Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 92/2023-58

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 35 157 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč spolu s úrokem 28,17 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 30 000 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení, částky 2 047 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 313 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 2 050,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 500 Kč spolu s úrokem 28,17 % ročně z pohledávky 30 000 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 30 000 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení, částky 2 047 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 313 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku 2 050,75 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 7. 3. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 35 157 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Dle tvrzení žalobkyně s ní žalovaný uzavřel dne 26. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to zasláním částky 27 500 Kč na účet žalovaného a částky 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Účastníci se dohodli, že předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na přední straně smlouvy, tedy celkem částku ve výši 40 000 Kč, uhradí žalovaný žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den 20. 11. 2022. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy k zesplatnění úvěru byl žalovaný v prodlení s placením nejméně jedné splátky, žalovaný byl písemně vyzván k uhrazení této dlužné splátky se stanovenou lhůtou 30 dnů k její úhradě, žalovaný ve 30 denní lhůtě k tomu stanovené dlužnou splátku neuhradil, žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti neuhrazeného zůstatku úvěru nastal po uplynutí 30 denní lhůty od odeslání upomínky a žalovanému bylo ze strany žalobkyně odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru, tedy dnem 25. 1. 2023. Žalobkyně dále odeslala žalovanému upomínku pro smlouvu číslo ze dne 25. 11. 2022, 26. 12. 2022 a zesplatnění pro smlouvu číslo ze dne 25. 1. 2023, jako oznámení o zesplatnění úvěru, jehož součástí byla a je i předžalobní výzva, kdy za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaný povinen uhradit žalobkyni jako náklad úvěru částku 100 Kč, kdy v tomto směru žalobkyně požaduje uhradit tyto náklady v celkové výši 300 Kč. Žalovaný je pak v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 32 047 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 4 799 Kč ke dni zesplatnění úvěru a neuhrazených splátek úvěru ve výši 27 248 Kč. Dle čl. IV. bod 2. písm. c) Smlouvy bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč jednak s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným (čl. IV. bod 1. Smlouvy). Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 25. 1. 2023, se dostal do prodlení se splátkami úvěru, a to v počtu 3 neuhrazených měsíčních splátek, kdy se jedná o neuhrazené splátky dle Bonity smlouvy, čímž žalobkyni vznikl v souladu s čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy nárok na úhradu 3 smluvních pokut, které jsou splatné okamžikem prodlení žalovaného se zaplacením jednotlivé měsíční splátky úvěru, tedy den následující po 20. dni splatnosti příslušné měsíční splátky. Celkem je tedy žalovaný povinen z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 x 499 Kč, tedy 1 497 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy, kdy tyto smluvní pokuty žalobkyně žádá k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru v částce 1 313 Kč.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout dle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s  u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 20. 6. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 11-48 spisu.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 27. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr, přičemž uvedl číslo svého účtu, číslo OP, rodné číslo, tel. číslo do práce a e-mail. Dále uvedl, že příjmy domácnosti (je ženatý) činí 30 141 Kč, výdaje na nájemní bydlení činí 10 226 Kč, nemá žádné úvěry. Přílohou pak žalobkyně doložila smlouvu o nájmu bytu ze dne 21. 2. 2017, výpis z IR, výpis z příjmení a z registru REPI.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 10. 2022 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka v celkové výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 40 000 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně. Pro případ prodlení byla ve smlouvě mezi žalobkyní a žalovaným ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených.

8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 31. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 27 500 Kč a dále, že žalobkyně zaslala na účet jméno příjmení (pozn. zprostředkovatel úvěru) částku 2 500 Kč.

9. Z dopisu ze dne 25. 1. 2023 včetně podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu spolu se zesplatněním a vyčíslením aktuálního dluhu.

10. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 10. 2022 (dále jen„ předmětná smlouva“), má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 27 500 Kč (částka ve výši 2 750 Kč byla poskytnuta osobě odlišné od žalovaného, konkr. zprostředkovateli úvěru jméno příjmení) s tím, že žalovaný se zavázal vrátit částku 40 000 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně.

20. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 anonymizována dvě slova proti anonymizováno, dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. spisová značka), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).

21. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužníka/žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 26. 10. 2022 a tedy posouzení otázky, zda byla smlouva o úvěru platně sjednána.

22. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si opatřila dostatečné informace, aby mohla kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), přičemž tak nebyla schopna uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaný schopen splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedením jeho příjmu a dále výdajů spojených s bydlením, bez jejich bližšího doložení a následného ověření a posouzení, nemůže být považováno za dostatečné.

23. Právní předchůdce žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalovanému porušil § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má dle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. , , , , aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaný žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatil. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaný splnil povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 27 500 Kč žalobkyni (zde soud konstatuje, že částku ve výši 2 500 Kč nebyla prokazatelně žalobkyní poskytnuta žalovanému, nýbrž zprostředkovateli úvěru - viz odstavec 8. rozsudku) z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru neuhradil žalobkyni ničeho. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni částku poskytnuté jistiny ve výši 27 500 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 56,44 % požadovaného plnění), přičemž náklady řízení žalobkyně sestávaly ze stanoveného soudního poplatku za žalobní návrh ve výši 1 758 Kč, odměny advokáta podle za 1 úkon právní služby částka 500 Kč a za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žalobní návrh a ½ úkon - jednoduchá výzva k úhradě) 2,5 x částka 500 Kč, 3 x RP po 100 Kč dle , a dále 21 % DPH dle předloženého osvědčení o registraci plátce DPH, tedy celkem 3 633,50 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 56,44 % z částky 3 633,50 Kč, tedy ve výši 2 050,75 Kč (výrok ad III. tohoto rozsudku).

25. Výrok o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, má oporu v  , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

26. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení k rukám advokáta, má pak oporu v  , kde se uvádí, že zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.