Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 87/2023-59
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 12 605,94 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 11 405,94 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21.7.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 1 200 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 405,94 Kč od 14.2.2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 605,94 Kč za dobu od 25.6.2022 do 20.7.2022 a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč za dobu od 21.7.2022 až do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 765 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 11 405,94 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 21.7.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 1 200 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 405,94 Kč od 14.2.2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 605,94 Kč za dobu od 25.6.2022 do 20.7.2022 a úroku z prodlení z částky 1 200 Kč za dobu od 21.7.2022 až do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 765 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 12 605,94 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 405,94 Kč od 14.2.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 605,94 Kč od 25.6.2022 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, dne 6.3.2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 13.2.2021. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dlužná jistina představuje částku 11 405,94 Kč, částku 1 200 Kč činí poplatky a smluvní pokuty.
2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, uvedl, že žalovaný deklaroval svůj příjem ve výši 18 483 Kč měsíčně a dále uvedl, že příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnosti. Dále právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v dostupných veřejných registrech a v registrech interních, dále také porovnal příjem a výdaje žalovaného se statistickými daty z ČSÚ, výpočtem pak dospěl k disponibilnímu zůstatku žalovaného. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.
3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 6.3.2020, přičemž se jednalo o smlouvu o bankovních produktech a službách a dispozici k této smlouvě, vyplynulo, že jejím předmětem byl kontokorentní úvěr až do výše 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její nedílnou součást, formulář s informacemi o úvěru, sazebník poplatků a úrokový lístek.
5. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu k předmětnému úvěru vyplynulo, že žalovanému bylo poskytnuto v dané souvislosti 11 405,94 Kč.
6. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec právního předchůdce žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce. Dále je zde uvedeno, že byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 18 483 Kč, a to ověřením z dokladu o příjmu k jiné žádosti. Dále, že je žalovaný svobodný, žije v nájmu, dosud měsíčně splácí 2 337 Kč a 110 Kč. V kolonce ostatní výdaje je uvedeno 0 Kč. Splátka aktuální úvěru činí 303,88 Kč.
7. Z dopisu ze dne 13.2.2021 vyplynulo, že právnická osoba oznámila žalovanému, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný.
8. Z oznámení ze dne 29.6.2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 14.7.2022.
9. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 3.11.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.6.2022 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.
11. Ze žádosti o úvěr podepsané žalovaným dne 6.3.2020 vyplynulo, že zde prohlásil údaje o svých poměrech s tím, že má jediný příjem, a to ze mzdy ve výši 18 483 Kč, je svobodný a žije v nájmu, celkový příjem domácnosti činí 40 000 Kč, žalovaný nemá jiné měsíční splátky a vyživovací povinnosti. Doklad o příjmu nebyl předložen.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 11 405,94 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když zjistil výši splátek žalovaného v době poskytnutí úvěru, opatřil si prohlášení o jeho příjmech, jak je shora specifikováno. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 11 405,94 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
20. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
21. Žalobce svým šetřením získal pouze dvě informace (soud zde pak skutečně pomíjí, že příjem byl ověřen pouze prohlášením žalovaného, resp. ověření bylo avizováno pouze právní předchůdcem žalobce), a to o výši příjmů žalovaného v době poskytnutí úvěru, a to ve výši nijak vysoké, konkrétně kolem 18 500 Kč měsíčně. Druhou jsou pak stávající výdaje na splátky úvěrů ve výši zhruba 2 500 Kč měsíčně. Základním kamenem zkoumání schopnosti splácet úvěr je individuální přístup ke každému spotřebiteli. Soud nemá k dispozici rozhodnutí Městského soudu v Praze, na nějž žalobce odkazuje, nicméně pokud by zde prezentované závěry nebyly vytrženy ze širšího rozhodnutí, jednalo by se o svého druhu judikatorní exces. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací ke zdejšímu soudu zastává stanovisko opačné, srov. např. rozsudek č.j. 12 Co 293/2020 – 76 ze dne 5.11.2021. Především pak ale je daný závěr v rozporu s judikaturou vyšších soudů. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Užití určitých ekonomických modelů do jisté míry či v určitých případech samozřejmě nelze vyloučit, nicméně v daném případě nedošlo k žádnému deklarování výdajů, tím méně k jejich doložení. Není zřejmé, jak byly doloženy příjmy domácnosti a z jakého důvodu by měly být zohledňovány při posouzení poměrů či platební bilance žalovaného. Ve specifikaci poměrů žalovaného je uveden zcela nepravděpodobný údaj, že žalovaný žádné výdaje kromě splátek úvěrů nemá. Pokud by žalovaný žádné výdaje neměl, což je jen stěží představitelné, tak se pak nabízí otázka, proč si tedy půjčuje peníze. Při zohlednění obvyklých cen nájmu a obvyklých souvisejících plateb (energie, voda, internet, telefon, pojištění apod.), stejně jako výše stávajících úvěrů a cen základních životních potřeb je zřejmé, že žalovaný při obvyklém běhu okolností mohl být již na hranici či za hranicí svých finančních možností. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl rizikovým klientem a jeho majetkové poměry měly být o to více podrobeny kvalifikovanému zkoumání, především co se týče výdajů. Již z povahy žalobce např. zjevně nic nebránilo opatřit si výpisy z bankovního účtu žalovaného a zjistit jeho platební bilanci za několik měsíců nazpět. Žalobce takové důkazy nedoložil a ani nedeklaroval, zda a jaké závěry z těchto případně vyvodil.
22. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. žalobce tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 a 87 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 11 405,94 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.7.2022. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.7.2022, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše přiznaných úroků odpovídá míře požadované v žalobě, ač je míra zákonných úroků k datu prodlení vyšší, když soud nemůže překročit žalobní návrh. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
23. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast u jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží odměna ve výši 1 620 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 656 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 4 776 Kč (1 000 + 3 x 300 + 3 x 100 + 1 620 + 300 + 656). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 11 405,94 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 12 197,40 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 1 200 Kč s příslušenstvím zmíněném ve výroku č. II tohoto rozsudku, jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 8 869,96 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 21 067,36 Kč tak představuje úspěch žalobce 58 %, úspěch žalovaného 42 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 16 % svých nákladů, z částky 4 776 Kč tedy ve výši 765 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.