být součástí řádné žaloby.
22. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož soud neměl v důsledku pasivity žalovaného žádné podklady pro stanovení lhůty prodloužené.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Brně ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas povinnost uloženou vykonatelným rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.