Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 274/2022-38
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa původní účastnice a žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 147 526,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 268,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 037,26 Kč od datum do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 15 230,88 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni
-) částku 85 264,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 453,10 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok ve výši 5 120,57 Kč od datum do datum, úrok ve výši 11,40 % ročně z částky 109 301,47 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 109 301,47 Kč od datum do datum a z částky 85 264,21 Kč od datum do zaplacení a dále
-) částku 22 994,27 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 38 225,15 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 225,15 Kč od datum do datum a z částky 22 994,27 Kč od datum do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 1 475 Kč na účet číslo variabilní symbol, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 268,14 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 037,26 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 15 230,88 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni -) částku 85 264,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 453,10 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok ve výši 5 120,57 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 11,40 % ročně z částky 109 301,47 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 109 301,47 Kč od [datum] do [datum] a z částky 85 264,21 Kč od [datum] do zaplacení a dále -) částku 22 994,27 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 38 225,15 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 225,15 Kč od [datum] do [datum] a z částky 22 994,27 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 1 475 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 109 301,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba příjmení příjmení anonymizována dvě slova právnická osoba, dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 181 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit smluvní úrok ve výši 11,40 % ročně a dále platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou, to vše v pravidelných 84. měsíčních splátkách ve výši 3 138 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci., přičemž první splátka byla splatná dne datum. Žalovaná neplnila řádně a včas, uhradila toliko 156 962,74 Kč a dostala se do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění ze smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky pod sankcí zesplatnění, ke kterému došlo k datu datum. Ke dni zesplatnění byl vyčíslen dluh žalované na částku 114 875,14 Kč sestávající z jistiny ve výši 109 301,47 Kč, úroků ve výši 5 120,57 Kč a zákonných úroků ve výši 453,10 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalované i smluvní úrok z úvěru ve výši 11,40 % ročně.
2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 38 225,15 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba příjmení příjmení anonymizována tři slova, a.s, dne datum ve znění ze dne datum smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit smluvní úrok ve výši 18 % ročně a dále platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná se zavázala splácet průběžně. Do podání žaloby načerpala celkem 226 752,93 Kč a uhradila částku 211 522,05 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnosti porušila, když překročila sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnala nepovolený debetní zůstatek. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění ze smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky pod sankcí zesplatnění, ke kterému došlo k datu datum. Ke dni zesplatnění byl vyčíslen dluh žalované na částku 38 225,15 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalované i smluvní úrok z úvěru ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení.
3. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s odbornou péčí na základě informací získaných z dostupných databází, z vlastních systému a od žalované s vynaložením maximálního úsilí, když z provedených zjištění bylo zřejmé, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná má příjem 14 200 Kč, od kterých odečetl výdaje spojené s úhradou splátek za poskytnuté úvěry a částku 5 323 Kč, resp. v druhém případě částku 11 062 Kč, hodnotil pro ostatní výdaje jako dostatečnou.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
5. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listino u označenou jako smlouva o presto půjčce ze dne datum, přijetím návrhu na uzavření smlouvy ze dne datum včetně přílohy a souhrnného výpisu k úvěru ze dne datum, výzvou k úhradě ze dne datum, oznámením o okamžité splatnosti úvěru ze dne datum. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o presto půjčce, podle které právnická osoba, poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 181 000 Kč na úhradu stávajících úvěrů a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o smluvní úrok ve výši 11,40 % ročně a dále platit poplatky související s poskytnutím úvěru (1 000 Kč), to vše v pravidelných 84. měsíčních splátkách ve výši 3 138 Kč se splatností vždy k 20. dni v měsíci., přičemž první splátka byla splatná dne datum. Žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila celkem 156 962,74 Kč a dostala se do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění ze smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky pod sankcí zesplatnění dopisem ze dne datum. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku, došlo dne datum k zesplatnění celého dluhu, který byl vyčíslen na částku 114 875,14 Kč
7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listino u označenou jako žádost / smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne datum, smlouvou o zřízení a vedení expresního konta ze dne datum včetně přílohy, výzvou k úhradě ze dne datum, zesplatnění a odstoupením od smlouvy ze dne datum. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu nazvanou jako smlouva o zřízení a vedení expresního konta, podle které příjmení příjmení příjmení anonymizováno, a.s, zřídil žalované běžný účet a platební kartu s celkovým karetním limitem ve výši 30 000 Kč denně. Dne datum byla uzavřena smlouva označená jako žádost / smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru, kdy žalovaná žádala o úvěrový rámec 10 000 Kč s tím, že právní předchůdce může tento úvěrový limit navýšit až na 150 000 Kč, který byl navýšen na 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit smluvní úrok ve výši 18 % ročně a dále platit poplatky související s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná se zavázala splácet průběžně. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění ze smlouvy a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky po splatnosti vedené na běžném účtu dopisem ze dne datum. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou částku, došlo dne datum k zesplatnění celého dluhu, který byl vyčíslen na částku 38 225,15 Kč.
8. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, prohlášením o okamžiku postoupení ze dne datum, oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, výpisy z účtu žalované za období od číslo – číslo, předžalobní upomínkou ze dne datum včetně výpisu ze sledování zásilek a ze dne datum soud zjistil, že dne datum došlo k postoupení pohledávek z právního předchůdce na žalobkyni, které bylo žalované odesláno dvěma dopisy ze dne datum (pro každou pohledávku zvlášť). Z výpisu z účtu za období po uzavření smluv vyplývá, že žalovaná měla záporný zůstatek na účtu, téměř jej nepoužívala a pouze jí byly odepisovány poplatky a sankční úroky. Předžalobní upomínka pro úvěr ze dne datum byla žalované odeslána dne datum a dne datum byla žalobkyní vyhotovena předžalobní upomínka pro debetní zůstatek na účtu, ke které žalovaná nepředložila doklad o odeslání.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 181 000 Kč a kontokorent s úvěrovým rámcem ve výši až 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
16. V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání obou předmětných smluv tvrdil, že příjem žalované měl činit 14 200 Kč a při uzavírání první smlouvy v roce rok měly činit volné prostředky pro živobytí žalované po odečtení nákladů spojených s úvěry částku 5 323 Kč, kterou žalobkyně označila za dostatečně vysokou pro zajištění základních potřeb žalované (k tomu srov. životní a existenční minimum) a při uzavírání druhé smlouvy v roce rok mělo žalované ze stejného příjmu s novým (dalším) úvěrem v podobě kontokorentu zůstat částka 11 062 Kč pro zajištění základních potřeb. Žalobkyně však netvrdila, ani neprokázala, že by jakkoli konkrétně zkoumala příjmy či výdaje žalované, toliko vycházela ze sdělení žalované, které soudu ani nepředložila. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o úvěru ze dne datum i ze dne datum neplatné.
17. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne datum žalované peněžní prostředky ve výši 181 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 156 962,74 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 24 037,26 Kč. U smlouvy ze dne datum žalovaná načerpala do podání žaloby částku ve výši 226 752,93 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 211 522,05 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 15 230,88 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 24 037,26 Kč u smlouvy ze dne datum a částky 15 230,88 Kč u smlouvy ze dne datum. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky ze smlouvy ze dne datum dopisem ze dne datum, který jí byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději datum a žalobkyní stanovená lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula datum. U druhé předžalobní výzvy ze dne datum vyzývající žalovanou na vrácení vyčerpaného kontokorentního úvěru nebylo prokázáno, že by tato předžalobní upomínka byla žalované odeslána, a proto soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky až doručením žaloby, která byla žalované doručena do vlastních rukou oproti podpisu dne datum. Od této chvíle běžela ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ ke splnění svého dluhu. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu, a proto měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne datum. Protože tak žalovaná neučinila ani u jednoho nároku, dostala den následující do prodlení, tj. s částkou 24 037,26 Kč dne datum a s částkou 15 230,88 Kč dne datum a dle § 1970 o. z. je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 9 % ročně od datum do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
18. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 39 268,14 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 108 258,48 Kč s příslušenstvím (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 147 526,62 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 5 902 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 1 475 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.