Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
112 C 53/2023-83
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 278 551,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 203 977,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 203 977,67 Kč od datum zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 74 573,85 Kč s úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 278 551,52 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 278 551,52 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 74 573,85 Kč od datum zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 203 977,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 203 977,67 Kč od [datum] zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 74 573,85 Kč s úrokem ve výši 11,6 % ročně z částky 278 551,52 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 278 551,52 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 74 573,85 Kč od [datum] zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění jeho doplnění ze dne datum domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 278 551,52 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právnická osoba postoupena pohledávka za žalovanou, která vznikla ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11,6 % ročně v měsíčních splátkách po 4 529 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované úvěr splácet vyhledáním žalované v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, když žalovaná byla v insolvenčním řízení až v roce 2019 a oddlužení bylo zrušeno pro porušení podmínek insolvenčního řízení, také prověřil platnosti občanského průkazu v databázi neplatných dokladů, dále získal informace od žalované, která uvedla, že je zaměstnána s příjmem 11 814 Kč, žije v obecním bytě v manželství, nemá žádnou vyživovací povinnost a nejsou jí prováděny žádné srážky ze mzdy, ani z účtu. Dále prověřovala pravidelné měsíční platby žalované a zjistila její další úvěr se splátkami 3 172 Kč a náklady na léky či nepovinné výdaje ve výši 500 Kč. Kromě toho prověřila pohyb na bankovním účtu žalované, a to za dobu od datum do datum, z něhož je patrné připsání měsíční mzdy na účet v průměrné výši 11 814 Kč. I když žalovaná sama uvedla pouze minimální náklady 500 Kč, banka je stanovila podle svého interního ekonomického modelu na částku 5 259 Kč. Z bankovního a nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalovaná měla u původního věřitele úvěr s měsíční splátkou 3 021 Kč, který byl v rámci úvěru zkonsolidován, a nynější splátka úvěru činila 4 529 Kč, což z příjmů žalované bylo dostatečné k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalovaná řádně zaplatila 9 dohodnutých splátek, poté úvěr splácela nepravidelně, celkem zaplatila 95 767,05 Kč a původní věřitel přistoupil k okamžitému zesplatnění úvěru ke dni datum. Po zesplatnění žalovaná uhradila ještě 255,28 Kč a tato částka byla započtena na příslušenství. Žalobkyně proto požaduje jednak dlužnou jistinu po zesplatnění ve výši 278 551,52 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 11,6 % ročně od datum do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení.
2. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právnická osoba jako úvěrující bankou a žalovanou jako úvěrovanou bylo zjištěno, že banka se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, pro ni bude veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet s tím, že úvěr bude použit na splacení jejích dluhů z poskytnutého úvěru, který je veden u právnická osoba bankovní účet a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokovou sazbou ve výši 11,6 % ročně v měsíčních splátkách po 4 529 Kč do datum. Úvěr měl být nejpozději do datum převeden na příslušný účet k úhradě pohledávky banky podle sjednaného účelu úvěru a případný přebytek na žalovanou určený účet. Současně byla ujednána cena za vyřízení úvěru ve výši 3 000 Kč, která měla být uhrazena v den uzavření smlouvy, ceny za vedení splátkového účtu (článek 4.2 smlouvy) a dále pojištění k úvěru v částce 226 Kč měsíčně (článek 7.1) a smlouva obsahuje také práva a povinnosti vyplývající z porušení smlouvy, mj. právo banky na odstoupení od smlouvy při prodlení se splacením předepsaných splátek (článek 8.2) a také povinnost hradit úroky z prodlení, smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku, jakož i náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (článek 8. 3). Úvěr byl žalované poskytnut na základě její žádosti ze dne datum, z níž bylo zjištěno, že v ní žalovaná požádala o úvěr za účelem modernizace domácnosti v částce 300 000 Kč a uvedla, že je od datum zaměstnána u právnická osoba v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou do datum s průměrným měsíčním příjmem ve výši 11 814 Kč, má další splátky úvěru u obec spořitelny ve výši 3 172 Kč, splátky u jiných bank nemá a její ostatní výdaje činí 500 Kč. Prohlásila, že je vdaná, bydlí v obecním bytě, kde s ní žije další osoba.
3. Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žádost o úvěr podala žalovaná přes pobočkovou síť. V žádosti uvedla příjem ve výši 11 814 Kč, což bylo pracovníky zkontrolováno dle příchozích transakcí na účet žalované. Žalovaná uvedla své výdaje ve výši 500 Kč, avšak banka je stanovila dle svého ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti na částku 5 259 Kč. Dále žalovaná uvedla splátky 0 Kč a banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že měla v době úvěrové žádosti další úvěr u právnická osoba se splátkou 3 021 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován s tím, že se jednalo o úvěr od datum s úvěrovým limitem 130 000 Kč (dle údajů v CCB činí splátka 2 758 Kč). Z dokladu o lustraci občanského průkazu žalované v databázi Ministerstva vnitra ČR bylo zjištěno, že její občanský průkaz nebyl nalezen jako neplatný. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo ve vztahu k žalované zjištěno, že tento byl pořízen datum a u žalované byl uveden jeden záznam k uvedenému datu s tím, že u ní probíhalo v minulosti insolvenční řízení.
4. Z výpisu z osobního účtu vedeného na jméno žalované u právnická osoba bankovní účet za měsíce červen 2016 až prosinec 2016 bylo zjištěno, že ke dni datum činil jeho konečný zůstatek 12 874,39 Kč, v následujících měsících od července do září 2019 zůstatek účtu dosahoval záporných hodnot a v následujících měsících od října do prosince 2019 vykazoval konečný zůstatek kladné hodnoty, avšak v řádu stovek či tisíců Kč. Je patrné, že žalované na tento účet byla vyplácena mzda od společnosti právnická osoba ve výši od 12 322 Kč do 19 410 Kč a také na tento účet byly za celé období připisovány platby Úřadu práce, krajské pobočka obec, mj. příspěvek na bydlení, dětské přídavky pro osobu ročník 2008 a 1999, a to ve výši 1 310 Kč v červnu až říjnu a ve výši 2 866 Kč v listopadu a prosinci 2019. Dále jsou z výpisů z účtu patrné pravidelné měsíční platby žalované formou inkasa ve prospěch společnosti právnická osoba v částkách od 392 kč do 1 309 Kč, platba do fondu oprav ve výši 401 Kč a dále na anuitu v částce 1 765 Kč a také splátky ve prospěch právnická osoba ve výši 4 750 Kč za řádně čerpaný kontokorent (formou trvalé platby).
5. Z listiny označené jako Podklady pre sudne konanie a z listiny značené jako Stav úvěru v minulosti bylo zjištěno, že úvěr číslo byl založen datum, a to na částku 300 000 Kč, byl čerpán dne datum v částce 202 094 Kč (na úvěrový účet bankovní účet), a v částce 97 906 Kč (na účet č. bankovní účet) a dále, že žalovaná ode dne poskytnutí úvěru do datum uhradila celkem 95 767,05 Kč, přičemž řádné předepsané splátky úvěru ve výši 4 529 Kč uhradila v měsících únoru 2017 až říjnu 2017, v dalších obdobích byly splátky úvěru hrazeny nepravidelně a nikoli v plné předepsané výši. Dle tvrzení žalobkyně uvedené částky byly započteny na úrok z prodlení ve výši 98,20 Kč, ve výši 8 209,97 Kč na poplatky účtované dle smlouvy, konkrétně dle článku 4.2. 7.1 a 8.3. příjmení 58 172,70 Kč byla započtena na řádný úrok a na nesplacený zůstatek úvěru byla započtena částka 29 286,18 Kč (viz. tvrzení žalobkyně obsažené v podání ze dne datum). Z přehledu plateb k úvěru číslo bylo zjištěno, že ke dni datum činí dlužná jistina úvěru 278 551,52 Kč. Žalovaná dne datum uhradila ještě 220,12 Kč a dne datum 35,16 Kč, celkem 255,28 Kč a tato částka byla započtena na úrok z úvěru.
6. Z dopisu právnická osoba ze dne datum adresovaného žalované bylo zjištěno, že v něm banka z důvodu řádného nehrazení pohledávky na úvěrovém účtu č. bankovní účet rozhodla o jejím zesplatnění ke dni datum s tím, že od datum je úročena sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Celková dlužná částka činí 281 023 Kč a stále narůstá. Nebylo však prokázáno jeho odeslání žalované.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba společnosti právnická osoba, IČO, pohledávky za svými klienty vzniklých ze smluv o úvěru, mj. pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo (dle přílohy číslo seznamu pohledávek) a z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, IČO zanikla na základě projektu fúze sloučením ze dne datum a její nástupnickou společností se stala žalobkyně, která vstoupila do právního postavení zanikající společnosti.
8. Dopisem ze dne datum vyhotoveným pro žalovanou právnická osoba oznamovala žalované, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy na společnost právnická osoba, IČO a tomuto novému věřiteli je povinna uhradit nesplacený úvěr v částce 290 649,84 Kč. Nebylo prokázáno jeho odeslání žalované.
9. Z předžalobní upomínky ze dne datum a údajů o sledování zásilek v aplikaci České pošty s.p. bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě nesplacené smlouvy o úvěru č. bankovní účet v celkové výši 475 442,63 Kč, a to do datum. Výzva byla žalované zaslána doporučeně dne datum.
10. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní (z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum a z potvrzení o zůstatku úvěru pro předčasné splacení úvěru č. bankovní účet) soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění.
11. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi první předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, dle které právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalované na jeho požádání finanční prostředky ve výši 300 000 Kč za účelem splacení jejího předchozího úvěru u téhož věřitele, popř. ve zbytku poskytnutím na žalovanou určený účet, a žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných splátkách po 4 529 Kč. Poskytnutí úvěru dle smlouvy bylo v řízení prokázáno a žalovaná toto tvrzení nijak nezpochybnila. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy bylo také prokázáno, že žalovaná na úvěr uhradila celkem 96 022,33 Kč, z toho částku 95 767,05 Kč do datum, kdy měl být úvěr zesplatněn a poté dalších 255,28 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť pohledávka za žalovanou jí byla původním věřitelem postoupena smlouvou dle ust. § 1879 a násl. o. z., respektive byla postoupena společnosti právnická osoba, která zanikla a žalobkyně je její nástupnickou společností.
12. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Ze samotných tvrzení je zřejmé, že původní věřitel řádně prověřil pouze příjmovou stránku žalované, kdy bylo ověřeno, že žalovaná skutečně má příjem z pracovního poměru ve výši 11 814 Kč, resp. ve výši vyšší, než žalovaná sama původně uváděla. Nicméně pokud jde o výdaje, soud má za to, že tyto náležitě zjištěny nebyly. Z výpisu z účtu žalované, které pro ni vedla stejná banka, je zřejmé, jaké pravidelné výdaje žalovaná měla, mj. na splácení dalšího úvěru v částce 4 750 Kč, na úhradu inkasa ve prospěch společnosti právnická osoba, na splácení anuity a úhrad do fondu oprav. Minimálně s těmito pravidelnými výdaji bylo nutné při posuzování úvěruschopnosti žalované kalkulovat. Soud má za to, že nebyl důvod při stanovení výdajů žalované vycházet z ekonomického modelu vytvořeného bankou pro potřeby úvěrování, když je nepochybné, že výdaje každého spotřebitele jsou zcela odlišné a že u žalované je bylo možno zjistit, jak nahlédnutím do výpisů z běžného účtu, který pro žalovanou vedl původní věřitel, tak bylo v silách žalované předložit potřebné listiny k prokázání minimálně nákladů na bydlení včetně inkasa. Jedná se o dokumenty, které mívají spotřebitelé běžně k dispozici. Soud však poukazuje i na to, že z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná pobírala ještě dávky státní sociální podpory a je patrné, že se mělo jednat o příspěvek na bydlení i o přídavky na děti, nicméně ve vztahu k vyživovací povinnosti u žalované nebylo zjištěno ničeho a žalovaná nijak neosvětlila, z jakého důvodu jsou jí uvedené dávky státní sociální podpory vypláceny na tento její účet. Ani ve vztahu k dalším závazkům žalované dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečné zjištění, když z běžného účtu je patrná pravidelná platba za řádně čerpaný kontokorent v částce 4 750 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně však kalkulovala u závazků pouze s částkou 3 021 Kč představující splátku zřejmě jiného dalšího úvěru, který byl tímto úvěrem zkonsolidován. Soud má za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, svou povinnost nesplnila. Žalobkyně byla u jednání byla poučena o potřebě dalších důkazů k prokázání těchto rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žádné takovéto důkazy neoznačila.
13. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalované částku 300 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytla, tedy o částku 96 022,33 Kč. Žalovaná je tedy povinna vrátit částku 203 977,67 Kč. Jelikož je se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky. Žalovaná byla prokazatelně k zaplacení dluhu vyzvána až předžalobní výzvou s termínem splnění do datum, tudíž žalobkyni přísluší úroky z prodlení od datum. Úroky byly žalobkyni přiznány dle jejího žalobního požadavku ve výši 9 % ročně, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla nárok na úroky vyšší, avšak soud její návrh překročit nemohl. Za dobu předchozí byl požadavek na úroky z prodlení z přiznané částky zamítnut, neboť v tomto období žalovaná v prodlení s její úhradou nebyla. Nebylo totiž prokázáno, že by jí byl doručen zesplatňující dopis banky či oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě dlužné částky. Žaloba byla také zamítnuta v částce 74 573,85 Kč s kapitalizovaným i běžícím obchodním úrokem, jakož i úrokem z prodlení, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.
14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, které měla ve věci převážný procesní úspěch (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho soudního výkonu.