Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 142/2023-36

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 16 860 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala zaplacení částky 13 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75% ročně, nákladů spojených s vymáháním pohledávky 2 500 Kč a smluvní pokuty 3 610 Kč z titulu dálkově uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne datum s žalovaným, podle které zapůjčila žalovanému částku 10 000 Kč na účet žalovaného s poplatkem 3 250 Kč, vše se žalovaný zavázal vrátit do datum. K tomu však nedošlo, žalobce vypravil proto v lednu rok tři upomínky, v únoru dvě, s paušálními smluvenými náklady po 500 Kč za upomínku odpovídající paušálům bank, odtud 2 500 Kč za upomínky, smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1% denně z jistiny 10 000 Kč vyčíslila žalobkyně za dobu od datum do sepisu žaloby datum.

Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání na základě listinných důkazů dle , žalovaný po poučení dle taktéž souhlasil, zásilky soudu mu byly doručeny v souladu s  , k věci samé se nevyjádřil.

Smlouvu o zápůjčce ze dne datum uzavřel žalovaný jako fyzická nepodnikající osoba s žalobkyní poskytující nebankovní úvěry dálkově připojením podpisového příjmení datum vygenerovaného na znamení souhlasu se smlouvou uzavřenou přes webové stránky žalobce webová adresa, a to v souladu s č.l. II všeobecných smluvních podmínek, které byly součástí smlouvy, jejímž podpisem žalovaný potvrdil seznámení se s nimi. Totožnost žalovaného byla ověřena verifikační platbou z účtu č. bankovní účet, kdy dle sdělení banky k návrhu žalobce je majitelem účtu s připsanou platbou 10 000 Kč dne datum právě žalovaný (tento důkaz navrhl žalobce a strany o něm byly vyrozuměny), poskytnutí částky na účet žalovaného a obdržení verifikační platby z tohoto účtu odpovídá i výpisu účtu žalobkyně. Žalobkyně se zavázala bezhotovostně v souladu se smlouvou do dvou dnů zapůjčit částku 10 000 Kč a žalovaný měl zapůjčenou částku spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 250 Kč bez úročení vrátit do datum. Pro případ prodlení se sjednané poplatky stávaly součástí jistiny a vznikal nárok na náhradu paušálních nákladů mimo jiné jedné upomínky částkou 500 Kč a nárok na smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky. K zaplacení vyzývala žalobkyně dle upomínek po sedmi dnech dne datum, datum, datum, datum a datum. Naposledy vyzvala k zaplacení všech žalovaných plněních předžalobní výzvou zaslanou žalovanému datum dle podacího archu.

K ověření úvěruschopnosti sdělil žalobce, že lustroval evidenci příjmení a doložil, že nezjistil vedení exekucí u žalovaného v době před a po sjednání smlouvy, konkrétně ověřoval žalovaného v databázi příjmení datum, datum, datum, datum, datum a číslo. Z výplatních pásek žalovaného vyplývá, že byl zaměstnán u právnická osoba na plný úvazek a že v září rok obdržel čistou mzdu 30 504 Kč a říjnu částka, exekuční srážky nebyly evidovány. Žalovaný uvedl, že nemá děti, pracuje dle smlouvy na dobu neurčitou u zaměstnavatele dle výplatnic a zadal výdaje 4 200 Kč měsíčně. Žalobce pak k předloženým důkazům doplnil v podání dne datum, že jako výdaje hodnotil částku nezabavitelného minima pro jednu osobu 7 838 Kč jako nezbytné výdaje, a protože rezerva vznikající mezi příjmem a nezbytnými výdaji byla dostatečná, zápůjčku 10 000 Kč se splatností do jednoho měsíce realizoval.

Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovení § 2390 o.z. Žalovaný měl zápůjčku hradit jednorázově do měsíce. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z. Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o.z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení poplatku v souvislosti s poskytnutím zápůjčky. jméno takové ujednání by nemělo dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu.

Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. , o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení a z.č. , o spotřebitelském úvěru.

Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. s účinností od 29.5.2022).

Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti jméno příjmení, rozsudek Okresního soudu obec sp.zn. ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu obec sp.zn. ze dne 9.6.2020 a Okresního soudu obec sp.zn. OS obec ze dne 25.2.2020, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z 5.3.2020 C číslo.

Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

Podle z.č. : Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Pokuta nad 0,5% denně je zpravidla nepřiměřená dle judikátů NS ČR , .

Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda , spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle z.č. , o spotřebitelském úvěru.

Podle z.č. , o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

Soud v dané věci nemá za to, že došlo k ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností – jednorázově do měsíce se měla vrátit částka 10 000 Kč a poplatek 3 250 Kč. Byla sice zjištěna a ověřena vyhovující mzda přes 30 tis. Kč měsíčně, ale jako nedostatečné se jeví ověření výdajů. Žalovaný sám uvedl nereálné výdaje i těm nezbytným (na stravu, ošacení, obuv, bydlení), ovšem v daném případě podle soudu nebylo dostatečné opřít se jen o to, že žalovanému nejsou prováděny exekuční srážky a neprochází evidencí příjmení a má jen nezbytné výdaje, zvláště pokud bylo zřejmé, že žalovaný se o úvěr podle množství lustrací příjmení ucházel již několikrát, přitom jeho způsobilost zaplatit do měsíce částku 10 000 Kč a poplatek (tedy nikoliv ve splátkách) ovlivňovalo nejen to, že nemá exekvované pohledávky jako pohledávky nejen po splatnosti, ale již vykonatelné podle exekučního titulu, ale zda nemá i jiné splatné dříve vzniklé pohledávky, pravidelně splatné ve splátkách či jednorázově. To bylo možné ověřit například v databází NRKI, BRKI. Protože zákon o spotřebitelském úvěru má chránit i dlužníky s posunutým vnímání rizikovosti dalšího úvěrování, nemá soud za to, že by bylo dostatečné v dané věci vycházet jen z výdajů uvedených žalovaným, že by u daného úvěru nebylo potřebné tvrzení žalovaného ověřit a že by bylo dostatečné vycházet jen z nezbytných výdajů, když dalšímu zadlužování brání jedině respektování již stávajících závazků. Soud proto shledal absolutní neplatnost smlouvy a v souladu se shora citovanou judikaturou přiznal k zaplacení jen jistinu jako bezdůvodného obohacení vymezené zvláštní úpravou v zákoně o spotřebitelském úvěru. Kdyby nebyla dána neplatnost, soud by jinak měl výši plnění za přiměřenou, jen účelné náklady upomínek by přiznával jen za tři upomínky v rámci alespoň v 14 denních odstupech, kdy se reálně mohly v této lhůtě vracet doklady o doručení, které mohly teprve vypovídat o účelnosti upomínání či jeho frekvenci.

Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná ( ), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu ( ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalobkyně byla neúspěšnou v částce 3 250 Kč, 2 500 Kč, 3 610 Kč a úroku z prodlení do doby vyhlášení 2 150 Kč, celkem v částce 11 510 Kč oproti úspěchu v částce 10 000 Kč. Současně však žalovaný nebyl v řízení aktivní, náklady mu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.