Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 374/2021-38
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Trombikovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 10 214,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 027,52 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 027,52 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 14. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:
-) částky 7 187,44 Kč
-) úroku z částky 9 984,96 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 27. 7. 2021 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 7 187,44 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 7. 2021 do zaplacení,
-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 027,52 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 7. 2021 do 13. 8. 2021,
-) kapitalizovaného úroku ve výši 1 064,70 Kč,
-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 506,22 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 027,52 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 3 027,52 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 14. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení:</b> <b>-) částky 7 187,44 Kč</b> <b>-) úroku z částky 9 984,96 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 27. 7. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) zákonného úroku z prodlení z částky 7 187,44 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 7. 2021 do zaplacení,</b> <b>-) zákonného úroku z prodlení z částky 3 027,52 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od 27. 7. 2021 do 13. 8. 2021,</b> <b>-) kapitalizovaného úroku ve výši 1 064,70 Kč,</b> <b>-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 506,22 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se svojí žalobou, která byla Okresnímu soudu v Karviné doručena dne 12. 8. 2021, domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 214,96 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela se žalovaným dne 21. 3. 2018 smlouvu o úvěru číslo 010390470 R, ve které se zavázala poskytnout žalovanému v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše 40 000 Kč na účet žalovaného sjednaný ve smlouvě o úvěru, a to dne 23. 3. 2018. Žalovaný převzal závazek tento úvěr splatit v 36 měsíčních anuitních splátkách po 1 306 Kč splatných vždy 15. dne v měsíci. Podle smlouvy o úvěru, resp. podle obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, resp. je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky podle sazebníku poplatků ČSOB Poštovní spořitelny. Žalované dlužné poplatky ve výši 230 Kč jsou tvořeny poplatkem za pojištění úvěru ve výši 115 Kč měsíčně (za měsíce srpen a září 2020). Žalovaný porušil svůj závazek zaplatit žalobkyni poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy ke shora uvedenému dni splatnosti, když se ocitl v prodlení naposledy s úhradou splátky splatné ke dni 15. 8. 2020, nicméně žalobkyně přistoupila k níže uvedenému zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek resp. dlužných poplatků až po odeslání poslední výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 7. 12. 2020. Podle 9.2 obchodní podmínek je žalobkyně oprávněna písemným oznámením odeslaným žalovanému prohlásit, že všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v předmětném oznámení, pokud žalovaný bude v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni. Z výše uvedeného důvodu bylo předmětné oznámení o zesplatnění žalovanému zasláno na poštovní adresu pro doručování, kterou naposledy žalovaný sdělil podle článku 10.2 obchodních podmínek. Veškeré závazky žalovaného se staly splatnými dne 15. 2. 2021. Žalovaný tyto neuhrazené peněžní prostředky do dnešního dne neuhradil. Žalovaný k datu zesplatnění dlužil žalobkyni částku 10 989,57 Kč, která se skládala 1/ z dlužné jistiny ve výši 9 984,96 Kč, 2/ z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 634,88 Kč, 3/ z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 139,73 Kč a 4/ z poplatků ve výši 230 Kč. Protože žalovaný nehradil splátky dohodnuté ve smlouvě ke dnům splatnosti, přestože tak podle článku 5.1 obchodních podmínek učinit měl, vznikl mu závazek zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění z dlužné jistiny a dlužných poplatků. Vyčerpaný a nesplacený úvěr nebo jeho část byly dále úročeny pevnou úrokovou sazbou dohodnutou ve smlouvě o úvěru ve výši 10,9 %. V souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byla nesplacená jistina od 90. dne prodlení žalovaného dále úročena sazbou ve výši 8,05 % p. a. Po datu zesplatnění dlužná částka narůstala o běžný úrok a úrok z prodlení. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě svého dluhu vůči žalobkyni. V tomto dopise, zaslaném žalovanému dne 3. 8. 2021 na poslední známou adresu, žalobkyně informovala žalovaného o výši jeho dluhu a současně jej vyzvala k neprodlené úhradě celé dlužné částky. V tomto dopise rovněž upozornila žalovaného na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou pro případ, že žalovaný svůj závazek nesplní. Žalovaný však na výzvu ze strany žalobkyně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. Žalovaný dluží žalobkyni ke dni 26. 7. 2021 částku 11 785,88 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 9 984,96 Kč, z kapitalizovaného běžného úroku ve výši 1 064,70 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 506,22 Kč a z poplatků ve výši 230 Kč.
2. Žalovaný se k žalobnímu požadavku nevyjádřil. Žaloba, výzva k vyjádření a všechny další soudní písemnosti byly žalovanému doručeny na adresu jeho trvalého bydliště v obec, ulice a číslo. Zásilka obsahující všechny uvedené listiny byla doručena žalovanému dne 16. 3. 2023, kdy nastala fikce doručení podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. Tento procesní postup posoudil jako zcela legitimní i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10.
3. K nařízenému jednání se předvolaní účastníci nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil dopisem ze dne 10. 3. 2023 z důvodu procesní ekonomie řízení, žalovaný neúčast u jednání neomluvil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 8. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalující banku o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, současně souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně pro ČSOB spotřebitelské úvěry. Na základě žádosti o poskytnutí úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedl, že je svobodný, v domácnosti žije sám, je vyučený a bydlí v nájemním bytě. Dále uvedl, že je zaměstnán u soukromé právnická osoba s.r.o. jako manuální pracovník, pracovní smlouvu má uzavřenu na dobu určitou od února 2018 do prosince 2018. Výši svého měsíčního čistého příjmu uvedl ve výši 19 800 Kč. Tato žádost je vlastnoručně podepsána žalovaným. Na základě obsahu smlouvy o úvěru č. 010390470R ze dne 21. 3. 2018 bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, která měla být převedena na běžný účet žalovaného označený ve smlouvě. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 10,90 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně dohodnutého pojištění formou 36 anuitních měsíčních splátek po 1 421 Kč (poslední splátka ve výši 1 362,44 Kč) vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2018 a konče dnem 15. 3. 2021 Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni, při řádném splácení dohodných splátek částku 46 957,44 Kč. Poplatek za první a každou další upomínku byl dohodnut na 300 Kč, poplatek za výzvu na 500 Kč Smlouva byla podepsána v písemné formě a obsahuje podpisy obou smluvních stran. Doklad nazvaný Předsmluvní informace k spotřebitelskému úvěru ze dne 16. 3. 2018, který je rovněž podepsán žalovaným, shrnuje základní kritéria půjčky.
5. Podle Informací z Credit Bureau ke dni sjednání úvěru žalovaný neměl evidovánu jinou zápůjčku ani žádost o zápůjčku, žádný dluh u bank. Podle dokladu shrnujícího základní data o žádosti tento doklad neobsahuje způsob vyhodnocení žádosti žalovaného o úvěr, pouze konečné rozhodnutí o tom, že se žádost schvaluje, platební kapacita žalovaného byla zjištěna ve výši 11 311,30 Kč, není přitom uvedeno, jak žalobkyně k daným sumám dospěla. Z dokladu soud vyčetl, že žalovaný je zaměstnancem. Žalovaný byl v dané době zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2018, nebyl ve zkušební době, nebylo s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru a nebyl aktuálně nemocný, srážky ze mzdy neměl a byl potvrzen jeho příjem 19 857 Kč. Součástí dokladu je i schvalovací protokol, z něhož soud zjistil, že požadovaný úvěr byl schválen, ale způsob výpočtu doručené částky ani údaje o případných dalších příjmech a o jakýchkoliv výdajích žalovaného nejsou v dokumentu uvedeny.
6. Z dokladu o zkoumání úvěruschopnosti bylo zjištěno, že příjem žalovaného byl ověřován u jeho zaměstnavatele, kdy po několika předchozích marných pokusech pracovnice mzdové účtárny paní příjmení sdělila, že žalovaný je u firmy aktuálně zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2018, není ve zkušební době, není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru a není aktuálně nemocný, srážky ze mzdy nemá a potvrzen příjem 19 857 Kč. Žádost byla předána na ústředí z důvodu, že spotřebitelský úvěr má delší splatnost, než dobu trvání pracovního poměru. Z dostupných rejstříků bylo zjištěno, že žalovaný není zadlužen. Výdaje žalovaného byly zjištěny v souhrnné výši 8 545,70 Kč měsíčně, které zahrnují náklady na bydlení, životní minimum, náklady na splátky, mandatorní nařízené výdaje a výdaje na přiznané pojištění.
7. Z potvrzení o výši pracovního příjmu potvrzeného právnická osoba s.r.o. dne 5. 3. 2018 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období 11/2017 – 2/ 2018 činil 19 857 Kč, aktuální hrubá mzda činí 12 500 Kč.
8. Z výpisu z účtu vedeného u právnická osoba za období od 1. 2. 2018 do 28. 2. 2018 soud zjistil, že dne 14. 2. 2018 byla na účet žalovaného připsána mzda za měsíc leden 2018 od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 21 494 Kč.
9. Podle výpisu z účtu vedeného u právnická osoba za období od 23. 3. 2018 do 31. 3. 2018 žalovaný dne 23. 3. 2018 ze svého účtu vyčerpal úvěr ve výši 40 000 Kč.
10. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně po několika marných upomínkách využila svého oprávnění a ke dni 15. 2. 2021 prohlásila úvěr za splatný. Současně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu, který v dané době činil 11 785,88 Kč. Žalobkyně nedoložila soudu doklad o doručení tohoto oznámení do rukou žalovaného ani o odeslání této zásilky. Vzhledem k absenci zástupce žalobkyně u jednání soud nemohl podle ustanovení § 118a o. s. ř. dát žalobkyni poučení o důkazní nouzi v tomto směru. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván také předžalobní upomínkou prostřednictvím advokáta ze dne 2. 8. 2021, dopis byl podle poštovního podacího archu odeslán na adresu žalovaného dne 3. 8. 2021.
11. Po provedeném dokazování soud zjištěný skutkový stav vyhodnotil podle příslušných právních norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
12. Žalobnímu požadavku žalobkyně je možno vyhovět pouze z části z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Podle názoru soudu smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem uloženým v zákonném ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě porovnání jeho příjmů a výdajů i způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované s ohledem na obsah rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
13. Žalobkyně k otázce, jakým způsobem při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného postupovala, pouze doložila mezi ostatními důkazy na podporu svých tvrzení žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, která obsahuje údaje uvedené žalovaným, a dále předložila vlastní interní doklady, z nichž ale nevyplývá, jak bylo při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr postupováno. I když žalobkyně tvrdila, že sdělení žalovaného prověřila konkrétními důkazy, pak tyto důkazy soudu nepředložila. Žalobkyně předložila pouze doklad potvrzující výši příjmu žalovaného z pracovního poměru a skutečnou existenci tohoto pracovního poměru. Z údajů obsažených v tomto dokladu ovšem vyplývá, že uváděný čistý příjem žalovaného je téměř dvojnásobný oproti uváděné hrubé mzdě. Žalobkyně se zjevně nezbývala tímto rozporem, zda vysoký čistý příjem není způsoben například jen výjimečně jednorázovými přesčasovými pracemi.
Na druhé straně žalobkyně v těchto interních dokumentech neuvádí jediný konkrétní výdaj žalovaného, a to ani například výdaje na bydlení. Ve svých tvrzeních uvádí výdaje žalovaného v souhrnné výši 8 545,70 Kč měsíčně, které zahrnují náklady na bydlení, životní minimum, náklady na splátky, mandatorní nařízené výdaje a výdaje na přiznané pojištění aj. Žalobkyně k tvrzení o výdajích žalovaného nedoložila soudu jediný doklad, není ani zřejmé, zda takové doklady vůbec měla k dispozici při uzavření smlouvy, anebo vycházela pouze ze statistických veličin. Ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě podle názoru soudu žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak vyžadují uvedená zákonná ustanovení, proto soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je v daném případě smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a proto nárok uplatněný v tomto řízení mohl částečně posouzen už jen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §§ 2991 a násl. občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 40 000 Kč a zároveň o výši částek, které žalovaný na dluh zaplatil, netvrdí nic. Podle názoru soudu lze dlužnou částku z titulu bezdůvodného obohacení vypočíst na základě předložených dokladů. Žalovaný měl podle smlouvy zaplatit žalobkyni částku 46 957,44 Kč, v současné době žalobkyně tvrdí dlužnou jistinu ve výši 9 984,96 Kč. Žalovaný tedy uhradil nejméně částku ve výši rozdílu, tj. 36 972,48 Kč. Pokud byla žalovanému zapůjčena částka 40 000 Kč, pak ze svého bezdůvodného obohacení nevydal dosud částku 3 027,52 Kč a k úhradě této částky ho nyní soud zavázal. Je pravděpodobné, že žalovaný na dluh uhradil i další částky, které byly žalobkyní započteny na úhradu jiných dílčích dluhů, sám ale v řízení nic takového netvrdil a ve vztahu k částce, která již byla uhrazena, má on sám důkazní břemeno.
15. Pokud žalobkyně požadovala úhradu dalších částek, soud žalobu zamítl, když jde o nároky vyplývající pouze z platné smlouvy, jejíž vznik žalobkyně v daném řízení neprokázala.
16. Žalovaný byl prokazatelně požádán o vydání bezdůvodného obohacení v předžalobní výzvě ze dne 2. 8. 2021 (ačkoliv se nejednalo o výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, ale o upomínku k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru), která byla dne 3. 8. 2021 odeslána jako doporučená zásilka na adresu žalovaného. Při nedostatku dokladu o doručení soud vycházel z obsahu ustanovení § 573 občanského zákoníku, podle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 6. 8. 2021. Podle textu této upomínky měl žalovaný zaplatit svůj dluh do 7 dnů, tj. do 13. 8. 2021. Od následujícího dne 14. 8. 2021 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, soud byl podle ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. jejím návrhem vázán. Pokud žalobkyně požadovala úhradu úroku z prodlení v kapitalizované výši nebo i v běžné výši za dobu předcházející uvedenému dni prodlení, soud rovněž žalobu zamítl jako nedůvodnou.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně je v daném sporu procesně neúspěšná a náhrada nákladů řízení jí nepřísluší. Žalovanému, který by měl podle míry svého procesního úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu v souvislosti s tímto soudním řízením náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.