Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 129/2022-67
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ;
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 109 080,03 Kč s příslušenstvím – úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46.855,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46.855,87 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 62.224,16 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100.602,03 Kč od 1. 11. 2021 do 8. 11. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 53.779,16 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7.186 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46.855,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46.855,87 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 62.224,16 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100.602,03 Kč od 1. 11. 2021 do 8. 11. 2021 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 53.779,16 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 7.186 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 109.080,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 3. 2. 2014 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě, které žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 945.439,24 Kč, které se zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný splátkám nedostál, dostal se do prodlení, Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů a od 1. 12. 2016 ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky – celkem tak žalobkyně po žalovaném požadovala smluvní pokutu ve výši 951,50 Kč, k jejímuž zaplacení jej vyzvala dopisem ze dne 27. 9. 2021. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně dopisem ze dne 27. 9. 2021 od smlouvy odstoupila. Ke dni zesplatnění žalovaný žalobkyni dlužil částku 109.080,03 Kč, která se sestávala z jistiny ve výši 98.785,53 Kč, z úroků ve výši 8.478 Kč, z pojistného ve výši 265 Kč, z nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 951,50 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani po opakovaných upomínkách neuhradil.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru dle § 588 občanského zákoníku neplatná.
3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného k žalobě ze dne 3. 8. 2022 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě údajů o příjmech, výdajích, závazcích a dalších informací uvedených žalovaným s tím, že nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje žalovaným poskytnuté byly nepřesné či nepravdivé. Stran posouzení výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z disponibilního příjmu zahrnujícího náklady na bydlení, ostatní pravidelné výdaje, závazky, splátky úvěru a po vícestupňovém ověření nebyla zjištěna nekonzistence. Žalovaný nebyl evidován v registru SOLUS jako osoba se závazky po splatnosti. Dále byla jeho úvěruschopnost posouzena dotazy na veřejné registry, a to na katastr nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenční rejstřík apod. Z těchto kontrol pak nevyplynuly žádné skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací a zpochybňující jeho schopnost splácet.
4. Soud u jednání konaného dne 8. 3. 2023 provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.
5. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo rámcové smlouvy o platebních službách ze dne 25. 2. 2014 soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi právnická osoba, [[]] a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do výše aktuálního úvěrového rámce 34.000 Kč a maximálního úvěrového rámce 100.000 Kč. K prvním čerpání úvěru ve výši 23.999 Kč došlo ke dni podpisu smlouvy. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím splátek, jejichž počet byl závislý na výši vyčerpaných peněžních prostředků a v min. výši 5 % z dlužné částky s termínem splatnosti ke každému 10. dni v měsíci. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,68 % ročně. Současně se žalovaný zavázal hradit žalobci poplatek za správu a vedení účtu ve výši 69 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti/smlouvě uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, podniká s čistým měsíčním příjmem ve výši 70.000 Kč. Žalovaný uvedl dále, že má náklady spojené s bydlením ve výši 2.000 Kč měsíčně a„ ostatní závazky“ ve výši 25.000 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně upravující režim úvěru a práva a povinnosti stran. Žalovaný byl současně účasten pojištění (viz přihláška k pojištění). Výše jednotlivých poplatků pak vyplývá ze sazebníku pro úvěry platného od 11. 3. 2020. Žalovaný se dostal s úhradou splátek úvěru do prodlení v květnu 2021 a neuhradil splátky úvěru za květen 2021 až září 2021 včetně. Žalovaný ke dni 20. 9. 2021 žalobkyni dlužil částku 109.080,03 Kč sestávající se z jistiny ve výši 98.785,53 Kč, z úroků ve výši 8.478 Kč, z pojistného ve výši 265 Kč, z náhrady nákladů za vymáhání ve výši 600 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 951,50 Kč. Žalovaný od 25. 2. 2014, kdy došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru, uhradil žalobkyni celkem částku 898.583,37 Kč. Jednotlivé žalovaným realizované platby pak vyplývají z výpisu u úvěrového účtu. Z tohoto výpisu také vyplývá, že žalovaný byl vedle jistiny úvěru povinen žalobkyni uhradit i poplatky, a to náklady na vymáhací předpis ve výši 600 Kč a smluvní pokutu v celkové výši 951,50 Kč. Žalovaný se dostal s hrazením splátek úvěru do prodlení, žalobkyně jej dopisem ze dne 18. 8. 2021 vyzvala k úhradě dlužných splátek. Žalovaný měl celkem z titulu čerpaného úvěru zaplatit žalobkyni částku 945.440 Kč. Žalovaný úvěr čerpal několika způsoby – platbami u obchodníka v celkové výši 109.091 Kč (viz výpis z účtu), převody finančních částek na účet žalovaného (viz výpisy z účtu) a výběry z bankomatu (viz výpis výběrů) S ohledem na prodlení žalovaného s hrazením splátek úvěru žalobkyně dopisem ze dne 27. 9. 2021 zaslaným žalovanému téhož dne doporučeně na adresu adresa, od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 108.081 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, proto byl k její úhradě vyzván mj. i právní zástupkyní žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 1. 11. 2021 zaslané žalovanému téhož dne doporučeně na adresu adresa.
6. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz dotazem na registr SOLUS, neboť to považoval s ohledem na níže prezentovaný právní názor soudu za nadbytečné. Skutečnost, zda žalovaný byl či nebyl před poskytnutím úvěru žalobkyní prověřován v tomto registru, nemůže zvrátit závěr soudu o tom, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostatečně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Nadto je dle soudu tento způsob ověření úvěruschopnosti až následný, kdy nejdříve poskytovatel úvěru musí od žadatele zjistit relevantní informace, tyto ověřit a ty následně ověřit ve veřejných registrech.
7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. Dle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 1. 2011, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku . Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 9 odst. 1 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 ).
16. Žalovaný v žádosti/smlouvě uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, podniká v oboru obchodu a služeb s čistým měsíčním příjmem 70.000 Kč, má výdaje spojené s bydlením ve výši 2.000 Kč měsíčně a další závazky ve výši 25.000 Kč měsíčně. Žalovaný jím uvedený příjem a výdaje nijak nedoložil. Sama žalobkyně u jednání soudu uvedla, že stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací sdělených žalovaným a žádné doklady týkající se příjmů a výdajů žalovaného neopatřovala. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně se pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalovaného, když obojí si od žalovaného doložit nenechala a nijak je tedy neprověřovala. I přesto byl úvěr žalovanému žalobkyní poskytnut. Žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně poměry žalovaného sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem ve veřejných registrech a objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které pro absenci dokladů o nich žádným způsobem neověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Žalobkyně stran žalovaným sděleného neověřila ničeho. Samotnou lustraci v registru SOLUS a v dalších veřejných registrech soud za dostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje, neboť údaje v nich obsažené nemají žádnou vypovídací hodnotu o tom, nakolik je žadatel o úvěr schopen povinnosti ze smlouvy o úvěru plnit. Údaje z nich vyplývající svědčí jen o tom, že v nich žalovaný nebyl evidován, příp. že vůči němu nebylo vedeno insolvenční řízení., nelze z nich však dovozovat, zda žalovaný bude schopen či neschopen splácet nově vzniklé závazky. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru je pak taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení. I v režimu z. č. 145/2010 Sb. pak má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.
17. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani ta skutečnost, že žalovaný by se uvedením nepravdivých údajů mohl dopustit trestného činu, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a tento má za svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti. Na závěrech soudu také ničeho nemění fakt, že žalovaný přestal úvěr splácet až v sedmém roce trvání závazku. Výše disponibilního příjmu, s kterým žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti v dané věci kalkulovala, je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně rezignovala na své povinnosti ověřit řádně úvěruschopnost žalovaného, irelevantní.
18. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),
a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.
19. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení jistiny, poplatků a smluvní pokuty v žalobě uvedené výši. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru čerpal částku 945.439,24 Kč (viz tvrzení žalobkyně) a tuto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno (viz tvrzení žalobce, které žalovaný nikterak nezpochybňoval), že žalovaný žalobkyni uhradil částku 898.583,37 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito dvěma částkami, a to částkou 945.439,24 Kč a částkou 898.583,37 Kč, tj. částku 46.855,87 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do zaplacení částky 46.855,87 Kč, a proto soud v tomto rozsahu zavázal žalovaného k její úhradě, a to dle § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou těchto částek do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku . Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016 ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právní zástupkyně žalobkyně ze dne 1. 11. 2021, který byl téhož předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. 4. 11. 2021 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat dobu tří dnů, tj. do 8. 11. 2021, což znamená, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky až od 9. 11. 2021, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení až od 9. 11. 2021 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právo žalobkyně na úrok z prodlení pak vyplývá z § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).
21. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 109.080,03 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí částkou 6.286,56 Kč. Žalobkyně tak byla v řízení procesně neúspěšná co do částky 62.224,16 Kč a částky 6.286,56 Kč, tj. co do částky 68.510,72 Kč. Při porovnání částky žalobou původně požadované (109.080,03 Kč = 100 % předmětu řízení) a částkou, ve vztahu, ke které byla žalobkyně procesně neúspěšná (68.510,72 Kč = 62,8 % předmětu řízení) tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný. Procesní neúspěch žalobkyně pak představuje procesní úspěch žalovaného, od kterého je ale pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení třeba odečíst neúspěch, tj. 62,8 % - 37,2 = 25,6 %.
22. Plně procesně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 28.072 Kč (100 % nákladů) sestávající se z odměny právního zástupce žalovaného za čtyři úkony právní služby po 5.500 Kč za úkon dle § 6 , § 7 a § 11 odst. 1 ) písm. a) d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu konaného dne 11. 1. 2023 a dne 8. 3. 2023), ze čtyř režijních paušálů po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z částky odpovídají DPH ve výši 21 % počítané z částky 23.200 Kč ve výši 4.872 Kč.
23. Žalovaný tak má s ohledem na poměr svého úspěchu vůči svému neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25,6 % účelně vzniklých nákladů řízení, tj. na jejich náhradu v částce 7.186 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.