Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 48/2023-22
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 20 259 Kč / úvěr
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 259 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 259 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 14. 10. 2021 do 2. 12. 2022, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 3. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 942,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 202 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu číslo variabilní symbol.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 259 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 259 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 000 Kč od 14. 10. 2021 do 2. 12. 2022, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 000 Kč od 3. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 942,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na doplatku soudního poplatku částku 202 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 20 259 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále též jen„ původní věřitel“), s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 13. 9. 2021 úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 13. 10. 2021 Vedle jistiny dluhu ve výši 14 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 844,75 Kč a smluvního úroku ve výši 414,25 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 15. 11. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.
3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Protože se žalovaná ve věci nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala nečinná, provedl soud k důkazu pouze listin y předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 13. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit úvěr spolu s příslušenstvím jednorázově do 13. 10. 2021. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně, RPSN činilo 4 251,06 %, celková výše poplatku za sjednání úvěru byla smluvena ve výši 4 675,80 Kč (při řádném splácení) a celková částka ke splacení úvěrovaným činila 19 090,05 Kč. Účastníci ve smlouvě ujednali též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru (na 5 dní ve výši 920 Kč, na 10 dní ve výši 1 840 Kč, na 20 dní ve výši 3 690 Kč, na 30 dní ve výši 5 540 Kč).
6. Z potvrzení o platbě se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 13. 9. 2021 převedla částku 14 000 Kč na účet žalované č. bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru.
7. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 29. 6. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni a že žalované bylo toto postoupení postupitelem oznámeno.
8. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2022 včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby.
9. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
13. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 1810 občanského zákoníku , na základě níž poskytla žalované úvěr (jistinu) ve výši 14 000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek dle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno postupitelem. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována.
21. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující občanského zákoníku ), podrobil soud mluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 , a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
22. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí 4 251,06 %, poplatek za sjednání úvěru činí 4 678,80 Kč při řádném splácení a poplatek za prodloužení splatnosti úvěru o 5 dní činí 920 Kč (při krátkodobé splatnosti úvěru), přičemž úvěrujícímu dále svědčila smluvní pokuta 0,1 % denně při prodlení, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele označit jako zjevně nespravedlivou a zjevně v rozporu s dobrými mravy. Smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 občanského zákoníku . Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (§ 580 odst. 1 , § 588 občanského zákoníku ) pro zmíněnou nespravedlivost. Jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku .
23. Dále soud posuzoval obsah smlouvy, resp. jednání uzavření smlouvy předcházející z pohledu zkoumání úvěruschopnosti žalované. V řízení nebylo prokázáno, že by ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr po posouzení její schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně ve svém vyjádření v reakci na výzvu soudu pouze odkázala na čl. X smlouvy o spotřebitelském úvěru s tím, že dle tohoto článku byla právní předchůdkyně žalobkyně zmocněna žalovanou při posuzování úvěruschopnosti k přístupu do veřejných registrů. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, ověřovala, zda není evidována v centrální evidenci exekucí, registru EUCB, vycházela z lustrací z veřejně dostupných databází NRKI, BRKI, nevyžádala si však žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalované, o finanční situaci žalované (nevyžádala si např. měsíční výpisy z účtu žalované, z nichž by bylo zřejmé, zda a s jakým„ cashflow“ hospodařila v době před schválením úvěru). Předchůdkyně žalobkyně tedy zkoumala úvěruschopnost žalované nikoliv v rozsahu a kvalitě předpokládané zákonem o spotřebitelském úvěru. I z tohoto důvodu tak pokládá soud posuzovanou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
24. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy o úvěru má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku ). Protože žalovaná ničeho neuhradila, ale byla jí poskytnuta částka 14 000 Kč, je povinna dlužnou jistinu ve výši 14 000 Kč vrátit. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti poskytnuté jistiny. Žalovaná byla prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzvána nejdříve předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2022, a to ve lhůtě do tří dnů. Tato výzva byla žalované podle poštovního podacího lístku odeslána dne 24. 11. 2022. Z pravidelného chodu věcí, při zohlednění ustanovení § 573 občanského zákoníku je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 29. 11. 2022 a dne 30. 1. 2022 započala běžet třídenní lhůta pro zaplacení a poslední den lhůty připadl na den 2. 12. 2022. Ode dne 3. 12. 2022 je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 14 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku II. co do částky 14 000 Kč a z ní plynoucích požadovaných zákonných úroků z prodlení ode dne 3. 12. 2022 ve výši dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu, tedy co do dále požadované jistiny a zákonných úroků z prodlení, soud ve výroku I. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 942,12 Kč, přičemž tato částka představuje 38,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,11 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,89 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 013 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 259 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud při výpočtu nákladů řízení vycházel z § 14b a. t., když se v daném případě jednalo o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (smlouva o úvěru), hodnota sporu nepřesáhla 50 000 Kč.
26. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 202 Kč vychází z ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen žalobkyně, přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. písm. b) Sazebníku částku 1 013 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 811 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.