Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 177/2022-21

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

o 16 275,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 16 275,75 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 12 023,12 Kč od datum do zaplacení, se zamítá

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 7 550,40 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 16 275,75 Kč s 8,25% ročním úrokem z prodlení z částky 12 023,12 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 7 550,40 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 16 275,75 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy

o neúčelovém revolvingovém úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní

a žalovanou, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala částku ve výši 32 909 Kč včetně poplatků a příslušenství žalobkyni vrátit v minimálních měsíčních splátkách po 760 Kč. Žalovaná se dále zavázala platit měsíční pojistné pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z údajů poskytnutých samotnou žalovanou

a z předloženého výpisu z účtu. Žalovaná celkem načerpala částku ve výši 21 322 Kč, avšak uhradila toliko 21 322 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 12 023,12 Kč, dlužné splátky pojištění 543,42 Kč, dlužné úroky 1 209,21 Kč, dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč a dlužné úhrady nákladů za upomínky

ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává, když činí nesporným, že na základě smlouvy ze dne datum načerpala částku ve výši 21 322 Kč, avšak žalobkyně řádně neprověřovala její příjmy či výdaje, tudíž žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost, v důsledku čehož je smlouva absolutně neplatná. Nedostatek finančních prostředků byl patrný z výpisů z účtu žalované. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyni uhradila 21 322 Kč. Navrhováno bylo zamítnutí žaloby.

3. K ústnímu jednání se dostavila toliko žalovaná, žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s  , v účinném znění (dále jen„ “) v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru cofiflexi číslo opatřené datem

datum, že v této je žalovaná označena jménem, příjmením a rodným číslem a že v ě se žalobkyně a žalovaná dohodly tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala částku s dalšími poplatky a úroky v celkové výši 32 909 Kč vrátit, a to v minimálních měsíčních splátkách ve výši 760 Kč. V ě uvedené tyto údaje: způsob bydlení – dům u rodičů; rodinný stav – rozvedená; čistý měsíční příjem klienta – 28 500 Kč; Nájem/hypoté – 1 500 Kč; splátky úvěrů. Leasingů a půjček – 10 000 Kč. je podepsána oběma účastníky řízení.

6. Z y označené jako Výpis z běžného účtu za měsíc březen 2019, že na účet bylo připsáno 93 449,68 Kč a odespáno 86 369,55 Kč. Dále jsou z y patrné úhrady od společnosti

OPR- právnická osoba, příjmení příjmení, anonymizována tři slova, právnická osoba, právnická osoba,

a dále úhrada mzdy anonymizováno a ulice akademie ve výši 29 278 Kč.

7. Ze shodných tvrzení účastníků řízení vzal soud dále za prokázáno, že žalobkyně i žalovaná připojily k ě vymezené v odst. 5. tohoto rozsudku své podpisy; že žalobkyně vyplatila žalované 21 322 Kč; a že žalovaná doposud uhradila žalobkyni 21 322 Kč.

8. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil

žádné podstatné skutečnosti (to se týká zejména výpisů z účtů předložených žalovanou –

srov. odst. 20. tohoto rozsudku).

9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Dne datum se účastníci řízení dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované částku 20 000 Kč, kterou s dalšími poplatky a úroky v celkové výši 32 909 Kč žalovaná vrátí; žalovaná obdržela od žalobkyně celkem 21 322 Kč, když žalovaná stejnou částku žalobkyni i uhradila; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.

10. Podle , , ve znění ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky řízení (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,

a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

17. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. příjmení relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované § a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015,

sp. zn. , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela.

Lze rovněž zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020,

sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

20. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím údajů získaných od žalované a rovněž prostřednictvím výpisu z účtu žalované. Byť z výpisu z účtu za měsíc březen 2019 vyplývá určitý příjem a způsob hospodaření žalované, žalobkyně nepředložila soudu výpisy z účtu žalované za další měsíce

či jinou u, z níž by bylo patrné, že žalovaná takovými příjmy disponuje a takto hospodaří dlouhodobě, tudíž nelze mít za prokázané zkoumání jak příjmové, tak výdajové stránky žalované. Jestliže v průběhu řízení výpisy z účtu za předcházející měsíce předložila žalovaná, taková skutečnost nemění ničeho na tom, že žalobkyně si měla tyto výpisy z účtu vyžádat v době uzavření smlouvy, což tvrzeno nebylo a naopak tvrzeno bylo to, že žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu za toliko jeden měsíc. Lze proto uzavřít, že s ohledem na takto omezené podklady pro posouzení úvěruschopnosti žalované se žalobkyně v době uzavření smlouvy spoléhala na tvrzení samotné žalované, aniž by takto získané údaje řádně ověřovala. Přitom např. informace stran výdajové stránky žalované jsou zcela nereálné, když tvrzené náklady na bydlení ve výši

1 500 Kč nedosahují prakticky ani jedné třetiny nákladů na bydlení

v nejlevnějších jednopokojových bytech v obvyklých případech. I když žalovaná dle svých tvrzení bydlí u rodičů, je zjevné, že žalobkyně přinejmenším v tomto rozsahu na ověření výdajové stránky žalované zcela rezignovala. Dále nelze přehlédnout, že z výpisu z účtu, který měla žalobkyně k dispozici, je patrné, že žalovaná čerpala finanční prostředky od jiných poskytovatelů úvěrů resp. zápůjček, tudíž již z této skutečnosti mělo být žalobkyni zřejmé, že další úvěr s ohledem na situaci žalované nemá smysl a jeho splácení lze očekávat jen stěží, pročež žalobkyně neměla v takovém případě žalované úvěr poskytnout. Jelikož po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované, dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované § 86

a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).

21. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., nicméně žalovaná oproti obdržení částky 21 322 Kč stejnou částku již zaplatila, lze tudíž uzavřít, že žalovaná není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužna ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle kterého plně procesně úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 550,40 Kč. V dané věci zástupce žalované učinil v řízení 3 úkony právní služby dle , d) a g) (dále jen„ vyhlášky“), a to převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání, za což náleží žalované odměna v celkové výši 5 340 Kč, když sazba za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 16 276 Kč odpovídá částce 1 780 Kč ( ve spojení s  . vyhlášky). Dále žalované náleží náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky za 2 úkony právní služby po 300 Kč, tj. celkem 900 Kč. Náhrada 21 % DPH

dle z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 6 240 Kč) odpovídá částce 1 310,40 Kč – zástupce žalované doložil, že je plátcem této daně. Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě dle k rukám zástupce žalované dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).