Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 22/2023-78
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 16 448 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 662 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 786 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 108,14 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 448 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 662 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 786 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 108,14 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 448 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum, domáhá po žalované zaplacení částky 16 448 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum prostřednictvím webového rozhraní webová adresa. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit dluh ve lhůtě 24 měsíců s poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč, poplatkem za SMS servis 49 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč. Žalovaná na svůj dluh ve lhůtě splatnosti sjednané smlouvou zaplatila 19 338 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 13 326 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za SMS servis 196 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut celkem 1 500 Kč. Dále požaduje žalobkyně příslušenství pohledávky kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 108,14 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 16 448 Kč od datum do zaplacení.
2. Úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala tak, že se zabývala úvěry žalované u jiných úvěrujících a tím, jak jsou spláceny (registr NRKI, BRKI, SOLUS), lustrací v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně podrobuje žadatele o úvěr credit scoringu, při kterém je posuzována jejich příjmová a výdajová stránka, věk, rodinný stav, vzdělání, počet dětí, způsob bydlení, splátky u jiných společností.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud provedl dokazování listinami:
formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrovou smlouvou ID číslo, splátkovým kalendářem, opisem výpisu proplacení smlouvy ze dne datum, kopií občanského průkazu žalované, částí výpisu z běžného účtu na jméno žalované u anonymizováno, sazebníkem poplatků, výpisem čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě číslo výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne datum, ke splacení celé půjčky ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum, včetně dokladu o odeslání žalované poštou dne datum, úvěrovou zprávou k osobě žalované s uvedením kontraktů, potvrzením o provedení ověření bonity klienta včetně výpočtu příjmení.
6. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
7. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum úvěrovou smlouvu s ID žádosti číslo, a to prostředky komunikace na dálku (internetové stránky webová adresa), na základě které poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 24 měsíců za poplatek 660 Kč, s úrokem 49,20 % ročně, dále byl smlouvou sjednán poplatek za anonymizována dvě slova ve výši 1 980 Kč, poplatek za službu anonymizována dvě slova 99 Kč a poplatek za službu anonymizována dvě slova 49 Kč Celkem měla být splacena částka 27 520 Kč bez doplňkových služeb ve splátkách 982 Kč měsíčně. Identifikace žalované je zajištěna podpisovým kódem, telefonním číslem, na které byla tato SMS zpráva odeslána a IP adresou. Žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne datum. Dle splátkového kalendáře žalovaná zaplatila ve splátkách celkem 19 338 Kč. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána ke splacení celé půjčky. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dopisem ze dne datum.
8. Při posuzování úvěru schopnosti žalované vycházela žalobkyně z informací žalované a lustrací registru NRKI, BRKI, SOLUS, v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Z úvěrové zprávy k osobě žalované vyplývá, že žalovaná opakovaně splácela a čerpala úvěry i u jiných nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, 39 ukončeno, 5 existujících. Z potvrzení o ověření bonity klienta vyplývá, že zdrojem příjmu žalované byla mzda zaměstnance ve výši
25 000 Kč. Tato informace nebyla nijak doložena a ověřována. Dále je v potvrzení uveden příjem partnera 80 000 Kč, uvedený příjem nebyl nijak doložen ani ověřován. Výdaje žalované nejsou nijak blíže specifikovány ani doloženy. Žalobkyně vycházela z životního minima dospělého člena domácnosti 3 550 Kč a minimálních výdajů na bydlení 6 151 Kč. Žalovaná splácela splátky jiným společnostem ve výši 15 849 Kč celkem a dále splátky závazku vůči žalobkyni ve výši 3 195 Kč Celkem tedy žalovaná splácela měsíčně 19 044 Kč.
9. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a bezdětná.
10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
15. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.
16. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
17. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost. Doplnila potvrzení o provedení ověření bonity a úvěrovou zprávu, nedoložila však žádné listin y, kterými byly zjištěné informace ověřeny. Měsíční výdaje jsou stanoveny na základě statistických údajů o průměrných nákladech domácnosti a životního minima dospělého jedince. Do příjmů žalované jsou zahrnuty příjmy partnera (ostatních členů domácnosti) bez dalšího. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci).
18. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatelky jako spotřebitele. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal příjmy žadatelky ani její pravidelné a nezbytné výdaje, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalované zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatelky o tom, že je zaměstnána a má pravidelný příjem, aniž by žádala prokázání těchto informací. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalované zejména náklady na bydlení, případně náklady na dopravu do zaměstnání.
19. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a žalovaná je tak povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
20. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění 20 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně zaplatila celkem 19 338 Kč. Uvedené tvrzení žalovaná nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 662 Kč. Soud proto žalovanou k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
21. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době„ přiměřené možnostem spotřebitele“, stanovil soud splatnost dlužné částky ve lhůtě jednoho měsíce. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované jsou vedena další soudní i exekuční řízení k vymožení peněžitých plnění. S ohledem na uvedené skutečnosti s přihlédnutím k výši dluhu shledal soud uvedený způsob úhrady za přiměřený aktuálním možnostem žalované.
22. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
23. Soud proto požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 662 Kč zamítl.
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 16 448 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 108,14 Kč, tj. celkem 17 110 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky
662 Kč, tj. v rozsahu 6,3 % (čistý úspěch). V dané věci tedy byla úspěšná žalovaná (92,26% čistý úspěch), které však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.