Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
40 C 254/2022-56
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 700 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 700 Kč od 14. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2022 ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalované zaplacení částky 18 700 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 27. 6. 2018 smlouvu o neúčelovém revolvingovém úvěru„ název“ číslo. Žalobkyně před sjednáním smlouvy posoudila řádně a s odbornou péčí výdaje i příjmy dlužníka důležité pro stanovení úvěruschopnosti dlužníka. Ve smlouvě žalovaná uvedla a stvrdila svým podpisem, že její měsíční příjem činí celkem 44 500 Kč měsíčně. Dále uvedla, že bydlí v nájmu, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce – závazky po splatnosti. Náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně 10 000 Kč, náklady na nájemné činí 5 000 Kč, je rozvedená a má tři vyživovací povinnosti. Žalobkyně výdaje prověřila a vyhodnotila na základě telefonického prověřování, nahlédnutím do veřejně přístupných evidencí a databází poskytovatelů úvěrů dále zjištěné informace porovnala s vlastním statistickým modelem a přihlédla též v souladu s judikaturou i ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva včetně průměrného nájemného (databáze Českého statistického úřadu). Na tomto základě žalobkyně stanovila existenční výdaje žalované na částku 7 750 Kč. Dále žalobkyně přičetla náklady žalované na splátky nového úvěru od žalobkyně 695 Kč. Dále byl přičteny výdaje na splátky ve výši 10 000 Kč - zjištěno na základě prověřování v CRIF. A výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč. Celkový příjem dlužníka byl zjištěn z jeho prohlášení v úvěrové smlouvě a telefonicky u zaměstnavatele a z výpisu sociálních dávek ve výši 44 500 Kč. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala poskytnout žalované disponibilní úvěrový limit ve výši 30 000 Kč a při splnění podmínek pak vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Předmětem čerpání byl nákup zboží. Čerpání proběhlo účelově na účet obchodníka č. bankovní účet jako úhrada kupní ceny za žalovanou ve výši 28 780 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v celkem 72 splátkách po 695 Kč měsíčně spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně. Splatnost první splátky byla stanovena k 15. dni měsíce následujícího po datu schválení smlouvy a každé další pak k 15. dni v měsíci. Žalovaná uhradila na splátkách celkem 29 960,60 Kč, z čehož byla částka 15 680,06 Kč započtena na úhradu úroků, částka 10 080 Kč na úhradu jistiny a částka 4 200 Kč na úhradu nákladů spojených s vymáháním. Vzhledem k opakovanému prodlení žalované s úhradou splátek úvěru, žalobkyně dopisem ze dne 1. 2. 2022 odstoupila od smlouva. Odstoupení bylo zasláno na poslední známou adresu žalované dne 4. 2. 2022 a nabylo účinnosti v souladu s ust. 8.3 VOP nejpozději ke dni 13. 2. 2022. Celkový dluh žalované sestává z nevrácených peněžních prostředků ve výši 18 700 Kč Vedle zaplacení dlužné částky žalobkyně požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 14. 2. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaná se nevyjádřila.
3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.
5. Dne 20. 6. 2018 uzavřela žalobkyně prostřednictvím zprostředkovatele úvěru právnická osoba s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru název číslo jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši úvěrového limitu 30 000 Kč. První čerpání úvěru ve výši 28 780 Kč bylo účelově vázáno na koupi relaxačního zboží. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 72 měsíčních splátkách ve výši 695 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,9 % a celková částka splatná žalovanou činila 50 040 Kč. První splátka byla splatná dne 15. 7. 2018. Ve smlouvě dále bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná s čistým hlavní měsíčním příjmem 30 000 Kč, jiným pravidelným příjmem 14 500 Kč, splátkami úvěrů a leasingů ve výši 10 000 Kč a náklady na nájem (bez služeb a energií) ve výši 5 000 Kč (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru název).
6. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně u žalované ve věci smlouvy o úvěru číslo po provedené analýze dospěla k závěru, že klient byl ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným. Příjem žalované měl být ověřovány telefonicky u zaměstnavatele. S účinností od 1. 10. 2017 byl žalované zvýšen rodičovský příspěvek na dítě narozené v roce 2016 na 8 000 Kč a přídavek na dítě narozené v roce 2011 na 610 Kč měsíčně (zjištěno z Oznámení o změně výše dávky SSP ze dne 1. 11. 2017). S účinností od 1. 1. 2018 byl žalované zvýšen příspěvek na dítě narozené v roce 2011 na 800 Kč měsíčně, příspěvek na dítě narozené v roce 2014 na 800 Kč měsíčně a příspěvek na dítě narozené v roce 2016 na 800 Kč měsíčně (zjištěno z Oznámení o změně výše dávky SSP). Z Výpisu z běžného účtu žalované k datu výpisu 1. 7. 2018 bylo zjištěno, že v období výpisu 1. 6. 2018 30. 6. 2018 činil počáteční i konečný zůstatek 0 Kč.
7. Z důvodu nadbytečnosti soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nečinil žádná skutková zjištění z provedených důkazů, a to listin: Zpracování osobních údajů, Všeobecných pojistných podmínek č. číslo 2018, Sazebníku – revolvingový spotřebitelský úvěr název a Formuláře pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru název.
8. Žalobkyně uhradila dne 27. 6. 2018 na účet obchodníka právnická osoba částku 28 780 Kč na kontrakt číslo příjmení jméno (zjištěno z Potvrzení o čerpání a rozúčtování ve spojení s Potvrzením o čísle účtu obchodníka).
9. Z Výpisu z účtu číslo bylo zjištěno, že dne 27. 6. 2018 byla čerpána částka 28 780 Kč. Žalovaná následně od července 2018 relativně pravidelně hradila splátky až do srpna 2020. Poté se začala dostávat s platbami do prodlení. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 29 960,06 Kč (zjištěno z Přehledu splátek žalované číslo).
10. Dopisem ze dne 1. 2. 2022 žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru číslo z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Současně žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 21 695,66 Kč (zjištěno z Odstoupení od smlouvy). Dopis byl žalované odeslán dne 4. 2. 2022 (zjištěno z Podacího archu ze dne 4. 2. 2022). Dopisem ze dne 3. 5. 2022 žalobkyně v zastoupení svým právním zástupcem opakovaně odstoupila od smlouvy o úvěru číslo z důvodu prodlení žalované s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 18 700 Kč (zjištěno z Dopisu z 3. 5. 2022). Dopis byl žalované odeslán dne 5. 5. 2022 (zjištěno z Podacího archu ze dne 5. 5. 2022).
11. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl B, vložka číslo s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z úplného výpisu z OR žalobkyně).
12. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
13. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
19. Soud nevzal za prokázáno, že poskytovatel úvěru při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť vůbec nezkoumal výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezil na uvedení ničím nepodložených částek. Již sama žalobkyně při posuzování úvěruschopnost žalované zkreslila žalovanou uvedené výdaje na bydlení, které žalovaná uvedla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaná zde uvedla náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč měsíčně, přičemž tato částka v sobě nezahrnovala náklady na služby a energie. Při vlastním posuzování úvěruschopnosti žalované, pak již žalobkyně zcela opomněla započíst i jakékoli náklady na služby spojené s nájmem a na energie. Tvrzenou výši příjmů žalované ze zaměstnání pak žalobkyně ověřovala pouze telefonicky, aniž by vyžadovala přesnější údaje o délce zaměstnání žalované, přičemž žalobkyni z předložených Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory muselo být známo, že žalovaná čerpá rodičovský příspěvek na nejmladší dítě a jsou jí přiznány přídavky na všechny tři děti v maximální možné výši. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 28 780 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o.z. a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila částku 29 960,06 Kč, tedy uhradila již více, než obdržela. Soudu proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok I.).
21. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.