Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 140/2019-358

Zmenené rozhodnutím 24 C 140/2019-391
„Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [[osobní údaje žalobkyně]] zastoupená advokátem [[údaje o zástupci]] proti žalovanému: [[osobní údaje žalovaného]] zastoupený advokátkou [[titul]] [[jméno]] [[příjmení]] sídlem [[adresa]] o zaplacení 678 110 Kč s příslušenstvím takto: Rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. února 2022 č. j. 24 C 140/2019-358 se doplňuje o výrok IV., který zní: IV. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 7 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky od 29. 9. 2016 do zaplacení, se zamítá."

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení

sídlem adresa

o zaplacení 678 110 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 63 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 71 250 Kč od 21. 9. 2016 do 28. 9. 2016, ve výši 8,05 % p. a. z částky 63 750 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 606 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od 1. 4. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce titul jméno příjmení, advokátky v obec, náklady řízení ve výši 235 736 Kč.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 63 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 71 250 Kč od 21. 9. 2016 do 28. 9. 2016, ve výši 8,05 % p. a. z částky 63 750 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 606 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. z této částky od 1. 4. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce [titul] [jméno] [příjmení], advokátky v [obec], náklady řízení ve výši 235 736 Kč.

1. Žalobou doručenou k procesnímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 678 110 Kč s příslušenstvím, jednak z titulu náhrady škody na věcech movitých i nemovitých, a jednak z titulu dlužného nájemného za pronájem nebytových komerčních prostor. Výši způsobené škody uplatnila na základě znaleckých posudků, které ocenily škodu na věcech movitých i nemovitých, dlužné nájemné požadovala na základě uznání závazku žalovaným ve výši 56 250 Kč a i za dobu, po kterou žalovaný předmět pronájmu užíval, případně včas nevyklidil, i po skončení nájmu v důsledku výpovědi.

2. O žalobě bylo rozhodnuto ve zkráceném řízení vydáním platebního rozkazu dne 7. 5. 2019 č.j. -158, proti kterému se žalovaný bránil včas podaným odporem s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části, žalovaná částka není důvodná, škoda nevznikla. Žalovaný převzal předmět pronájmu – nemovité i movité věci v použitém a značně opotřebeném stavu, většina movitého vybavení prostor byla za hranicí své životnosti. Je nemyslitelné, aby žalovaný hradil žalobkyni zcela nové vybavení a modernizaci objektu. Namítl také, že znalecké posudky byly vyhotoveny až rok po ukončení nájmu, žalovaný nebyl přizván k místnímu šetření a je nepochybné, že se během doby jednoho roku od ukončení nájmu mohlo s movitými i nemovitými věcmi cokoliv stát a mohl je kdokoliv poškodit. Žalobkyně neprokázala vznik škody, ani její výši, neprokázala, že škůdcem je žalovaný a že je zde dána příčinná souvislost mezi údajnou škodou a jednáním žalovaného. Navrhl proto žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

3. S ohledem na rozdílná stanoviska sporných stran prováděl soud dokazování, jímž měl být objasněn skutkový stav věci, důkazy pak hodnotil samostatně i ve vzájemné souvislosti a vyvodil z nich tento skutkový a následně i právní stav věci.

4. Výpisem z list vlastnictví pro obec a kat. úz. obec (čl. 170) má soud prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem mimo jiné i pozemků parc. číslo jehož součástí je stavba adresa – rodinná rekreace, parc. číslo jehož součástí je stavba adresa – rodinná rekreace, parc. číslo jehož součástí je stavba adresa a parc. číslo jehož součástí je stavba adresa – jiná stavba.

5. Úplným výpisem z obchodního rejstříku (čl. 171) má soud prokázáno, že obchodní společnost“ anonymizována dvě slova byla založena datum, má sídlo v sídlo společnosti anonymizována dvě slova, obec a jejím jediným jednatelem je po celou dobu pan jméno příjmení, narozen datum. IČ společnosti je číslo.

6. Živnostenským listem vydaným stát. instituce, Obecním živnostenským úřadem, dne datum, má soud prokázáno, že panu celé jméno žalovaného bylo ke dni datum vydáno živnostenské oprávnění na předmět podnikání hostinská činnost.

7. Nájemní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne datum (čl. 12) má soud prokázáno, že žalobkyně, jako pronajímatel, pronajala žalovanému, jako nájemci, budovy č. p., které jsou součástí pozemků parc. číslo číslo číslo číslo v kat. úz. obec. Dále byla předmětem pronájmu i veškerá příslušenství a součásti předmětných nemovitostí a veškeré zařízení, které mělo být specifikováno zvláštním předávacím protokolem. Žalovaný, jako nájemce, svým podpisem stvrdil, že je seznámen se stavem všech pronajatých prostor a prohlásil, že prostory přejímá bez závad. Článkem III. nájemní smlouvy si smluvní strany sjednaly práva a povinnosti nájemce, mimo jiné i to, že nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli veškeré změny, které nastaly na předmětu pronájmu, a to jak zapříčiněním nájemce, tak i bez jeho vlivu a vůle a současně je povinen bez zbytečného odkladu provést nezbytné opravy, jinak nájemce odpovídá za škodu, která nesplněním povinnosti pronajímateli vznikla. Nájemce také odpovídá za zničení, odcizení a za jakékoliv znehodnocení věcí, nalézajících se v předmětu nájmu, které zavinil. Nájemce se zavázal vlastním nákladem provádět veškerou běžnou údržbu, revizi a opravy předmětu pronájmu a instalovaných technických zařízení. Účelové a stavební úpravy je nájemce oprávněn provádět jen s předchozím souhlasem pronajímatele. Dále si smluvní strany sjednaly, že nebude-li ujednáno jinak, odevzdá nájemce pronajímateli po skončení nájmu předmět nájmu v řádném stavu, tj. ve stavu, v jakém jej převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení odpovídajícímu sjednanému způsobu a účelu jejich užívání. Náklady nutné k vytvoření takového stavu nese nájemce v plné výši. Pokud jde o práva a povinnosti pronajímatele, ten se podpisem smlouvy mimo jiné zavázal předat nájemci předmět pronájmu datum, 1x ročně že bude provádět rozsáhlou kontrolu stavu předmětu pronájmu za účasti obou smluvních stran a stav předmětu nájmu bude protokolován. Pokud budou zjištěny závady na předmětu nájmu způsobené nešetrným užíváním předmětu nájmu či nadměrné opotřebení předmětu nájmu, budou tyto uvedeny do protokolu a budou nájemcem odstraněny na jeho náklad do dvou měsíců od provedené kontroly. V článku IV. si smluvní strany dále sjednaly, že nájemce odpovídá pronajímateli za veškeré jím zaviněné škody způsobené na předmětu nájmu během trvání nájmu a v souvislosti s ním. Článkem V. si smluvní strany sjednaly nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně splatné vždy do 1. dne každého kalendářního měsíce předem, za který je nájemné placeno. Nájemné bude hrazeno bezhotovostním převodem na účet pronajímatele. Dále byla sjednána jistina odpovídající třem měsíčním nájmům (3 x 15 000 Kč), která bude sloužit k zajištění úhrady nezaplaceného nájemného nebo služeb za dodávky energií a i pro náhradu škody, kterou by měl povinnost uhradit nájemce. Článkem VI. byla sjednána doba nájmu na dobu neurčitou počínaje od 1. 1. 2012, ohledně skončení nájmu si smluvní strany dohodly, že každá z nich je oprávněná smlouvu vypovědět i bez uvedení důvodu, výpovědní doba činí 3 měsíce a počíná běžet od 1. dne měsíce následujícího po doručení výpovědi. Smlouva nabývá účinnosti dnem podpisu zástupci smluvních stran, tj. 1. 1. 2012 a veškeré přílohy jsou její nedílnou součástí. Jako přílohy smlouvy byly označeny: plánek pronájmu, předávací protokoly, kopie živnostenského listu nájemce, výpis z katastru nemovitostí a splátkový kalendář.

8. Originálem nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum má soud prokázáno, že první nájemní vztah mezi nimi byl založen již smlouvou z roku 2010 a porovnáním obsahu obou nájemních smluv má soud prokázán rozdíl pokud jde o složení jistiny, kde je ve smlouvě z roku 2010 pouze rukou dopsáno SMĚNKA, avšak ve smlouvě z roku 2012 se objevuje označení směnka již v textu smlouvy. Počátek u smlouvy z roku 2010 je od 1. 4. 2010, u smlouvy z roku 2012 od 1. 1. 2012. Přílohy, na něž obsah smlouvy z roku 2010 odkazuje, byly totožné s těmi z roku 2012, bez splátkového kalendáře, přičemž jednatel žalobkyně tvrdil, že uvedené přílohy byly přiloženy toliko u smlouvy z roku 2010 a u smlouvy z roku 2012 byl přílohou toliko splátkový kalendář. Pokud jde o přílohu smlouvy o nájmu nazvanou jako Předávací protokoly, shodli se účastníci na tom, že tím byly myšleny inventární seznamy.

9. Inventární seznamy ze dne 1. 4. 2010 (zejména příloha spisu) označují jednotlivé byty, které byly součástí předmětu nájmu č. 1 – 6 a byty č. 1A až 4A, dále označují inventární seznam restaurace, kanceláře, úklidové komory, WC pro personál, kuchyně restaurace a vstupní haly. Dále venkovní prostory, vodárna, ložní prádlo a rovněž seznam předané dokumentace a seznam klíčů a obrazů. Všechny inventární seznamy jsou za žalobkyni podepsány jejím jednatelem a za žalovaného jím osobně. Tím má soud prokázáno, že předání předmětu nájmu proběhlo mezi účastníky a nikoli mezi žalovaným a panem jméno příjmení tak, jak tvrdila žalobkyně. Splátkové kalendáře za rok 2010 až 2012, za rok 2014 až 2016 (absentuje rok 2013) rozepisují jednotlivé splátky nájemného včetně aktuální výše DPH a jsou opět podepsány oběma smluvními stranami. V průběhu řízení se účastníci shodli na tom, že ve stejném režimu byl mezi nimi uzavřen splátkový kalendář i na rok 2013, který nebyl soudu předložen. Inventární seznamy ze dne 7. 9. 2016 (zejména příloha spisu) jsou totožné s těmi z 1. 4. 2010 obsahují navíc údaj převzal 7. 9. 2016, podpis příjmení a předal 7. 9. 2016, podpis celé jméno žalovaného. U některých inventárních seznamů je dovětek nájemce, že stav věcí odpovídá běžnému opotřebení a stáří, u některých inventárních seznamů podpis nájemce a jeho vyjádření ke stavu věcí chybí, přičemž žalovaný uvedl, že v tom případě nebyl osobně přítomen při předání konkrétního bytu a jeho zařízení. Ceny uvedené u jednotlivých položek inventárních seznamů byly dle žalobkyně cenami pořizovacími, nikoli cenami aktuálními v době předání věcí do nájmu. Inventární seznamy jsou v několika případech označeny barevnými značkami, které u nich vytvořil jednatel žalobkyně a dle jeho vyjádření měly označovat buď zničení, či neexistenci uvedených položek a některé inventární seznamy jsou dále opatřeny a doplněny seznamy psanými rovněž jednatelem žalobkyně, ze kterých plynou pro soud některé neurčité údaje, zřejmě o poškození či absenci zařízení (např. čl. 106, 79).

10. Výpovědí nájemní smlouvy ze dne datum (čl. 16) a shodným tvrzením účastníků má soud prokázáno, že žalobkyně, jako pronajímatel, dala žalovanému, jako nájemci, výpověď z nájemní smlouvy z 1. 1. 2012 z důvodu provedené prohlídky předmětu nájmu dne 16. 4. 2016 a zjištění jeho stavu s tím, že nájem skončí k poslednímu dni třetího kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy bude výpověď doručena, tedy k 31. 7. 2016. Žalovaný výpověď dne 18. 4. 2016 převzal a podepsal.

11. u nazvanou Uznání závazku ( ) má soud prokázáno, že žalovaný svým podpisem odsouhlasil a uznal žalobkyni závazek ze smlouvy o nájmu ze dne 1. 1. 2012, a to neuhrazené nájemné k 25. 7. 2016 ve výši 56 250 Kč a dále úrok z prodlení dle nařízení vlády.

12. Výzvou k předání předmětu nájmu po ukončení nájemní smlouvy ze dne 3. 8. 2016 (čl. 18) má soud prokázáno, že žalobkyně v uvedený den vyzvala žalovaného k předání předmětu pronájmu z důvodu ukončení nájmu k 31. 7. 2016. Podací stvrzenkou i tvrzením žalovaného má soud prokázáno doručení této výzvy žalovanému. Stejně tak i ohledně předžalobní upomínky (čl. 20).

13. Listinami (formuláři) společnosti E ON – dodavatele elektrické energie ze dne datum a datum (čl. 277 a čl. 277 p. v.) má soud prokázánu žádost o ukončení odběru na adrese odběrného místa ulice a číslo, PSČ obec, panem jméno příjmení a následné přihlášení nového odběratele pana celé jméno žalovaného na témže odběrném místě. Listinami (formuláři) společnosti E ON - dodavatele elektrické energie (čl. 278 p. v. a čl. 279) má soud prokázáno, že odběratel pan celé jméno žalovaného požádal dne datum o ukončení odběru na odběrném místě a následné přihlášení nového odběratele téhož dne datum – společnost“ anonymizována dvě slova.

14. Výší škody na věcech movitých prokazovala žalobkyně znaleckým posudkem jméno příjmení ze dne datum číslo (čl. 138 – 151) doplněného znaleckým posudkem téhož znalce ze dne datum číslo (příloha spisu), když znalecký posudek určil materiální újmu na věcech movitých ke dni 15. 5. 2017 ve výši 455 000 Kč bez DPH a doplněk ke znaleckému posudku určil cenu obvyklou movitých věcí ke dni 30. 9. 2016 ve výši 155 620 Kč včetně DPH. Ani jeden ze znaleckých posudků však nemohl být relevantním důkazem, pro dané řízení, neboť jejich zpracování je nepřezkoumatelné, neurčité. Znalec pouze notoricky převzal údaje z inventárních seznamů, včetně tam uvedených cen a bez jakéhokoliv vysvětlení, výpočtu uvedení metod ocenění, rozsahu a způsobu poškození a v závěru znaleckého posudku uvedl částky, představující materiální újmu movitých věcí, a to navíc ke dni 15. 5. 2017, tj. až několik měsíců po skončení nájmu žalovaného. Obdobně pak postupoval i v rámci doplňku ke znaleckému posudku s tím rozdílem, že výsledná částka měla být určena ke dni 30. 9. 2016 a neoznačuje jí jako materiální újmu movitých věcí, ale jako jejich obvyklou cenu. Je tedy nesporné, že se vždy jedná o určení úplně jiného právního nároku a zodpovězení jiné znalecké otázky. Doplněk znaleckého posudku ještě ani neobsahuje doložku dle ustn. ) o trestněprávní odpovědnosti znalce za obsah znaleckého posudku a nebylo ani z tohoto důvodu možné, považovat tento důkaz za znalecký posudek, ale pouze za u s jinou váhou relevantnosti. Jiný znalecký posudek soud v dané věci s ohledem na zjištění, které vyplynulo z provedeného dokazování, zejména z výpovědi jednatele žalobkyně, nezdával, neboť by to bylo nadbytečné.

15. Výši škody na věcech nemovitých prokazovala žalobkyně znaleckým posudkem titul jméno příjmení, znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady, specializace oceňování nemovitostí a dále znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné a průmyslové, ze dne datum č. znaleckého posudku číslo (příloha spisu). Znalec měl posoudit stavebně-technický stav a zjištění závad po ukončení doby sjednaného nájmu nemovitosti adresa až číslo, včetně vyčíslení nákladů na uvedení do původního stavu, v obci a kat. úz. obec, zapsaných v Katastru nemovitostí na list vlastnictví, tj. ke dni datum, včetně stanovení výše nákladů na odstranění zjištěných vad v těchto nemovitostech nutných k uvedení do stavu před započetím doby nájmu. Podkladem pro vypracování znaleckého posudku byl mimo jiné i položkový rozpočet ze dne datum v cenové úrovni anonymizováno rok na opravy poškozených částí jednotlivých objektů vypracovaných paní jméno příjmení, bytem adresa, IČO. Tento znalecký posudek je opatřen doložkou dle ) , přesto jej soud pro rozhodnutí ve věci nepoužil vzhledem k právnímu názoru na podstatu uplatněného nároku. Během řízení však soud upozorňoval žalobkyni na to, že výše uvedený znalec není vzhledem ke své odbornosti oprávněn provádět hodnocení poškození na movitém nábytku (zejména kuchyní), který byl v pronajatých prostorách instalován z důvodu, že se jedná o nábytek sektorového a typizovaného tvaru i rozměrů, který je snadno demontovatelný a přenositelný jinam a nejedná se proto o součást stavby. I v tomto ohledu se soud nezabýval argumentací žalobkyně vyvracející tento názor soudu, a to z důvodu uvedeného již výše, tj. že žalobkyně neprokázala existenci nároku na náhradu škody jako takového, a proto ani v této části nároku nezadával soud jiný znalecký posudek.

16. Ke zjištění stavu předmětu nájmu, provedl soud místní šetření, a to dne 10. 9. 2020 (čl. 249 a násl.) a pořídil o něm fotodokumentaci. Při místním šetření byla zjištěna značná devastace některých movitých věcí, nepořádek, špína a rovněž různá poškození na nemovitostech, a to jak v interiérech, tak na venkovních částech. Objekty byly všechny uzamčeny, v některých se větralo okenní ventilací a dle tvrzení jednatele žalobkyně, mělo být v objektech i temperováno z důvodu zamezení poškození rozvodů topení a vody v zimním období. Bylo zjištěno poškození sanitární keramiky v koupelnách a záchodech, zejména rezem, který se zde vyskytuje dle tvrzení účastníků i některých svědků v důsledku železité vody či problémů s nádržemi na vodu. Častá byla i plíseň v interiérech, zejména na zdech a v koupelnách.

17. Stav některých částí předmětu nájmu byl účastníky prokazován jimi pořízenou fotodokumentací, která však byla pořízena pouze ke stavu, který byl v roce 2010 a nikoli v roce 2012, kdy byl založen nájemní vztah účastníků, který je předmětem daného řízení a z něhož žalobkyně uplatňuje své nároky. Stejné to bylo i s fotografiemi, které měly zachycovat stav předmětu nájmu ke dni jeho předání nájemcem zpět pronajímateli. Fotografie neobsahují časový údaj o jejich pořízení, a tak není zcela bez významu námitka žalovaného, že fotografie nemusí být z doby, kdy on fakticky předmět nájmu převzal a předal. Soud však vyšel ze svědecké výpovědi zejména svědka jméno příjmení a jméno příjmení, kteří shodně popisují stav objektů v době ukončení nájmu žalovaným a ten je totožný se stavem zachyceným na předložených fotografiích. Svědek jméno příjmení byl nájemcem předmětu pronájmu před žalovaným a vypovídal mimo jiné i o stavu věcí movitých a nemovitých v době, kdy s nájmem končil a předával věci žalovanému. Jeho výpověď působila na soud věrohodně, nezaujatě a objektivně, s určitou přirozenou mírou nepřesnosti. Svědek jméno příjmení je zaměstnancem žalobkyně, má na starosti hlavně práškovou lakovnu, která je v těsném sousedství předmětu nájmu. Vypověděl, že jej jednatel žalobkyně požádal o přítomnost při předávání předmětu nájmu žalovaným žalobkyni, tak se toho osobně účastnil. Viděl tedy stav movitých i nemovitých věcí v tu dobu a bylo to strašné, poškozené, plesnivé, spoustu toho chybělo, o tom stavu věcí pořídili s panem příjmení fotografie. Po předání byly všechny objekty i byty uzamčeny, pouze se tam větrá. Dle jeho poznatků nedošlo do doby zhotovení znaleckých posudků k žádnému zhoršení stavu předmětu nájmu. Objekty do doby předání žalovaným zpět žalobkyni neviděl. Při předávání měl u sebe pan příjmení inventární seznamy a záznamy v nich psané rukou odpovídají skutečnému stavu a poškození těch věcí. I když je tento svědek u žalobkyně zaměstnán, jeho výpověď působila na soud rovněž věrohodně. Spontálně vypovídal o událostech, jimž byl osobně přítomen, o ostatním si nic nevymýšlel.

18. Zásadní pro rozhodnutí věci byly účastnické výpovědi jednatele žalobkyně a žalovaného a rovněž i některé svědecké výpovědi slyšených svědků.

19. Pokud jde o škodu na movitých věcech, kterou požadovala žalobkyně po žalovanému nahradit, soud má za to, že žalobkyně není ohledně tohoto nároku aktivně legitimována a pokud na movitých věcech škoda vznikla, právo na její náhradu jí nenáleží. K tomuto závěru dospěl soud na základě výpovědi jednatele žalobkyně pana jméno příjmení. Ten jako účastník řízení při ústním jednání konaném dne datum (čl. 257 – 260) mimo jiné ohledně movitých věcí, které byly předmětem nájmu, vypověděl, že doklady na vybavení objektů nemá, nedával to do účetnictví společnosti, faktury také nemá, platil vše hotově ze svých vlastních prostředků. Veškeré vybavení, vyjma sedacích souprav, stolů a židlí pro něj zhotovoval truhlář pan příjmení. Ve kterém roce to bylo, už neví. Pokud jde o lůžkoviny, sedací soupravy, stoly, židle, rovněž je neevidoval v účetnictví a platil je on, jako osoba jméno příjmení. Žalovaný byl třetím nájemcem v pořadí, kterému objekty a zařízení pronajal. Fotodokumentaci v době, kdy se vše předávalo do nájmu žalovanému, nedělal, možná to dělal předchozí nájemce pan příjmení či žalovaný. K otázce vlastnictví movitých věcí vypovídal i svědek pan jméno příjmení (čl. 289 – 290 p. v.). Vypověděl, že někdy letech 2001 – 2002 dělal nábytek do hospody objektu společnosti“ anonymizována dvě slova a v letech 2002 – 2003 se pak vybavovaly ty baráky. Pro hospodu zhotovoval stoly, barový pult, nábytek za barem, kuchyňský nábytek a sklad. Židle rovněž dodával, i když je nezhotovoval. V pokojích dělal věšáky, skříně, kuchyňské linky, skříně v ložnicích, noční stolky, TV stolky a konferenční stolky. Sedačky byly z Nábytku Klokoty, pokud si vzpomíná. Zhotovení nábytku dělal pro osobu pana příjmení, s ním se zná a dělal to pro něj. Měli spolu ústní smlouvu a na jejím základě dělal ty dílčí části, fakturoval je dílčími fakturami, už si nepamatuje, na koho fakturoval a jakým způsobem to bylo placeno, už je to spoustu let. To samé pokud jde o účetnictví. Kuchyňské linky jsou namontovány přímo na zeď bez nějakých konstrukcí a lze je snadno demontovat, tj. odvrtat a sundat.

20. Obě výše uvedené výpovědi vedou soud k závěru, že žalobkyně neprokázala své vlastnické právo k movitým věcem, u nichž se domáhá náhrady škody za jejich poškození. Naopak provedeným dokazováním bylo prokázáno, že předmětné movité věci by měly být ve vlastnictví osoby pana jméno příjmení, případně ve společném jmění jméno příjmení a jeho manželky. Žalobkyně proto není nositelem práva na případnou náhradu škody na těchto movitých věcech a není tedy aktivně legitimována k uplatnění takového nároku. S ohledem na uvedené se tedy soud již blíže nezabýval existencí škody na movitých věcech a dalšími předpoklady, které s prokázáním škody souvisí, a proto nárok v této části zamítl.

21. Pokud jde o škodu na věcech nemovitých, soud má za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost tvrzení. Podle (dále jen ) je mimo jiné uvedeno, že řízení se zahajuje na návrh a návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel domáhá, a musí být z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Podle ustn. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

22. Vylíčení rozhodných skutečností je samotným základem návrhu, tvrzení, z nichž má vyplynout oprávněnost uplatněného nároku. Zde má navrhovatel srozumitelně a přehledně popsat okolnosti, které vedly k podání návrhu, tedy skutkový děj (skutková tvrzení). Při tom je třeba dbát na logickou provázanost tvrzení, která by měla být jednoznačná a konkrétní, aby nemohlo dojít k záměně se skutkem jiným a měla by se přitom týkat jen okolností, jež mohou mít pro rozhodnutí soudu význam. Žalobce zde plní povinnost, která mu plyne z ustn. . Pokud se s ní v návrhu zcela nevypořádá, má možnost to v dalším průběhu řízení napravit a soud je povinen jej při jednání, přípravném jednání nebo písemně o potřebě takového doplnění poučit podle ) odst. 1 . S vylíčením rozhodujících skutečností a splněním povinnosti tvrzení je úzce spojeno označení důkazů. Chce-li uspět, musí ke každému tvrzení účastník navrhnout důkazy, kterými je prokáže. Postupuje-li účastník účelně, nesmí soud zahrnout nepřehledným seznamem důkazů, jimiž hodlá tvrzení prokázat, ale musí jednoznačně uvést, o jaký konkrétní návrh se opírá to či ono jeho dílčí tvrzení (dílčí skutek). Soud není oprávněn v rámci zásady rovnosti„ domýšlet“ za účastníky, co vlastně chtěl prokazovat a čím to chtěl prokazovat. V praxi se někdy stává, že účastník, zejména nezastoupený profesionálním poskytovatelem právních služeb, vlastně neví, co chce a co by měl v řízení tvrdit. V této situaci je proto na místě jednak výzva soudu ve smyslu ustn. , jejímž prostřednictvím soud řeší nejasná, neúplná, nesrozumitelná podání, ve kterých absentují zákonné náležitosti a jednak poučení a výzva k doplnění tvrzení v souladu s ustn. ) odst. 1 . Aby účastník mohl splnit svou zákonnou povinnost označit potřebné důkazy, musí především splnit svou povinnost tvrzení. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem. Mezi povinností tvrzení a povinností důkazní je úzká vzájemná vazba. Jestliže účastník nesplnil svou povinnost tvrdit skutečnosti rozhodné z hlediska hypotézy právní normy, pak z pravidla ani nemůže splnit důkazní povinnost. Jinými slovy, nesplněním povinnosti tvrzení, tedy neusnesení břemene tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník vůbec netvrdil a která nevyšla jinak v řízení najevo, zpravidla nebude předmětem dokazování. Při řešení otázky, zda žalobkyně v daném případě splnila svou povinnost tvrzení, vyšel soud z několika rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, zejména pak z rozhodnutí sp. zn. , v němž řešil nejvyšší soud námitku dovolatele, který brojil proti závěrům odvolacího soudu, podle něhož neunesl ve věci břemeno tvrzení. Namítal, že soudy nižších stupňů vyložily zásadu projednací tak široce, že mu odepřeli věc před soudy projednat, jestliže po něm požadovali, aby do nejmenších podrobností konkretizoval jednotlivé nároky. Dovolatel měl za to, že nároky v podstatné části vymezil v jednotlivých vyjádřeních a v podrobnostech odkazem na y. Nejvyšší soud tuto námitku dovolatele neshledal důvodnou. Odkázal na závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. srpna 2004 sp. zn. , podle nichž listinnými důkazy, předkládanými se žalobou, lze subsidiárně„ napovědět“, jakým směrem žalobce v rámci skutkové podpory žaloby míří. Takto ovšem mohou tyto y působit pouze přiměřeně. V žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahradily skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce na tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností ( ); principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací. Dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR z 24. listopadu 2009 sp. zn. , v němž nejvyšší soud uvedl, že soudní praxe připouští možnost splnit požadavek vylíčení rozhodujících skutečností i výslovným odkazem na u, kterou žalobce připojí k žalobě, v žádném případě však nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či v jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto y. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud, a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti. Aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí především tvrdit. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. dále zdůraznil, že v žádném případě nepřichází v úvahu, aby předložené y nahradily skutková tvrzení účastníků řízení, zejména pak skutková tvrzení podstatná. Procesní aktivita o odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení.

23. V daném případě má soud za to, že s ohledem na výše uvedená ustanovení a k nim uvedené komentáře, jakož i s ohledem na úvahy, závěry a stanoviska Nejvyššího soudu ČR prezentovaná rovněž výše, žalobkyně nesplnila svou procesní povinnost, a to břemeno tvrzení. Jelikož žaloba neobsahovala úplné a přesně vylíčení rozhodných skutečností, byla žalobkyně soudcem již při prvním ústním jednání konaném dne datum ( – 177) výslovně poučena dle ) odst. 1 a 3 v jakém směru, a jak konkrétně mají být doplněny všechny rozhodné skutečnosti. Tomuto poučení žalobkyně však dostála pouze částečně, bohužel i nadále nebylo nikterak konkretizováno u jednotlivých nemovitých věcí, v čem spočívá jejich poškození, jakého je rozsahu, výše a i nadále žalobkyně odkazovala na znalecký posudek titul příjmení, který však nekoresponduje s vadami označenými v inventárních seznamech zpracovaných jednatelem žalobkyně, je tam uveden odlišný seznam nebo rozsah zjištěných vad. Proto byla žalobkyně soudcem podrobně poučena o skutkovém dotvrzení podle ) odst. 1 a k označení skutkových důkazů k těmto skutkovým tvrzením podle ) odst. 3 . Následovalo doplnění skutkových tvrzení dle poučení soudu, když žalobkyně podáním ze dne 9. 3. 2020 ( – 233 spisu) doplňuje svá skutková tvrzení, ale pokud jde o nemovité věci, tak nově odkazuje toliko na důkazy, kterými chce prokázat stav majetku, který byl pronajat v době před započetím nájmu žalovaným a v době ukončení nájmu žalovaným. Nic bližšího o skutkovém tvrzení ke konkrétním jednotlivým bytům a k jednotlivým stavbám tvrzeno nebo skutkově doplněno nebylo. V bodě X. na straně 232 spisu žalobkyně pouze vysvětluje, jak je ve znaleckém posudku provedeno ocenění vad a škod na jednotlivých bytech, když říká, že v přední části znaleckého posudku, kde je provedeno technické posouzení jednotlivých staveb, je u jednotlivých bytů provedeno ocenění, tedy přímo s uvedením konkrétní částky u každé položky, nákladů na opravu, případně výměna vestavěného nábytku a je to částečně kumulováno i s movitými věcmi, které tvoří součást nemovitosti, když ocenění je pak spolu s oceněním oprav a vad stavebního charakteru provedeno ve druhé části znaleckého posudku, v položkovém rozpočtu stavby a kterýmižto součet je označen jako součet ostatních stavebních nákladů. V položkovém rozpočtu stavby jsou pak u jednotlivých položek popsána jednotlivá poškození nemovitosti s uvedením způsobu jejich odstranění a jeho ocenění. Doplněné skutkové tvrzení však opět nekonkretizuje nárok žalobkyně a není povinností soudu kontrolovat a párovat skutková tvrzení jednotlivým skládáním nějakých částí spisu. V žalobě a v doplněné žalobě tedy absentuje skutkové vylíčení a tvrzení, co konkrétně u konkrétních jednotlivých bytů bylo v nemovitosti poškozeno, nelze toto uvést odkazem na příslušné části znaleckého posudku, na inventární seznamy, na fotodokumentaci, na zápisy o poškození a zničení věcí apod. Není na místě, aby si soud sám dovozoval něco z jedné části znaleckého posudku, něco z druhé části znaleckého posudku či doplňoval absenci těchto skutkových tvrzení svědeckými výpověďmi, které by měly sloužit právě už k prokázání skutkových tvrzení a případně i k jejich vyvrácení. Mělo by tedy být skutkově konkrétně tvrzeno v žalobě či v doplnění žaloby a podpůrně doloženo znaleckým posudkem, ale takto tomu v dané věci není a nebylo, přičemž žalobkyně byla soudem řádně poučena a byla jí poskytnuta lhůta v rámci koncentrace řízení, aby takovému poučení dostála. Žalobkyně nárok ohledně škody na nemovitých věcech vylíčila pouze v obecné rovině, což nemůže být bez procesních následků pro ní. Proto soud nárok žalobkyně, spočívající v náhradě škody za poškození nemovitých věcí, rovněž zamítl pro neunesení břemene tvrzení, i břemene důkazního. S ohledem na uvedené tedy soud nikterak nehodnotil výpovědi těch svědků, které se nějakým způsobem týkaly škody na nemovitých věcech žalobkyně, neboť by to bylo nadbytečné.

24. Posledním dílčím nárokem žalobkyně bylo dlužné nájemné uplatněné žalobou ve výši 71 250 Kč skládající se jednak z částky žalovaným uznané co do důvodu a výše písemně ke dni 25. 7. 2016 v částce 56 250 Kč a jednak z dlužné částky (obdoba nájemného) za měsíc srpen 2016 ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně totiž tvrdila, že žalovaný užíval předmět nájmu ještě minimálně i celý měsíc srpen 2016, a tedy i po skončení nájmu. Žalovaný s tím nesouhlasil. Žalobkyně prokázala u o uznání dluhu ze dne 25. 7. 2016, že žalovaný uznal dluh na nájmu co do důvodu a výše v částce 56 250 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že nájemní vztah byl ukončen výpovědí dané žalovanému, přičemž konec tří měsíční výpovědní lhůty připadl na 31. 7. 2016. Žalobkyně rovněž prokázala písemnou výzvu ze dne 3. 8. 2016, ve které žalovaného vyzývala k předání předmětu nájmu po ukončení nájemní smlouvy. Žalovaným učiněné tvrzení – dohodu se žalobkyní na rekonstrukci předmětu nájmu po zániku nájemního vztahu a jeho plánované znovuobnovení po rekonstrukci, nebylo v řízení ničím prokázáno, dohodu hodlal žalovaný prokazovat výpovědí svědkyně příjmení, která však takovou dohodu nepotvrdila, přičemž její výpověď považuje soud za věrohodnou s ohledem na to, že není ve vztahu k účastníkům v žádném poměru a nemá proto ani žádný zájem na výsledku sporu. Pokud vypovídala, její výpověď vykazovala drobné nepřesnosti, které jsou s ohledem na dobu, která uplynula od prokazovaných skutečností, přirozené a naopak svědčí o tom, že neměla svou výpověď nikterak připravenou. Dobu předání předmětu nájmu prokazovala žalobkyně dále inventárními seznamy, u kterých je vesměs datum předání potvrzený žalovaným 7. 9. 2016 O skutečném předání předmětu nájmu vypovídal i svědek příjmení tak, že celé jméno žalovaného tam byl ještě přes prázdniny a pak i v září a v říjnu. Žalobkyně dále doložila doklady o změně odběratele elektrické energie, ze kterých vyplývá, že žalovaný předal odběr elektrické energie žalobkyni dne 25. 10. 2016. Zároveň nebylo prokázáno zaplacení jistiny žalovaným v podobě tří nájmů, tj. 3x 15 000 Kč, ze které by bylo možné část dluhu na nájmu uhradit. Těmito důkazy je tedy potvrzena existence dlužného nájemného ve výši 71 250 Kč. Od této částky je však na místě odečíst částku 7 500 Kč, kterou na dlužný nájem zaplatil žalovaný žalobkyni dne 29. 9. 2016 a doložil tuto bezhotovostní platbu výpisem z internetového bankovnictví ze svého účtu. Konečná dlužná částka nájemného tedy činí 63 750 Kč a právě tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni zaplatit. K této položce nebyla žalovaným vznesena námitka promlčení, která by se však mohla týkat pouze té částky dlužného nájemného, které nebylo součástí uznaného závazku, kde je promlčení lhůta 10 let.

25. Vzhledem k přijatým závěrům soudu k jednotlivým dílčím nárokům se soud blíže nezabýval důkazy, které sice byly v řízení provedeny, avšak jsou pro věc již nadbytečné a irelevantní, a proto se jejich rozborem, hodnocením a významem nezabýval. Jako nadbytečnou, s ohledem na závěr soudu o podstatě nároku, považuje soud i námitku promlčení vznesenou žalovaným u nároku na náhradu škody, kterou by se soud blíže zabýval pouze tehdy, kdyby žalobkyně nároky z titulu náhrady škody na věcech movitých i nemovitých prokázala.

26. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě vyšel soud z toho, že žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 678 110 Kč, úspěšná byla v částce 63 750 Kč. Procentuální vyjádření úspěchu a neúspěchu je tedy takové, že úspěch žalobkyně je v rozsahu 9,4 %, úspěch žalovaného v rozsahu 90,6 %. Odečtením těchto úspěchů je výsledná úspěšnost žalovaného cca 80 % a právě v tomto rozsahu mu byly přiznány náhrady nákladů řízení. Ty jsou představovány náklady za právní zastoupení advokátem účtované v souladu s vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění ve výši 335 762,90 Kč. Za účelné a důvodné však považuje soud toliko náklady ve výši 236 930 Kč, a to za 21 úkonů po 11 020 Kč, tj. v součtu 231 420 Kč a jeden úkon po 5 510 Kč, celkem tedy 236 930 Kč. Jako nedůvodný považuje soud úkon advokáta ze dne 10. 5. 2020 ve výši 11 020 Kč za podání, k němuž nebyla žalovaná strana vyzvána, dále úkon z 24. 9. 2021 ve výši 11 020 Kč, přičemž se jednalo o prosté sdělení soudu o neuzavření mimosoudní dohody a úkon z 24. 1. 2022 ve výši 11 020 Kč, k němuž nebyl opět žalovaný vyzván soudem. Důvodným nákladem je dále režijní paušál za 22 úkonů po 300 Kč, tj částka 6 600 Kč. K výsledné částce 243 530 Kč je na místě přiznat ještě 21 % DPH ve výši 51 141 Kč. Kč. Celkem tedy náklady řízení činí v součtu 294 671 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci pak žalovanému náleží 80 % těchto nákladů, což činí částku 235 736 Kč a právě tuto částku uložil soud žalobkyni žalovanému na nákladech řízení nahradit.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.