Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
16 C 4/2023-54
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 23 208,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 9 854,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 828,27 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 868 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 9 854,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 828,27 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výši 23 208,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru uzavřené den datum pod číslo na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaný uhradí právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši 8 917 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby dluží neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 628,27 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 580,33 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 614,68 Kč a zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z úvěru ve výši 88 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba se sídlem adresa, na základě níž přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno.
4. Při jednání dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně zpět do částky 5 101 Kč (kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 88% ročně z jistiny za dobu trvání závazku) a do 88% úroku ročně z částky 9 628,27 Kč od datum do zaplacení s tím, že požadovaná úroková sazba se jeví žalobkyni jako nepřiměřeně vysoká. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil usnesením ze dne datum.
5. Ze zákaznické karty-žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, ze smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze dne datum, z rozpisu splátek-výpočtu smluvního a zákonného úroku, z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne datum, z potvrzení o výši příjmu ze dne datum, z potvrzení podání z datum a datum a z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena pod číslo smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Za jeho poskytnutí měl žalovaný uhradit celkový poplatek ve výši 8 917 Kč, který sestával z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 88 % za dobu trvání závazku ve výši 5 101 Kč, částku za zprostředkování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a dále částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 036 Kč a 1 280 Kč, celkem 2 316 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit doplňkové pojištění za sjednanou částku 1 560 Kč za dobu trvání závazku. Celkově byl žalovaný povinen zaplatit včetně pojištění částku 20 477 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 394 Kč, měsíčně tedy mělo být zaplaceno 1 576 Kč. Žalovaný fakticky uhradil pouze částku 1 200 Kč, a to 3 splátky po 400 Kč ve dnech 17. 4., 24. 4. a datum Tyto platby právní předchůdkyně žalobkyně započítala v rozsahu částky 371,73 Kč na jistinu, další platby započítala na příslušenství a poplatky. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 9 628,27 Kč, poplatky za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 580,33 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, kdy smluvní pokuta byla ve smlouvě sjednána ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, s nimiž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně rovněž kapitalizovala zákonný úrok z prodlení za období do datum ve výši 614,68 Kč, když od datum žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení do budoucna.
6. V případě prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením příslušné smlouvy žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z informací, které zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak i v neveřejných rejstřících. Finanční poměry žalovaného byly ověřeny v bankovních i nebankovních registrech, a to s negativním výsledkem. Dále byly zjišťovány informace v interní databázi právního předchůdce žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v evidenci neplatných dokladů a v evidenci adres obecných/městských úřadů, a to s negativními výsledky. V případě příjmů žalovaného bylo vycházeno z potvrzení o výši příjmu, které bylo vystaveno zaměstnavatelem jméno příjmení, přičemž potvrzení o čistém měsíčním příjmu mělo zahrnovat průměrný příjem za 3 měsíce, bylo však potvrzeno pouze za 2 měsíce. Výše tohoto průměrného čistého příjmu žalovaného činila 21 986 Kč. Žalovaný byl zaměstnán jako zedník od datum na dobu neurčitou bez sjednání zkušební doby. V době vystavení potvrzení nebyl žalovaný ve výpovědi. Ze zákaznické karty žalovaného vyplývá, že žil s partnerkou, jako typ bydlení bylo uvedeno, že žije s rodiči. Jako účel poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč byl uveden nákup auta, což se jeví soudu jakou účelové a nepravděpodobné. Žalovaný měl 3 vyživovací povinnosti, avšak nebylo uvedeno v jaké výši. Ze zákaznické karty vyplývá, že měla být předložena i pracovní smlouva žalovaného, avšak tato doložena nebyla. Rovněž vzbuzuje pochybnosti skutečnost, že žalovaný byl zaměstnán u jméno příjmení od datum, avšak o potvrzení o příjmu bylo vystaveno dne datum jen za 2 měsíce. Pokud se týká výdajů žalovaného, pak tyto nebyly žádným způsobem prověřeny a právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze ze statisticky podloženého modelu pro výdaje osob v daném místě a čase. U jednání dne datum žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici žádné další doklady týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky, avšak na výzvu nereagoval.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Jelikož se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, musel se soud přednostně zabývat otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena platně s přihlédnutím k ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto ustanovení je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěr může být poskytnut pouze za situace, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá pochybnost o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 odst. 1 cit. zákona je smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 cit. zákona, neplatná.
18. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel (žalobkyně) zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
19. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Věřitel neprověřil především výdajovou situace u žalovaného, když bylo zřejmé, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti. Předložením potvrzení o mzdě za 2 měsíce soud nepovažuje za dostatečné prověření příjmových poměrů žalovaného, když potvrzení mělo být vystaveno za 3 měsíce. Za této situace soud může žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru.
20. I pokud by soud dopěl k závěru, že úvěruschopnost byla věřitelem řádně a v zákonem požadovaném rozsahu prověřena před uzavřením smlouvy, pak má soud za to, že zde existuje další důvod pro dovození neplatnosti této smlouvy.
21. Podepsaná smlouva představuje smlouvu o úvěru formulářového charakteru, pro kterou je typické její přijetí nebo odmítnutí pouze jako celku. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba ve výši 88 % ročně výrazným způsobem překračuje obvyklou míru úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů v nebankovním sektoru, která se u obdobných smluv pohybuje v rozmezí 25 % - 40 % ročně. Vzhledem k výše uvedenému lze ujednání o výši úroku z úvěru považovat dle § 580 odst. 1 o. z. za neplatné, neboť je v rozporu s dobrými mravy.
22. Soud se dále zabýval otázkou, zda s přihlédnutím k § 576 o. z., je neplatnou pouze část smlouvy o úvěru nebo je neplatná smlouva celá. Bylo tedy nutné vyhodnotit, zda z povahy právního jednání, jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k právnímu jednání došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. V tomto směru soud odkazuje na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, např. 3 Cdo 1248/96 ze dne 26. 9. 1997, 2 Cdon 254/96 ze dne 25. 9. 1997 nebo na nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 436/05 ze dne datum, v nichž bylo konstatováno, že při posuzování této otázky je třeba dbát na vůli subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, k jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. Jak bylo již konstatováno, smyslem uzavření smlouvy o úvěru bylo vytvoření zisku v podobě kapitalizovaného úroku z úvěru. Jestliže tato část právního jednání byla shledána neplatnou, nelze jí od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního jednání. Dle názoru soudu nelze pochybovat o tom, že bez sjednání úroku, poplatku a doplňkových služeb by věřitel takový právní úkon neučinil, neboť smyslem jeho činnosti je dosažení zisku z poskytnutí prostředků jako úvěru. Věřiteli, který sleduje dosažení zisku, pak nelze proti jeho vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze sjednání úroku, poplatku a dalších nepožadovaných služeb oddělit od zbylé části obsahu smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že je-li neplatné ujednání o úroku a poplatcích, je pro jeho neoddělitelnost neplatné celé právní jednání, tedy celá smlouva o úvěru.
23. Vzhledem k výše uvedenému se soud zabýval otázkou, zda uplatněný nárok či jeho část lze přiznat z jiného právního důvodu. V daném případě bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 10 000 Kč, a to na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tímto se žalovanému dostalo bez právního důvodu plnění představující bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný žalobkyni uhradil jen 1 200 Kč, výše bezdůvodného obohacení představuje částku 8 800 Kč (10 000 - 1 200 Kč). K této částce soud přičetl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč od datum do datum, což představuje částku 68 Kč Počátek prodlení soud odvodil z výzvy k okamžitému splacení z datum, která byla poštou odeslána datum a doručena byla dle § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tedy dne datum. Pokud soud přičetl 5 dnů pro dobrovolné zaplacení pohledávky, uplynula lhůta ke splnění dne datum. V prodlení byl žalovaný od datum. Celkově soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, neboť žalovaný byl od tohoto data nadále v prodlení s úhradou této částky. O nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení rozhodl soud podle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
24. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 9 854,28 Kč s příslušenstvím, která zahrnovala smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, část jistiny úvěru ve výši 828,27 Kč, část poplatků za správu úvěru ve výši 3 479,33 Kč a část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 546,68 Kč (614,68 - 68 Kč). Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednané smluvní pokuty, poplatků uhrazené jistiny a části kapitalizovaného příslušenství z jistiny, která byla zaplacena.
25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně soud přihlédl k tomu, že řízení bylo do částky 5 101 Kč s úrokem z úvěru částečně zastaveno z důvodu zavinění na straně žalobkyně. Jelikož žalobkyně byla v převážné výši svého nároku neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.