Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 31/2023-30
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 15.122,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.500 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1.622,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.410,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.425,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13.500 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1.622,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.410,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.425,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15.122,92 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.410,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.425,34 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku 29 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1.2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovanou došlo dne 25. 9. 2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 16.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 15.592 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.273 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4.372 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácen v hotovosti) ve výši 5.947 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 1.317 Kč, poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2019. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované z výměrů o přiznání dávky a z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 17. 2. 2018. Žalovaná celkem uhradila částku 2.500 Kč, z této byla částka 1.622,92 Kč použita na částečnou úhradu poplatku a částka 877,08 Kč na částečnou úhradu jistiny. Výše nesplacené jistiny tak činí 15.122,92 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku 13.969 Kč. Tuto zbývající část poplatku se žalobkyně rozhodla po žalované nepožadovat. Pohledávka z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně po žalované tedy požaduje částku dlužné jistiny 15.122,92 Kč, kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 2.410,22 Kč (tj. ve výši 8,5 % ročně z jistiny 15.122,92 Kč od 26. 9. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovaný úrok ve výši 1.425,34 Kč (tj. ve výši 29 % ročně z jistiny 15.122,92 Kč od 26. 9.2019, do 20. 1. 2020), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úrok 29 % ročně z částky 15.122,92 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzvala o úhradě dlužné částky.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl její souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení anonymizována dvě slova“ číslo že dne 25. 9. 2017 žalovaná a právnická osoba, IČO, uzavřely dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v částce 16.000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 15.592 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.273 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4.372 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácen v hotovosti) ve výši 5.947 Kč, celkem tedy částku 31.592 Kč uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 1.317 Kč, kdy první splátku se zavázala uhradit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzala v hotovosti celou částku zápůjčky.
5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit spotřebitelský úvěr vycházela z údajů sdělených jí dne 25. 9. 2017 žalovanou, a to že je svobodná, bydlí v nájmu, že má 4 vyživované osoby, k zaměstnání, že je v domácnosti, že její pravidelný měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činí 15.468 Kč, jiné příjmy nemá, že počet příjmů žalované jsou 3, další čisté příjmy domácnosti že činí 12.500 Kč, celkem příjmy 27.968 Kč, k běžným měsíčním výdajům, že externí splátek půjček nemá, interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně že má ve výši 922 Kč, že odhadované měsíční výdaje žalované činí 1.900 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřely dne 20. 1. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými, včetně pohledávky za žalovanou z předmětné smlouvy o zápůjčce.
7. Z tabulky umoření, že žalobkyně eviduje úhrady žalované dne 20. 1. 2018 ve výši 1.000 Kč a dne 17. 2. 2028 ve výši 1.500 Kč.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalované, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smluv o zápůjčce číslo ve výši 15.255,29 Kč bez příslušenství a ze smlouvy číslo ve výši 35.415,40 Kč bez příslušenství a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu.
9. Z podacího lístku, že dne 14. 2. 2020 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalované s podacím číslem anonymizováno.
10. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalované, ve které ji vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky číslo číslo v celkové výši ke dni sepisu výzvy ve výši 43.844,20 Kč.
11. Z podacího lístku, že dne 24. 4. 2020 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě výzvu k plnění k poštovní přepravě.
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaná dne 25. 9. 2017 uzavřely dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 16.000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 15.592 Kč, vypočteným jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.273 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 4.372 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácen v hotovosti) ve výši 5.947 Kč, celkem tedy částku 31.592 Kč, uhradit v hotovosti v 24měsíčních splátkách po 1.317 Kč, kdy první splátku se zavázala uhradit v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy. Částku zápůjčky převzala žalovaná v hotovosti dne 25. 9. 2017. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených žalovanou, zaznamenaných v zákaznické kartě, a to, že je svobodná, má 4 vyživovací povinnosti, žije v nájmu, k zaměstnání, že je v domácnosti, že její pravidelný měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činí 15.468 Kč, jiné příjmy že nemá, ale že počet zdrojů jejích příjmu jsou 3, další čisté příjmy domácnosti že činí 12.500 Kč, že její běžné měsíční výdaje, představují interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 922 Kč a že odhadované měsíční výdaje že činí 1.900 Kč. Skutečnost, že žalovaná již u žalobkyně měla i jinou zápůjčku vyplynulo i z oznámení o postoupení o pohledávky a předžalobní výzvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána výzvou právního zástupce ze dne 23. 4. 2020, odeslanou dne 24. 4. 2020. Žalovaná uhradila 2.500 Kč.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
20. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
22. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. Žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, že měla výměry o přiznání dávky a nahlédla do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně tvrzené výměry o přiznání dávky nepředložila, ze zákaznické karty ani není zřejmé, o jaké dávky se mělo jednat. Za situace, kdy žalovaná tvrdila, že má 4 vyživované osoby, že je v domácnosti a má čistý příjem 15.468 Kč a jiné příjmy že nemá, avšak současně uvedla, že zdroje jejich příjmů jsou 3, a že další čistý příjem domácnosti činí 12.500 Kč, aniž bylo uvedeno, o jaký jiný příjem se má jednat, a za situace, kdy žalovaná tvrdila, že žije v nájmu, avšak uvedla pouze odhadované výdaje a tyto navíc pouze ve výši 1.900 Kč, a za situace, kdy již měla jiné měsíční splátky u právní předchůdkyně žalobkyně v tvrzené výši 922 Kč, nelze dospět k závěru, že právní předchůdkyně své povinnosti dostála. Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla celkem částku 16.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná zaplatila 2.500 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 13.500 Kč. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
23. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (při zohlednění příslušenství) a žalované z důvodu její procesní pasivity žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.