Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 56/2023-18

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 82 799 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 8 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 77 215 Kč od datum do datum ve výši 3 120,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 215 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 215 Kč od datum do zaplacení, o zaplacení 9 584,96 Kč a úroku ve výši 66,87 % ročně z částky 65 000 Kč od datum do datum ve výši 2 551,78 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 225 331 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 874 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 8 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 77 215 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 120,77 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 215 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 215 Kč od [datum] do zaplacení, o zaplacení 9 584,96 Kč a úroku ve výši 66,87 % ročně z částky 65 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 551,78 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 65 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 225 331 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 874 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 82 799 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému částku 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku v 48 splátkách po 3 912 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 66,87 % ročně. Žalovaný nezaplatil žádnou splátku. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění k datum. Žalobkyně uplatnila nárok na dlužnou jistinu a přirostlé nesplacené úroky (tzv. nové jistiny) ve výši 71 817,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 2 x 998 Kč z prodlení se splátkami číslo náhradu nákladů v souvislosti s prodlením 2 x 200 Kč a nárok na smluvní pokutu za období od datum do datum ve výši 9 584,96 Kč a dále úrok ve výši 66,87 % ročně z původní dlužné jistiny 65 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěr byl čerpán bezhotovostně k datum. Úvěruschopnost žalované byla prověřena nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků (NRKI, příjmení) a na základě údajů poskytnutých žalovaným, občanského průkazu a dále bylo prověřeno, že žalovaný není evidována v insolvenčním rejstříku stejně jako jeho zaměstnavatel, žalovaný nemá předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a obchodník, jednající se žadatelem úvěr doporučil ke schválení. Žalovaná dále podepsala prohlášení o seznámení se s veškerými informacemi a podepsala prohlášení, že neuzavírá smlouvu v tísni apod. a že je schopna úvěr řádně splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřila.

3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne datum ve spojení s výpisy z účtu žalované (č. bankovní účet), kopií občanského průkazu a oznámení o schválení úvěru má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 65 000 Kč a závazek žalované splatit úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků celkem ve výši 187 776 Kč v 48 splátkách po 3 912 Kč. Nutno podotknout, že soud nemá za prokázáno, že došlo k podepsání uvedené smlouvy elektronickým podpisem a samotný návrh a žalobkyní popsaný postup uzavírání smlouvy nijak neprokazují zejména identifikaci jednající osoby.

4. Z elektronického otisku dat – doklad o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že žalovanému byla dne datum poskytnuta částka 65 000 Kč.

5. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jakoukoli částku, tato skutečnost nevyplývá ani z karty klienta.

6. Z výpisů z účtu žalovaného č. bankovní účet za březen až červen 2022, které měla žalobkyně k dispozici při posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že mzda žalovaného činila mezi 29 608 Kč do 37 597 Kč. Současně z těchto výpisů není zřejmé, jaké pravidelné výdaje žalovaný má (bydlení, další pravidelné platby např. pojištění, spoření atd.), je zde velké množství okamžitých plateb na několik stejných účtů. Na druhou stranu je např. připsána částka 10 000 Kč od The Pay (zpravidla se jedná o vyplacení půjček), platby z účtu nebo na účet CHANCE.CZ, loterie.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.

15. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

16. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

18. Úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

19. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá

20. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla z veřejně dostupných rejstříků, žádné důkazy o lustraci nedoložila (pouze výpis z rejstříku příjmení). Je však nutno konstatovat, že ani předložení takových důkazů by nebylo v uvedeném případě dostatečné. Ani na výzvu soudu neuvedla, z jakých konkrétních údajů o výdajích žalovaného vycházela a jakým způsobem reflektovala údaje seznatelné z výpisů z účtu žalovaného, svědčící o platbách na herní portály nebo případné přijímání půjček. Je zjevné, že žalobkyně neměla jakékoli údaje o výdajové stránce žalovaného a neučinila jakékoli kroky k tomu, aby si relevantní informace opatřila. Jakékoli pravidelné výdaje svědčící o nákladech na živobytí přitom z přeložených výpisů z účtu nevyplývají. Žalobkyně neměla rovněž jakékoli údaje pro vyhodnocení osobní situace žalovaného (např. jak má zajištěno bydlení, zda má vyživovací povinnost a pod.). Za postačující považovala skutečnost, že žalovaný má určité pravidelné příjmy okolo 30 000 Kč.

21. Je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu ( ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

22. Soud má však za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s údaji o příjmech, neučinila jakékoli kroky k tomu, aby získala údaje k vyhodnocení výdajové stránky žalovaného. Bez takových údajů však nelze závěr o schopnosti žalovaného splácet úvěr učinit.

23. V tomto případě je tedy jednoznačné, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila vůbec, natož řádně. Úvěr poskytla, ačkoli v tomto případě neměla v podstatě jakékoli relevantní údaje k tomu, aby mohla posoudit, zda je zde důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. věta druhá a smlouva je proto neplatná.

24. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.

25. Žalovaný je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 65 000 Kč, v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nějakou částku zaplatil. Proto je povinen vrátit částku 65 000 Kč. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

26. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, o.z.ve výši stanovené

27. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 874 Kč, přičemž tato částka představuje 35,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,4 %, přičemž úspěch ve věci je hodnocen i s přihlédnutím k požadovaným úroků ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 799 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 904,72 Kč za 58 ujetých km v částce 504,72 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 064,72 Kč ve výši 3 163,59 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.