Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 7/2023-54

Okresní soud v Klatovech rozhodl soudcem Janem Chudobou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 30 511,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 360,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 360,01 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 305 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 360,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 360,01 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 305 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 21 938,73 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 231,27 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 104,77 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 KČ, jakož i zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 572,35 Kč.

2. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že právnická osoba a.s. uzavřela se žalovaným dne datum písemnou smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Na jejím základě původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 4 201,94 Kč byla poukázána ke splácení stávajícího závazku žalovaného u původního věřitele, zůstatková výše jistiny ve výši 21 798,06 Kč byla žalovanému poukázána bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Úvěr se žalovaný zavázal splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek splatných v termínech dle přiloženého splátkového kalendáře. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši 3 688,64 Kč. Žalovaný se spolu s jistinou úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 16 479,18 Kč a smluvní úrok z úvěru 1 784,44 Kč, jehož výše byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost úvěru byly sjednány ke dni datum. Žalovaný však poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky řádně nesplatil. Dle informací od původního věřitele žalovaný na svůj závazek uhradil částku ve výši 7 438,05 Kč.

3. Žalobkyně ve svém návrhu dále uvedla, že jelikož žalovaný porušil svou povinnost splatit úvěr řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (nedoplatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru), a to za každý den prodlení, jak je uvedeno v čl. VIII. odst. 3 smlouvy o úvěru. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru do datum, a počítána z částky 35 569,91 Kč.

4. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho, na předžalobní výzvu nereagoval, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.

5. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaný, byv řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast rovněž neomluvil. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek jednal v nepřítomnosti obou účastníků.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně její přílohy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno původním věřitelem jako postupitelem, a to dopisem ze dne datum.

7. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené dne datum mezi původním věřitelem právnická osoba jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, vzal soud za prokázané, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to tak, že částka ve výši 4 201,94 Kč byla poukázána ke splácení stávajícího závazku žalovaného u téhož úvěrujícího a zůstatková výše jistiny ve výši 21 798,06 Kč byla žalovanému poukázána bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Dále se žalovaný zavázal úvěrujícímu zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 16 479,18 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši 1 784,44 Kč za dobu trvání úvěru. Celkem se žalovaný zavázala vrátit úvěrujícímu částku ve výši 44 263,62 Kč ve 12 měsíčních splátkách o výši 3 689 Kč.

8. Z potvrzení o platbě bankovního u právnická osoba soud zjistil, že dne datum došlo k převodu částky ve výši 21 798,06 Kč z účtu vedeného na právnická osoba a.s. na bankovní účet č. bankovní účet, který se shoduje s bankovním účtem uvedeným v záhlaví smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Podle (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi účastníky smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská s výslovným odkazem na , o spotřebitelském úvěru. Ustanovení o. z. výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu ( o. z.), tj. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury Soudního dvora Evropské unie považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 citované směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné.

12. V nynějším případě, jak je bez dalšího patrné již z formální úpravy dokumentu, byla úvěrová smlouva předtištěna, byla napsána předem, a žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohl nijak ovlivnit. Od profesionálního nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru lze přitom důvodně očekávat jeho poctivé jednání vůči druhé smluvní straně, která je slabší stranou v uzavíraném kontraktu. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury ztělesňují dobré mravy souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován dle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

13. V souzené věci se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal úvěrujícímu (původnímu věřiteli) zaplatit, vedle jistiny úvěru, též úrok spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, které ve svém souhrnu představují přibližně 83 % skutečně doloženého poskytnutého úvěru (tj. částky poskytnuté bezhotovostně bankovním převodem). Tuto skutečnost je nutné dle názoru soudu považovat za odporující dobrým mravům. Jak ostatně poznamenal Krajský soud v Plzni v řadě svých rozhodnutí týkajících se sporů stran spotřebitelských úvěrů, případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Svou činností, kdy podstatou podnikání je ve svém důsledku obchod s chudobou, se tak tito úvěrující prakticky podílejí na již tak neúměrném a společensky škodlivém navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí (srov. např. rozsudek sp. zn. ze dne 30. 1. 2019).

14. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný prokazatelně přijal od žalobkyně částku ve výši 21 798,06 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný obohatil. V řízení žalobkyně tvrdila, že žalovaný na svůj dluh původnímu věřiteli (tj. společnosti právnická osoba) uhradil celkem 7 438,05 Kč. Odtud lze dovodit, že žalovaný dosud původnímu věřiteli a následně žalobkyni nevydal bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutým plněním a zmíněnou úhradou, tedy v částce 14 360,01 Kč. Soud potud žalobě vyhověl, když v řízení stran úhrad žalovaného původnímu věřiteli, resp. žalobkyni nebylo tvrzeno, a tím ani prokázáno něco jiného. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Co se týče žalobou požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % p. a., dlužno podotknout, že v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byl žalovaný prokazatelně poprvé vyzván k úhradě dluhu až předžalobní upomínkou ze dne datum (u předchozích výzev a oznámení nebylo doloženo jejich doručení nebo alespoň odeslání žalovanému), předanou k poštovní přepravě dne datum, jak bylo v řízení prokázáno podacím archem z téhož dne. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Protože žalobkyně v dané upomínce žádala uhrazení částky do datum, ocitl se žalovaný následujícího dne, tj. datum, v prodlení se splněním své povinnosti. Soud tedy žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné částky 14 360,01 Kč od datum do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení a a jeho výše se podává z

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měl ve věci z procesního pohledu větší úspěch žalovaný (při porovnání míry úspěchu a neúspěchu ve věci je nutné zohlednit i žalované příslušenství - srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 30. 8. 2010 (N 175/58 SbNU 529)), jemuž však žádné náklady v řízení nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval nařízením jednání k projednání případu, je povinností soudu doměřit soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za klasický návrh na zahájení řízení (žalobu). Podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k  , o soudních poplatcích, by soudní poplatek činil 1 526 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 221 Kč v souladu s položkou 2 bodem 1 písm. c) Sazebníku poplatků. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 305 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.

18. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.

Nesplní-li účastník povinnosti uložené mu tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku jeho výkonu nebo exekuce.