Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 107/2023-40
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 243,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 076,24 Kč, 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 19 900 Kč od datum do datum, 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 17 900 Kč od datum do datum, 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 15 900 Kč od datum do zaplacení a částky 400 Kč, zamítá.
III. Řízení se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 5 610 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 343,20 Kč, zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu 15,4 % nákladů řízení ve výši 346,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 1 076,24 Kč, 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 19 900 Kč od [datum] do [datum], 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 17 900 Kč od [datum] do [datum], 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky 15 900 Kč od [datum] do zaplacení a částky 400 Kč, zamítá.</b> <b>III. Řízení se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 5 610 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 343,20 Kč, zastavuje.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu 15,4 % nákladů řízení ve výši 346,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jistiny dluhu 19 243,20 Kč s úrokem 5 610 Kč, se zákonným úrokem z prodlení – kapitalizovaný úrok z prodlení 1 076,24 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 900 Kč od datum do datum, z částky 17 900 Kč od datum do datum a z částky 15 900 Kč od datum do zaplacení – a dále náhrady za náklady spojené s uplatněním pohledávky 400 Kč a smluvní pokuty 3 343,20 Kč, tj. za prodlení s vrácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 19 900 Kč od datum do datum. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo dne datum, na podkladě níž předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni 30 510 Kč s příslušenstvím do datum. V souladu s obchodními podmínkami přidružených k uvedené smlouvě byla smlouva uzavřena elektronicky. Na webové stránce předchůdkyně žalovaný zažádal o úvěr, poté poskytl číslo a kopii svého občanského průkazu a ověřil svou totožnost tzv. verifikační platbou. Předchůdkyně ověřila bonitu žalovaného z údajů v insolvenčním rejstříku, bankovním registru schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a nebankovním registru klientských informací. Následně byl návrh na uzavření smlouvy podaný ze strany žalovaného přijat předchůdkyní. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a to v části na zaplacení úroku 5 610 Kč a smluvní pokuty 3 343,20 Kč.
4. Na základě dokazování z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo z datum ve spojení s obchodními podmínkami anonymizováno rok číslo (dále jen„ obchodní podmínky“) soud zjistil, že uvedenou smlouvou si předchůdkyně s žalovaným sjednali poskytnutí neúčelového úvěru 10 000 Kč žalovanému s tím, že zároveň platí obchodní podmínky. Dle uvedené smlouvy patří mezi podmínky čerpání úvěru identifikace klienta, čímž se rozumí zaslání kopie občanského průkazu a zaslání identifikační platby, což bylo splněno. V záhlaví uvedené smlouvy je totiž uvedeno číslo občanského průkazu žalovaného a dne datum byla na účet předchůdkyně připsána celkem částka 0,2 Kč od protiúčtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právnická osoba (dále jen„ účet žalovaného“) s identifikací platby týkající se úvěru od předchůdkyně (zjištěno z výpisu účtu předchůdkyně č. bankovní účet vedeného u právnická osoba za období 1. 1. – datum).
6. Z výpisu účtu předchůdkyně č. bankovní účet vedeného u právnická osoba (dále jen„ účet předchůdkyně“) za období 1. 1. – datum soud zjistil, že dne datum ze strany předchůdkyně byla provedena platba 10 000 Kč na vrub účtu žalovaného s identifikací platby odkazující na číslo uvedené smlouvy, tj. číslo.
7. Ze smlouvy o úvěru číslo z datum (dále jen„ dodatková smlouva“) ve spojení s bodem 1 odst. 1 písm. b) obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva o úvěru číslo z datum byla touto pozdější dodatkovou smlouvou změněna tak, že předmětem závazku je poskytnutí neúčelového úvěru 25 000 Kč, splatnost vrácení úvěru je datum, úroková sazba činí 160,89 % ročně a tedy celkem s příslušenstvím má být vráceno 30 510 Kč. K platnosti dodatkové smlouvy nebylo již třeba verifikační platby ze strany žalovaného dle odkazovaného bodu obchodních podmínek.
8. Z výpisu účtu předchůdkyně za období 1. 3. – datum soud zjistil, že dne datum ze strany předchůdkyně byla provedena platba 15 000 Kč na vrub účtu žalovaného s identifikací platby„ dodatecna pujcka od webová adresa c. 53“.
9. Z úvodní strany smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní a žalobkyní ve spojení se společným prohlášením uvedených stran o postoupení pohledávek z datum soud zjistil, že dne datum předchůdkyně postoupila žalobkyni mj. pohledávku za žalovaným z titulu nevráceného úvěru s příslušenstvím v celkové výši 29 733 Kč z dodatkové smlouvy. Sice předložené listin y nejsou přímo smlouvou o postoupení pohledávky za žalovaným, nicméně v uvedeném prohlášení výslovně předchůdkyně coby postupitel souhlasí s tím, aby toto prohlášení sloužilo jako důkaz o uzavření takové smlouvy. Je tak zřejmé, že vůle předchůdkyně coby postupitele byla dána a je stvrzena tímto prohlášením, což je dostatečným podkladem k učinění závěru o uzavření smlouvy o postoupení mezi uvedenými stranami s uvedeným předmětem.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyně z datum ve spojení s podacím archem z datum soud zjistil, že předchůdkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky.
11. Z výzvy žalobkyně z datum a výzvy zástupce žalobkyně z datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení dluhu. Naposledy byl žalovaný vyzýván k zaplacení aktuálního dluhu po částečném zaplacení – jistiny 15 900 Kč, přičemž spolu s příslušenstvím dlužná částka činila celkem 25 733 Kč – předžalobní výzvou z datum s upozorněním na případné soudní vymáhání (zjištěno z uvedené předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem z datum).
12. Soud tak učinil závěr o skutkovém stavu, že dodatkovou smlouvou z datum vůči smlouvě o úvěru z datum si předchůdkyně a žalovaný ujednali poskytnutí úvěru 25 000 Kč žalovanému s tím, že splatnost vrácení úvěru je datum, úroková sazba činí 160,89 % ročně a tedy celkem s příslušenstvím má být vráceno 30 510 Kč Uzavření smlouvy proběhlo na podkladě toho, že žalovaný poskytl číslo jeho občanského průkazu a zaplatil verifikační platbu ze svého účtu na účet předchůdkyně. Předchůdkyně bezhotovostně poskytla žalovanému sjednaných 25 000 Kč, konkrétně dne datum částku 10 000 Kč a dne datum dalších 15 000 Kč. Následně předchůdkyně postoupila žalobkyni uvedenou pohledávku za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný byl několikrát vyzýván k zaplacení pohledávky s upozorněním na případné soudní vymáhání.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru účinném v době uzavření dodatkové smlouvy, tj. ve znění novely číslo Sb. účinné do 28. 5. 2022 (dále také jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 tamtéž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé tamtéž poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé tamtéž poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.
18. Soud uzavřel, že předchůdkyně a žalovaný měli v úmyslu sjednat smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že předchůdkyně i žalobkyně jsou podnikatelem ve smyslu § 420 o. z. a žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat i zákon o spotřebitelském úvěru s ohledem na typ závazku. Dodatková smlouva byla sjednávána elektronicky, kdy žalovaný poskytl své osobní údaje mj. i číslo občanského průkazu a provedl ze svého účtu platbu na účet předchůdkyně za účelem ověření své totožnosti. Takové ověření totožnosti a s tím související vyslovení vůle žalovaného uzavřít dodatkovou smlouvu považuje soud za dostatečné. Nejenže byl využit údaj, který je nezaměnitelný a není běžně známý široké veřejnosti (číslo občanského průkazu), ale dále byla ze strany žalovaného provedena verifikační platba z účtu, k němuž mu náleží práva, a který mu byl založen po ověření jeho totožnosti zakládající bankou.
19. Třebaže elektronický způsob sjednávání nebyl na překážku platnému uzavření dodatkové smlouvy, přesto nebyla platně uzavřena.
20. Důvodem neplatnosti bylo nesplnění povinnosti předchůdkyně řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného úvěr splatit ve smyslu § 87 odst. 1 věty první a druhé ve spojení s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a judikaturou vyšších soudů. Zejména má soud na mysli rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, a dále např. Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dle kterých je shoda na tom, že soud je povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, a to i bez návrhu žalovaného. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je totiž stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Pouze na okraj soud dodává, že uvedená povinnost soudu zkoumat dodržení povinností věřitelem i bez návrhu dlužníka byla posléze zanesena přímo do znění zákona o spotřebitelském úvěru novelou č. 96/2022 Sb. účinné od 29. 5. 2022 (§ 87 odst. 1 věty druhé).
21. Ze samotného tvrzení předchůdkyně plyne, že„ ověřila“ bonitu žalovaného z údajů v insolvenčním rejstříku, bankovním registru schopnosti splácet spotřebitelský úvěr a nebankovním registru klientských informací. Informace z uvedených zdrojů však nejsou ani vzdáleně dostatečné. Vůbec nevypovídají o příjmové situaci žalovaného (jaký je zdroj jeho příjmu – zda ze zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti, sociálních dávek; stálost příjmu), ani o jeho osobním stavu (zda je svobodný/ženatý; zda a příp. kolik má vyživovacích povinností), ani o jeho výdajích na bydlení, dalších nezbytných výdajích např. v souvislosti s jeho zdravotním stavem, či zda má dluhy či závazky a příp. jakým způsobem je splácí. Předchůdkyně měla povinnost nejen zjistit tyto informace od žalovaného dle § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona, nýbrž je samostatně aktivně prověřit a vyhodnotit si úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nezúčastnila jednání u soudu, nemohl ji soud vyzvat k doplnění tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů na podporu těchto tvrzení s poučením o případném hrozícím neúspěchu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že předchůdkyně splnila svou povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, podle § 2993 o. z. má žalobkyně právo z titulu bezdůvodného obohacení na vrácení peněžité částky, která byla žalovanému poskytnuta jako jistina úvěru. Tato poskytnutá jistina je snížena o uhrazené platby žalovaným, a tedy se jedná o částku 15 900 Kč. Žalobkyně prokázala, že pohledávka jí byla postoupena a tato skutečnost žalovanému oznámena.
23. Na základě shora uvedeného soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 15 900 Kč (výrok I.).
24. Ohledně části žaloby spočívající v zaplacení úroku 5 610 Kč a smluvní pokuty 3 343,20 Kč, kterou žalobkyně vzala zpět, soud řízení zastavil dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III.).
25. Ve zbytku, tj. úroku z prodlení a náhrady nákladů spojenými s vymáháním, pak soud žalobu zamítl (výrok II.) se zohledněním závěrů v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka. V tomto rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny představující bezdůvodné obohacení, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. V předmětné věci se tedy žalovaný nemohl dostat do prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení (tj. nezaplacená jistina úvěru), neboť dosud nenastala splatnost bezdůvodného obohacení (tj. 3. dnem od právní moci tohoto rozsudku), v důsledku čehož jsou uvedené nároky uplatněny neoprávněně.
26. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. má žalobkyně právo na poměrnou náhradu nákladů řízení 346,80 Kč, neboť byla převážně úspěšná v rozsahu 15,4 % (výrok IV.). Rozsah byl vypočten se zohledněním úspěchu žalobkyně v 57,7 %, od kterého byl odečten neúspěch žalobkyně v 42,3 % (počítáno včetně příslušenství dle výroku III. a dále včetně smluvní pokuty a úroku dle výroku II., ohledně nichž bylo zastaveno řízení z důvodu na straně žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně celkem 2 252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem 1 452 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen„ AT“), tj. z odměny za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč a z náhrady hotových výdajů zástupce po 100 Kč. Jedná se totiž o tzv. formulářovou žalobu, kdy žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru v obdobných věcech s předmětem žaloby na zaplacení do 50 000 Kč, pročež jsou sazby za úkon a náhradu hotových výdajů poníženy. Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, proto mu náleží náhrada za tuto daň 21 %, tj. 252 Kč. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 zástupce žalobkyně.
27. Lhůty k plnění byly stanoveny v délce 3 dní od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož z obsahu spisu nevyplývá důvod k jejich stanovení v jiné délce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekutora.