Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 275/2022-60
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: zaplacení 78 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně jdoucím od datum do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 37 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, jdoucím od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16.191,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 37 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky, jdoucím od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16.191,30 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal zaplacení shora uvedené částky jako náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. spisová značka. Žalobce byl žalobcem v řízení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. spisová značka proti žalované Česká republika – Ministerstvo financí, o určení vlastnického práva k nemovitostem. Popsal průběh namítaného řízení tak, že k Městskému soudu v Praze dne datum podal žalobu (věc byla následně postoupena Okresnímu soudu v Ústí nad Labem), kterou se domáhal na tehdy žalovaném příjmení fondu ČR a České republice, zastoupené Pozemkovým fondem ČR určení toho, že určité nemovitosti jsou ve vlastnictví České republiky a toho, že smlouva číslo o prodeji části podniku uzavřená mezi žalobcem a Pozemkovým fondem ČR, je neplatná. Řízení před soudem prvního stupně skončilo rozsudkem č. j. spisová značka ze dne datum rozhodnutí. Proti rozsudku bylo podáno odvolání, o odvolání rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení č. j. spisová značka. Rozsudkem ze dne datum, který byl doručen datum pak Krajský soud rozhodl tak, že rozsudek Okresního soudu byl změněn tak, že se žaloba na určení vlastnictví předmětných pozemků zamítá. Okresní soud totiž v prvním stupni rozhodl tak, že žaloba je důvodná a že k převodu vlastnického práva nedošlo. Řízení tedy trvalo od datum do datum, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, to jest 10 let a 9 měsíců. S odkazem na judikaturu NS ČR proto žalobce požaduje maximální částku ročního zadostiučinění ve výši 20.000 Kč, neboť jde o řízení extrémně dlouhé, když délka byla několikanásobně delší, než by bylo možno s ohledem na okolnosti případu očekávat. Za první dva roky trvání řízení je požadováno 20.000 Kč a za dalších 8 let 20.000 Kč / rok, tj. 180.000 Kč a za 9 měsíců (počítáno do datum) á 1667 Kč, tj. 15.003 Kč Celkem tedy 195.003 Kč. Tuto částku považuje žalobce za základní. V řízení shledává průtahy spočívající v legislativní nejasnosti ohledně tzv. zákonného zmocnění Pozemkového fondu, dále praxí resortu Ministerstva zemědělství a Pozemkového fondu při formulování smluv, dále přípravou privatizace. Tyto okolnosti ovšem nejdou na vrub navrhovatele. Kromě toho je zde určitý rozpor mezi rozhodnutím Městského soudu v Praze (a následně Vrchního soudu a Nejvyššího soudu ČR) a posouzením Krajského soudu v Ústí nad Labem, který měnil původní rozsudek Okresního soudu, který byl souladný se stanoviskem Městského soudu v Praze. Svojí roli hrála i změna rozhodujících soudců v průběhu řízení. Význam pro žalobce je (kromě samotné délky řízení a v důsledku toho nejistoty o tom, kdo je vlastníkem, což způsobilo nemožnost provádět investice do potřebných sanací předmětu prodeje, takže předmět nebyl užíván a zanikla i síť provozovatelů živočišné výroby pro které byl areál připravován, což znamená také újmu pro žalobce) v tom, že v návaznosti na řešení platnosti a neplatnosti převodu výše uvedeného majetku se budou řešit i spory vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem za tzv. trvale se obracející zásoby, které podle převádějícího Pozemkového fondu byly součástí převáděné části podniku, kde se domáhá původně Komerční banka, nyní zahraniční subjekt, (který získal pohledávky) nejen jistiny a úroků, ale i kapitalizovaných úroků a z toho vyplývající nové vypočtené úroky v částkách, které násobně převyšují základní kupní cenu. Tento význam nelze odklidit poukazem na to, že mohl žalobce uhradit předmětnou pohledávku, a to z několika důvodů. Úhrada pohledávky by znamenala uznání co do důvodů a výše a kromě toho ze stanoviska Městského soudu v Praze vyplývalo, že jednak pro rozpor v označení vlastníka a prodávajícího jeví se smlouva neplatná a kromě toho bylo zdůrazněno, že i pro závažné vady ekologického auditu smlouva jeví se neplatná. Navrhovatel se tedy řídil stanoviskem Městského soudu v Praze, kdy k rozhodnutí v jeho prospěch nedošlo toliko proto, že ani soudy nevycházely z toho, že by prodávající Pozemkový fond ČR nebyl vlastníkem, ale jenom správcem, když např. v předmětné smlouvě se Pozemkový fond označuje za vlastníka minimálně pětkrát, takže jde o výlučné vlastnictví Pozemkového fondu, který jako právnická osoba jako prodávající vlastník rovněž mohl vystupovat. Pokud jde o průběh řízení, pak žalobce vyčítá soudu hrubě nekoncentrovaný postup v řízení. Z výpisu portálu infosoud vyplývá, že po podání žaloby datum byl v r. 2012 spis sice na tři dny odeslán krajskému soudu, ale až do datum se ve věci žádné úkony nečinily. Po podání žaloby v dubnu 2011 byl žalobce pouze usnesením z datum vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Tedy až po více než roce. První jednání se konalo, a to nikoliv zaviněním účastníků, až v roce 2019, tedy až po 8 letech od zahájení řízení. Řízení přitom nebylo přerušeno. K předběžnému projednání nároku žalovaná stanovila základní částku zadostiučinění na 146.250 Kč, kdy vychází z roční částky 15.000 Kč a tuto násobí 10 roky a 9 měsíci, když první dva roky jsou kráceny na polovinu (2 x číslo + 8 x číslo + 9 x číslo). Dále však je pak tato částka krácena o 20% z důvodu složitosti řízení. S tímto stanovením zadostiučinění žalobce nesouhlasí. Pokud jde o krácení zadostiučinění o 20% z důvodu složitosti, tak pro toto není důvod. Krajský soud při projednání odvolání žalobce vycházel z toho, že jde o jednoduchý případ, postup Pozemkového fondu vyplývá podle Krajského soudu přímo ze zákona a dovozuje, že se nejednalo o jiný prodávající subjekt, nýbrž o pouhé nesprávné označení prodávajícího v kupní smlouvě. Nelze tedy spatřovat ani složitost skutkovou, ani složitost v právním posouzení věci. Skutečnost, že se jednalo o nikoliv složitou záležitost, pak je zřejmá i z postupu jednání soudu, poté, co konečně věc začala být projednávána. Od nařízení prvního jednání v květnu 2019 pak došlo k vydání rozsudku soudem prvého stupně datum, tedy v podstatě za jeden rok. Odvolací soud pak vydal rozhodnutí datum. Od prvého jednání ve věci do právní moci pak bylo řízení skončeno v dvou a půl letech. Pokud Okresní soud v Ústí nad Labem postupoval řádně, mohla být věc skončena ve třech letech od zahájení řízení. Důvodem průtahů je tedy hrubě nekoncentrované řízení v letech 2011 až 2019, nikoliv složitost věci a není tedy na místě snižování základní částky. Stejně tak potom tato hrubá nekoncentrace je důvodem pro to, aby nebyla snižována základní částka odškodnění za prvé dva roky na polovic. V těchto letech se nekonalo žádné jednání a soud v ničem nekonal, když toliko vyzval k zaplacení SOP. Tento postup, resp. nekonání nemohl vést k vydání žádného rozhodnutí, natož rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobce též nesouhlasí s výší odškodnění, která je stanovena na částku 15.000 Kč za rok. Žalobce trvá na tom, že v tomto případě, kdy více než 8 let nebylo činěno ve věci ničeho, jde o tak nekoncentrovaný postup v řízení, který měl za následek tak závažný zásah do práv žalobce, že bude nutné se přiblížit maximální hranici odškodnění, ke které dospívá Nejvyšší soud ve svém Stanovisku Cpjn 206/2010 z datum, tedy k částce 20.000 Kč. příjmení 117.000 Kč byla žalobci zaplacena. Žalobce se tedy domáhá částky 78.000 Kč jako rozdílu mezi částkou nárokovanou 195.000 Kč a částkou vyplacenou 117.000 Kč.
2. Žalovaná shrnula vývoj řízení vedeného Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. spisová značka a zároveň učinila nespornou skutečnost, že žalobce u ní přípisem, doručeným žalované dne datum, uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil ve výši 180.000 Kč. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení byla přiměřená. Ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. , v platném znění, poskytla žalovaná žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 117.000 Kč. Délka řízení, za niž bylo v rámci předběžného projednání požadováno peněžité odškodnění, činila 10 let a 9 měsíců. V definovaném období bylo v řízení procesně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, z toho meritorně bylo rozhodováno jednou soudem nalézacím a jednou soudem odvolacím. Věc vykazovala jistou míru právní i skutkové složitosti. V rámci řízení bylo rozhodováno o věcné příslušnosti, soud taktéž obsáhle řešil otázku oprávnění organizačních složek státu za stát v posuzovaném řízení jednat. S posuzovaným řízením souviselo řízení předchozí, právní základ žaloby taktéž vykazoval určitou míru složitosti. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako standardní. Co se týče posouzení celkové délky řízení z hlediska její nepřiměřenosti, provedeným spisovým šetřením byly zjištěny jednotlivé dílčí průtahy ze strany soudu, kdy tento nečinil některé procesní úkony v přiměřených lhůtách. Nelze ale souhlasit se žalobcem, že v řízení nebyly činěny žádné úkony. Soud řešil, s kterou organizační složkou státu bude v řízení jednat. Byla vydána i rozhodnutí, například o částečném zastavení řízení nebo o procesním nástupnictví. Žalobce se svým chováním na celkové délce řízení nijak podstatně nepodílel. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 146.250 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 15.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena o 20% s ohledem na složitost řízení. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení a v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka, v němž dovolací soud uvádí, že částka 15.000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Ani v případě extrémní délky řízení, která by podle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne datum, č.j. Cpjn 206/2010 vedla k použití výchozí částky až 20.000 Kč za první dva a dále za každý následující rok vedení posuzovaného řízení, nemusí být takto postupováno a lze vyjít ze základní částky 15.000 Kč. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující.
3. Mezi účastníky byl nesporný průběh řízení vedeného Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. sp. zn. spisová značka a soud jej má za prokázaný ze spisu uvedeného soudu tak, že řízení, bylo zahájeno dne datum doručením žaloby o určení vlastnického práva k nemovitostem a určení neplatnosti kupní smlouvy Městskému soudu v Praze. Žalobce byl v původním řízení žalobcem. Dne datum byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, ten dne datum rozhodl tak, že k projednání věci jsou příslušné okresní soudy v prvním stupni. Dne datum byl spis vrácen na Městský soud v Praze, a dne datum byl pak postoupen věcně a místě příslušnému Okresnímu soudu v Ústí nad Labem. Dne datum byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ten byl zaplacený dne datum. Od této chvíle v řízení pouze soud sděloval k dotazům dalších soudů, že řízení není skončené. Dne datum vyzval žalovanou k vyjádření. Dne datum sděluje žalovaná, že za ní bude jednat Úřad pro zastupování státu a žádá o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne datum se k žalobě vyjádřila žalovaná Česká republika – Pozemkový fond, resp. Státní pozemkový úřad. Dne datum vydal soud usnesení, že bude v řízení pokračovat s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem jako s procesním nástupcem prvního žalovaného, Pozemkového fondu. Dne datum bylo vydáno usnesení o zastavení řízení v části, kdy se žalobce domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy. V období let 2017 až 2019 soud komunikoval s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem financí ve snaze zjistit, která organizační složka státu je oprávněna jednat za Českou republiku v předmětném řízení. Usnesením ze dne datum vyzval soud opět žalovanou k vyjádření k žalobě. Vyjádření bylo Ministerstvem zemědělství zasláno dne datum a nově se opět vyjadřuje dne datum, aniž by soud činil v mezidobí koncentrované úkony směřující k vyřízení věci samé. Dne datum je zasláno doplňující vyjádření žalované. Dne datum se vyjadřuje také Ministerstvo financí. Dne datum i žalobce. Dne datum bylo nařízeno první jednání ve věci, které proběhlo dne datum. Dne datum žalobce podává vyjádření. Následovala jednání konaná ve dnech datum, když jednání nařízené na den datum a číslo 2019 neproběhla. Další jednání proběhlo dne datum a bylo odročeno na den datum. Žalobce žádá o odročení jednání a to je odročeno na neurčito. Je nařízeno na den datum a bez dalšího je odročeno na datum. Dne datum byl vyhlášen rozsudek soudu I. stupně, kterým bylo plně vyhověno žalobci. Proti tomuto rozhodnutí se žalovaná dne datum odvolala. Dne datum byl spis předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Jednání bylo nařízeno na den datum, avšak k žádosti pr. zástupce žalobce bylo odročeno a řízení proběhlo dne datum, když se tak konalo jednání před odvolacím soudem, dne datum byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek prvostupňového potvrzen a nabyl právní moci dne datum.
4. Podle ust. § 1 zákona 82/1998 Sb. (zákona), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a) , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Možnost odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb. , s účinností od datum (§ 31a zákona). Byl tak naplněn závazek vyplývající z číslo Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Podle čl. 41 Úmluvy, jestliže Soud zjistí, že došlo k porušení Úmluvy nebo Protokolů k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené obec smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná Soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva na vnitrostátní úroveň. Toto je obsaženo i v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. Z uvedených důvodů, má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva zakotveného již Úmluvou, jeho rozhodování vychází z kritérií ustavených judikaturou Evropského soudu pro lidská práva to tak aby výklad pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci odpovídal výkladu podávanému ESLP. Soud se tak zabýval délkou řízení ve smyslu judikatury ESLP s tím, že tato je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek Soudu ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne datum, § 36 ). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne datum, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).
5. Soud má za prokázaný skutkový stav shodně s popisem průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. spisová značka.
6. Po právní stránce se soud zabýval skutečností, zda v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zák. 82/1998 Sb. , nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud uvádí, že zhodnotil případ vzhledem ke konkrétním okolnostem, přihlédl ke složitosti řízení, k jednání žalobce, jak přispěl k průtahům řízení, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a urychlit celkovou délku tohoto řízení a dále i k předmětu řízení pro žalobce. K náhradě nemajetkové újmy soud uvádí, že institut náhrady nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním v penězích není formou náhrady faktické škody nebo škody, která měla vzniknout žalobci v daném řízení. Institut náhrady nemajetkové újmy formou peněžitého zadostiučinění je omluva státu za to, že nebyl svými orgány schopen zabezpečit práva žalobce na spravedlivý proces.
7. Jak žalobce tak i žalovaná v rámci předběžného projednání nároku dospěli k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Soud dospěl po provedením dokazování ke shodnému závěru. Došlo tak ke vzniku nesprávného úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je třeba zohlednit Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, spis. zn. Cpjn 206/2010 , které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a ) z. č. 82/1998 Sb. a dále relevantní judikaturu ESLP, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella, § 95 ).
8. Stejně jako účastníci soud dospěl k závěru, že celková délka 10 let a 9 měsíců je svoji délkou dobou nepřiměřenou, když celkové okolnosti případu ani složitost neodpovídá délce jeho projednávání. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR a to Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum sp. zn. Cpjn 206/2010 se podává, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (k námitce žalobce k neodečítání poloviční částky zadostiučinění, soud uvádí, že každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Za přiměřenou základní sazbu se soudu jeví částka 18 000 Kč za rok řízení, když základní částka je běžně zvyšována u extrémně dlouhých soudních řízení, která zpravidla překročí dobu 10 let. Soud nepoužil vyšší základní sazbu odškodnění, když dobu řízení lze označit za již delší, nikoli však extrémně a to s ohledem na výše uvedený rekapitulovaný průběh řízení, kdy soud nedospěl k závěru, že řízení bylo možné skončit násobně kratší délce, aby se odškodnění blížilo horní hranici 20 000 Kč, jak navrhuje žalobce. K tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka. Za první dva roky soud přiznal částku poloviční, když objektivně řízení musí nějakou dobu trvat.
9. Soud se zabýval i parametry nastavenými v ust. § 31a odst. 3 zákona 82/1998 Sb. Složitost řízení soud hodnotil zejména s ohledem na počet stupňů zapojených do rozhodování. Počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování se započítává do složitosti proto, že vyřízení každého opravného prostředku nutně vyžaduje další časový prostor pro jeho vyřízení k tomu Stanovisko NS Cpjn 206/2010. Ke složitosti řízení soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. číslo jednací, dle kterého již jen z toho důvodu, byla-li věc, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %. V tomto směru však soud ke snížení nepřistoupil. Řízení probíhalo standardně pouze jednou před 2mi stupni soudní soustavy. Za složitost řízení soud snížil zadostiučinění o 10 % (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk). Když do tohoto parametru soud zahrnul jednak skutečnost, že soud musel a činil tak po dobu několika let, zjistit pasivní legitimaci žalované složky státu. Do tohoto parametru zahrnul i procesní složitost řízení, spočívající i v několika odročení řízení k požadavku žalobce. I takový požadavek na odročení jednání v sobě zahrnuje další využití možného jiného potenciálu administrativy soudu a zaplnění dalších, obecně nikoli neomezených, termínů soudních jednání. Žádost o odročení prodlužuje řízení, neboť je zapotřebí stanovit nový termín pro jeho konání s provedením nové přípravy. Soud tedy neposuzuje správnost či nesprávnost žádosti či námitky, ale toto chování posuzuje jako (procesní) přispění k délce řízení. Co se týká chování účastníků, soud nedospěl k závěru o procentuální moderaci tímto parametrem. Žalobce sice žádal o odročení jednání, to však soud zohlednil spíše v procesní složitosti řízení, když krátkost období, o které bylo jednání odročeno, je naprosto bezvýznamná k celkové délce řízení. Je to spíše žalovaná strana, které nebyl schopna po dobu několika let zastat jasné stanovisko ohledně pasivní legitimace organizační složky státu. Ze strany postupu soudů neshledal tento soud žádná další závažná procesní pochybení, když má nad výše uvedené za to, že procentuální zvýšení je dostatečné a odpovídá okolnostem případu. V řízení došlo k prodloužení celkové délky řízení hledání složky státu oprávněné za stát jednat na straně žalované. Stran posouzení jednání soudu nelze shledat ani nesprávné rozhodování ve věci a případný soudní ping pong, ani nerespektování závěrů rozhodnutí soudů vyšších instancí. Žalobce sice vyšší význam řízení tvrdil, avšak nijak jej v samotné procentuální moderaci neidentifikoval. Soud k němu přihlédl již ve zvýšení samotné základní částky, když dospěl k závěru, že význam řízení pro žalobce byl vyšší, jednalo se spor spojený s nemovitostmi napojený na další soudní řízení. Základní orientační částku 175 500 Kč (9 x 18 000 + 9 x 15 000) soud dle výše uvedených kritérií snížil o 10 % za složitost. Soud tak dospěl k částce 157 950 Kč. příjmení 117 000 Kč byla žalobci již žalovanou přiznána a vyplacena. Soud tak nad rámec již vyplaceného zadostiučinění přiznal žalobci částku ve výši 40 950 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení.
10. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 3 osř . Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2.000 Kč a dále náklady za právní zastoupení - odměna advokáta dle ust. § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby á 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast při soudním jednání dne datum), tj. 9.300 Kč. Dále paušální náhrada hotových výdajů 3 x 300 Kč. Dále též cestovné vozidlem Dacia Duster, registrační značka vzdálenost obec – obec a zpět, celkem 176 km v celkové částce 1.495,3 Kč a DPH a MHD v částce 40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložena tímto rozhodnutím, může se oprávněný obrátit na příslušný orgán povinného s návrhem na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).