Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 148/2022-50

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 11 401,09 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 11 401,09 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 401,09 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba na stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 11 401,09 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 401,09 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 11 401,09 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, se sídlem na anonymizováno, dne datum, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila žalovanou částku. Jelikož se dostala do prodlení od datum, požadovala žalobkyně od tohoto data zaplacení zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a proti uplatněnému nároku nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.

3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými mezi původním věřitelem, společností právnická osoba, se sídlem na anonymizováno, dne datum, na základě níž byla pohledávka postoupena na společnost právnická osoba obec. Tato společnost pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky právnická osoba ze dne datum, předžalobní upomínky ze dne datum, z žádostí o úvěr (jméno application anonymizováno) ze dnů datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, z potvrzení o provedené platbě ze dnů datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, z platební informace – výpisu účtu variabilní symbol za období od datum do datum, z čestného prohlášení ze dne datum a z podacího lístku datum má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla elektronickými prostředky na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky do sjednaného limitu ve výši 35 000 Kč. Z vyčerpaných prostředků byla žalovaná povinna zaplatit úrok ve výši 8,5 % měsíčně, tedy 102 % ročně. Soud vyzval žalobkyni k označení a doložení důkazů o tom, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřena schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, který mohl být čerpán jednorázově až do výše 35 000 Kč. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že žádné podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované mimo těch, které byly soudu předloženy, se nedochovaly. Soud rovněž vyzval žalobkyni k doplnění rozhodných skutečností, jakou finanční částku žalovaná z titulu tohoto závazku uhradila žalobkyni, či jejím právním předchůdcům. I v tomto případě žalobkyně sdělila, že nemá k dispozici žádné doklady o provedených platbách ze strany žalované. Soud ve věci nařídil jednání, kdy pro neúčast žalobkyně na uvedeném jednání soud nemohl žalující stranu poučit podle a 3 o povinnosti doplnit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení týkající se prověření úvěruschopnosti žalované a prokázání rozsahu faktického plnění za strany žalované. Žalobkyně sice uvedla, předmětné doklady o provedených úhradách by mohl mít k dispozici původní věřitel, avšak na výzvu soudu nebyly ani společností právnická osoba žádné doklady soudu předloženy. Dále má soud za prokázané, že žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru vyčerpala fakticky částku 43 133 Kč, z předložených důkazů však nebylo možné učinit skutkový závěr o tom, jakou částku žalovaná fakticky na předmětný úvěr zaplatila.

5. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovanou za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v  cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.

8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru prověřena schopnost žalované jako spotřebitele platit poskytnutý úvěr. Za této situace bylo možné žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru s příslušenstvím. Výše této jistiny však byla nepřezkoumatelná, neboť žalobkyně neoznačila a nepředložila žádné důkazy o výši plateb, které žalovaná po dobu existence závazku provedla. Rovněž žalobkyně v řízení nedoložila, že důkazy k prokázání těchto tvrzení nemůže soudu předložit, přičemž nelze očekávat, že soud bude za účastníky řízení vyžadovat doklady k prokázání jejich tvrzení. Bylo na žalobkyni, aby v souvislosti s postoupením pohledávky požadovala na původním věřiteli doklady, které s postoupeným závazkem souvisejí a které by mohla na podporu odůvodněnosti svých nároků v řízení předložit.

9. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

10. Podle § 6 odst. 1 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

11. Podle § 6 odst. 2 o. z., nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Soud má dále za to, že předmětnou smlouvu lze považovat za neplatnou z dalšího důvodu. V předmětné smlouvě byla sjednána 8,5% úroková měsíční sazba, která přepočtením na roční sazbu představuje úrok ve výši 102 % ročně. Tato sazba výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úroků u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně, přičemž výše sjednaného úroku z úvěru nemůže být zastírána stanovením úrokové sazby v měsíční výši. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatná pouze část smlouvy o úvěru zahrnující ujednání o úroku z úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. ze dne 26. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze ji od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku v dané výši by původní věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru včetně sjednané smluvní pokuty a poplatků.

20. Vzhledem k výše uvedenému by bylo možno přiznat žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení, které představuje rozdíl mezi částkou žalované poskytnutou a částkou ze strany žalované uhrazenou. Jak bylo již shora uvedeno, žalobkyně v tomto směru neprokázala výši uhrazené částky, ačkoliv nezpochybnila, že žalovaná platby prováděla. Kdy a v jaké výši, však žalobkyně nebyla schopna prokázat. Za této situace byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť z předložených listinných důkazů soud nemohl učinit závěr o důvodnosti uplatněného nároku v požadované výši.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.