Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 297/2022-35
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 331,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 287,63 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 740,25 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 287,63 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v celé zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 287,63 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 740,25 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 287,63 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v celé zbývající části zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky 30 331,03 Kč s příslušenstvím představující nesplacený revolvingový úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum (dále jen„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjištění kreditního skóre žalovaného, posouzením jeho výdajové a příjmové stránky, přezkoumáním proměnných informací jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení. příjmení je pak nejvyšší měsíční splátka, která může být schválena, aniž by došlo k předlužení žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech: příjmení (s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“), NRKI (s pozitivním vyhodnocením) a příjmení a ISIR (v těchto dvou registrech žalovaný nenalezen). Dle žalobkyně o řádném posouzení úvěruschopnosti svědčí i skutečnost, že žalovaný hradil na smlouvu od anonymizováno rok do anonymizováno rok, byl schopný splácet úvěr po dobu delší než jeden rok. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěrový rámec 30 000 Kč, žalovaný za trvání úvěrového vztahu načerpal částku 37 806,80 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky ve smlouvě sjednanými. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, uhradil pouze 22 519,17 Kč. Žalobkyně proto úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně v žalobě požadovala kromě neuhrazené jistiny ve výši 28 696,03 Kč rovněž zaplacení poplatků ve výši 235 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 139,74 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 28 696,03 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 740,25 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 331,03 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil, k jednání se nedostavil, svou neúčast neomluvil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému.
5. Z listin y označené„ Úvěrová karta“ soud zjistil, že o žalovaném jsou evidovány následující informace: podnikatel s příjmem ve výši částka, druh bydlení: anonymizována tři slova, měsíční výdaje domácnosti ve výši částka, splátky žalovaného jiným společnostem z NRKI ve výši částka, splátky domácnosti žalovaného jiným společnostem z NRKI ve výši částka, životní minima dospělých členů domácnosti: částka a životní minima na jedno vyživované dítě: částka, minimální výdaje na bydlení: částka. Z listin y označené„ Úvěrová zpráva“ soud zjistil, že měsíční splátky žalovaného činí částka a zbývající částka činí částka.
6. Z úvěrové smlouvy číslo ze dne datum a z úvěrových podmínek žalované s kódem anonymizováno, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, částku ve výši částka na pokyn žalovaného poukázala ve prospěch prodejce anonymizována dvě slova obec, spol. s r.o., IČO, na nákup zařízení anonymizováno. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 26,28 % ročně, RPSN ve výši 35,08 % a v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu s žalobními tvrzeními žalobkyně a dále konkrétně, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částka.
7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 33 636,19 Kč. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka.
8. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 37 806,80 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána jako pevná ve výši 26,28 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, uhradil toliko částka, a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
19. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/2019 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).
21. Žalobkyně ani přes výzvu soudu ze dne 1. 12. 2022, č.j. 12 C 297/2022 -13, aby doplnila žalobní tvrzení o tom, že splnila povinnost prověřit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, jakým způsobem tuto povinnost splnila, a dále aby k doplněným tvrzením předložila důkazy s jednoznačným poučením, že v případě nedoplnění podání se žalobkyně vystavuje riziku neúspěchu ve věci, dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného - spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši částka. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, lustrovala jej v registrech příjmení, NRKI, příjmení, ISIR, žalovaný hradil na smlouvu po dobu delší než jeden rok, a to od anonymizováno rok do anonymizováno rok. Žalobkyně též uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, přezkoumala proměnné informace o žalovaném. V Úvěrové kartě žalovaného je jako jeho příjem uvedeno částka, žalobkyně si ho však nijak neověřila (např. aktuálními výpisy z účtu žalovaného, aktuálním daňovým přiznáním). ulice výdaje domácnosti žalovaného ve výši částka jsou ryze hypotetickým údajem, neboť jen měsíční splátky dle Úvěrové zprávy žalovaného činí částka, žalobkyně nadto neověřila žádné skutečné výdaje žalovaného, tj. ani jeho výdaje na anonymizováno bydlení, ani ostatní životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby atd.). Uvažovala pouze s životním minimem ve výši částka, pro dítě pak ve výši částka, s minimálními výdaji na bydlení ve výši částka, a to za situace, kdy žalovaný dle informací v Úvěrové kartě bydlí v anonymizováno. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. aktuální výpisy z účtu, daňové přiznání, SIPO) prokazující příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyně vycházela pouze z odhadovaných příjmů a výdajů, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaný žalobkyni doložil výši svých příjmů či výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující.
22. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
23. Svou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila dobrodiní soudu - poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 a 3 o. s. ř. o. s. ř. , žalobkyně si zmařila také možnost být seznámena s předběžným právním názorem soudu vyplývajícím z provedeného dokazování (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ).
24. Nad rámec tohoto rozhodnutí soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobkyni poskytnout ani v rámci přípravného jednání, které soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, neboť náhradní doručení předvolání zákon vylučuje. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. o. s. ř. , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
25. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku částka, soud zjistil, že tato byla žalovaným již částečně uhrazena v rámci splátek, když žalobkyni uhradil částku v celkové výši částka. Ve zbývající výši, tedy co do částky částka, se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.
26. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou obsaženou ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle listiny„ výzva ke splacení celého úvěru“ ze dne datum byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do 14 dnů od sepsání uvedené výzvy, tedy do datum, tj. od datum je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 740,25 Kč od datum do datum a dále z částky 15 287,63 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byl úspěšnější žalovaný, ale žádné náklady mu nevznikly, a proto žádnému z účastníků soud náhradu nákladů nepřiznal. Konkrétně se jedná o úspěch žalobkyně v řízení v rozsahu 42,22 % a úspěch žalovaného v rozsahu 57,78 %. Při posouzení úspěchu ve věci je třeba vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. datum), tj. částky 42 214,07 Kč, sestávající z požadované částky 30 331,03 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 5 139,74 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 28 696,03 Kč od datum do datum, tj. 2 439,16 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 740,25 Kč od datum do datum; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 331,03 Kč od datum do datum, tj. 3 563,89 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 17 824,17 Kč (tj. 42,22 %), sestávající z částky 15 287,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 740,25 Kč od datum do datum a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 287,63 Kč od datum do datum, tj. 1 796,29 Kč. Neúspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 24 389,90 Kč (tj. 57,78 %).
28. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.