Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 92/2023-12
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 43 212,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 046,01 Kč, s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 30 046,01 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 13 166,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 232,77 Kč od datum do datum a dále z částky 2 186,76 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 168,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 25 134,97 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 432 Kč České republice na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 046,01 Kč, s 11,75 % ročním úrokem z prodlení z částky 30 046,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 13 166,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 232,77 Kč od [datum] do [datum] a dále z částky 2 186,76 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 168,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 25 134,97 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 432 Kč České republice na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 32 232,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 232,77 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 168,65 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 25 134,97 Kč a částkou 10 979,37 Kč. Uvedla, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 22 183,51 Kč a smluvní úrok z úvěru 2 266,82 Kč. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit ve 12 měsíčních splátkách ve výši 4 954,19 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den datum. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas., za celou dobu trvání závazku na něj uhradil 4 953,99 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení (čl. VII. Odst. 3 smlouvy o úvěru). Dne datum byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě níž byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, čímž byla s účinností ke dni datum postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem. Žalobkyně dne datum vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, ale žalovaný ničeho neuhradil.
2. Ohledně zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, a výši měsíčních příjmů, Na základě žádosti byla posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr.
3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, vzal soud za prokázané, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytl žalovanému převodem na účet částku 35 000 Kč () a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s poplatky 22 183,51 Kč a úroky 2 266,82 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit částku 59 450 Kč ve 12 splátkách po 4 954 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán úrok, úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem, upravujícím úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil 4 953,99 Kč (tvrzení žalobkyně), ale jinak splátky nehradil řádně a včas. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena (dopis ze dne datum, podací arch) a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne datum, včetně poštovního podacího archu, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala dopisem žalovaného k zaplacení dlužné částky.
5. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s původním věřitelem listin u s názvem smlouva o úvěru, na základě níž mu bylo převodem na účet poskytnuto 35 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný uhradil 4 953,99 Kč. Předmětná pohledávka přešla ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedl základní údaje o své osobě a dále pak okolnosti vypovídající o jeho zaměstnání a příjmech. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. K těmto tvrzením však žalobkyně nedoložila žádné důkazy.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
17. Po provedeném dokazování a právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru podepsaná původním věřitelem a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila pouze, že přezkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit na základě žalovaného vyplněné žádosti o úvěr. Jaké konkrétní údaje takto posuzovala, žalobkyně již neuvedla, a ke svým tvrzením ani nepřipojila žádné důkazy. V daném případě tak nebylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dostatečně tvrzeno ani prokázáno a vzhledem ke své neúčasti u jednání se žalobkyně vzdala práva obdržet od soudu poučení podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , v jakém směru má doplnit svá tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání.
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 35 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 4 953,99 Kč, zbyla mu tedy povinnost žalobkyni vydat částku 30 046,01 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z poplatků a smluvního úroku (má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Shora uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému (po přihlédnutí k příslušenství - viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu sp zn. I ÚS 2717/08 ) žádné náklady řízení nevznikly.
22. Výrok III. je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebyl vydán (elektronický) platební rozkaz. Žalobkyně na soudní poplatek zaplatila 1 729 Kč, dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků je poplatková povinnost 2 161 Kč, a proto soud rozhodl, že má doplatit 432 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).