Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 6/2023-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 19.176 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 19.3.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 7.176 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.000 Kč od 16.7.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.394,90 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 19.3.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 7.176 Kč a pro úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 12.000 Kč od 16.7.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1.394,90 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 15.240 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 12.000 Kč od 16.7.2021 do zaplacení a částky 3.936 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému dne 12.2.2021 spotřebitelský úvěr. Strany uzavřeli smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál. Žalovaného identita byla ověřena pomocí aplikace Kontomatik, která podléhá úpravě směrnice PSD2, přičemž žalovaný zadá do aplikace své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví své domovské banky a ta následně sdělí žalobci údaje žalovaného. Žalobce poskytl žalovanému dne 12.2.2021 úvěr ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9% denně z vypůjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 15.7.2021, kdy žalovaný byl povinen žalobci uhradit částku 15.240 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce požaduje zaplacení jistiny úvěru a úrok z úvěru v celkové výši 15.240 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smluvní pokutu žalobce účtuje od 16.7.2021 z částky 12.000 Kč do 9.6.2022 (vydání předžalobní upomínky) ve výši 3.936 Kč. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 9.6.2022, odeslanou dne 11.6.2022.
V podání ze dne 9.3.2023 žalobce doplnil, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného mj. dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a dále měsíční náklady žalovaného a současně skutečnost, že žalovaný není ženatý (singl). Současně uvedl, že v domácnosti s žalovaným žije kromě něj ještě další 1 osoba s příjmem. Příjem žalovaného byl ověřen skrze aplikaci Kontomatik. Dále byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla provedena řádně. Totožnost žalovaného byla ověřena pomocí aplikace Kontomatil a z kopie žalovaným doloženého občanského a řidičského průkazu. Existence bankovního účtu žalovaného (na který byly zaslány peněžní prostředky) vyplývá z aplikace Kontomatik a z doložených výpisů z účtu žalovaného. Ze služby„ Open banking services“ je možné získat online přístup k informacím o účtu (poskytuje data jako aktuální zůstatek na účtu, datum nejstarší transakce, majitele účtu, každé transakci včetně titulu, odesílajícího/příjemce, datumu, částky a dalších). Z potvrzení o platbě je prokázáno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného částku 12.000 Kč dne 12.2.2021. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z dotazníku vyplněným žalovaným (č.l.18) soud zjistil, že žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, žije s rodinou, uvedl zaměstnavatele. Uvedl celkový měsíční příjem ve výši 35.000 Kč, měsíční úvěrové výdaje – 10.000 Kč, celkové měsíční výdaje 15.500 Kč, počet členů domácnosti - 1 a počet členů domácnosti s příjmem (kromě něho) – 0. Dále předložil kopii občanského průkazu a kopii řidičského průkazu.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce poskytne žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 12.000 Kč. Po obdržení potvrzení o poskytnutí úvěru bude úvěr poukázán na bankovní účet žalovaného. Doba trvání úvěru činí 30 dnů, kdy žalovaný uhradí jednu splátku ve výši 15.240 Kč v případě splnění podmínek akce„ První půjčka zdarma“. Úroková sazba činí 0,9% z vypůjčené částky denně. Smluvní pokuta činí 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je klient v prodlení.
Podle potvrzení o provedené platbě žalobce vyplatil na účet uvedený žalovaným částku 12.000 Kč dne 12.2.2021.
Z výpisů z účtu žalovaného za období od 7.9.2020 do 12.2.2021 soud zjistil, že příjmy žalovaného činila dne 8.9.2020 částka 33.250 Kč, dne 8.10.2020 částka 35.291 Kč, dne 6.11.2020 částka 30.147 Kč, dne 8.12.2020 částka 28.438 Kč a dne 8.1.2021 částka 39.168 Kč od právnická osoba anonymizováno.
Předžalobní upomínkou ze dne 9.6.2022 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení celkové částky ve výši 25.029,40 Kč.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi účastníky byla dne 12.2.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 Kč. Peníze byly převedeny dne 12.2.2021 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9% z vypůjčené částky denně ve lhůtě 30 dnů od obdržení finančních prostředků. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný nezaplatil žalobci žádnou částku. Výzvou ze dne 9.6.2022 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky 25.029,40 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného a na základě výpisu z účtu žalovaného. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný. Dle tvrzení žalobce vycházel z měsíčního příjmu žalovaného uvedeného v dotazníku (35.000 Kč), potvrzeného z výpisu z účtu žalovaného. Žalobce nahlédl do registru SOLUS, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce se nezajímal o skutečné výdaje žalovaného, kdy vycházel z měsíčních výdajů uváděných žalovaným v dotazníku, aniž by uvedl jejich výši (v dotazníku uvedeny celkové měsíční výdaje 15.500 Kč a měsíční objem úvěru 10.000 Kč) a které žádným způsobem neověřil. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného a ani z předložených dokladů nevyplývá, že by žalovaný své výdaje nějakým způsobem dokládal. Žalobce neuvedl ani jaké konkrétní výdaje z předloženého výpisu z účtu zjistil. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, kdy bez bližšího prověření vycházel z údajů uvedených žalovaným, aniž by uvedl, jaké byly a zda a jak je ověřoval a co zjistil, a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. Žalobce po formální stránce učinil určitá zkoumání (šetření v uvedených registrech a zkoumání z výpisu z bankovního účtu žalovaného), tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o jeho výdaje. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
V řízení bylo prokázáno (výpisem z účtu), že žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 12.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 o.z. vydat. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný nezaplatil ničeho. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 12.000 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.3.2023. Nárok se stal splatným 18.3.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.3.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.3.2023 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 21.115,30 Kč (částku 15.240 Kč + částku 3.930 Kč + 1.939,30 Kč – úrok z prodlení 8,5% ročně z částky 12.000 Kč od 16.7.2021 do 9.6.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 12.409,30 Kč (jistina – 12.000 Kč + 1409,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% z 12.000 Kč od 19.3.2023 do 9.6.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 58,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 41,5%. Poměr úspěchu tedy činí 17% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 1.740 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.285,20 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem 8.205,20 Kč, z toho 17% činí částka 1.394,90 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se jejího plnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.