Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 13/2023-20

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15 821 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:

a) částku 5 821 Kč,

b) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení,

se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 595 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku 5 821 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 595 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 31. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 821 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěrové pohledávky za žalovaným. Tvrdila, že u ní došlo ke změně obchodní firmy, ta v minulosti zněla„ právnická osoba“ a„ právnická osoba“. Veškerá smluvní ujednání mezi ní a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle tak, že žalovaný se zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně webová adresa, při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu, na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobkyně založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému, žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů název (anonymizována tři slova) nebo název anonymizováno právnická osoba anonymizována dvě slova. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč, žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 6. 1. 2022. Následně žalobkyně s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do datum a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne datum (datum odepsání úvěru z účtu žalobkyně) převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od datum do zaplacení. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od datum do datum v celkové výši 2 030 Kč. Žalobkyně nárokuje smluvní pokutu v souladu s  , o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše poloviny jistiny. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednáno v článek číslo smlouvy o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl uzavřen elektronickými prostředky komunikace na dálku, z povahy tohoto smluvního vztahu vyplývá i následná komunikace těmito prostředky. Žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému výzvu k plnění prostřednictvím elektronické pošty na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru.

2. Soudem vydaný a žalobě vyhovující elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen.

3. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil.

4. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle , když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen, přičemž vycházel z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, kopie občanského průkazu žalovaného a žádosti žalovaného o úvěr ze dne datum soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru elektronickými prostředky na dálku podle § 562 o. z. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný jako úvěrovaný a žalobkyně jako úvěrující mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč na účet ve smlouvě uvedený (bankovní účet), který se žalovaný zavázal splatit do 28 dnů, přičemž vedle úvěrové jistiny se zavázal žalobkyni jako poskytovateli úvěru zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne datum, vystaveného společností právnická osoba má soud za prokázáno, že žalobkyně skutečně žalovanému uvedený úvěr poskytla na jeho účet u uvedené banky. Žalovaný netvrdil, natož, aby prokázal, že by žalobkyni na uvedený úvěr cokoliv plnil.

6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu č. , přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o.z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Ty spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

7. Z vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní k žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru číslo soud má za prokázáno, že žalobkyně zjistila osobní poměry žalovaného (svobodný, bez vyživovací povinnosti k dětem, informace o exekucích – bez záznamu, insolvenční rejstřík – bez záznamu, databáze odcizených a neplatných dokladů – bez záznamu, lustrace v registrech dlužníků název anonymizována dvě slova, uvedla údaje o žalovaným v jeho žádosti uváděných příjmech a výdajích, a to příjem 25 000 Kč, výdaje 5 000 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, měsíční výdaje splátek úvěrů 0 Kč), přičemž dále uvedla svá zjištění o úvěruschopnosti žalovaného: průměrný měsíčný příjem 21 980 Kč ověřen výpisy z účtu za říjen 2021 a listopad 2021 a výplatní páskou za 2021 číslo, výdaje domácnosti 5 000 Kč, jiné finanční závazky 0 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, k tomu uvedla, že životní minimum tak činí 3 860 Kč (dle , o životním a existenčním minimu, v platném znění), čistý příjem domácnosti 14 980 Kč, náklady celkem 7000 Kč, maximální částka k zapůjčení: 21 000 Kč, poskytnutá částka: 10 000 Kč na účet bankovní účet, DTI: 3. 8%, DSTI: 32. 9%, původní výše úvěru v žádosti: 19 000 Kč na 28 dnů, poznámka od specialisty ověření úvěruschopnosti: sníženo na 10 000 Kč.

8. Z výplatního lístku žalovaného za období období rok soud zjistil jeho čistou mzdu ve výši 25 135 Kč, z toho mu na účet bylo zasláno 24 014 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba za období datum do datum byl zjištěn počáteční zůstatek na účtu 437,95 Kč a konečný zůstatek 147,32 Kč, nasvědčující tomu, že žalovaný měl vyšší výdaje (57 984,66 Kč) než příjmy na tento účet (57 694,03 Kč). Z výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba za období datum do 30. 11. 2021 byl zjištěn počáteční zůstatek na účtu 147,32 Kč a konečný zůstatek 514,93 Kč, debetní obrat 38 665,40 Kč, kreditní obrat 39 033,01 Kč. Z výpisů z účtů je však vedle příjmů žalovaného od zaměstnavatele právnická osoba zřejmé, že žalovaný měl příjmy i z jiných zdrojů, a to z jiného úvěru od žalobkyně číslo (12 000 Kč mu bylo vyplaceno dne datum), dále ze zápůjčky od právnická osoba (13 900 Kč mu bylo vyplaceno dne datum a stejná částka dne datum), je také z údajů na účtu patrné, že žalovaný splácel právnická osoba s.r.o. (platba 17 514 Kč ze dne datum a datum). Lze tak uzavřít, že žalobkyně v jejím vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného zcela pominula jiné finanční závazky žalovaného, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalovaného po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalovaného žalobkyně nepředložila.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení a další, C číslo).

10. Z provedených zjištění soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že žalobkyně musí být schopna při vymáhání úvěrové pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalovaného v oblasti jeho příjmů a výdajů; nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalovaného (stěží lze např. uvěřit údaji, že náklady na bydlení činí pouhou částku 2 000 Kč).

11. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný získal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy. Žalovaný neplnil žalobkyni z titulu neplatné smlouvy ničeho, jak tvrdí sama žalobkyně, a žalovaný žádné plnění na úvěrovou pohledávku žalobkyně netvrdil ani neprokázal. Soud tak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu úvěru v částce 10 000 Kč.

12. Nároky žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 5 821 Kč (3 791 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu v částce 2 030 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

13. Nejvyšší soud v rozsudku č. j. -262 ze dne 20. 4. 2022 pod bodem 14. a následujících odůvodnění mimo jiné uvedl:

„ Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § číslo věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“.

14. Vycházeje ze shora uvedeného, jakož i skutečnosti, že pro pasivitu žalovaného v řízení soud objektivně nebyl schopen zjistit aktuální poměry žalovaného a jeho možnosti nesplacenou úvěrovou jistinu splácet, soud rozhodl o lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku. Uvedené bylo také důvodem, pro který soud zamítl i nároky žalobkyně na požadované příslušenství.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 63,2 %, neúspěšná byla v rozsahu 36,8 %, má proto právo na náhradu ve výši 26,4 % jí vzniklých nákladů. Náklady žalobkyně potřebné pro účelné uplatňování práva sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, jednak z nákladů, které žalobkyně vynaložila na právní služby jí zvolené advokátky a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad výdajů advokátky. Potřebnými a účelně vynaloženými náklady spojené s právní službou advokátky spatřuje soud v odměně za celkem 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby). Na uvedené úkony právní služby je potřebné vynaložit na odměnu advokátky částku ve výši mimosmluvní odměny advokáta v sazbě podle vyhl. č. (advokátní tarif), tj. 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč, dále pak částku 300 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle lit. a) cit. advokátního tarifu, a částku 252 Kč jako náhradu DPH ve výši 21 % z odměny advokátky a paušálních náhrad hotových výdajů. Celkem tak náklady žalobkyně činily 2 252 Kč. Žalobkyni byla tedy podle zásady poměrného úspěchu ve věci přiznána náhrada nákladů řízení v částce 595 Kč (po zaokrouhlení).

16. Pokud soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení a v jejím rámci o odměně a paušální náhradě hotových výdajů advokátky rozhodoval podle § 14b odst. 1 a 5 cit. advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 7. 2014, je tomu tak proto, že soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně, zastoupena touž právní zástupkyní, podává žaloby opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tedy o zaplacení úvěrové pohledávky ze spotřebitelského úvěru) na ustáleném vzoru, přičemž tyto žaloby se liší zpravidla jen výší žalované částky a osobou žalovaného.

17. Podle soud rozhodl, že náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady stanovené v  , tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).