Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
18 C 322/2022-21
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 815 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se ohledně 3 900 Kč a zákonného úroku z prodlení z 3 900 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 361,97 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se ohledně 3 900 Kč a zákonného úroku z prodlení z 3 900 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 361,97 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 28 815 Kč s přísl. s tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 15. 3. 2021 smlouvu o zápůjčce ve výši 15 000 Kč za poplatek 3 900 Kč. Zápůjčka ve výši 15 000 Kč byla zaslána dne 15.3.2021 na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že zápůjčku splatí 14. 4. 2021. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Přes výzvu zástupce žalobce žalovaný dosud zažalovanou pohledávku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 15. 3. 2021 mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti této smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 900 Kč nejpozději do 14. 4. 2021. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaplatila dne 15.3.2021 částku 15 000 Kč na účet č. bankovní účet, tj. na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě o zápůjčce. Z upomínek – pokusů o smír ze dnů číslo, číslo, číslo, 29.5.2021 a z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2.6.2022 včetně podacího lístku ze dne bylo zjištěno, že žalovaný byl k plnění vyzván.
5. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona číslo 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “). Ust. § 2390 o.z. stanoví, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je situace, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto Instituce musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
8. Soud obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, rovněž i nyní za účinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, zjišťoval, jakým způsobem prověřil žalobce jako věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Dřívější úprava výslovně nestanovila absolutní neplatnost v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o ochraně spotřebitele v 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smluv pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobcem ex offo.
9. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného pouze z informací od žalovaného.
10. Smlouvu lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval v tomto případě s dostatečnou odbornou péči. Žalobce by se tedy neměl spokojit pouze s formulářem vyplněným žalovaným, ale ověřit si minimálně výši jeho výdajů. Pokud žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, ačkoli neměl řádně prověřené jeho výdaje a závazky, porušil dle názoru soudu zákon o spotřebitelském úvěru, prověření provedl pouze formálně a nikoli s řádnou pečlivostí a smlouva o úvěru je z tohoto důvodu absolutně neplatná.
11. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle § 2993 obč. zák. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalovanému poskytl, tj. 15000 Kč, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 15 000 Kč. Soud přiznal žalobci i právo na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. , a to ode dne podání žaloby do zaplacení, jak žalobce požadoval. V ostatním pak žalobu zamítl.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení, a proto poměrnou část nákladů přiznal převážně úspěšnému žalobci. Žalobce měl úspěch ohledně částky 15 000 Kč, neúspěch ohledně částky 10 815 Kč rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobce tak činí 16,21 %. Celkové náklady žalobce činí:
-) 1 033 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o) Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu), výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu),
o) Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2. adv. tarifu).
o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) adv. tarifu).
Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobci nárok na úhradu nákladů ve výši 16,21% tj. 361,97 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
14. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. , když k jinému postupu soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.