Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 1/2023-51

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 16 531,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 609,61 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 609,61 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 922,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 244,4 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 409,67 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 14 963,8 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 531,63 Kč od datum do datum a zákonného úroku z prodlení z částky 6 922,02 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 609,61 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 609,61 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 922,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 244,4 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 409,67 Kč, úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 14 963,8 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 531,63 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 6 922,02 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky 16 531,63 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 244,4 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1409,67 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 531,63 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % a úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 14 963,8 Kč od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) a žalovaná uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,90% ročně. Žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky (úvěr) po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně. Čerpání probíhalo na základě žádosti žalované. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, a proto byla vyzvána k úhradě splátek po splatnosti nejpozději do datum, jinak se stane celý úvěr splatným. Žalovaná však ve stanovené lhůtě dluh po splatnosti neuhradila, a proto byl úvěr zesplatněn, o čemž byla žalovaná informována prostřednictvím dopisu. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek.

2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které její právní předchůdkyně získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Dále poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -170, podle něhož platí, že při posuzování výdajů lze vycházet toliko z ekonomického modelu.

3. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaná na příslušnou výzvu soudu nereagovala.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, Ceníku pro soukromou klientelu, právnická osoba pro bankovní obchody soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě měla být žalované poskytována částka 5 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,90 % ročně a RPSN bylo 20,03 %.

6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum má soud za prokázané, že jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, tak právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, Přílohy číslo – Potvrzení o zaplacení kupní ceny, Dohody o úplatě a Přílohy číslo – Seznam pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že o postoupení pohledávky byla žalovaná právních předchůdkyní žalobkyně informována.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně žalovanou dvakrát vyzvaly k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně poslední výzvou k úhradě dlužné částky a výpovědí smlouvy ze dne datum a žalobkyně následně výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne datum, podle níž měla žalovaná svůj dluh uhradit ve lhůtě do datum. Druhá z těchto výzev byla žalobkyni odeslána, což plyne z podacího lístku ze dne datum.

10. příjmení příjmení úvěru v minulosti soud zjistil, že žalované byla poskytnuta celkově částka 20 750 Kč, přičemž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně vrátila toliko 11 140,39 Kč.

11. K tvrzení, že byla s odbornou péčí zkoumána úvěruschopnost žalované žalobkyně k výzvě soudu, předložila tyto y:

12. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná ve své žádosti uvedla, že má příjem ve výši 17 332 Kč, což bylo ověřeno z výpisu z jejího bankovního účtu. Dále právní předchůdkyně ověřovala, že žalovaná nebyla aktivní v insolvenčním rejstříku, z informací CBCB ověřovala její splátkovou morálku a v interní evidenci ověřila, že nemá žádnou relevantní negativní informaci. Ve své žádosti uvedla, že její výdaje jsou 0 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na základě svého ekonomického modelu vycházela, že její výdaje jsou 5 540 Kč (životní náklady a normativní náklady na bydlení). Při porovnání jejích příjmů a výdajů pak dospěla k závěru, že úvěr lze žalované poskytnout. Dále z tohoto důkazu soud zjistil, že žalovaná měla dalších 5 existujících úvěrů (půjček) v nezanedbatelných částkách (úvěrový limit např. ve výši 88 272 Kč či 40 000 Kč).

13. Z výpisu z bankovního účtu žalované založeného na č. l. 20 až 41 soud zjistil, že žalovaná na něm měla negativní bilanci, kdy její výdaje zpravidla převyšovaly její příjmy a vždy byla na svém účtu v záporných hodnotách (viz počáteční a konečný zůstatek na č. l. 20, 25, 31). Příjmy měla žalovaná z dávek státní sociální podpory.

14. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle , (dále jen„ o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.

21. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalované, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Již z předloženého výpisu z účtu totiž plyne, že úvěr neměl být žalované vůbec poskytnut, jelikož z něho plyne její negativní bilance, kdy její výdaje převyšují její příjmy a žalovaná vždy byla v záporných hodnotách. Z toho pak bylo zřejmé, že nebude schopna splácet svoje dluhy; tím spíše pokud je v tomto výpisu příjmová složka zdánlivě navyšována o čerpaný kontokorent, přičemž příjmy má žalovaná z dávek státní sociální podpory. To měla být pro žalobkyni indicie o tom, že žalovaný nemusí být schopen svůj dluh zaplatit. Další nezpochybnitelnou indicií o svědčící o tom, že žalované úvěr neměl být poskytnut, byla její historie, kdy měla dalších 5 existujících úvěrů (půjček) v nezanedbatelných částkách (úvěrový limit např. ve výši 88 272 Kč či 40 000 Kč), což s ohledem na uvedenou výši jejích příjmů byly dluhy zjevně přesahující její možnosti. Podstatnější ovšem je, že žalobkyně již vůbec neověřovala výdaje žalované, přičemž ohledně výdajů od žalované nezískala ani žádná věrohodná tvrzení. Obzvlášť pokud sama uvedla, že její výdaje jsou 0 Kč, což je údaj na první pohled nevěrohodný. Žalobkyně nezohlednila výdaje žalované například na bydlení a stravu (tedy i výdaje„ obligatorní“), tím spíše pak nezohlednila další běžné výdaje například na dopravu a volný čas, přičemž argument, že žalovaná na tyto činnost neposkytoval žádné výdaje nelze rozumně přijmout. Pokud žalovaná uvedla, že má výdaje ve výši 0 Kč, měla to být pro žalobkyni výrazný impuls vedoucí k detailnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalované.

22. Žalobkyně namítala, že při posuzování výdajů žalované vycházela z ekonomického modelu, což má odpovídat požadavkům soudní praxe (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -170). S tím se však zdejší soud neztotožňuje. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat výdaje žalované s odbornou péčí, musela její reálné výdaje ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. -129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. I výpisy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí pak nejsou dostačující, protože nemusí reflektovat skutečné dluhy či výdaje spotřebitelů. Úvěruschopnost žadatelů o úvěr je třeba posuzovat v celkovém kontextu, nikoli pouze s ohledem na jeden dílčí dluh, protože smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu 14. 1. 2022, č. j. -119 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, nikoli však řádně a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností.

23. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory tehdejší formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, nebo také rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. , a mnohé další).

24. Při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, zde nebyl žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Podle nezpochybněných tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 750 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila 11 140,39 Kč. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o 9 609,61 Kč (§ 2991 o. z.). Soud proto žalované uložil povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 9 609,61 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum odeslanou téhož dne, jež stanovila lhůtu k plnění do datum; splatnost tak nastala dne datum. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky 9 609,61 Kč od datum do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s  části věty před středníkem Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější v této věci byla žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly. Platí totiž, že při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Zatímco žalobkyně byla ve výroku I. tohoto rozsudku úspěšná toliko co do částky 10 434,98 Kč (9 609,61 Kč + 825,37 Kč), tak žalovaná byla ve výroku II. tohoto rozsudku úspěšná co do částky 12 879,66 Kč (2 729,81 Kč + 979,22 Kč + 594,54 Kč + 6 922,02 Kč + 244,4 Kč + 1 409,67 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem ( ) u soudního exekutora.