Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 275/2022-64
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 22 844,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 10 844,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 883,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 597,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 240,85 Kč od 19.12.2020 do 21. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 240,85 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení a úrok 29 % ročně z částky 12 240,85 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od 22. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 10 844,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 883,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 597,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 240,85 Kč od 19.12.2020 do 21. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 240,85 Kč od 22. 1. 2021 do zaplacení a úrok 29 % ročně z částky 12 240,85 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 22 844,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce číslo kterou s žalovaným dne datum uzavřela předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen anonymizováno). Žalobkyně uvedla, že na základě předmětné smlouvy právnická osoba poskytla žalovanému částku 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit ji společně s částkou 12 283 Kč (2 504 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a zpracování ve výši 4 127 Kč). Žalovaný však za celou dobu uhradil pouze 2 000 Kč, a proto žalobkyně požaduje zaplacení částky 22 844, 70 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 883,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 597,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 240,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně a úrok 29 % ročně z částky 12 240,85 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, když toto postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě klienta.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, segment anonymizováno, soud zjistil, že anonymizováno a žalovaný podepsali tuto smlouvu, přičemž zde bylo uvedeno, že žalovanému byla poskytnuta částka 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku ve výši 12 283 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Ze zákaznické karty, kterou žalovaný vyplnil téhož dne, soud zjistil, že uvedl, že bydlí na ubytovně, je svobodný, pracuje jako anonymizována dvě slova se mzdou 9 600 Kč, jeho měsíční výdaje činí 4 000 Kč a měl předložit dvě výplatní pásky. Z výplatní pásky žalovaného za měsíc duben 2019 soud zjistil jeho příjem ve výši 12 620 Kč a v březnu 2019 činil jeho příjem 6 581 Kč.
4. Z tabulky umoření týkající soud zjistil, že žalovaný za celou dobu uhradil pouze 2 000 Kč.
5. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021, která mu byla odeslána následující den.
6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek (číslo) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalovanému doručeno dne 11. 1. 2020 a ve kterém byl současně vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení, soud zjistil, že pohledávka za poskytnutí peněžité částky byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , „dále jen o.z.“.
7. Z předložených důkazních prostředků vzal soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o zápůjčce dle § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smlouvy čerpala částku ve výši 14 000 Kč, kterou měla zaplatit společně s dalšími 12 283 Kč v 60 týdenních splátkách.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen„ ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.
10. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
11. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C -679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 .
12. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila pouze zákaznickou kartu a dvě výplatní pásky. Z nich bylo prokázáno, že příjem žalovaného je velmi kolísavý, když jednou činil 12 620 Kč a před tím 6 581 Kč. Tedy ačkoliv předchůdkyně žalobkyně pracovala s částkou jakožto příjem ve výši 9 600 Kč, tak ve skutečnosti je možné, že příjem byl ještě nižší, což však předchůdkyni žalobkyně nezajímalo a tuto skutečnost nezkoumala. Rovněž také nezkoumala výdajovou stránku, když se spokojila s dosti nízkým tvrzeným výdajem ve výši 4 000 Kč, když v této částce měl být obsažen poplatek za ubytovnu, jídlo, cestování, když jen životní minimum v roce 2019 činilo cca 3 400 Kč. Soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta.
13. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení však bylo prokázáno, že žalovanému byla ze strany žalobkyně zaplacena částka 14 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 2 000 Kč tedy se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a to ve výši 12 000 Kč.
15. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 12 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 22. 1. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván dopisem ze dne 6. 1. 2021, byl doručen dne 11. 1. 2021 a od té doby běžela 10denní lhůta, kterou žalobkyně stanovila k zaplacení, tedy od 2. 1. 2021 se žalovaný dostal do prodlení.
16. Ve zbývajících požadavcích soud žalobu zamítnul, když se jednalo o požadavky vyplývající z absolutně neplatné smlouvy.
17. Co se týká provedeného důkazu rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97, pak tento rozsudek není v dané věci právně závazný. Nadto nelze ani závěry zde uvedené stáhnout na toto řízení, když v dané věci má soud pochybnosti, zda žalobkyně (právní předchůdkyně) zkoumala řádně úvěruschopnost, když z listin, které měly být doloženy, není zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy, jaké výdaje, když chybí doložení nájemní smlouvy, nebo výpisu z účtu.
18. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, neboť ačkoliv to byl žalovaný, který měl ve věci větší úspěch, s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu nevznikly, nebyly mu přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, Velkomoravská 4.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.