Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 C 155/2022-47

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou

jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 18 786 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I.

Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.909 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II.

Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.877 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 23. 8. 2021 do 21. 9. 2021 ve výši 110,70 Kč

a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.786 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení,

se zamítá.

III.

Žádný z účastníku nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. </b> Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 3.909 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>II. </b> Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 14.877 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 23. 8. 2021 do 21. 9. 2021 ve výši 110,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.786 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá. <b>III. </b> Žádný z účastníku nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 22. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne 3. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18.786 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne datum prostřednictvím internetových stránek žalobce webová adresa uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000 Kč ve prospěch účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatky do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti; na svůj dluh uhradil 11.091 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky 18.786 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 110,70 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.786 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

4. Dne datum byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách žalobce webová adresa) uzavřena smlouva o úvěru (příjmení žádosti číslo, ID klienta číslo), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 49,10 % ročně ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal úvěr dne datum bezhotovostním převodem na jeho účet č. bankovní účet. Splátky úvěru byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně, žalovaný uhradil dne datum částku 1 Kč, dne datum částku 1 Kč, dne datum částku 9.680 Kč a dne datum částku 1.409 Kč, tj. částku v celkové výši 11.091 Kč (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek).

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že má příjem 26.000 Kč, příjem ostatních členů domácností činí 19.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 15.000 Kč a hradí další splátky v celkové výši 20.000 Kč.

6. Předžalobní upomínkou ze dne datum žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dluhu.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

8. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. , (dále jen„ “) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon

o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy

o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy

o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle , musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou

17. V posuzované věci byla úvěruschopnost žalovaného prověřována na webových stránkách společností zabývajících se zjišťováním poskytnutých bankovních a nebankovních úvěrů (BRKI, NRKI, SOLUS). Žalobce však žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl dostatečná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. Ze smlouvy rovněž žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce rovněž nevyžádal na žalovaném dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný (resp. domácnost žalovaného) má příjem a výdaje v tvrzené výši. Přihlédnout je třeba také k tomu, že žalobce i přes výše uvedené poskytl žalovanému úvěr s vědomím, že žalovaný hradí další dluhy v měsíční výši 20.000 Kč.

18. Žalobce tedy postupoval zcela formálně, když před uzavřením smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezjišťoval a neověřoval údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje

o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

1. 4. 2015, č.j. -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

).

19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu

s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru, jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona

o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny

a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022,

č.j. ).

21. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 3.909 Kč (poskytnutá jistina 15.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 11.091 Kč). Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od datum do datum ve výši 110,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.786 Kč od datum do zaplacení soud nárok žalobce zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na .

22. Z důvodů shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení jistiny ve výši 18.786 Kč. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 3.909 Kč, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 14.877 Kč. Žalovanému, který byl z procesního hlediska úspěšnější, by proto náležela náhrada nákladů řízení. Jelikož mu však v řízení žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve lhůtě povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí. (§ 251 odst. 1 věta první

).