Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 140/2023-22
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci
žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupené anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti;
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 34 965 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 965 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši
15 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 3 577 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 965 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 3 577 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 34 965 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná řádně a včas sjednané splátky úvěru nesplácela.
2. Žalovaná se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne 28.3.2023, č.j. EPR 54090/2023 -7 nevyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaná, které bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum, s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř. , též se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4. Výpisem z obchodního rejstříku a seznamem nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěru žalobkyně doložila, že je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo včetně přílohy číslo která tvoří nedílnou součást této smlouvy, Úvěrové podmínky a potvrzení banky o provedení úhrady ze dne datum (tzv. verifikační platby) vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne
datum uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že žalobkyně částku ve výši 27 500 Kč převedla v souladu s čl. II. písm. b) citované smlouvy na tzv. Účet zákazníka uvedený v citované smlouvě, tj. účet určený žalovanou, a to dne datum, čímž došlo k čerpání poskytnutého úvěru ze strany žalované. Zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně v souladu s čl. II. písm. b) citované smlouvy na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Součástí ujednání smluvních stran v citované Smlouvě o úvěru je též dohoda o tom, že poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby, tj. celkovou cenu úvěru v částce 40 000 Kč uhradí žalovaná žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobkyně, přičemž splatnost první splátky byla mezi účastníky řízení dohodnuta na den datum. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného právnická osoba ze dne datum soud zjistil, že k uzavření citované Smlouvy o úvěru došlo za užití elektronických prostředků prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, a to v souladu s čl. XII. bod 1 citované smlouvy, tj. okamžikem, kdy žalovaná tuto smlouvu podepsala, přičemž za okamžik podpisu této smlouvy se považuje okamžik, kdy tato tzv. verifikační platba byla připsána na označený účet žalobkyně, a to variabilním symbolem čísla úvěrové smlouvy. Úvěrová smlouva mezi účastníky tohoto řízení tak byla uzavřena dne
datum. Z Upomínky pro smlouvu číslo Zesplatnění pro smlouvu číslo ze dne datum ve spojení s podacím lístkem a potvrzením České pošty, s.p. soud zjistil, že žalovaná dohodnuté měsíční splátky úvěru žalobkyni nehradila řádně a včas. Žalobkyně proto využila svého oprávnění vyplývajícího z čl. IV. bod 1., písm. d) citované smlouvy a prohlásila veškeré pohledávky vyplývající z citované smlouvy za splatné. Žalobkyně odeslala žalované písemné Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum a dále upomínky k úhradě žalované částky. Součástí dopisu ze dne datum odeslaného žalobkyní žalované je též předžalobní výzva dle
§ 142a o.s.ř. Žalovaná i přes výzvy žalobkyně je nadále v prodlení s úhradou celkové částky 34 965 Kč s příslušenstvím v žalobě specifikovaným.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná Smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne
5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
10. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
11. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ).
12. Z karty posouzení úvěruschopnosti zákazníka, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána, její tvrzené příjmy činí 23 700 Kč, náklady na bydlení činí 7 000 Kč, přičemž mezi další výdaje patří splátka úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovanou byl doložen výpis z účtu žalované za období od cca poloviny měsíce srpna do cca poloviny měsíce září 2022. Dále byly žalovanou doloženy výplatní pásky za měsíc červenec 2022, dle které mzda činila 16 796 Kč (resp. čistá mzda činila 24 304 Kč, nicméně byla stržena exekuční srážka ve výši 7 568 Kč) a za měsíc srpen 2022, z níž vyplývá výše mzdy žalované v částce 23 661 Kč. Žalobkyně dále posoudila úvěruschopnost žalované nahlížením do veřejných rejstříků. Předložen byl výpis z insolvenčního rejstříku a výpis z centrální evidence exekucí, obě listin y ze dne datum, bez pozitivního výsledku. Z uvedeného plyne, že v měsíci srpnu 2022 byla žalované stržena nejspíše poslední srážka ze mzdy na exekuci, když na výplatní pásce za měsíc září 2022 již k takové srážce nedošlo, přičemž výpis z evidence exekucí za měsíc říjen 2022 je již negativní. Žalobkyně dále k posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že posoudila příjem žalované ze 2 výplatních pásek a též, že ověřovala průměrný příjem telefonicky, přičemž jí bylo sděleno, že ten činí nad 23 700 Kč. Žalobkyně vyhodnotila výdaje žalované (nájemné ve výši 7 100 Kč ověřené výpisem z účtu, úvěr ve výši 1 500 Kč a dále užita částka životního minima ve výši 4 620 Kč). Na základě výše uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení těchto výdajů (7 100 Kč + 1 500 Kč + 4 620 Kč) od příjmu 23 700 Kč zbývá žalované částka 10 480 Kč, která je dostatečná proto, aby byla žalovaná schopna hradit splátky ve sjednané výši 1 600 Kč měsíčně.
13. Soud se ztotožňuje s výše uvedenými závěry žalobkyně, když na základě podkladů výše důvodně věřitel (žalobkyně) dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Soud je toho názoru, že úvěruschopnost žalované tak byla řádně prověřena. Žalobkyně tak řádně splnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované). V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru jako platně uzavřenou ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. Žalobkyně jako úvěrující svůj závazek poskytnout žalované (úvěrovanému) na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, splnila, žalovaná však své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky řádně a včas nedostála. Návrh je proto důvodný. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství žalované pohledávky tak, jak je specifikováno v podané žalobě, když i ujednání stran v čl. IV. bod 2, písm. c) o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč pro každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, soud hodnotí jako platné dle § 2048 a násl. o.z. O příslušenství žalované pohledávky bylo dále rozhodnuto v souladu s ustanovením § 1970 o.z. za užití § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.
14. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 399 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a) , b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané týž žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. jednoduchá výzva k plnění – ½ úkonu) a to ve výši 500 Kč/úkon dle § 14b odst.1 , bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb. , 3 režijní paušály po 100 Kč a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly dobrovolně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.