Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 385/2022-52
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 13 324 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 824 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 324 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 045 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 13 324 Kč od datum do datum se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 439,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 824 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 324 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 045 Kč a smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 13 324 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 439,80 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 13 324 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 10 500 Kč, na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 520 Kč, poplatkem za volitelnou službu„ anonymizována dvě slova“ 110 Kč, poplatkem za službu„ anonymizováno“ 165 Kč a poplatkem za volitelnou službu„ anonymizována dvě slova anonymizováno“ 29 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nahlédla do databází registrů NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dále vycházela z informací žadatele o úvěr, které ověřila náhledem na bankovní účet dlužníka a z předloženého výpisu z účtu a výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem a dále lustrací dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra.
2. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 10 500 Kč jako jistiny dluhu z úvěru, dále 2 520 Kč jako dlužného poplatku za poskytnutí úvěru, částky 110 Kč za poplatek„ anonymizována dvě slova“, částky
165 Kč za poplatek za službu„ anonymizováno“ a částky 29 Kč za volitelnou službu anonymizována dvě slova anonymizováno, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 13 324 Kč od datum do datum, částku 3 045 Kč jako účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a zákonný úrok z prodlení.
3. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud provedl dokazování listinami: údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, sazebník, všeobecné obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů autorizace ověření totožnosti ze dne datum, obecné principy posuzování a filozofie Společnost, výpis posouzení úvěruschopnosti, fotokopie občanského průkazu, identifikované příjmy, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum, z nichž učinil následující skutková zjištění a tentýž závěr o skutkovém stavu:
6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 10 500 Kč na jeho bankovní účet. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit nejpozději do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 520 Kč, poplatkem za službu„ anonymizována dvě slova“ ve výši 110 Kč měsíčně, poplatkem za službu„ anonymizováno“ ve výši 165 Kč měsíčně a poplatkem za službu„ anonymizována dvě slova anonymizováno“ ve výši 29 Kč měsíčně. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací získaných od žalovaného a dále lustrací v registrech dlužníků. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žadatele ve výši 27 200 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. Dle výpisu o posouzení úvěruchopnosti zjistila žalobkyně jako poskytovatel úvěru, že žalovaný má čistý měsíční příjem 27 200 Kč, počet členů ve společnosti je 2, pravidelné měsíční výdaje domácnosti uvedené spotřebitelem činí 12 000 Kč, výše vypočítaných minimálních výdajů činí 7 605 Kč, disponibilní příjem činí 14 500 Kč.
7. Soud vyzval žalobkyni, aby doložila listin y k prokázání svých žalobních tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobkyně na výzvu reagovala pouze tím, že doložila výpis (patrně z účtu žalovaného) za dobu od 4. 3. 2021 do 7. 3. 2021. Úvěr byl poskytnut v červenci 2021.
8. Předmětný smluvní vztah se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C -679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 ) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 : Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Smlouvou byl sjednán úvěrový rámec 10 500 Kč. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat (např. výpisem z účtu, pracovní smlouvou) a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
17. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
18. Jak vyplývá z provedeného dokazování v případě smlouvy o úvěru, žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného z informací uvedených samotným žadatelem a zejména na základě jeho příjmů ze mzdy ve výši 27 200 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu ničeho k prokázání, na základě čeho ověřila tvrzený příjem žadatele, neboť z jednoho měsíčního příjmu nelze uvažovat, že se jedná o stálý příjem v této výši. Výdaje žadatele o úvěr jsou uvedeny toliko ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti, tedy v informacích poskytnutých žadatelem. Soudu není zřejmé z čeho se tyto výdaje ve výši celkem 12 000 Kč skládají a jak byly žalobkyní ověřeny. Z výpisu nevyplývá žádná informace o předchozím dluhovém zatížení žadatele. Žalobkyně tvrdí, že v dostupných databázích dlužníků prověřovala osobu žalovaného, výstupy těchto databází však soudu k výzvě nepředložila.
19. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že finanční situace žalovaného v době sjednávání spotřebitelského úvěru nebyla žalobkyní zjišťována dostatečně, zejména pak poskytovatel úvěru zcela rezignoval na získání informací ohledně výdajů žalovaného na bydlení, nebylo nijak ověřeno předchozí dluhové zatížení žalovaného. Bez jakéhokoli rozumného důvodu se žalobkyně při sjednávání úvěru spokojila toliko s údajem o čisté mzdě žadatele a jedním doloženým příjmem. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci.
20. Z údajů zjištěných žalobkyní k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nelze v žádném případě vyhodnotit, zda se u žadatele jedná o osobu solventní či nikoli. Na základě informací, které žalobkyně měla (resp. s ohledem na zcela absentující informace o výdajích na bydlení a dluhovém zatížení), si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žadatelem skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků.
21. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, pro porušení povinnosti žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
22. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 10 500 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho nezaplatil. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč a soud ho k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
23. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době osmnácti měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.
24. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 10 500 Kč, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. Soud proto zamítl i požadovaný úrok z prodlení z částky 10 500 Kč.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky jistiny 13 324 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 3 045 Kč a smluvní pokutu v kapitalizované výši 1 199,16 Kč, tj. celkem 17 568,16 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 10 500 Kč, tj. v rozsahu 19,53 % (čistý úspěch). Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno b) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 14b odstavec 1 , § 11 odstavec 1 , písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. 7 C 396/2022 , 6 C 346/2022 a 6 C 338/2022 ) a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu , celkem 2 252 Kč, z toho 19,53 % činí 439,80 Kč.
27. Splatnost nákladů řízení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.