Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 238/2022-75
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení částky 97 267,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 492 Kč, do dvanácti měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 71 775,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 978,49 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 50 123,86 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 915,99 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 51 323,86 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 001,34 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 45 079,23 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 822,01 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 45 943,23 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 492 Kč, do dvanácti měsíců od právní moci rozsudku.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 71 775,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 978,49 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 50 123,86 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 915,99 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 51 323,86 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 5 001,34 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 45 079,23 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 822,01 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 45 943,23 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 51 326,86 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené se žalobkyní dne datum. Po prověření úvěruschopnosti poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84měsíčních splátkách po 1 515 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 24,56 % ročně od datum. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 42 420 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného přípisem ze dne datum ke splacení celého úvěru. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny dluhu ve výši 50 123,86 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 6 978,49 Kč a dále úroku 24,56 % ročně z částky 50 123,86 Kč od datum do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 51 323,86 Kč od datum do zaplacení.
2. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Po prověření úvěruschopnosti poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 84měsíčních splátkách po 1 532 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 19,64 % ročně od datum. Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem 52 088 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného přípisem ze dne
datum ke splacení celého úvěru. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny dluhu ve výši 45 079,23 Kč, poplatku ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 500 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 130 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby ve výši 822,01 Kč a dále úroku 19,64 % ročně z částky 45 079,23 Kč od datum do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 45 943,23 Kč od datum do zaplacení.
3. K výzvě soudu doplnila žalobkyně skutková tvrzení ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru v podání ze dne
datum. Žalobkyně uvedla, že svoji zákonnou povinnost naplnila v obou případech smluv sjednávaných se žalovaným důsledným zjišťováním kreditního skóre žadatele. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení závazků ze strany klienta. Žalobkyně ověřovala schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje, zohledňuje přitom rodinné postavení klienta zejména jeho vyživovací povinnosti, příjem partnera a další skutečnosti. Žalobkyně předložila k důkazu úvěrové karty k oběma uzavřeným smlouvám. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného jako žadatele v registru SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, v obou případech smluv s negativním výsledkem.
4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
6. Soud provedl dokazování listinami: smlouvou o hotovostním úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, úvěrovými podmínkami číslo anonymizováno, výpisem čerpání a úhrad ke smlouvě číslo výzvou ke splacení celého úvěru dle smlouvy číslo ze dne datum, poštovním podacím archem ze dne datum, smlouvou o hotovostním úvěru a smlouvou o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, úvěrovými podmínkami číslo anonymizováno, výpisem čerpání a úhrad ke smlouvě číslo výzvou ke splacení celého úvěru dle smlouvy číslo ze dne datum, poštovním podacím archem ze dne datum, předžalobní výzvou k plnění ze dne datum včetně poštovního podacího archu ze dne datum, úvěrovou kartou ke smlouvě číslo úvěrovou kartou ke smlouvě číslo úvěrovou zprávou, úvěrovou zprávou.
7. Na základě předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:
8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, se splatností v 84 měsíčních splátkách po 1 515 Kč, s úrokem 24,56 % ročně. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad byl úvěr žalovanému vyplacen dne datum a žalovaný zaplatil ve splátkách celkem 42 420 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne datum pro prodlení žalovaného s úhradou závazků ze smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy číslo posoudila žalobkyně na základě údajů poskytnutých žalovaným a uvedených ve smlouvě o úvěru a v úvěrové kartě. Dle smlouvy a karty měl žalovaný jediný zdroj příjmů ze mzdy (zaměstnanec společnosti právnická osoba se sídlem v obec) ve výši ve výši 22 000 Kč, byl svobodný a bezdětný. Jako druh bydlení je uvedeno vlastní dům/byt. Žalovaný měl závazky vůči jiným společnostem ve výši celkem 8 307 Kč a dále měl závazek vůči žalobkyni ve výši 1 532 Kč. Výdaje žadatele jsou stanoveny ve výši životního minima částkou 3 410 Kč. Výsledky lustrací žalovaného v externích registrech (MVCR, CEE, příjmení, ISIR, NRKI, SOLUS) jsou negativní. Soud nepřehlédl, že měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem ve výši 10 000 Kč jsou v kartě přeškrtnuty a nejsou zahrnuty do dalšího výpočtu skóre.
9. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, se splatností v 84 měsíčních splátkách po 1 532 Kč, s úrokem 19,64 % ročně. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad byl úvěr žalovanému vyplacen dne datum a žalovaný zaplatil ve splátkách celkem 52 088 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne datum pro prodlení žalovaného s úhradou závazků ze smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy číslo posoudila žalobkyně na základě údajů poskytnutých žalovaným a uvedených ve smlouvě o úvěru a v úvěrové kartě. Dle smlouvy a karty měl žalovaný jediný zdroj příjmů ze mzdy (zaměstnanec společnosti právnická osoba se sídlem v obec) ve výši 21 000 Kč, byl svobodný a bezdětný. Jako druh bydlení je uvedeno vlastní dům/byt. Žalovaný měl závazky vůči jiným společnostem ve výši celkem 10 273 Kč a dále měl závazek vůči žalobkyni ve výši 3 690 Kč. Výdaje žadatele jsou stanoveny ve výši životního minima částkou 3 410 Kč. Výsledky lustrací žalovaného v externích registrech (MVCR, CEE, KAMALI, ISIR, NRKI, SOLUS) jsou negativní. Soud nepřehlédl, že měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem ve výši 2 500 Kč jsou v kartě přeškrtnuty a nejsou zahrnuty do dalšího výpočtu skóre.
10. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je svobodný a má jedno dítě (ročník 2015).
11. Z katastru nemovitostí list vlastnictví katastrální uzemí soud zjistil, že na adrese bydliště žalovaného uvedené ve smlouvě„ ulice a číslo, obec“ se nachází dům s byty. Byt číslo byl v době sjednávání obou spotřebitelských úvěrů ve vlastnictví manželů jméno a jméno příjmení, tedy nikoli žalovaného.
12. Závazkové vztahy, které vznikly mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se oba tyto závazkové vztahy řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
17. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C –679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.
18. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost před uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
19. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost. Doplnila potvrzení o provedení ověření bonity a úvěrovou zprávu, nedoložila však žádné listin y, kterými byly zjištěné informace ověřeny. Měsíční výdaje žadatele jsou stanoveny na základě statistických údajů o životním minimu dospělého jedince. Příjem žalovaného nebyl nijak ověřen. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žadateli vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl poskytovatel k závěru, že žalovaný je dostatečně solventní. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí jí nabízených finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci).
20. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že v obou případech sjednávání spotřebitelského úvěru žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatele jako spotřebitele. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když bez dostatečných podkladů vůbec nezkoumal příjmy žadatele ani jeho pravidelné a nezbytné výdaje, vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatele o tom, že je zaměstnán a má pravidelný příjem, aniž by žádala prokázání těchto informací. Žalobkyně nijak nezkoumala a neověřovala základní výdaje žalovaného zejména náklady na bydlení, ačkoli informaci o„ vlastním“ bydlení bylo možno ověřit z veřejně dostupné části katastru nemovitostí. Stejně tak nebyla žalobkyní nijak zohledněna informace, že žalovaný bydlí ve obec, ale pracuje ve firmě se sídlem v obec, což s sebou nese důvodný předpoklad nákladů na dopravu do zaměstnání.
21. S ohledem na uvedené soud posoudil obě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jak smlouvu číslo ze dne datum tak i smlouvu číslo ze dne datum jako neplatné. V důsledku toho je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Na základě neplatných smluv číslo číslo bylo žalovanému poskytnuto plnění celkem 120 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil částku 42 420 Kč na smlouvu číslo částku 52 088 Kč na smlouvu číslo celkem tedy zaplatil
94 508 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 25 492 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal.
23. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka v době„ přiměřené možnostem spotřebitele“, stanovil soud splatnost dlužné částky ve lhůtě dvanácti měsíců. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou vedena další soudní i exekuční řízení k vymožení peněžitých plnění. S ohledem na uvedené skutečnosti s přihlédnutím k výši dluhu shledal soud uvedený způsob úhrady za přiměřený aktuálním možnostem žalovaného.
24. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
25. Soud proto požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 25 492 Kč zamítl.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 59 218,34 Kč (51 323,86 Kč + 6 978,49 Kč + 915,99 Kč) ze smlouvy číslo částky 51 766,58 Kč (45 943,23 Kč +
5 001,34 Kč + 822,01 Kč) ze smlouvy číslo tj. celkem 110 984,92 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 25 492 Kč. V dané věci tedy byl úspěšný žalovaný (56,06% čistý úspěch), kterému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.