Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 23/2023-60
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 440,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 440,36 Kč s úrokem ve výši 8,3% ročně z částky 13 440,36 Kč od 1.2.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně částky 13 440,36 Kč od 1.2.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 2 000 Kč s úrokem ve výši 8,3% ročně z částky 2 000 Kč od 1.2.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně částky 2 000 Kč od 1.2.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 814,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 13 440,36 Kč s úrokem ve výši 8,3% ročně z částky 13 440,36 Kč od 1.2.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně částky 13 440,36 Kč od 1.2.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 2 000 Kč s úrokem ve výši 8,3% ročně z částky 2 000 Kč od 1.2.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně částky 2 000 Kč od 1.2.2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 814,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 15 440,36 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Tvrdila, že spolu dne 17.2.2021, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně, uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč na bankovním účtu žalované č. bankovní účet a žalovaná se za to žalobkyni touto smlouvou zavázala uhradit odměnu ve výši dle Sazebníku, který byl stejně jako obchodní podmínky (dále VOP) označen za nedílnou součást smlouvy (poplatek za přistavení úvěru/poskytnutí úvěru 2 000 Kč, poplatky za platby kartou 25 Kč), a úrok ve výši 8,3% ročně z poskytnutých prostředků. Dne 21.9.2021 žalobkyně předmětnou smlouvu vypověděla, žalované byla výpověď doručena dne 1.10.2021, smlouva pak byla ukončena ke dni 17.2.2022, k tomuto dni dosahoval dluh 53 431,36 Kč, za dobu od března do září r. 2022 žalovaná na tento dluh uhradila 37 991 Kč, od té doby již na daný dluh neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky ničeho.
2. Žalovaná se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřila.
3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. , neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
4. Z předložených listin soud zjistil následující:
5. Podle rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb a příslušných obchodních podmínek spolu dne 16.5.2016 žalobkyně v pozici banky a žalovaná v pozici klienta uzavřely smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala vést ve prospěch žalované bankovní účet č. bankovní účet.
6. Dle žádosti o poskytnutí úvěru byla dne 28.1.2021 vyhotovena žádost, v níž žalovaná figuruje jako žadatel a jíž svou banku, žalobkyni, u níž má veden bankovní účet č. bankovní účet, žádá o poskytnutí úvěrového rámce na daném bankovním účtu ve výši 50 000 Kč. V žádosti je přitom uvedeno, že je průměrný čistý měsíční příjem žalované 42 000 Kč, výše jejích nezbytných výdajů dosahuje 8 000 Kč měsíčně, nemá žádné dluhy po splatnosti, není vedena v insolvenčním rejstříku ani vůči ní není vedeno vykonávací řízení. Podle přehledu pohybů na předmětném bankovním účtu za dobu od 10.8.2020 do 9.2.2021, z reportu a ze zpracování listin y o posouzení úvěruschopnosti žalované byl průměrný čistý měsíční příjem žalované v dané době 35 000 Kč, její nezbytné výdaje dosahovaly 11 772 Kč a splátky byly 2 000 Kč měsíčně, z příjmů jí tak zůstávalo 21 228 Kč měsíčně. Žalovaná přitom neměla negativní poznatek v bankovním registru klientských informací. Žádost tedy byla doporučena ke schválení.
7. Z předsmluvních informací, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, z protokolu o nastavení autorizace elektronických pokynů, dohodě o změně hesla, výpisu z autorizace a z obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že spolu žalobkyně v pozici věřitele a žalovaná v pozici dlužníka uzavřely v elektronické podobě dne 17.2.2021 smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na jejím běžném bankovním účtu č. bankovní účet kontokorentní úvěr v podobě debetního zůstatku k běžnému účtu (úvěrový rámec) ve výši 50 000 Kč na dobu jednoho roku počínaje následujícím dnem ode dne poskytnutí úvěru s tím, že může být tato doba opakovaně prodloužena v případě, kdy některá ze stran písemně smlouvu nevypoví, nebo se úvěr nestane předčasně splatným. Žalovaná se naopak touto smlouvou zavázala uhradit žalobkyni poplatek za přistavení/poskytnutí úvěru 2 000 Kč a úrok ve výši 8,3 % ročně při RPSN 13,33%. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny sazebník a VOP. Podle sazebníku a ceníku činila sazba úroku pro předmětný kontokorentní úvěr 8,3% ročně. Zároveň se strany ve VOP dohodly na přirůstání úroku a úroku z prodlení k jistině dluhu vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce.
8. Z výpisu z kontokorentního úvěru poskytnutého žalované žalobkyní na základě shora uvedené smlouvy byl v únoru r. 2021 poskytnut žalované žalobkyní kontokorentní úvěr ve výši 49 537,26 Kč.
9. Dle výpovědi a příslušné doručenky žalobkyně dne 21.9.2021 vypověděla shora specifikovanou smlouvu ke dni 17.2.2022 a žalovanou vyzvala k úhradě debetu ve výši 47 773,85 Kč. Výpověď a výzva byly žalované doručeny do vlastních rukou dne 1.10.2021.
10. Z přehledu úroků z úvěru, přehledu úroku z prodlení a přehledu debetních transakcí vyplývá, že v rámci daného kontokorentního úvěru zbývá ke dni 301.1.2023 uhradit 15 440,36 Kč.
11. Podle výzvy k úhradě dluhu a příslušné doručenky zaslala žalobkyně žalované dne 12.9.2022 předžalobní upomínku k úhradě žalované částky.
12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:
13. Žalobkyně vede ve prospěch žalované bankovní účet č. bankovní účet. Dne 28.1.2021 žalovaná žalobkyni požádala o poskytnutí úvěrového rámce na tomto bankovním účtu ve výši 50 000 Kč. V rámci své žádosti uvedla, že je její průměrný čistý měsíční příjem 42 000 Kč, výše jejích nezbytných výdajů dosahuje 8 000 Kč měsíčně, nemá žádné dluhy po splatnosti, není vedena v insolvenčním rejstříku, ani vůči ní není vedeno vykonávací řízení. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z toho, že průměrný čistý měsíční příjem žalované v dané době byl 35 000 Kč, její nezbytné výdaje dosahovaly 11 772 Kč a splátky činily 2 000 Kč měsíčně, z příjmů jí tak zůstávalo 21 228 Kč měsíčně. Žalovaná přitom neměla negativní poznatek v bankovním registru klientských informací, žádost tedy byla doporučena ke schválení.
14. Dne 17.2.2021 spolu žalobkyně v pozici věřitele a žalovaná v pozici dlužníka uzavřely v elektronické podobě smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na jejím běžném bankovním účtu č. bankovní účet kontokorentní úvěr v podobě debetního zůstatku k běžnému účtu (úvěrový rámec) ve výši 50 000 Kč na dobu jednoho roku počínaje následujícím dnem ode dne poskytnutí úvěru s tím, že může být tato doba opakovaně prodloužena v případě, kdy některá ze stran písemně smlouvu nevypoví, nebo se úvěr nestane předčasně splatným. Žalovaná se naopak touto smlouvou zavázala uhradit žalobkyni poplatek za přistavení/poskytnutí úvěru 2 000 Kč a úrok ve výši 8,3 % ročně při RPSN 13,33%. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny sazebník a VOP. Strany se přitom dohodly na přirůstání úroku a úroku z prodlení k jistině dluhu vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Kontokorentní úvěr byl žalované poskytnut v únoru r. 2021.
15. Žalobkyně dne 21.9.2021 shora specifikovanou smlouvu ke dni 17.2.2022 vypověděla a žalovanou vyzvala k úhradě debetu ve výši 47 773,85 Kč. Výpověď a výzva byly žalované doručeny do vlastních rukou dne 1.10.2021. Ke dni 31.1.2023 zbývá uhradit 15 440,36 Kč.
16. Dne 12.9.2022 žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku k úhradě žalované částky.
17. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).
18. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).
20. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
21. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
22. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
23. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
25. Dle § 1813 odst. 1 a2 o.z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí. Ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (§ 1815 o.z.). V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.
26. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Strany spolu platně a účinně uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč na jejím bankovním účtu č. bankovní účet a žalovaná se jí naopak zavázala uhradit žalobkyni poplatek za přistavení/poskytnutí úvěru 2 000 Kč a úrok z poskytnutých peněz ve výši 8,3 % ročně při RPSN 13,33%, když má soud za to, že ze strany žalobkyně byla před uzavřením této smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Strany se přitom dohodly na přirůstání úroku a úroku z prodlení k jistině dluhu vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Kontokorentní úvěr byl žalované poskytnut v únoru r. 2021. Dne 21.9.2021 poté žalobkyně předmětnou smlouvu v souladu se smlouvou ke dni 17.2.2022 vypověděla a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 47 773,85 Kč. Žalovaná však doposud žalobkyni neuhradila celý dluh, když zbývá uhradit 15 440,36 Kč. Žalobkyně má tak právo na úhradu této dlužné částky, vyjma poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč (viz dále), a to včetně úroku, který se soudu jeví jako přiměřený a souladný se zákonem, a úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , když za dobu od 18.2.2022 do 31.1.2023 byly kapitalizovány a přirostly v souladu se smluvním ujednáním k jistině. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I).
28. Žalobkyně se dále po žalované domáhala úhrady poplatku za přistavení/poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč spolu s úrokem a s úrokem z prodlení. Ujednání o právu žalobkyně na zaplacení tohoto poplatku však soud považuje za nepřiměřené, resp. zneužívající ujednání. Mezi stranami byl totiž sjednán úrok ve výši 8,3% ročně z poskytnuté částky a vedle něho právě i tento poplatek za poskytnutí úvěru, obecně je přitom cenou za poskytnutí úvěru právě sjednaný úrok, byla-li tak v tomto případě sjednána vedle tohoto úroku i další platba označená jako poplatek za přistavení/poskytnutí úvěru, jde fakticky o duplicitní platbu za poskytnutí úvěru. Tato úhrada je tak v podstatě skrytým navýšením úroku, který byl formálně dohodnut na 8,3% ročně (srovnej rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.12.2020, č.j. 47 Co 182/2020 -106). Soud proto k tomuto ujednání nepřihlížel a žalobu v odpovídajícím rozsahu zamítl (výrok II).
29. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. , kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 87% úspěch a žalovaná přibližně 13 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 74% z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/ , d/ a §14b odst. 1 bod 2 / vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. ). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. , při sazbě 21% tedy o 252 Kč, když zástupce žalobce řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 452 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1 814,50 Kč (74 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na zahájení exekuce.