Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
68 C 272/2021-90
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem Mgr. Helenou Gregorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec část obce
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, obec část obce, okres, číslo
zastoupen opatrovnicí příjmení jméno příjmení, advokátkou se sídlem adresa, PSČ
o zaplacení 72 365 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročné z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 365 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 819,16 Kč za období od datum do datum a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 152,19 Kč od datum do datum a úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 70 000 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 000 Kč od datum do datum zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 18 577 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročné z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 2 365 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 819,16 Kč za období od [datum] do [datum] a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 152,19 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 13,99 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 000 Kč od [datum] do [datum] zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 18 577 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky z důvodu, že její aktivní legitimace vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec a číslo (dále jen banka). příjmení dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o příjmení půjčce číslo na základě níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v 31 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2899 Kč splatné vždy k 15. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,99% ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Právní předchůdce žalobce svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému poskytl, ten však úvěr nesplácel dle smluvních podmínek, jak je patrné z výpisu spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení, tak banka na základě produktových podmínek pro osobní úvěry přistoupila dne datum k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 70000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5819,16 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1152,19 Kč a dlužných poplatků ve výši 2365 Kč. Žalovaný byl o uhrazení dluhu opakovaně upomínán, avšak dluh neuhradil ani po výzvě k úhradě dluhu ve smyslu § 142a obč. zák.
2. Opatrovnice žalovaného k žalobě uvedla, že žalobkyně se v žalobě nezmiňuje, zda zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr před jeho poskytnutím podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Namítla, že právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebiteli-žalovanému-spotřebitelský úvěr, aniž by z výsledků posouzení jeho úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a proto má za to, že smlouva o úvěru je neplatná (§ 87 odst. 1 cit. zákona). Podle § 78 cit. zákona je poskytovatel a jeho právní nástupci povinni uchovávat dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let od vzniku smluvního vztahu. Pro žalobkyni by tedy nemělo být obtížné se této námitce bránit prokázáním namítaných skutečností. Tuto námitku vznesla s přihlédnutím k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně z původně poskytnutého úvěru ve výši 70 000 Kč nezaplatil na jistinu vůbec nic. Jak je dále patrno z informací uvedených na webových stránkách banky https:// webová adresa je možné rychlou půjčku sjednal online s tím, že peníze budou převedeny do 24 hodin, žadatel musí být plnoletý a musí předložit občanský průkaz. Jiné podmínky nejsou dle uvedených informací vyžadovány. Není zde tedy uvedeno, že by banka jakkoliv zjišťovala příjmy a výdaje žadatele nebo zda nemá jiné nesplacené závazky apod. a zda je úvěr schopen splácet. Z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce plyne, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 19 500 Kč a již splácel jiné úvěry částkou 3000 Kč měsíčně, byl ženatý, vyživoval jedno dítě a bydlel v pronajatém bytě. S přihlédnutím k výši běžného nájemného, nezbytným nákladům na živobytí a výživnému na dítě, dle názoru opatrovnice jeho příjem neumožňoval splácet splátky úvěru. Namítla tedy neplatnost smlouvy o úvěru s tím, že žalobkyně má nárok jen na vydání bezdůvodného obohacení, když na poskytnutý úvěr žalovaný neuhradil žádnou splátku a tedy činí 70 000 Kč a event. na zákonné úroky z prodlení plynoucí od doby, kdy měl být celý dluh splacen, tj. od datum. Na ostatní žalobou požadované platby upravené smlouvou, tj. úrok, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a poplatky nemá žalobkyně nárok zvláště za stavu, kdy v žalobě jsou výpočty kapitalizovaných částek nevěrohodné a tomto rozsahu tedy namítla zamítnutí žaloby.
3. Žalobkyně v replice k vyjádření opatrovnice uvedla, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele splácet úvěr je konkretizováno pouze ve dvou směrech. Za prvé jsou to informace poskytnuté věřiteli spotřebitelem na základě jeho aktivního vyžádání a za druhé je to nahlédnutí do databází umožňujících toto posouzení spotřebitele, je-li to nezbytné, tj. není vždy nutně obligatorním pokračování ověřování úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto případě právní předchůdce žalobce postupoval zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházel z informací poskytnutých mu samotným žalovaným v návrhu na uzavření smlouvy, ve kterém uvedl zejména informace o svém rodinném stavu (ženatý), vzdělání (VŠ), způsobu bydlení (pronájem bytu-domu), a o svém pracovním poměru, čistém příjmu a měsíční splátce jiného úvěru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Kromě toho právní předchůdce žalobkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních i externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, MVČR, systému příjmení a to vždy bez záporného výsledku. Dále provedl dotaz na CBL, kde výsledkem verifikace bylo, že subjekt je v pořádku. Příjem žalovaného byl ověřen výpisem z jeho běžného účtu, který měl žalovaný rovněž veden u právního předchůdce žalobkyně, kde údaje byly hodnoceny v souladu s platnou judikaturou (viz rozhodnutí VS v Praze číslo jednací a usnesení NS ČR číslo jednací. K hodnocení úvěruschopnosti klienta dochází vždy individuálně, v souladu se schvalovacími strategiemi banky a proto má žalobkyně za to, že banka v tomto případě postupovala s odbornou péčí a byly splněny zákonem stanovené podmínky.
4. K výzvě soudu žalobkyně pak podáním ze dne datum opravila chybné výpočty požadovaných částek v žalobě způsobených administrativním pochybením.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum, akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne datum, z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne datum, z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvy k úhradě ze dne datum, VOP banky a ceníku má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o příjmení půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) poskytl žalovanému finanční částku 70 000 Kč a žalovaný se za podmínek stanovených ve smluvní dokumentaci zavázal tuto částku bance ve splátkách vracet. Tuto povinnost však neplnil, neuhradil ani jednu splátku. příjmení tedy přistoupila k okamžitému zesplatnění dlužné částky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný však nereagoval a banka tuto pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno na kontaktní adresy uvedené ve smlouvě. Tyto skutečnosti žádný z účastníků nesporoval, proto je soud považoval za prokázané.
6. Spornou skutečností se však stala otázka platnosti shora uvedené smlouvy o poskytnutí půjčky (úvěru), kterou soud z úřední povinnosti a také vzhledem k procesní obraně žalovaného zkoumal.
7. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného číslo za období od datum do datum bylo zjištěno, že dne datum došla na tento účet bankou poskytnutá částka ve výši 70 000 Kč, splátky dle smlouvy však z tohoto účtu nebyly spláceny a to ani jednou platbou. Co se týká příjmů žalovaného, které na tento účet za uvedené období přišly, pak pouze dne datum došla částka 12 616 Kč z protiúčtu s názvem příjmení příjmení a dne datum částka 36 000 Kč s názvem protiúčtu anonymizována dvě slova a dne datum částka 18 000 Kč s názvem protiúčtu anonymizováno celé jméno žalovaného, jinak do doby poskytnutí shora uvedené částky žádný větší příjem na tento účet nedošel a naopak, částka ve výši cca 70 000 Kč z účtu ihned ještě v měsíci červnu odešla a až do datum žádná další platba na účet nepřišla. Na účtu se nacházel disponibilní zůstatek mínus 3500 Kč a tedy pohledávka po splatnosti v této výši. Debety převyšovaly za uvedené období kredity.
Ze smlouvy o příjmení půjčce dále vyplynulo, že žalovaný kromě svého příjmy ve shora uvedené výši dále sdělil bance, že měsíčně splácí jiný úvěr ve výši 3000 Kč, je ženatý, bydlí v pronájmu a v současném zaměstnání je od ledna 2019 jako manuální zaměstnanec.
8. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta pak vyplynulo, že žádost žalovaného o úvěr u banky prošel schvalovacím procesem, kdy žalovaný uvedl určité údaje do formuláře banky a banka rovněž zkoumala data z externích úvěrových registrů a příslušných rejstříků. Žalovaný deklaroval příjem ve výši 19 500 Kč a zkoumané informační zdroje neobsahovaly negativní údaje o žalovaném. příjmení rovněž hodnotila příjmy a výdaje žalovaného.
Žádné další doklady k výzvě soudu, aby žalobkyně doložila, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného předloženy nebyly.
9. Z úřední činnosti soudu je mu známo, že žalovaný byl také účastníkem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 68C 170/2021 , když žalobcem je stejný účastník jako v tomto řízení, kdy rovněž právnická osoba žalovanému na základě smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne datum zavázala žalovanému poskytnou úvěr ve výši 36 000 Kč a žalovaný měl povinnost tento úvěr splácet formou splátek, když však tak nečinil a banka proto ke dni datum přistoupila k zesplatnění dluhu. Ani po té žalovaný svůj dluh neuhradil a žalobkyně musela přistoupit k podání žaloby, které bylo vyhověno rozsudkem podepsaného soudu ze dne datum.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen poskytnutou jistinu vrátit v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru (o příjmení půjčce) nebyla mezi účastníky uzavřena platně, neboť banka nezkoumala s péčí řádného hospodáře a náležitou odborností úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný bance nepředložil žádný doklad o svém příjmu, z jeho účtu vedeného u banky vyplývá, že žádný takový příjem nejméně od datum na tento účet nedocházel, žalobkyně netvrdila, že by žalovaný měl u ní veden jiný účet, nenacházel se na něm ani žádný větší zůstatek umožňující případné splácení úvěru z jiných zdrojů. Žalovaný bance neprokázal, že by vlastnil jakýkoliv případný majetek, ze kterého by se případně mohl jeho zpeněžením získat finanční obnos umožňující úhradu poskytnutého úvěru. Naopak bance muselo být v okamžiku poskytnutí předmětného úvěru zřejmé, že žalovaný řádně nesplácel ani předchozí poskytnutý úvěr a musela přistoupit k jeho vymáhání soudní žalobou. Při porovnání závazků a výdajů žalovaného (předchozí nesplácený úvěr, splácení úvěru částkou 3000 Kč patrno, kdo je věřitelem, jedna vyživovací povinnost a bydlení v nájemním bytě) a jeho (nedoložených) příjmů a majetkových poměrů má soud za to, že žalovaný nesplňoval kritérium úvěruschopnosti, jak to má na mysli zákonné ustanovení. Z těchto důvodů soud žalobu částečně zamítl (viz výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit pouze jistinu úvěru, neboť má za to, že předmětná smlouva je neplatná a proto na straně žalobkyně došlo pouze ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. obč. zákoníku, když se zcela ztotožnil s právní argumentací žalovaného prostřednictvím ustanovené opatrovnice.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žaloba byla zamítnuta pouze v nepodstatné části. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 895 Kč a náhrada nákladů za právní zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 4020 Kč a 3x režijní paušál po 300 Kč včetně DPH 21% podle vyhl. č.177/1996 Sb. advokátní tarif, celkem ve výši 18 577 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněný domáhat práva návrhem na výkon rozhodnutí.