Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 42/2021-226
Okresní soud v Ostravě rozhodl soudcem JUDr. Ing. Lukášem Holendou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 116 124 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 96 839 Kč, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 285 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 96 839 Kč, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně jako insolvenční správkyně úpadce příjmení – právnická osoba (dále také jen„ úpadce“) se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit částku 116 124 Kč. Uvedla, že úpadce byl vlastníkem pozemku parc. číslo – ostatní plocha, zapsaného v katastru nemovitostí na list vlastnictví pro obec Ostrava, k. ú. část obce, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, přičemž na části tohoto pozemku jsou umístěny stavby ve vlastnictví žalovaného, a to chodník (o výměře 54 m2) a místní komunikace (ulice ulice, o výměře 243 m2). Jelikož stavba žalovaného je umístěna na pozemcích úpadce bez smluvního základu, tedy bez právního důvodu, a úpadce za umístění stavby nedostával žádné protiplnění, domáhá se žalobkyně ve prospěch majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení bezdůvodného obohacení v ceně odpovídající obvyklému nájemnému, a to za dobu od datum (s ohledem na skutečnost, že platby za předchozí období by byly promlčeny) do datum (kdy došlo k prodeji pozemku jinému vlastníkovi). Žalobkyně v žalobě tvrdila, že obvyklá výše nájemného za užívání částí pozemku úpadce, na kterých se nachází stavby žalovaného, činí 116 124 Kč, přičemž tento závěr opírá o znalecký posudek znaleckého ústav u právnická osoba ze dne datum.
2. Žalovaný v zásadě neodmítal nárok žalobkyně jako takový, nerozporoval tedy tvrzení o umístění své stavby na pozemcích úpadce, ani skutečnost, že stavby jsou zde umístěny bez právního titulu, a že žalobkyně má proto nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající běžnému nájemnému, nesouhlasil však se způsobem výpočtu konkrétního bezdůvodného obohacení, tedy s výší žalované částky. Svůj nesouhlas opřel o znalecké posudky, které dospěly k závěrům o nižším obvyklém nájemném.
3. Soud projednal věc při ústním jednání, provedl dokazování v níže popsaném rozsahu a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.
4. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastníkem pozemku parc. číslo v k. ú. část obce v dané době byla právnická osoba – právnická osoba tedy úpadce. Z výpisu o stavu správního řízení o vkladu vlastnického práva soud zjistil, že žalobkyně jako insolvenční správkyně převedla daný pozemek jinému vlastníkovi, řízení bylo zahájeno datum. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne datum č. j. insolvenční spisová značka – anonymizováno, bylo zjištěno, že insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka příjmení – právnická osoba, prohlásil na tuto společnost konkurs a insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni. Ze soupisu majetkové podstaty soud zjistil, že výše zmíněný pozemek zahrnula žalobkyně do majetkové podstaty. Na základě těchto důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že vlastníkem předmětného pozemku v uvedené době byl úpadce příjmení – právnická osoba, po zjištění jeho úpadku byl tento pozemek zahrnut do majetkové podstaty. Pokud jde o existenci stavby chodníku a místní komunikace na tomto pozemku, pak soud vychází z nesporných tvrzení účastníků, stejně jako z nesporných tvrzení bere za prokázané, že za umístění těchto staveb na pozemcích úpadce nebylo úpadci poskytováno žádné protiplnění a stavby se zde nacházely bez jakékoliv smluvní úpravy.
5. Zatímco uvedené skutkové okolnosti byly mezi účastníky prakticky nesporné, strany se naopak neshodly na závěru, jaká výše nájemného by v daném případě byla obvyklá. V tomto směru tedy soud nemohl vyjít z nesporných tvrzení účastníků, nýbrž z provedených důkazů, a to zejména ze znaleckých posudků.
6. Ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem právnická osoba, ze dne datum číslo rok, předloženého žalobkyní, soud zjistil, že tento ústav dospěl k závěru, že obvyklé nájemné předmětné nemovitosti za dobu, které se týká žaloba, je celkem 116 124 Kč. Tento znalecký posudek byl zpracován metodou tržního porovnání, která je založena na porovnání nemovitosti s obdobnými nemovitostmi nabízenými k pronájmu nebo pronajatými v blízké lokalitě, s tím, že rozdílnost jednotlivých pozemků v různých faktorech je zohledněna tzv. korekčními koeficienty. Ve znaleckém posudku je uvedeno, s nájmem jakých pozemků byl nájem tohoto pozemku porovnáván, nájemné za jiné pozemky je korigováno podle velikosti, stavu, přístupu k pozemku, možností parkování a podle dalších vlastností. Z připojeného přehledu porovnávaných nájmů vyplývá, že se jedná nejčastěji o inzerci pronájmu pozemků za účelem parkování, autobazarů, parkování kamionů a stavební techniky, uložení stavebního materiálu apod.
7. Ze znaleckého posudku zpracovaného jméno příjmení dne datum pod číslo soud zjistil, že tímto posudkem nebylo stanoveno běžné nájemné, nýbrž cena pozemků, s tím, že obvyklá cena pozemku parc. číslo v jeho původní výměře (tzn. před rozdělením na menší pozemky) činila 526 700 Kč, pozemek užívaný žalovaným bez právního důvodu má pak mít cenu maximálně 293,70 Kč/m2. Tento posudek byl předložen žalovaným, který z něj dovozoval, že pokud podle běžné praxe bývá nájemné stanoveno a též znaleckými posudky odhadováno v rozmezí 5 % až 10 % obvyklé ceny za rok užívání, pak při přepočtu na výměru užívanou žalovaným by běžné nájemné mělo činit mezi 13 060 Kč a 26 168 Kč. Citovaným posudkem bylo provedeno ocenění pozemku podle zákona č. 151/1997 Sb. ve spojení s prováděcími vyhláškami.
8. Žalovaný v průběhu řízení předložil soudu k důkazu znalecký posudek Ing. jméno příjmení ze dne datum číslo ze kterého soud zjistil, že úkolem znalce bylo stanovit tržní hodnotu nájemného za pozemky užívané žalovaným za dobu, které se týká žaloba, znalec dospěl k závěru, že pozemky s využitím jako chodník nebo silnice nejsou běžně předmětem obchodování, proto nelze jejich tržní hodnotu spolehlivě určit standardními oceňovacími metodami, vyšel proto z tzv. simulovaného nájemného s tím, že cena pozemku byla stanovena podle cenové mapy města Ostravy (na rozdíl od posudku jméno příjmení). Cenu pozemku znalec podle cenové mapy ohodnotil částkou 500 Kč/m2, obvyklé nájemné propočetl jako 7 % až 9 % z obvyklé ceny ročně a dospěl k závěru, že celkové běžné nájemné je součtem takto stanovených obvyklých nájemných za jednotlivé roky užívání pozemku.
9. Soud tedy měl k dispozici tři znalecké posudky, které dospěly k zásadně odlišným závěrům o obvyklé výši nájemného, a to zjevně hlavně proto, že každý z těchto posudků vychází z jiné metody ocenění. Jelikož z těchto tří provedených důkazů nemohl soud učinit jednoznačný závěr o konkrétní výši běžného nájemného, akceptoval soud procesní návrh účastníků na zpracování dalšího znaleckého posudku znalcem, kterého by ustanovil soud. V řízení byl proto ustanoven znalec příjmení celé jméno znalce, anonymizováno, znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, který dle zadání soudu vyhotovil znalecký posudek a soud provedl rovněž důkaz výslechem tohoto znalce při jednání.
10. Ze znaleckého posudku Ing. celé jméno znalce a z jeho výpovědi soud zjistil, že tento znalec považuje za teoreticky nejpřesnější metodu srovnávací, kdy by přiměřené nájemné bylo dovozeno z nájemných sjednaných v rámci nájemních vztahů k jiným pozemkům, tedy bylo by porovnáno obvyklé nájemné týkající se tohoto sporu s nájemným sjednaným v obdobných situacích. Tento postup však nelze použít, protože nebylo možno dohledat dostatečný počet realizovaných nájmů za obdobné pozemky, tzn. za pozemky užívané jako komunikace či chodník, neboť pozemky se za tímto účelem běžně dlouhodobě nepronajímají. Znalec proto zvolil metodu simulovaného nájemného z obvyklé ceny pozemku, tedy srovnávací metodou zjistil cenu pozemku (porovnáním s jinými realizovanými převody vlastnictví) a z této ceny pozemku vyvodil přiměřené nájemné za jeho užívání. Dle názoru soudu se tento postup jeví jako nejvhodnější a také znalec jeho použití náležitě vysvětlil, takže soud o této metodě ocenění nemá pochybnosti. Jak bylo uvedeno, obvyklou cenu pozemku stanovil znalec porovnáním s cenami při prodeji jiných nemovitostí, a to nemovitostí užívaných jako komunikace, případně jako zeleň či ostatní plocha, tedy co do způsobu využití jde o pozemky srovnatelné s pozemkem úpadce, který je předmětem tohoto řízení. Sazbu obvyklého nájemného znalec stanovil ve výši 5 % obvyklé ceny v souladu s vyhláškou č. 441/2013 Sb. Tímto způsobem dospěl znalec příjmení celé jméno znalce k závěru, že tržní hodnota nájemného v době od března 2018 do března 2021 za užívání předmětných částí pozemku úpadce činila 19 285 Kč. Při ústním výslechu za přítomnosti obou stran se znalec blíže vyjádřil k tomu, jakým způsobem se pokusil vyhledat dostatečné množství srovnatelných nájemních vztahů, jakož i podrobnosti použité metodologie.
11. Soud porovnal nejen závěry uvedených znaleckých posudků, ale zabýval se zejména postupy, kterými jednotliví znalci dospěli ke svým závěrům, tedy zejména použitými metodami, které evidentně vedly k rozdílným závěrům. Soud má za to, že lze vycházet zejména ze znaleckého posudku Ing. celé jméno znalce, jímž použité metody a z nich plynoucí závěry považuje soud za nejpřiléhavější ke zde projednávané situaci. V případě znaleckého posudku znaleckého ústav u právnická osoba soud podotýká, že stanovení nájemného porovnáním s jinými nájemními vztahy je sice teoreticky nejpřesnější, podmínkou však je správný výběr porovnávaných případů, tedy výběr takových případů, které se co nejvíce blíží zde projednávanému vztahu, a v tomto směru soud považuje citovaný posudek za nesprávný. Jinými slovy, tento znalecký posudek stanoví obvyklé nájemné na základě porovnání s realizovanými nájemnými za jiné pozemky, které ovšem svou povahou neodpovídají zde projednávanému pozemku, zejména způsob využití těchto pozemků a tedy účel nájmu je naprosto odlišný. Posudek společnost právnická osoba vycházel z nájemného za užívání např. jako parkoviště motorových vozidel (str. 31 posudku), jako komerční pozemky v průmyslové a komerční oblasti (str. 36 posudku), jako autobazar nebo jinak podnikatelsky užívaný pozemek (str. 38 posudku), jako velké parkoviště poblíž hlavního nádraží (str. 40 posudku), apod. Pokud pozemek úpadce užíval žalovaný pouze jako komunikaci a chodník, tedy zcela nekomerčně, nelze dle názoru soudu nájemné za tento pozemek v žádném případě porovnávat s nájemným sjednaným ve zmíněných případech. Z posudku společnosti právnická osoba tedy soud nezjistil relevantní údaj o tržní hodnotě nájemného pro zde projednávaný případ. Pokud jde dále o posudek zpracovaný jméno příjmení, pak tento stejně jako Ing. celé jméno znalce vychází ze simulovaného nájemného stanoveného procentem z ceny pozemku, nicméně cenu samotného pozemku znalec nehodnotil porovnáním s cenou jiných obdobných pozemků v jiných realizovaných případech, což dle názoru soudu snižuje přesnost závěrů tohoto posudku oproti posudku Ing. celé jméno znalce. V případě znaleckého posudku Ing. jméno příjmení, který rovněž stanovil simulované nájemné z ceny pozemku, je problém v tom, že tento znalec stanovil cenu pozemku podle cenové mapy, což je dle názoru soudu postup jednak méně přesný než porovnání s konkrétními realizovanými případy, a jednak proto, že cenová mapa neslouží k ocenění pozemků užívaných jako komunikace, jak vysvětlil Ing. celé jméno znalce ve svém posudku (str. 13). Oproti tomu posudek Ing. celé jméno znalce se jeví jako přiléhavý, neboť cena předmětného pozemku byla stanovena porovnáním s cenami obdobných pozemků v jiných konkrétních realizovaných případech (obdobnost pozemku byla hodnocena zejména z hlediska účelu užívání pozemku), a proti samotné metodě výpočtu simulovaného nájemného jako 5 % z ceny pozemku nemá soud výhrady, obdobnou metodu použili i jméno příjmení a Ing. příjmení příjmení (oba však s menší přesností stanovili výchozí údaj, tj. hodnotu pozemku).
12. Před jednáním předložila žalobkyně soudu větší množství smluv, jejichž předmětem je nájem pozemků, které se svou povahou blíží zde projednávanému pozemku, jednalo se tedy o nájmy chodníků, komunikací, apod. Soud provedl důkazy těmito smlouvami a předložil je k posouzení znalci příjmení celé jméno znalce. V souladu s názorem uvedeného znalce soud uzavírá, že ani tyto nájmy dle žalobkyní předložených smluv nelze považovat za nájmy porovnatelné s užíváním pozemku úpadce ze strany žalovaného. Tyto pozemky sice svou povahou jsou blízké zde projednávanému pozemku (tzn. jedná se často právě o komunikace či chodníky), nicméně účel nájmu je zcela odlišný, v případě předložených smluv jde o dočasné nájmy v souvislosti s nějakou komerční aktivitou, např. pro zajištění přístupu na staveniště, apod. Dočasností a zejména zcela rozdílným důvodem sjednání nájmu se vztahy vzniklé na základě smluv předložených žalobkyní zásadně liší od zde projednávaného případu, kdy faktické užívání pozemku ze strany žalovaného nemá jakýkoliv komerční podtext.
13. Na základě výše uvedeného tedy soud považuje za tržní hodnotu nájemného za dobu od března 2018 do března 2021 za užívání předmětného pozemku úpadce částku 19 285 Kč, v souladu se závěrem znaleckého posudku Ing. celé jméno znalce.
14. Po právní stránce soud věc vyhodnotil podle § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dospěl k právnímu závěru, že žaloba je co do základu důvodná. Za situace, kdy úpadce byl vlastníkem předmětného pozemku a bez jakéhokoliv právního titulu (a zejména bez poskytování odpovídajícího protiplnění) jej užíval žalovaný, vznikalo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je nyní povinen vydat žalobkyni. Výše tohoto bezdůvodného obohacení odpovídá výši obvyklého nájemného, tedy částce 19 285 Kč.
15. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl co do částky 19 285 Kč, která odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, a které musí žalovaný z titulu bezdůvodného obohacení vydat žalobkyni. Co do zbytku uplatněné částky, tedy do výše 96 839 Kč, byla žaloba zamítnuta.
16. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a odpovídá míře úspěchu účastníků ve věci samé. Pokud předmětem žaloby byla částka 116 285 Kč a žalobkyně byla úspěšná do výše 19 285 Kč, pak její procesní úspěch odpovídá 17 % předmětu řízení, ve zbývajících 83 % byl procesně úspěšný žalovaný. Žalovaný má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 66 % svých nákladů (od míry procesního úspěchu 83 % je odečtena míra procesního neúspěchu 17 %). Celkové náklady řízení žalovaného dosáhly výše 1 800 Kč a sestávají z 6 režijních paušálů po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Z uvedených nákladů 1 800 Kč náleží žalovanému právo na náhradu co do 66 %, tedy v částce 1 188 Kč. Ve výroku III. tedy soud zavázal žalobkyni k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení právě částku 1 188 Kč.
17. Výrok IV. týkající se nákladů státu se u žalobkyně opírá o § 148 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Soud neuložil žalobkyni povinnost nahradit náklady státu v souladu s citovaným ustanovením, když žalobkyně jako insolvenční správkyně je osvobozena od soudních poplatků. V případě žalovaného soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a zohlednil skutečnost, že žalovaný byl procesně neúspěšný v relativně malé části předmětu řízení.
18. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal důvody pro stanovení jiné doby splatnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná osoba povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná osoba domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.