Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 21/2022-23
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7.920,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3.920,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.295,25 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.331,40 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.373,35 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.295,25 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.331,40 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.373,35 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3.920,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.295,25 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.331,40 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.373,35 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.295,25 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.331,40 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.373,35 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7.605 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému do datové schránky.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum, účastníci řízení se bez omluvy nedostavili. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout poučení ve smyslu ustanovení § 118a občanského soudního řádu .
4. Rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (odvolání není přípustné dle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím internetových stránek webová adresa smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 4.000 Kč. Proces uzavírání smlouvy o úvěru proběhl tak, že se žalovaný přihlásil do klientského portálu žalobkyně, vyplnil formulář s osobními údaji a poskytl (nahrál) doklady totožnosti, a to občanský průkaz a řidičský průkaz, a dokumenty k posouzení úvěruschopnosti. Po provedení kontrolního telefonického hovoru byla posouzena úvěruschopnost dlužníka a vytvořen návrh smlouvy. Žalovaný s návrhem smlouvy souhlasil, což potvrdil tak, že v klientském portálu elektronicky podepsal smluvní dokumenty a ze svého bankovního účtu zaslal ověřovací poplatek ve výši 1 Kč Smluvní dokumenty má žalovaný trvale k dispozici na svém klientském portálu. Finanční prostředky byly převedeny na účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo dne datum Smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3.360 Kč (3 x 1.120 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit úvěr třemi splátkami v celkové výši 7.605 Kč. První splátka ve výši 2.535,25 Kč byla splatná dne datum a skládala se z jistiny ve výši 1.295,25 Kč, poplatku za správu ve výši 1.120 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1% denně z dlužné části jistiny ve výši 120 Kč. Druhá splátka ve výši 2.535,25 Kč byla splatná dne datum a skládala se z jistiny ve výši 1.331,40 Kč, poplatku za správu ve výši 1.120 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1% denně z dlužné části jistiny ve výši 83,85 Kč. Třetí splátka ve výši 2.534,55 Kč byla splatná dne datum a skládala se z jistiny ve výši 1.373,35 Kč, poplatku za správu ve výši 1.120 Kč a smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné části jistiny ve výši 41,20 Kč. Žalobkyně uváděla, že výše poplatku za poskytnutí a správu úvěru odráží náklady spojené s poskytnutím spotřebitelského úvěru a obsahuje poměrnou část mzdových a provozních nákladů. Žalobkyně dále nárokovala smluvní pokutu 0,1% denně z částky ohledně které je dlužník v prodlení (čl. VI. bod 30 VOP) od datum do datum (den podání návrhu na vydání EPR) v částce 315,20 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho, a to i přes opakované upomínky a předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum.
6. V žalobě žalobkyně uváděla, že úvěruschopnost žalovaného byla dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posouzena na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací, které poskytl sám žalovaný. Pokud jde o příjmy, byly doloženy výplatní pásky za měsíce prosinec 2020, leden a únor 2021, výpisy z účtu za měsíce leden, únor a březen 2021, potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne datum a pracovní smlouva na dobu neurčitou. Výše průměrného čistého měsíčního výdělku činila ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru 22.000 Kč, žalobkyně použila údaj o zjištěné a ověřené výši příjmu 17.639 Kč. Žalovaný dále uváděl měsíční výdaje na bydlení 7.500 Kč, měsíční výdaje na splátky cca 805 Kč na úvěr u anonymizována dvě slova a 694 Kč na úvěr u příjmení jméno, ostatní měsíční výdaje ve výši 3.860 Kč, 300 Kč na penzijní připojištění a 455 Kč na telefon. Výše průměrných měsíčních výdajů činila ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru 13.614 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti byly zohledněny a ověřeny tyto skutečnosti: pracovní poměr na dobu neurčitou, průměrná výše měsíčního příjmu, výše měsíčních výdajů, není založena vyživovací povinnost, společná domácnost s manželkou, kdy lze předpokládat, že náklady na provoz domácnosti jsou sdílené, bydliště mimo trvalý pobyt, bez záznamu v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Občanský průkaz žalovaného byl zkontrolován v databázi neplatných dokladů. K důkazu žalobkyně doložila kopie občanského a řidičského průkazu žalovaného, pracovní smlouvu ze dne datum včetně dodatku, potvrzení o výši příjmu zaměstnance ze dne datum, výplatní lístky za 12/ 2020, 1/ 2021, 2/ 2021, nájemní smlouvu ze dne datum, výpisy ze systémů ISIR a centrální evidence exekucí, výpis z běžného účtu za období od datum do datum.
7. Soud provedl důkaz shora citovanými listinami, z nichž vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem cca 21.500 Kč (prosinec 2020 – únor 2021), přičemž na účet byla vyplacena zaměstnavatelem v lednu 2021 částka 19.383 Kč, kdy za leden 2021 mu byly vyplaceny rovněž nemocenské dávky ve výši 2.961 Kč, v únoru 2021 částka 13.236 Kč, kdy za únor 2021 mu byly vyplaceny rovněž nemocenské dávky ve výši 12.177 Kč a v březnu 2021 částka 5.160 Kč. Nájemné a zálohy na služby hradil v částce 7.500 Kč měsíčně. Dle výpisu z účtu hradil tři půjčky u příjmení příjmení, dne datum mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč společností právnická osoba
8. Ze systému ISAS zdejšího soudu bylo zjištěno, že ve věci žalovaného je evidováno 27 věcí. Na majetek žalovaného nebyla v době uzavření smlouvy vedena exekuce (v minulosti nařízené exekuce byly skončeny), nově bylo v roce 2022 zahájeno 6 nalézacích a jedno exekuční řízení.
9. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkem se zavázal k úhradě částky 7.605 Kč. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradil řádně, neuhradil ničeho.
17. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
18. Žalobkyně popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta postupovala. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě konkrétních jím uvedených údajů, kdy k prokázání příjmů doložil žalovaný výplatní lístky za tři měsíce předcházející datu uzavření smlouvy, pracovní smlouvu a dále výpis z běžného účtu. Částka uvedená k výplatě na výplatních lístcích nekoresponduje s částkami vyplacenými na účet žalovaného (což samo o sobě není na závadu), přičemž z výpisu z účtu současně vyplývá, že žalovanému byly od ledna 2021 vypláceny rovněž nemocenské dávky od České správy sociálního zabezpečení. Žalovaný současně splácel tři další závazky u příjmení příjmení a byl mu poskytnut další úvěr ve výši 10.000 Kč Tyto skutečnosti hovoří o nestabilitě v příjmech žalovaného, která se právě v inkriminovaném období uzavírání smlouvy projevila a musela být žalobkyni zřejmá při řádném studiu výpisu z účtu žalovaného. Fakt, že se žalovaný nacházel s vysokou pravděpodobností ve finanční tísni, pak dokresluje jeho současná situace, kdy jsou proti němu vedena četná nalézací řízení. Žalobkyní přesto za shora uvedené situace nebylo ověřováno, jaké jsou konkrétní osobní, sociální a majetkové poměry žalovaného, spokojila se s prokázáním příjmu a výdajem za bydlení. Fakt, že má žalovaný příjem, automaticky neznamená, že je schopen hradit všechny své nutné výdaje. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit řádně poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Rovněž je třeba připomenout, že nelze mít za souladné se zákonem, pokud věřitel poskytne úvěr i přes svá negativní zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
19. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
20. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 4.000 Kč, žalovaný, jako spotřebitel, je dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jelikož žalovaný na úhradu závazku nezaplatil ničeho, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 4.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 3.920,20 Kč (3.605 Kč poplatky; 315,20 Kč smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.295,25 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.331,40 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.373,35 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.295,25 Kč od 17. 5. 2021 do zaplacení, smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.331,40 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z částky 1.373,35 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
21. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě v návaznosti na předžalobní upomínku. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
22. Nad rámec shora uvedeného se soud zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o úvěru z pohledu jejího obsahu. Při poskytnutí úvěru je obvyklé v souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku sjednat úroky. V projednávané věci se ovšem žalovaný zavázal uhradit nejen úrok v sazbě 0,1 % denně, ale i poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3.360 Kč. Poplatek má představovat poměrnou část mzdových a provozních nákladů žalobkyně vynaložených v souvislosti s poskytnutím úvěru. Dle názoru soudu jde v případě těchto plateb o skrytý úrok, tedy spotřebiteli skrytou cenu za poskytnutí finančních prostředků, která je tak představována nejen sjednanými smluvními úroky, ale i dalšími poplatky, které cenu za poskytnutí peněžních prostředků zcela neadekvátně navyšují, aniž by jí odpovídaly věřitelem poskytnuté služby. Peněžní prostředky byly přitom poskytnuty jednorázově, pro žalovaného není veden žádný speciální účet. Značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je přitom způsobilá porušit souhrn etických obecně uznávaných zásad tak, jak jsou uznávány v demokratické společnosti, a je zcela na místě poměřovat požadavky věřitele korektivem dobrých mravů (viz argumentace vyjádřená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě vydaného dne 18. 6. 2018 pod č. j. 8 Co 137/2018 -99). Má-li žalovaný za úvěr ve výši 4.000 Kč zaplatit za trvání závazkového vztahu celkem 3.605 Kč, jde dle kalkulačky pixy.cz o úrok ve výši cca 486,57 % ročně. Smluvní úrok v této výši již lze mít za úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, když v dubnu roku 2021 byly úvěry pro domácnost do 1 roku běžně poskytovány s úrokovou sazbou cca 9,65 % ročně a naprosto nejdražší úvěry z kreditních karet s úrokovou sazbou cca 23,86 % ročně (dle databáze časových řad ARAD České národní banky). Posuzovanou smlouvu o úvěru lze z tohoto pohledu hodnotit jako právní jednání naplňující znaky nepoctivého jednání, tedy jednání v rozporu s dobrými mravy. Soud tak považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 občanského zákoníku .
23. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnějšímu žalovanému (kdy soud přihlížel i k příslušenství pohledávky vyčíslenému k datu vydání rozhodnutí) v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).