Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 102/2023-117
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 95 706,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 3. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 84 686,30 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 32 612 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 061,68 Kč se zamítá.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 3. 2023 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 84 686,30 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 32 612 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 061,68 Kč se zamítá. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 95 706,30 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. s odůvodněním, že dne 26. 1. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“) na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prostřednictvím porovnání příjmů a výdajů žalovaného a dále vycházela z dosavadního plnění dluhů žalovaným. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána doplňková služba„ název“ za kterou se žalovaný zavázal hradit částku 526 Kč měsíčně. Žalovaný však nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, když na smlouvu uhradil pouze částku 12 980 Kč. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru, a to zesplatňovacím dopisem ze dne 21. 1. 2023. Přesto, že byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni celkem částku 95 706,30 Kč, když tato je tvořena zbývající částí jistiny ve výši 27 854,45 Kč, zbývající částí úroků ve výši 20 012,62 Kč, zbývající částí za doplňkovou službu„ název“ ve výši 32 612 Kč, náklady upomínání ve výši 1 300 Kč a smluvní pokutou ve výši 13 927,23 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 25. 5. 2023 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, přesto, že byl řádně předvolán více než 10 dnů přede dnem jeho konání. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy ve spojení se-mailovou komunikací ze dne 26. 1. 2022 a detailem pohybu – platba převodem uvnitř banky s ID operace číslo bylo zjištěno, že žalobkyně dne 26. 1. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo Smlouva byla uzavřena elektronicky, když žalovaný svou vůli k podpisu smlouvy vyjádřil prostřednictvím verifikační platby ve výši 1 Kč, která byla žalovaným zaslána na bankovní účet žalobkyně dne 26. 1. 2022. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž bylo ujednáno, že částka 8 352 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalovaného, částka 15 648 Kč bude použita k úplné úhradě předchozího závazku žalovaného u žalobkyně a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 772 Kč. Dále se spolu se splátkou úvěru zavázal hradit měsíčně částku 526 Kč za doplňkovou službu„ název“. Celkem tak měsíční splátka činila 1 298 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo ve smlouvě sjednáno právo žalobkyně na náhradu nákladů upomínání a dále právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.
5. Z přílohy č. 1 ve spojení s výpisem z bankovního účtu za měsíc listopad 2021, výplatní páskou za měsíc prosinec 2021, kopií občanského průkazu žalovaného, výstupem z evidence neplatných dokladů, výstupem z evidence zkratka a výstupem z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela ze skutečnosti, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 26 870 Kč a dále, že jeho průměrné měsíční výdaje na bydlení činí 13 050 Kč. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl ke své osobě, že je ženatý, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem a jeho zaměstnavatelem je právnická osoba právnická osoba právnická osoba Dále bylo zjištěno, že v měsíci listopadu byla na bankovní účet žalovaného připsána částka 20 743 Kč označená jako mzda od právnická osoba anonymizováno obec. Za měsíc prosinec byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 23 119 Kč, přičemž její součástí byly též mimořádné odměny ve výši 4 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že občanský průkaz žalovaného nebyl ke dni 24. 1. 2022 evidován jako neplatný, záznam ohledně žalovaného v evidenci zkratka byl negativní a s žalovaným nebylo ke dni 24. 1. 2022 vedeno insolvenční řízení, neboť věc vedená u název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka již byla k tomuto dni pravomocně skončena.
6. Z detailů pohybu – plateb převodem uvnitř banky s ID operace číslo a ID operace číslo bylo zjištěno že žalobkyně dne 26. 1. 2022 převedla na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku 8 352 Kč a dále částku 15 648 Kč převedla na svůj bankovní účet jako doplatek úvěru číslo.
7. Z dopisu ze dne 21. 1. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně informovala písemně žalovaného o tom, že došlo k zesplatnění úvěru a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 95 940,23 Kč, a to ve lhůtě do 3. 3. 2023. Dopis byl žalovanému odeslán dne 21. 1. 2023.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
12. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně dne 26. 1. 2022 uzavřela se žalovaným smlouvu, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl zčásti použit na úhradu předchozích závazků žalovaného u žalobkyně (15 648 Kč) a zčásti též na úhradu nákladů spotřebitelského úvěru (6 000 Kč). Zbývající částka 8 352 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím informací získaných od žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. K tomu měla žalobkyně k dispozici výplatní pásku za měsíc prosinec 2021 a výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc listopad 2021. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč a dále se zavázal spolu s měsíční splátkou hradit za doplňkovou službu„ název“ částku 526 Kč. Žalovaný nesplácel sjednaný úvěr řádně a včas, když na smlouvu uhradil pouze částku 12 980 Kč. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 95 940,23 Kč, a to ve lhůtě do 3. 3. 2023.
13. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, neb žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela ze skutečnosti, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 26 870 Kč. Dle předloženého výpisu z účtu a výplatní pásky byla žalovanému v měsíci listopadu 2021 vyplacena mzda ve výši 20 743 Kč a za měsíc prosinec 2021 činila mzda žalovaného 23 119 Kč. Z toho tedy nelze dovodit, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 26 870 Kč, když navíc v měsíci prosinec 2021 byly součástí mzdy mimořádné odměny ve výši 4 000 Kč. Dle předložených důkazů lze tak dospět k závěru, že prokázaný příjem žalovaného činil maximálně 21 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného pak žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 13 050 Kč. Nebyly však soudu předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že žalobkyně výši těchto měsíčních výdajů na bydlení jakýmkoliv způsobem ověřovala (např. prostřednictvím dokladu o výši nájmu, inkasa, výši záloh na energie apod.). K dalším pravidelným výdajům žalovaného nebylo v příloze č. 1 zaznamenáno ničeho a lze tak usuzovat, že s takovými výdaji žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nepočítala. Není však možné, aby žalovaný neměl žádné pravidelné výdaje na stravu, ošacení, telefon, internet, pojištění, léky, hygienické potřeby, záliby, dopravu atp. Navíc žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že má vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem a ohledně těchto výdajů též nebylo v rámci formuláře pro posouzení úvěruschopnosti zaznamenáno ničeho. Lze tedy shrnout, že žalobkyně neměla prokázán pravidelný měsíční příjem žalovaného, ze kterého při posouzení úvěruschopnosti vycházela, neměla ověřenou skutečnou výši měsíčních výdajů na bydlení žalovaného, nepočítala s tím, že žalovaný musí mít i další pravidelné výdaje (jiné než na bydlení) a že též musí plnit vyživovací povinnost vůči svým dvěma dětem. Na základě všech těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavření smlouvy v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, a v důsledku toho je třeba na uzavřenou smlouvu hledět jako na absolutně neplatnou.
14. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu § 588 o. z. Z citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná a to přesto, že zákon č. 257/2016 Sb. pro takovýto případ nestanoví explicitně sankci absolutní neplatnosti.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že byla prověřena schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr a smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná, nemohl z takovéto smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani zaplatit poplatky či smluvní úroky. Jelikož bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 24 000 Kč (15 648 Kč na úhradu předchozího závazku a 8 352 Kč převodem na bankovní účet), vzniklo na jeho straně v této výši bezdůvodné obohacení. Žalovaný již na smlouvu, dle tvrzení žalobkyně, uhradil částku 12 980 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy činí 11 020 Kč (24 000 Kč – 12 980 Kč). Co do této částky bylo žalobě vyhověno jako důvodné podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (95 706,30 Kč – 11 020 Kč = 84 686,30 Kč), a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že nebylo vycházeno z poskytnutí částky 30 000 Kč, neb částka 6 000 Kč byla dle smlouvy započtena na náklady úvěru (nebyla tedy skutečně vyplacena žalovanému), na které však žalobkyně nemá nárok, a to s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy.
16. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 11 020 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 21. 1. 2023 (odeslaným téhož dne) vyzván k uhrazení dlužné částky do 3. 3. 2023. Tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl tak povinen vydat bezdůvodné obohacení do 3. 3. 2023 a ode dne následujícího je v prodlení s úhradou dlužné částky. Proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení, z částky 11 020 Kč, ode dne 4. 3. 2023, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu byl jako nedůvodný zamítnut. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.
17. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o prokázání nároku na celou žalovanou částku, respektive o prokázání skutečnosti, že posoudila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci procesně úspěšný v převážném rozsahu a měl by tak právo na částečnou náhradu svých nákladů řízení. Žalovanému však v této fázi řízení žádné náklady nevznikly, a proto mu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Písku.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný jejich splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekuci.