Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 202/2022-59

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 44 436,50 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 414 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 21 022,50 Kč, úroku z prodlení z částky 42 336,05 Kč od 1. 3. 2021 do 29. 4. 2023 a úroku z prodlení z částky 18 922,05 Kč od 30. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 414 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 21 022,50 Kč, úroku z prodlení z částky 42 336,05 Kč od 1. 3. 2021 do 29. 4. 2023 a úroku z prodlení z částky 18 922,05 Kč od 30. 4. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 3. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 9. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 62 322 Kč na nákup zboží u prodejce anonymizována tři slova, spol s.r.o. tak, že tyto peněžní prostředky převedla na účet prodejce a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,39 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 2 834 Kč. Žalovaný za dobu trvání úvěrové smlouvy uhradil částku 36 908 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkami, odstoupila žalobkyně od smlouvy o úvěru a prohlásila ke dni 28. 2. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalobkyně má za to, že metodicky propracovanými a periodicky testovanými postupy ověřila informace poskytnuté jí žalovaným za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to včetně použití nezávisle ověřených údajů. Žalobkyně porovnala příjmy a výdaje žalovaného a přihlédla k plnění jeho dosavadních dluhů (dotazy do interního expertního systému a registru SOLUS). Nadto žalobkyně využila interní expertní systém pro podporu rozhodování a skóringový model, zohledňující jak finanční situaci žalovaného, včetně míry jeho zadlužení, tak relevantní sociodemografické parametry. Na základě použitých technik a metod, vyplynulo, že v případě žádosti žalovaného o úvěr nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný zaplatil ještě 2 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 41 769,91 Kč, úroků do zesplatnění ve výši 2 100,45 Kč, pojistného ve výši 402 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 164,14 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Zy nazvané žádost/smlouva o klasickém úvěru číslo žádost/smlouva o revolvingovém úvěru Přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo) soud zjistil, že tuto dne 9. 4. 2019 sepsali žalovaný a za žalobkyni zprostředkovatel (právnická osoba, jméno příjmení). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 322 Kč na koupi zboží (mobilních telefonů) u prodejce a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 21,39 % ročně v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 834 Kč (včetně sjednaného pojištění). Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba anonymizována dvě slova od 2/2018 s čistým měsíčním příjmem částka, je svobodný, bydlí u rodičů, dětí, nemá žádnou vyživovací povinnost a má náklady domácnosti ve výši částka měsíčně, ostatní pravidelné výdaje a finanční závazky nemá.

4. Ze všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek pro klasické úvěry soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání týkající se uzavření, změny a ukončení smluv uzavíraných mezi žalobkyní a klienty, dále také podmínky čerpání, splácení úvěru, náklady úvěru a dále, mimo jiné, že žalobkyně je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru.

5. Z deníku financování a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně 15. 4. 2019 převedla na účet prodejce právnická osoba částku celkem 82 299 Kč, kdy v této částce je obsažena platba i za úvěr poskytnutý žalovanému ve výši 62 322 Kč.

6. Zy označené číslem úvěru číslo, jménem a příjmením žalovaného soud zjistil, že se jedná o interní evidenci žalobkyně, podle které žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 36 908 Kč.

7. Z dopisu ze dne 23. 12. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě 5 668 Kč, jinak bude nucena přistoupit k odstoupení od smlouvy.

8. Z dopisu ze dne 29. 1. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaný dostal se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 28. 2. 2021 a žalovaného tak vyzvala k zaplacení celkem 46 437 Kč. Dopis byl podle přiloženého podacího archu žalovanému odeslán téhož dne.

9. Z dopisu ze dne 1. 3. 2021 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 46 436,50 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému téhož dne odeslán.

10. Ze Sazebníku pro úvěry platného od 11. 3. 2020 soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť pro níže vyložený právní názor neobsahuje pro danou věc žádné relevantní údaje.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 9. 4. 2019 se žalobkyní (zastoupenou zprostředkovatelem právnická osoba) smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout mu 62 322 Kč na nákup zboží u prodejce tak, že tyto prostředky převede na účet prodejce a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 23,61 % ročně v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 2 834 Kč (včetně sjednaného pojištění). Žalobkyně částku 62 322 Kč dne 15. 4. 2019 převedla na účet prodejce. Jelikož se žalovaný dostal se splácením do prodlení, odstoupila žalobkyně ke dni 28. 2. 2021 od smlouvy a prohlásila k tomuto dni celý zůstatek úvěru splatným. Na tuto pohledávku žalovaný zaplatil celkem 38 908 Kč.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala nejen z údajů, které jí žalovaný sdělil, ale také z dalších zdrojů, když si telefonicky ověřovala příjem žalovaného a dále žalovaného lustrovala v databázi SOLUS. Z hovoru se mzdovou účetní žalovaného p. příjmení si žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného, kdy bylo zjištěno, že má mzdu částka a v databázi SOLUS veden není, to samo o sobě dle žalobkyně stačí k závěru, že je schopen úvěr splácet. K tomu je však nutno dodat, že žalobkyně nezkoumala, zda má žalovaný pracovní poměr sjednán na dobu určitou či neurčitou. Za těchto okolností měla žalobkyně dle názoru soudu zkoumat situaci žalovaného o to pečlivěji. Žalobkyně se však žádným způsobem nezabývala běžnými výdaji žalovaného. Zde vyšla jen z prostého údaje o výdajích na bydlení ve výši částka měsíčně s tím, že ostatní pravidelné náklady a ostatní finanční závazky žalovaný nemá, což soud nepovažuje za reálné, a to i za předpokladu, kdy žalovaný uvedl, že žije u rodičů. Žalovaný měl dozajista měsíčně výdaje, které souvisí s uspokojováním nejen bytových potřeb, ale i kulturních, společenských a případně dalších. Tyto výdaje však žalobkyně nikterak nezkoumala, a tudíž ani nezohlednila. Využití metodicky propracovaných a periodicky testovaných postupů lze využít jako podpůrné metody k ověření údajů poskytnutých žalovaným. V případě, kdy žalobkyně žádné údaje od žalovaného nemá (výdaje související s upokojováním jiných než bytových potřeb) není možné tyto pomocí jakýchkoliv postupů ověřovat. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 62 322 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 38 908 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 23 414 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť nepředložila žádný doklad o tom, že by se vyhotovené výzvy dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 28. 4. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 29. 4. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 30. 4. 2023 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 23 414 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 30. 4. 2023 v žalobkyní požadované výši (8,25 % ročně), tedy nižší, než by jí podle náleželo (15 % ročně). Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 21 022,50 Kč, úroku z prodlení z částky 42 336,05 Kč od 1. 3. 2021 do 29. 4. 2023 a úroku z prodlení z částky 18 922,05 Kč od 30. 4. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě soud vycházel z poměru úspěchu a neúspěch účastníků ve věci ( ), kdy dle tohoto výsledku soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.