Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 52/2023-33

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 14 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 075 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % od 30. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 19 972,69 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 11 723,42 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a dále jen z částky 7 648,42 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 27,51 % ročně z částky 11 723,42 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 075 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % od 30. 4. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 19 972,69 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % jdoucími z částky 11 723,42 Kč od 8. 1. 2022 do 29. 4. 2022 a dále jen z částky 7 648,42 Kč od 30. 4. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 27,51 % ročně z částky 11 723,42 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba se sídlem adresa, IČO (dále jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“), domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu nazvanou„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ číslo ze dne datum (dále také jen jako„ smlouva o úvěru“). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací a dokladů požadovaných a získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny zejména výplatními páskami, pracovní a nájemní smlouvou. Žalovaný dále prohlásil, že poskytl právní předchůdkyni žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné k posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a nebylo její povinností prověřovat, zda se žalovaný nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Dle právního názoru žalobkyně případné neprokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť ta byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru pak byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal vrátit ve 45 týdenních splátkách po 555 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 2.475 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27,51 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách počínaje dnem datum, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 11.723,42 Kč ode dne datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 27,51 % ročně sjednaným v  smlouvy o úvěru. Na uvedený dluh žalovaný zaplatil za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení právní předchůdkyni žalobkyně pouze částku 10.925 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Pohledávka ze smlouvy o úvěru včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností od tohoto data. Téhož dne bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno žalovanému. Ke dni postoupení činila výše pohledávky celkem 19.550 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně však požaduje po žalovaném úhradu celkové dlužné částky jen ve výši 14.300 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 11.723,42 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2.576,58 Kč, dále pak úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 7.149 Kč (tj. úrok ve výši 27,51 % ročně z částky 11.723,42 Kč od datum do data postoupení datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.598,69 Kč (tj. zákonný úrok ve výši 10 % ročně z částky 11.723,42 Kč od datum do data postoupení datum), úroků ve výši 27,51 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.723,42 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.723,42 Kč od datum do zaplacení. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán.

2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu vyjádřil tak, že se jedná o zápůjčku, kterou si bral na Vánoce. Myslí si, že však již vše uhradil a žaloba není důvodná. Naposledy posílal nějakou splátkou před dvěma měsíci. Vždy měl příjmy jen ze zaměstnání. Pracuje na stavbách jako zedník, přidavač apod. Jeho příjmy nejsou moc vysoké a již si nepamatuje, kolik činil jeho příjem v roce 2018. V současné době má okolo 30.000 Kč čistého. Má jednu vyživovací povinnost k dosud nezletilé dceři. S manželkou je rozvedený. K příjmům uvedeným v kartě zákazníka žalovaný pak výslovně uvedl, že v době poskytnutí úvěru měl skutečně čistý příjem 10.500 Kč. Přiznává, že část peněz dostával přímo na ruku, ale nedosahovalo to výše 28.000 Kč. Manželka v té době měla příjem 6.000 Kč čistého měsíčně. Neví, o co se v případě částky 28.000 Kč mělo jednat.

3. V dané věci se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Rumunska. Pravomoc zdejšího soudu je pak třeba vzhledem k členství obou zemí v Evropské unii posuzovat nejprve podle právních předpisů EU. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 18 Nařízení Brusel I bis mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány v jiném členském státě, pokud v tomto členském státě mají jakožto spotřebitelé bydliště. Žalovaný má bydliště na území České republiky, přičemž pro doručování si zvolil adresu svého zaměstnání obec a číslo, PSČ obec. Pravomoc českých soudů je tak dána.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, a to zejména odkazem na ustanovení , a , o spotřebitelském úvěru. Rozhodné je tak právo české.

5. Zy označené jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba se sídlem adresa, IČO, jako věřitelkou a žalovaným jako zákazníkem byla uzavřena smlouva, na základě které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Naopak žalovaný se zavázal vrátit 24.975 Kč ve 45 týdenních splátkách po 555 Kč s tím, že první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. příjmení 24.975 Kč kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15.000 Kč zahrnovala též sjednaný úrok ve výši 2.475 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.500 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 35,53 % p.a., roční procentní sazba nákladů byla spočítána na 254,04 %. Obsahem smlouvy je mj. i prohlášení zákazníka o tom, že poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet poskytnuté peněžní prostředky.

6. Z karty zákazníka ze dne datum má soud prokázáno, že totožnost žalovaného byla ověřována z průkazu o povolení k trvalému pobytu č. anonymizováno. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty kolonky s označením výplatní pásky, pracovní smlouva/ DPP/DPČ a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý a žije v nájmu spolu s dalšími dvěma osobami. Žalovaný má jedno nezletilé dítě. Žalovaný pracuje jako stavební dělník u zaměstnavatele jméno příjmení od srpna roku 2016. Z kolonky ve formuláři vztahující se k finanční situaci se podává, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 10.500 Kč. V kolonce další příjmy je zřetelně uvedená částka ve výši 6.000 Kč, která je však přeškrtnuta a nahrazena částkou 28.000 Kč. Částka celkových příjmů ve výši 16.500 Kč je pak rovněž přeškrtnuta a změněna na částku 38.500 Kč. Jako své výdaje žalovaný uvedl celkovou částku 29.300 Kč měsíčně, která je tvořena jednak náklady na bydlení ve výši 15.800 Kč, jednak osobními výdaji ve výši 13.500 Kč. Žalovanému tak měla po úpravách na straně příjmů zbývat k dispozici částka ve výši 9.200 Kč měsíčně (38.500 - 29.300).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum, na adresu adresa žalovaného, zaslána výzva k zaplacení dlužné částky a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávky.

9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne datum a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne datum, na adresu adresa žalovaného, zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě nejpozději do datum.

10. K dále žalobkyní předloženým důkazním prostředkům - pracovní smlouva ze dne datum, vč. vyúčtování mzdy za měsíce 10,11/ 2018, smlouva o nájmu bytu, výpis uhrazených plateb, soud nemohl přihlížet, neboť je žalobkyně předložila až po zákonné koncentraci řízení.

11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

12. Podle , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne datum. Současně se však jedná o spotřebitelský úvěr (ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016) a spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016 zavedl do právního řádu povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č.j.  - 56). Věřitel je tak povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací pak shodně věřiteli ukládá i zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016.

19. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

20. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč zaplatit celkem 24.975 Kč. Z předložené zákaznické karty je zřejmé, že společnost právnická osoba, při prověřování úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem). O této skutečnosti svědčí zejména to, že původně uvedené částky jako příjmy jsou přeškrtány a jsou uvedeny v nových vyšších cifrách tak, aby početně převyšovaly uvedené výdaje. Přitom žalovaný při jednání výslovně uvedl, že jeho jediný příjem plyne ze zaměstnání, který v roce 2018 činil 10.500 Kč. Další příjmy ve výši 28.000 Kč pak nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Ostatně ani nemohly, když žalovaný sám výslovně uvedl, že neví, na základě čeho byly takto zapsány a o jaké příjmy se vlastně jedná. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Majetkové poměry žalovaného tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet. Rovněž výdaje žalovaného více jak dvojnásobně převyšují jeho skutečný příjem, když byly uváděny v reálně uvěřitelné výši 29.300 Kč měsíčně. Všechny tyto shora uvedené skutečnosti tak jednoznačně svědčí o tom, že žalovaný je osobou, která je pro poskytnutí úvěru velmi riziková.

21. V souzené věci tedy soud na základě shora uvedených skutečnosti uzavřel, že zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně postupovala odborně a s řádnou péčí, neměla žalovanému úvěr poskytnout. Primárním smyslem povinnosti věřitele posuzovat úvěruschopnost dlužníka, je právě ochrana individuálního spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí (opět viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).

23. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému celkem 15.000 Kč plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na svůj dluh uhradil již částku 10.925 Kč, zbývá mu tedy doplatit 4.075 Kč (15. PSČ číslo).

27. Závazek žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení v celkové výši 4.075 Kč se pak stal splatným dnem datum, neboť žalovaný byl v předžalobní výzvě vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tohoto data. Soud proto rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit z přiznané částky zákonný úrok z prodlení od datum, neboť od této doby byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 10 % p.a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

28. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a poplatků včetně kapitalizovaného a dalšího odpovídajícího příslušenství zamítnout (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak měl převážný úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.